Velenice

Velenice (německy Wellnitz) je obec v okrese Česká Lípa, ležící mezi obcemi Zákupy, Cvikov a Brniště. Žije zde 175 obyvatel.

Obec leží v v údolí potoka Svitavka při místní komunikaci Zákupy–Svitava. Podél této silnice leží několik kopců – Velenický, Brnišťský a Kamenický vrch.

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1399 (jako Welnicz), ale nepřímé podklady svědčí o vzniku již před rokem 1319, kdy patřila do žitavského manství Ronovců. Ve středověku se jmenovala i Stranov. Ve 14. století patřily Velenice Hanuši Pancířovi ze Smojna (viz Pancířové ze Smojna), později Janovi a Petru Berkovým z Dubé a Lipé (viz Berkové z Dubé). 

V letech 1981–1990 byla vesnice připojena k nedalekému městečku Zákupy, poté se opět osamostatnila.

Po říjnových volbách v roce 2010 starostu ing. Pechara nahradila Šárka Němečková. V roce 2013 obec rozhodla mít z finančních důvodů v čele neuvolněnou starostku, načež místo rezignující Šárky Němečkové funkci starostky převzala Irena Samková. Místopředsedou zůstal její manžel.

Pamětihodnosti

Mezi nejvýznamnější památky v obci patří především barokní, farní kostel Nejsvětější Trojice z roku 1735, u něhož stála fara. Ten je od roku 1988 zapsán mezi státem chráněné památky. Uvnitř má tři oltáře, prostřední měl otáčecí svatostánek. Kostel je ve špatném stavu a chátrá, propadá se strop a v minulosti byl vykraden.

Vesnice je oblíbeným sídlem chalupářů, rekreantů z Prahy a České Lípy. Díky tomu, že se ve vsi zachovalo několik starších vesnických stavení, byla zde roku 1995 vyhlášena vesnická památková zóna.

• U silnice z Velenic do Brniště zhruba 300 metrů za vsí je do pískovcové skály vytesaná jeskyně Boží hrob, kterou v letech 1710–1711 vytesal místní hospodář Schille. Uvnitř je jeskyně – skalní kaple, kde se nachází reliéfy Kristova utrpení, vně jsou kamenné plastiky novější.
• Za vsí na severní straně jsou znatelné a obtížně přístupné zbytky zříceniny středověké tvrze (Velenická tvrz), rodového sídla Pancířů ze Smojna. Zanikla asi kolem roku 1440 při odvetném tažení Lužického vojska.
• Na severní straně jsou nepatrné zbytky dalšího hrádku Výrov ze 13.–14. století.
• Poblíž Velenické tvrzi na soukromé zahradě č.p. 19 stojí poškozený smírčí kříž z roku 1633. Tehdy byl postaven jako památka na rychtáře Georga Schilleho zastřeleného Švédy. Kříž sem byl přenesen z lipové aleje stojící o cca 300 metrů dál směrem k Lasvicím při velké těžbě dřeva.

• Ve skalách nad silnicí z Velenic do Svitavy jsou Velenické lavičky s kamenným schodištěm.

Přírodní poměry

Vesnice leží v údolí potoka Svitavka (později přítok Ploučnice) při místní komunikaci ze Zákup do Svitavy patřící pod Cvikov. Okolo ní leží několik kopců, na východě Velenický kopec (417 m), nevýrazné Spálenisko (383 m), na severu Brnišťský vrch (490,7 m) a na jihu Kamenický kopec (435,6 m). Okolní kopce jsou řazeny do Cvikovské pahorkatiny, která je podcelkem Zákupské pahorkatiny.

Jeskyně Pusté kostely

Poblíž obce u říčky Svitavky se nachází soustava umělých jeskyní, vyhloubených v pískovcových skalách. Natáčely se zde i filmy, např. pohádka S čerty nejsou žerty. Je zde i motorkářská jeskyně Pekelné doly, která je od roku 2003 upravena jako restaurace, kam mohou vjíždět motocykly, u silnice mezi obcí Svitava a Velenicemi. Její původní název je Nautilus a je součástí komplexu Pusté kostely na katastru nedaleké obce Svitava u Cvikova.  U téže silnice o 300 metrů blíže k Velenicím je veřejně přístupná další jeskyně s mnoha navazujícími chodbami, zvaná Pustý kostel.

Pověst

zdroj: Wikipedia

O založení vsi nemáme žádné zprávy, ale poprvé je písemně doložena jako "Velnicz" v roce 1399, kdy byla součástí zákupského majetku Hanuše Pancíře ze Smojna. Od roku 1472 se v listinách setkáváme také se jménem Strahov, kterým se nejspíš původně označoval zdejší hrádek nebo poplužní dvůr, a když v roce 1479 koupili velenický majetek Berkové z Dubé, přeneslo se toto jméno na celou vesnici a nějaký čas se používalo zároveň s názvem Velenice. Při dělení berkovského majetku v roce 1502 se obec stala součástí sloupského panství. V roce 1654 tu žilo 18 sedláků, 3 chalupníci a 3 domkaři, jejichž hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství. Už v roce 1595 stál na konci vsi směrem ke Svitavě obilní mlýn.
V roce 1710 získal sloupské panství hraběcí rod Kinských, jehož majetkem zůstalo až do zrušení vrchnostenské správy v polovině 19. století. Velenice tehdy náležely k faře ve Sloupu, ale protože to tam měli lidé daleko, požádali o povolení ke stavbě vlastního kostela, který byl dokončen roku 1735, a v roce 1767 byla ve Velenicích zřízena samostatná fara. U kostela byl založen také hřbitov, přemístěný později na západní okraj obce. Koncem 19. století byl ale zrušen i ten a roku 1894 byl v jeho blízkosti u lesa vybudován nový hřbitov, využívaný dodnes.

V 18. století se o hospodářský rozkvět sloupského panství významně zasloužil hrabě Josef Johann Maxmilián Kinský, který zde podporoval rozvoj domácké a manufakturní výroby. V roce 1757 měly Velenice 55 domů a kromě 26 sedláků a chalupníků tu žilo také 29 domkařů, jejichž obživou bylo vedle běžných řemesel zejména tkaní lněného plátna. O 10 let později nechal hrabě Kinský v údolí Svitávky nad Velenicemi vystavět brusírnu zrcadel.
V roce 1775 došlo na zákupském panství k selskému povstání, kterého se účastnili i lidé z Velenic. Proti vzbouřencům ale zasáhlo vojsko a vůdcové rebelů byli potrestáni dlouhým vězením. Za napoleonských válek v srpnu 1813 Velenice nakrátko obsadili francouzští vojáci a po nich tu nějaký čas tábořily ruské protinapoleonské jednotky.

Roku 1847 už měly Velenice 138 domů a dosáhly nejvyššího počtu 934 obyvatel. V následujícím roce zachvátila Evropu vlna revolucí a k zajištění ochrany a pořádku byla v obci zřízena padesátičlenná národní garda, které velel bělič Nikolaus Nittel. V září roku 1848 bylo zrušeno poddanství a uvolnění vztahu obyvatel k vrchnosti vedlo k tomu, že hodně lidí odešlo za prací do větších obcí, nebo se vystěhovalo do Ameriky. Do roku 1869 se proto počet obyvatel snížil na 850.

V roce 1886 byla vybudována okresní silnice ze Zákup přes Velenice do Lindavy a roku 1910 na ni navázala odbočka do Brniště. V roce 1900 žilo ve Velenicích 588 obyvatel. Bylo mezi nimi 18 sedláků a 13 chalupníků, kteří se věnovali hlavně zemědělství, zatímco domkaři se živili řemesly nebo obchodem. Ve vsi byly dva obilní mlýny, pila, strojní dílna, barevna, dvě moštárny a někteří lidé pracovali v blízkých zrcadlárnách nebo v továrně na sukno ve Velkém Grunově. V roce 1902 byla vedle kostela postavena nová školní budova, která nahradila starou školu z roku 1820.
Ještě v roce 1930 měly Velenice 495 obyvatel, ale do roku 1945 jejich počet klesl na 340. Koncem 2. světové války měl být na kraji obce vybudován barákový tábor pro dělníky leteckého koncernu Weser, jehož výroba leteckých děl se stěhovala do bývalé zrcadlárny a podzemních lomů ve Velenickém údolí. Do konce války se ale podařilo přesunout jen část zařízení a k výstavbě tábora už nedošlo.
Po válce byli původní němečtí obyvatelé z obce vystěhováni a z českého vnitrozemí sem přicházeli noví osídlenci. Mnoho domů ale zůstalo opuštěných a přes 70 jich bylo později zbořeno. Řada dalších se ale zachovala díky chalupářům, kteří je od 60. let 20. století využívali k rekreaci. I po roce 1945 si obec zachovala převážně zemědělský charakter a stálých obyvatel v ní zvolna ubývalo. V roce 1977 tu byla zrušena škola a roku 1981 byly Velenice připojeny k Zákupům. Po změně politických poměrů se ale v roce 1991 opět osamostatnily.

Památky a zajímavosti

Uprostřed obce stojí barokní kostel Nejsvětější Trojice, jehož základní kámen byl položen 28. srpna 1733 a po dokončení byl slavnostně vysvěcen 25. července 1735. O jeho postavení se významně zasloužil tehdejší rychtář Christoph Anton Schille, jehož náhrobní kámen byl zasazen do jedné z vnitřních zdí kostela. V roce 1793 byl kostel na západní straně prodloužen a doplněn 25 m vysokou hranolovou věží. Ve štítě pod ní je nika se sochou Nejsvětější Trojice a vstupní portál s erbem Kinských.
Vnitřní zařízení bylo rokokové a klasicistní. Na hlavním oltáři byla v roce 1849 umístěna Antonem Weissem namalovaná kopie obrazu Nejsvětější Trojice od Josefa Berglera, boční oltář sv. Františka byl z roku 1835 a oltář Panny Marie z roku 1850. Ze stejného roku byla i kazatelna, zatímco křtitelnice pocházela již z 18. století. Na kúru byly varhany, postavené roku 1896 pražským varhanářem Heinrichem Schiffnerem.
Po 2. světové válce kostel chátral a koncem 20. století byl z velké části vykraden. Teprve po zřícení části stropu byl vnitřek zrekonstruován a 28. září 2014 byl kostel opět otevřen.
Kolem kostela byl v roce 1735 upraven hřbitov, z něhož dnes zůstala už jen obvodová zeď s bránou na východní straně. Dnešní hřbitov na západním okraji obce byl zřízen roku 1894 a v jeho východním rohu stojí kaplička z roku 1937.

V obci se dodnes dochoval hodnotný soubor původních lidových staveb, z nichž řada je dnes památkově chráněná. Jedná se většinou o patrové roubené domy s podstávkou, v některých případech i s dřevěnými pavlačemi a břidlicí obloženými štíty. V roce 1995 tu byla vyhlášena vesnická památková zóna.

Na severní straně kostela stojí stará škola č.p. 33 z roku 1820 a naproti ní je dům č.p. 121 s mansardovou střechou. Památkově chráněná je také roubená usedlost č.p. 31 u hlavní křižovatky, v jejíž zahradě stojí kamenná socha sv. Prokopa z konce 18. století. Jižně od kostela je budova obecního úřadu z roku 1902, v níž byla dříve škola, a naproti ní stojí bývalá fara z roku 1767 s břidlicí obloženým patrem a mansardovou střechou. V její blízkosti je další chráněný roubený dům č.p. 98.

Cesta do Lasvic přechází Svitávku po klenutém kamenném mostě s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého, na jejímž podstavci je letopočet 1763 a nápisy, připomínající renovaci v roce 1825. Součástí sochy byla i postava anděla, ukradená v září 2001.

Chráněnou památkou je také západně od kostela stojící dům e.č. 11 s břidlicí obloženým štítem a zděná usedlost č.p. 48 v zatáčce silničky ke hřbitovu. V horní části vsi při silnici do Lindavy jsou zajímavé domy č.p. 26, e.č. 6, dům e.č. 4 s roubenou pavlačí a zděná usedlost č.p. 16 s hrázděnou stodolou. Cenná je také roubená stodola u domu č.p. 65 na svahu Velenického kopce a dům e.č. 26 s roubeným patrem a pavlačí, stojící asi 300 m jižně od kostela nad silnicí do Zákup. Do blízké skály u silnice bylo v minulosti vytesáno několik sklepů, mezi nimiž je i nenápadná skalní kaplička se sochou zbičovaného Krista a asi 50 m od ní je vytesaný lidový reliéf Ukřižování.
Dále směrem na Zákupy stojí památkově chráněný dům č.p. 74 s kamenným přízemím, roubeným patrem a pavlačí, pocházející z doby před polovinou 18. století, a v dolní části vsi stojí domy č.p. 99, 119 a menší roubená chalupa č.p. 113.
Na jižním konci obce stojí barokní kaple sv. Josefa, zřízená roku 1759 Johannem Georgem Güntherem, která byla před válkou zasvěcena sv. Antonínovi. Kaple je v zadní části krytá cibulovou bání s věžičkou a ve štítě v průčelí má niku, v níž bývala lidová soška Panny Marie. Původní kaple sv. Josefa stála od roku 1903 pod lesem na severní straně Velenického kopce a po 2. světové válce zanikla. Poblíž ní stál oblíbený hostinec U Císařského buku, který fungoval ještě nějaký čas po 2. světové válce.
Kousek za obcí u silnice do Brniště je pozoruhodná skalní kaple Božího hrobu a na severozápadním konci obce stojí patrový roubený dům e.č. 5, v jehož zahradě je dnes kamenný Schillův kříž, přemístěný sem od staré Topolové cesty (Pappelweg), vedoucí údolím pod Velenickým hrádkem do Lasvic. Přes metr vysoký pískovcový kříž s klínovitě se rozšiřujícími rameny byl v minulosti poškozen a chybí mu levé rameno. Je na něm vyrytý letopočet 1633 a nápis, připomínající zdejšího rychtáře Georga Schilleho, kterého prý zastřelili Švédové, když jim nechtěl prozradit, kde si obyvatelé ukryli své cennosti.

zdroj: https://www.luzicke-hory.cz