Bývalá Obří bouda, Krkonoše

Bývalá horská bouda na okraji Úpské jámy pod Sněžkou (1.395 m). Původně tu stávala Panská bouda z poloviny 17. století, jednoduché stavení s jednou světnicí a komorou, v níž byli ubytováni dělníci, stavějící na Sněžce kapli sv. Vavřince. Později Panská bouda zanikla a místo ní vystavěl v roce 1847 kupec Mittlohner z Velké Úpy Obří boudu, k níž byla roku 1883 dokončena cesta z Pece Obřím dolem. Po 2. světové válce byla bouda opravena, později však kvůli zanedbané údržbě zchátrala a v roce 1982 byla zbořena. Poblíž bývalé Obří boudy na polské straně stojí Slezské bouda.

zdroj: https://www.mistapametinaroda.cz/?lc=en&id=2861&lp=cs

Havlova bouda (německy Havelbaude) byla horská bouda v Krkonoších v sedle mezi Luční horou a Zadní Planinou, 2,5 Km jihozápadně od Luční boudy v nadmořské výšce 1360 m. Nacházela se v těsném sousedství chaty Výrovka, se kterou byla propojena krytou chodbou. Nachází se zde významná křižovatka turistických cest z Špindlerova Mlýna do Pece pod Sněžkou, z Luční boudy na Liščí horu nebo do Vrchlabí.

Historie

zdroj: https://cs.wikipedia.org/

Klínové boudy (německy Keilbauden) je osada, která tvoří odlehlou luční enklávu v Krkonošském národním parku. Rozkládají se na jižním svahu na louce nad Klínovým potokem ve vzdálenosti 1 km západně od Chalupy Na Rozcestí a 3 km jihovýchodně od horní stanice lanové dráhy Svatý Petr – Pláně. Názvy Klínové boudy a Klínový potok mají údajně svůj původ v historické výrobě dřevěných klínů, které se používaly v blízkých dolech. Většina chat slouží turistům, převážně běžkařům.

Většina chat v osadě sloužila historicky jako obydlí a hospodářství zde žijících obyvatel. V době největšího rozkvětu zde žilo několik desítek obyvatel a Klínové boudy byly samostatnou obcí s vlastním starostou. Obyvatelé byli především německé národnosti. Po 2. světové válce se následkem odsunu německých obyvatel enkláva téměř vylidnila. Některé domy se postupně přeměnily na soukromé chaty, některé sloužily jako podniková rekreační zařízení a další se staly majetkem sportovních klubů. Nejvýše položenou chatou byla Klínová bouda, která vyhořela v roce 1970 a nebyla obnovena. Na jejím místě je studánka a zastřešený útulek pro turisty. Nejníže položenou chatou je chata Petráška (1111 m n. m.).

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%ADnov%C3%A9_boudy

Liščí louka leží v nadmořské výšce přibližně 1180–1250 metrů. Její rozměry jsou asi 0,5 × 0,5 km, ale nemá pravidelný tvar. V centrální části se nachází dvojice velkých turistických bud (Lyžařská bouda a Bouda Prvosenka), na východním okraji pak nevelký srub. Původní historická Liščí bouda vyhořela v dubnu roku 1948. Středem louky prochází červeně značená hřebenová trasa 0407 z Černé hory na Luční boudu.

Jsou různé hypotézy, po kom nebo po čem je louka pojmenovaná. Buď mohl být zakladatelem boudy při kolonizaci území v 16. a 17. století nějaký pan Fuchs, nebo mohla jméno získat podle asi 10 km vzdáleného Liščího kopce u Harty, na němž existoval dnes již nedochovaný dvůr, kterému patřila podle ústního podání i tato vzdálená louka. Na mapě Krkonoš Simona Hüttela ze druhé poloviny 16. století, která je považována za nejstarší mapu Krkonoš, není louka pojmenovaná, a název Liščí louka na ní nese jiná louka, v oblasti Rýchor. Název Fuchs-perk pro dnešní Liščí horu je doložen poprvé na Globicově mapě z roku 1668. 

Boudy postupně stavěné v této oblasti se nazývaly Fuchsbauden nebo Fuchsbergbauden (Liščí Boudy nebo Boudy na Liščí hoře), jak jsou popsány v mapě v cestopisné knize o expedici Královské učené společnosti nauk v roce 1786, přičemž nejstarší z bud se zřejmě již od vybudování asi v polovině 17. století nazývala Liščí. Majitelé boudy v roce 1900 získali licenci na výčep piva a tvrdého alkoholu. V roce 1910 sem byl zaveden telefon, brzy poté i místní vodovod, majitel se významně podílel i na výstavbě, údržbě, značení a tyčování cest. Za první republiky tvořili až 90 % klientely Pražáci. Dnešní Lyžařská bouda byla původně postavena roku 1717 jako letní, v roce 1930 byla přestavěna na celoroční provoz a získala název Skiemeisterbaude, syn majitele byl významným závodním lyžařem a bouda byla vyzdobena trofejemi členů lyžařského spolku Rübezahl Rennerovky. Znárodněná Liščí bouda 13. dubna 1948 z nezjištěných příčin do základů vyhořela, vedoucí boudy Jan Duben v předchozích letech působil na jiných dvou boudách (Havlově a Výrovce), které shodou okolností také v době jeho působení vyhořely.

zdroj: Wikipedia

Luční Bouda

Luční bouda (německy Wiesenbaude) je horský hotel v Krkonoších, na Bílé louce na levém břehu Bílého Labe nedaleko západně pod Úpským rašeliništěm, prameništěm Bílého Labe i Úpy, v nadmořské výšce 1410 m, vzdušnou čarou asi 1,2 km severovýchodně od vrcholu Luční hory (1555 m n. m.) a 1 km severozápadně od vrcholu Studniční hory (1554 m n. m.). Hlavní přístupová cesta vede z Pece pod Sněžkou, v jejímž katastru hotel stojí. Původně však pozemky hotelu náležely do katastrálního území Špindlerův Mlýn.

Luční bouda, která v různých obměnách existuje asi od 17. století, je nejstarší horskou chatou na hřebenech Krkonoš a jednou z největších v Evropě. Dnešní podoba pochází z let 1939–1940 a zaujímá 5600 m² zastavěné plochy, od té doby však prošla dalšími rekonstrukcemi.

Majitelkou boudy je Klára Sovová, která v roce 2018 kandidovala do Senátu v doplňovacích volbách.

Historie

Dřívější podoby

Luční bouda je nejstarší chatou na hřebenech Krkonoš. V místech Luční boudy bylo již v roce 1625 hospodářské stavení (jednoduchý úkryt pro poutníky) při Slezské cestě, obchodní stezce z Čech do Slezska.Při přestavbě zařízení mlýnského kola v roce 1869 byl objeven základní kámen s letopočtem 1623. Během historie několikrát vyhořela a byla vždy znovu obnovena a rozšířena. Postupně se stala významným hospodářským, obchodním, badatelským a turistickým střediskem. Známými majiteli byli Rennerové. Zdrojem obživy byl chov dobytka, sklizeň sena z okolních luk, později i turistická návštěvnost daná blízkostí Sněžky. Zdejší specialitou byl horský bylinný sýr.

Roku 1914 byla dokončena nová velká bouda se 120  pokoji a několika noclehárnami. Po Mnichovské dohodě Luční i nedaleká Rennerova bouda 2. října 1938 vyhořely.

Podoba z let 1939–1940

Za 2. světové války chatu obnovil německý wehrmacht a využíval ji pro školení leteckých radistek. Postavena však byla jen menší část z plánovaného rozsahu, menší než předválečná chata. Existuje nepodložená hypotéza, že Němci měli v úmyslu přebudovat Luční boudu do tvaru hákového kříže, což se nakonec nerealizovalo. Po válce chatu využívala československá armáda. Později chatu převzal Československý svaz tělesné výchovy a po roce 1990 připadla Klubu českých turistů.

V roce 1993 chatu odkoupila od Klubu českých turistů firma CDH Chrastava a následně ji včetně pozemku za necelých 48 milionů korun zastavila Investiční a poštovní bance. V říjnu 2002 byla bouda nabízena v rámci konkursního řízení k prodeji za 12 milionů Kč (s očištěním od závazků), přičemž bylo známo, že výjimka pro vypouštění nedostatečně vyčištěných odpadních vod, platná do konce roku 2002, nebude prodloužena. Živiny z odpadních vod způsobovaly růst řas v Bílém Labi a tím přežívání nepůvodních živočichů a rostlin. Obec Pec pod Sněžkou měla sice na čističku přislíbenou státní dotaci, ale nepodařilo se převést na obec část objektu, kde měla být čistička umístěna. Chata byla zamořena plísněmi, kvůli nimž byla z objektu odstraněna expozice ze sbírek geologa, polárníka a horolezce Josefa Sekyry. Koncem roku 2002 se psalo o možném zániku boudy.

Od listopadu 2002 byla chata uzavřena, čímž i horská služba přišla o své jediné stálé zimní hřebenové stanoviště. V roce 2003 byl vyhlášen konkurs na tehdejšího majitele Luční boudy, firmu CDH Leas. Správce konkursní podstaty Petr Tandler stanovil minimální cenu 5 milionů Kč. Správa KRNAP sice měla o koupi zájem, ale vzhledem k nutnosti objekt za desítky milionů zrekonstruovat, nedokázala nabídnout ani tuto minimální částku.[6]

Za 10,5 milionů Kč boudu koupila společnost AEZZ z Prahy, která ji opravila a 19. června 2004 její hlavní část zprovoznila. Počet lůžek hodlala následně zvýšit z 50 asi na trojnásobek (mapa KČT udává kapacitu 330 lůžek).

Majitel pořádá na chatě klubové koncerty a jiné kulturní akce. Byl opakovaně pokutován za porušení podmínek přepravy návštěvníků. Koncem roku 2005 po koncertě skupiny Mig 21 26. listopadu 2005, který navštívilo asi 150 lidí, a Borůvkovém country bálu bylo zjištěno poškození kleče a tundrových trávníků od pásů rolby při necitlivém frézování, za což Správa KRNAP udělila pokutu 250 000 Kč a ministerstvo životního prostředí ji v odvolacím řízení potvrdilo. (Kosodřevina byla v Krkonoších uměle vysázená po velkých povodních na přelomu 19. a 20. století. V březnu 2007 byla za podobný delikt udělena další pokuta. Asi 500 návštěvníků koncertů se sdružilo do Klubu přátel Luční boudy a jako vstupenka na koncerty údajně slouží jejich tajný pozdrav. V sobotu 29. března 2008 zde Divadlo Járy Cimrmana provedlo divadelní hru Dobytí severního pólu. V březnu 2008 byl zprovozněn on-line webový přenos z kamery na Luční boudě.

V květnu 2008 Ministerstvo životního prostředí ČR oznámilo, že posuzuje nabídku vlastníka na prodej Luční boudy do státního vlastnictví. Ministerstvo zvažovalo, že by ji přebudovalo na středisko ekologické výchovy.

Od roku 2012 se v prostorách hotelu nachází minipivovar s pivními lázněmi, kde se vaří značka piva Paroháč. Jedná se o nejvýše položený pivovar ve střední Evropě.

29. října 2017 zde byla díky orkánu Herwart naměřena rychlost větru 182 km/h.

zdroj: Wikipedia

Slezská bouda

Její současná podoba pochází z přestavby uskutečněné roku 1920. Kolem Slezského domu se nacházejí dvě hlavní rostlinná společenstva, a sice kleče a smilky. Je možné zde též spatřit modráčka tundrového a koniklec bílý. Bouda nabízí občerstvení i ubytování.

zdroj.https://www.hkregion.cz/dr-cs/102013-slezska-bouda.html

Černá bouda neboli Schwarzschlagbaude.

Tato bouda byla koncem 70. let z důvodu neúdržby zdemolována a na jejím místě nyní stojí jistý nechvalně známý objekt stejného jména.

archiv I.Řihošek