Uhelná

Uhelná (něm. Kohlige) je malá vesnice, část města Hrádek nad Nisou v okrese Liberec. Uhelná se nachází na kopci Vřesový vrch (Heidelberg, 341 m n. m.) přímo na hranicích s Polskem, asi 4 km na východ od Hrádku nad Nisou. Jihozápadně od obce je velký pískový lom. Je zde evidováno 22 adres. Trvale zde žije 33 obyvatel.

Historie

Dne 3. září 1864 se na Uhelné,

v domě čp. 9, narodil Fridolin Anton Pietsch. Jeho rodný dům stával v blízkosti dnešního dětského hřiště. Vystudoval k. k. Oberreal Gymnasium v Liberci a v osmdesátých letech devatenáctého století odešel z Uhelné do Varnsdorfu. Tam se začal intenzivně věnovat mimo jiné fotografii a kinematografii. Jako přednášející a experimentátor měl výbornou pověst daleko za hranicemi Varnsdorfu. V roce 1908 založil první kino ve Varnsdorfu a jen o čtyři roky později nechal postavit ve Varnsdorfu první stálé kino v rámci tehdejšího Rakouska - Uherska. Stavbou kina pověřil místní společnost Schmidt & Röttig, která v průběhu roku 1912 vybudovala na základě jeho zadání účelovou stavbu ve stylu geometrické secese. Fridolin Pietsch byl na vrcholu své tvůrčí kariéry. Zamřel v 78 letech. Dne 26. července 1942 vyšla v tehdejších libereckých novinách Reichenberger Tagesbote krátká zpráva o úmrtí Fridolina Pietsche - "Zemřel průkopník německého filmu". (autor příspěvku Pavel Štok)

Uhelná je obec na konci světa. Vede do ní z Václavic jen jedna úzká silnice, kdo po ní přijede, musí tudy také odjet. Ves je pojmenovaná po uhlířích, kteří zde od 18. století pálili dřevěné uhlí. Při počešťování německého názvu Kohlige prý byl po roce 1945 navrhován i podobně znějící Kulichov. Nejznámější stavbou v obci je dodnes dochovaný, i když již nefunkční větrný mlýn z roku 1828, který na větrném návrší postavil václavický sedlák Josef Scholze. Uhelná kdysi bývala čilou pohraniční obcí, v letech 1788-1853 zde býval celní úřad. Chodilo sem i mnoho turistů z české i saské strany, a tak zde byla i řada hostinců. Na pohlednici z roku 1909 je jeden z nich zvaný U města Žitavy nebo podle majitele U Zückertů č.p. 6. Stál nedaleko kaple Panny Marie Pomocné z roku 1867. Po válce byl zbořen a dnes na téměř stejném místě postavili manželé Gabryšovi dům č. 44. Vedlejší dům č.p. 4 vpravo dosud stojí.

Hospoda rodiny Effenbergerových

 stávala v samém centru obce Kohlige. Dům měl čp. 16. Na mapě stabilního katastru byl dům zakreslen jako nespalný objekt a lze se tak domnívat, že již v první polovině 19. století se jednalo o zděný dům tříkraktové dispozice. Poslední z majitelů, Emil Effenberger, narozený v roce 1891, svojí hospodu hojně propagoval a poměrně pravidelně zval hosty na vepřové hody, slavnosti. tancovačky a živou hudbu. Dům byl zbourán po druhé sv. válce jako nedosídlený. Když se člověk dívá dovnitř na to nádherné deštění, piano, výčepní pult, rádio, pendlovky, lustr, židle, upravené stoly a vycpanou divočinu, začne věřit, že tam muselo být pivo jako křen. Všechno skončilo v roklích kolem Uhelné. (autor příspěvku Pavel Štok)

UHELNÁ leží těsně u státní hranice s Polskem. Založili prý ji uhlíř (odtud název) v 18. století. V roce 1771 zde bylo 11 domů. Byla zde zřízena stanice pohraniční stráže a celnice. V roce 1828, v období velkého sucha, sedlák Josef Scholze z Václavic postavil v Uhelné větrný mlýn. Budova stojí dodnes (bez větrných ramen), je v dobrém stavu, ale slouží dnes jako soukromý rekreační objekt, veřejnosti nepřístupný. V roce 1867 tu byla postavena tzv. Mariánská kaple, kde se sloužily bohoslužby pro místní obyvatele, kteří dříve docházeli pěšky do Hrádku nad Nisou. Po druhé světové válce již kaple nesloužila církevním účelům a postupně chátrala. Vyhledávanou restaurací pro turisty z dalekého okolí byl "Zlatý bažant" (později sídlo pohraniční stráže). Zvláštností této osady byla jedle s osmi kmeny zvaná Harfa (byla zničena při silné bouři v roce 1898). V současné době některé domy v Uhelné slouží jako rekreační víkendové chalupy.
Na pohlednici z roku 1905 je zobrazena pohodová atmosféra v kavárně a restauraci "Zlatý bažant ". (předposlední dům před státní hranicí).
zdroj: Vitalij Marek, Petr Prášil a František Vydra - Hrádecko a Chrastavsko na starých pohlednicích, 2005

Větrný mlýn u Uhelné (německy Kohlige) postavil v letech 1842 až 1843 Josef Scholze, tesař a majitel hospodářství z nedalekých Václavic. Ve mlýně byla dvě mlecí složení a šrotovník. Podle dobových záznamů se ve mlýně ročně semlelo 14 až 16 tisíc měřic obilí. Po Josefu Scholzovi zde provozoval mlynářské řemeslo jeho syn Filip, který po roce 1860 začal mlýn pronajímat. Řemeslo postupně upadalo, protože hospodáři z okolí začali dávat přednost mletí obilí v nedaleké Žitavě. Posledním mlynářem ve větrníku u Uhelné byl v letech 1870 až 1875 Gotthelf Berndt, který provozoval také pekárnu. Po roce 1875 se ve mlýně už jen šrotovalo. V roce 1890 provoz ustal úplně a byly sundány větrné lopatky. Na počátku 20. století podle záznamu z roku 1909 sloužila budova jako seník.

Bývalý mlýn v průběhu dalších desetiletí postupně chátral, jak dokládá i záznam v evidenčním listu nemovité kulturní památky z roku 1967, kde se mj. hovoří o rozbité střeše objektu a strženém větrníku.V roce 1973 objevil ruiny větrného mlýna a přilehlého domku Jiří Fanta a rozhodl se mlýn zachránit. O rok později mlýn koupil od státu a získal souhlas k jeho rekonstrukci, načež sloužil k rekreačním účelům. V roce 1999 Jiří Fanta mlýn prodal Poté prošel rozsáhlými stavebními úpravami a začal v něm být počátkem 21. století provozován luxusní penzion. (zdroj: Wikipedia)