Valečov
Historie
Hrad ze dřeva založili po roce 1300 ve skalách Valečovští z Valečova. Protože rod patřil později k přívržencům Jana Žižky z Trocnova, byl hrad po husitských válkách dobyt a vypálen roku 1439 Jindřichem z Vartenberka. Pak byl postupně přestavěn z kamenů. Zůstal zde jen několik let do příchodu tažení Pražanů v letech 1443-1444. O několik let později roku 1472 zde žil Vaněk z Valečova, podkomoří královských měst v době kralování Jiřího z Poděbrad. Pak se začali majitelé hradu rychle střídat, až jej počátkem 17. století získal mocný rod Valdštejnů s celým panstvím. Šlechta zde nebydlela, sloužil jim jako správní středisko a v roce 1652 byl uváděn jako zpustlý.Ještě v 19. století v některých skalních světničkách přebývali místní chudí. Obyvatelé byli nakonec násilně vystěhováni nařízením okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti ze dne 5. října 1892.Od roku 1994 hrad vlastní obec Boseň, na jejímž území se nachází.Stavební podoba
Hrad tvořilo dominantní jádro na třech pískovcových žebrech se dvěma předhradími a rozsáhlým opevněným prostorem s velkým množstvím skalních světniček, které původně sloužilo jako zimoviště husitských polních vojsk. Ve skalních blocích pod hradním jádrem byla vytesána řada světniček a přístupová chodba na vrcholovou plošinu. Na středním bloku stál dřevěný či hrázděný Starý palác. Dochovaný Nový palác měl na nádvorní straně dva prevéty a arkýř. Během 16. století, kdy na hradě žili dva majitelé, byly oba paláce upraveny tak, aby každý měl vlastní vstup z nádvoří.
Poblíž budovy zámku, uvnitř hradeb, stálo několik menších staveb, z nichž větší sloužila jako jídelna a ubytování pro ženy, dále zde bylo několik obydlí vytesaných ve skalách. Pod hradbami bylo podzámčí s řadou stavení a desítky skalních místností.
(zdroj: Wikipedia)
Jaro pod Valečovem. Foceno na konci dubna.
(c) Václav Bacovský | krasnesvetlo.cz
Valečov
Mohutné
torzo skalního hradu Valečov stojí na pískovcových skalách nad vsí
Boseň nedaleko Mnichova Hradiště. Jak napovídá název, založili ho páni z
Valečova na místě pravěkého hradiště, které leželo na hranici
slovanského kmene Charvátů. V pozdější době tento nejrozsáhlejší skalní
hrad v Čechách střežil část zemské stezky vedoucí od Mladé Boleslavi do
Žitavy a také strategická naleziště železné rudy v blízkosti obce
Zásadka. Valečov byl vybudovaný na počátku 14. století na čtyřdílném
pískovcovém skalním bloku. Část hradu byla vytesaná do skály a část byla
doplněná roubenými dřevěnými stavbami. Na severní a východní straně
bylo předhradí, jež tvořily převážně hospodářské budovy. Předhradí bylo
opevněné palisádami, které byly zapuštěné do pískovcových. bloků. Na
počátku 16. století byl hrad přestavěný, v roce 1623 ho získal jako
konfiskát Albrecht z Valdštejna. Později byl hrad připojený k
mnichovohradišťskému panství. I po opuštění posledním hradním pánem však
nezůstal pustý. Dřevěné stavby vzaly za své, ale do kamenných
světniček, vytesaných do skal, se nastěhovala chudina, která zde
přebývala ještě na začátku 20. století.
Součástí
hradu je také vězení Beneška s otvorem do podzemní hladomorny. Vypráví
se, že zde v dávných dobách krutý hradní pán uvěznil mladou dívku, která
se za něj odmítla provdat, a mučil ji v hladomorně tak dlouho, až
zemřela. Jakmile dívka vydechla naposledy, v hradním pánovi se pohnulo
svědomí a začal se trápit. Zanedbával svoje povinnosti, po čase přestal
opouštět hrad a když uplynul rok, přestal vycházet ze svých komnat.
Vlasy mu zešedivěly a mysl se zakalila. Začal si povídat se zvířaty a
prosit je o odpuštění. Jedné noci se strhla silná bouře a na hradbách se
objevil přízrak dívky, která se vrátila ze záhrobí, aby ukončila
rytířovo trápení. Přízrak prošel celý hrad, ale hradní pán jako kdyby se
propadl do země. A tak dívka zamířila tam, kde svého věznitele spatřila
naposledy, to znamená do hradní hladomorny. Rytíř ležel na zemi bez
jediné známky života, oči doširoka otevřené a na rtech nevyslyšenou
prosbu o odpuštění, kterého se už nedočkal. Když dívka pochopila, že
přišla pozdě, zase zmizela — stejně jako život na Valečově. Od těch dob
je možné zahlédnout V hradních rozvalinách ducha, který se podobá
zemřelému rytíři, jenž vyhlíží svoji milovanou, aby se dočkal odpuštění
alespoň po smrti. Ale dívka se už nikdy neobjevila...
zdroj: Magdalena Wagnerová - Tajemství zřícenin v Čechách a na Moravě, 2011)
