Srovnávačky Václava Víška

Drze jsem nazval tento soubor s dodatkem 1.část, ač druhou jsem ještě nezačal, ale fotky mám, a tak, jestli mě neutlučou nějací volební agitátoři, určitě do Dubé ještě zajedu. Město, spíš městečko, jsem kdysi míjel cestou z tátovy chalupy u Jablonného v Podještědí do Prahy na kole. Vždycky jsem jenom projel směrem na Liběchov a cestou jsem si dával v Chudolazech salám a pivo. V roce 1971 tudy vedla trasa mého prvního dálkového pochodu z České Lípy do České Lípy. Tady byl cíl pochodu šedesátikilometrového. Byl jsem promočený po celonočním dešti, bál jsem si sednout, abych ještě vstal, ale přece to nezabalím, 40 kiláků už nějak doplácám. Tehdy jsem to skutečně doplácal, ale hlavně jsem byl ohromený nádhernou krajinou. Kokořínsko se svými stezkami ve skalách, fantazie. Těžko určit, kde konči Kokořínsko a začíná Českolipsko, já nevím, je asi zbytečné se tím zabývat. Pořád si myslím, že nádherné přírodní scenérie byly jedním z důvodů, že tento pochod byl sice první, ale zdaleka ne poslední, dálkové pochody mi citelně zasáhly i do soukromého života. Zamiloval jsem si tuhle oblast, aspoň jednou do roka jsem ji musel navštívit, ale byla doba, kdy jsem sem jezdíval i dvakrát třikrát do měsíce. Nemohl jsem tedy mimout Dubou. Bývají tu v létě i jazzové dny, ještě před 4 roky jsem na okraji Dubé v Nedamově stanoval v kempu a odtud vyjížděl přes den po krajině, večer poslouchal muziku, mimochodem tu slavila své sedmdesátiny Eva Pilarová, ne tedy ve velké aréně, ale v trochu dosluhujícím letním kině, ne mezi celebritami, ale s kamarády a místními občany. Ještě jednou jsem tudy jel se známými z Respekt blogu při hezkém víkendu v blízkém Bukovci. Dívám se na historii města. V roce 1843 mělo 1433 obyvatel, což nebylo málo. Dnes zde žije asi o 200 – 300 lidí méně. V průběhu 17.století bylo poněmčeno, v roce 1900 zde žilo 17 Čechů. V roce 1938 připadlo nacistické říši. Po roce 1946 německá většina zmizela, nově přišlí Češi začali město měnit. Komunistický režim se s městem nijak nepáral, pro automobilový provoz zde byl vybudován průtah městem, mnoho budov vzalo za své, z velikého Kostelního rybníka se stal rybníček. Probírám publikaci starých pohlednic, dobu jejich pořízení nemůžu pamatovat a je mi trochu smutno. Po nádherné jihočeské Třeboni, kde jsem byl nedávno, předkládám srovnání z městečka, jehož okolí je úžasné. Jádro města se stalo památkovou zónou, snad se podaří zachránit to málo, co zbylo.
Všechny staré fotky jsem okopíroval z dvojjazyčné publikace Stanislava Dulíka Dubá a okolí na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2009.