Strážov

Strážov (německy Strassdorf) je zaniklá osada v okrese Česká Lípa, v jižní části bývalého vojenského prostoru Ralsko, kvůli jehož založení zanikla. Ležela asi 4 km na západ od Kuřívod. Byla správně podřízena tehdejšímu městu Kuřívody. 

Původní zabrané katastrální území bylo Strážov, současné je Kuřívody v novodobém městě Ralsko.Osadu tvořilo několik domů s hájovnami, smolárnou a s valdštejnským zámečkem. Stavby stály na mýtině uprostřed rozsáhlých lesů pod vrcholy Velké a Malé Bukové a těsně u Dubového vrchu. Nestojí již žádná ze staveb, zachovaly se pouze sklepy, studna a velké duby uprostřed mýtiny. Valdštejnský zámeček byla patrová zděná budova, jež stála ještě na začátku 90. let 20. století. Slavil zde své narozeniny i Konrad Henlein.

V roce 1900 měl Strážov 13 domů a 51 obyvatel.Při sčítání lidu v roce 1921 zde bylo 11 domů a žilo zde 38 obyvatel, z toho 31 Němců a 7 Čechů.Na prostranství ústí lesní cesty z Bezdězu, z Kuřívod a Kummeru (Hradčan). Německé jméno osady vzniklo zkomolením slova "stráž". Vedla tudy strážní cesta z Bezdězu k Ralsku. Bývala zde i skelná huť a v milířích se pálilo dřevěné uhlí. Skelná huť byla dřevěná, s jednou pecí, koňskými maštalemi, pivním sklepem a krčmou. Kolem Strassdorfu založil Valdštejn v 18. století oboru o rozloze 3 406 ha, jejíž plot byl 30 km dlouhý, s revíry Kummer, Břehyně a Staré Splavy. Přes Strážov vedla i úzkorozchodná trať Rečkovská lesní dráha, byla zde vybudována výhybna a nákladiště. Přepravovala dřevo z Polomených hor do pily ve Velkém Rečkově poblíž Bakova nad Jizerou. Tato dráha byla v provozu od roku 1914 a zanikla po druhé světové válce. Zbyly po ní jen zarostlé náspy z kolejiště.

Vesnice byla pravděpodobně založena kolem roku 1679, kdy toto území přešlo z rukou benediktinského kláštera na Bezdězi k majiteli panství Doksy. Jako bezpečně činná je osada uváděna k roku 1727 s huťmistrem Janem Josefem Kittlem a huť zaniká na počátku 19. století.Osada byla zlikvidována československou armádou operující ve vojenském prostoru Ralsko. Na bývalé sídlo ještě upomíná názvem Strážovský rybník, který je součástí přírodní rezervace Hradčanské rybníky, a také lesní silnice Strážovská cesta, která prochází jihozápadně od bývalé osady. Přímo v místě osady stojí turistické odpočívadlo.

Zdroj: Wikipedia, Jaroslav Kovařík - Milan Krčil - Petr Prášil - Jiří Šťastný - Ralsko na starých pohlednicích, 2014

Rečkovská lesní dráha

Výstavba dráhy byla zahájena v roce 1913. "Dřevo dlouho leží v lese, častý kalamitní výskyt sosnokazu napadá i mladé borové porosty," apeloval tehdy správce polesí u svého pána, hraběte z Valdštejna. První světová válka zpomalila výstavbu železnice. Koně i muži byli rekrutováni. Roku 1920 však dráha měla již 21,32 km. V roce 1922 ji přebralo do správy nově zřízené hradecké ředitelství ČSD. Dráha se prodloužila o necelých 5 km. V Radechově a v Břehyni, kde tehdy býval sklad dřeva pro pilu, byla zřízena nákladiště. Tato vlečka měla podle původních plánů pokračovat až do obce Srní. Rečkovská úzkokolejka měla převýšení 50 m a pouze dva železniční mosty. Nejnižší bod trati byl u Rečkova (231,1 m) v místě, kde úzkokolejka podjížděla klenutým podjezdem civilní trati. Výtopna pro lokomotivy byla také v Rečkově. Napájecí stanice pro lokomotivy byly poblíž pramenů či studní např. studna u Černých smrků, studna u hájovny Vejčín (trasa 1). Dráhu do roku 1945 vlastnili páni z Valdštejnů, poté přešla do vlastnictví státu. Po požáru Rečkovské pily roku 1950 byl provoz dráhy ukončen. Zařízení bylo rozebráno, z části posláno podobným lesním dráhám na Slovensku a část byla použita při výstavbě oceláren v Ostravě.