Semilsko pohledem Bohumila Přikryla
Kolorované pohlednice semilského knihkupce a vydavatele Karla Chaloupeckého jsou z dnešního pohledu vysloveně poklad , v kontextu k historii především Semil a Podmoklic ... a tato pohlednice , jedna z mnohých , je toho dokladem ... Jak je uvedeno , vzhled Semil v roce 1902 , je pro některé , kdo se zajímá a baví historií města a okolí , zdrojem vědomostí , informací a poskytuje pohledy , které dnes již nelze spatřit ... v této době byly Semily a Podmoklice stále ještě samostatnými obcemi , se svými starosty , radami a obecními zastupitelstvy ... hranicí obcí byla řeka Jizera ... toto se změnilo až v roce 1938 , kdy po složitých jednáních se oba samostatné celky spojily v jedno město ...Tak abych nějak začal , a to tou menší , podmoklickou částí ... Na levém břehu řeky Jizery na podmoklické části vidíme část textilní továrny , tkalcovny z roku 1893 , kterou zde tehdy postavili Vincenc Melich a Petr Skrbek ... za ní je vcelku zřetelně vidět původní cestu přes podmoklická Bahýnka , která od roku 1910 nesla název ulice Havlíčkova, ač se toto pojmenování nevžilo ... od roku 1945 dostala název Žižkova ulice a po stavbě stadionu v šedesátých letech minulého století tento název zůstal od hřiště k železniční trati , od mostu k hřišti má název Ke stadionu ... za loukami , kde dnes stojí hřiště a bývalé koupaliště , za tou řadou stromů , je " Křapkova louka " , tam dnes stojí Řecké sídliště , defakto až k tehdejšímu Iserthalu - Jizerodolí a textilní továrně českodubského továrníka Franze Schmitta ...Když se vrátím k řece samotné , celkem slušně je stále vidět rozdvojené řečiště Jizery , to přímé je od roku 1849 a původní , tekoucí vpravo k semilskému zámku , v tento čas opravdu dělá Ostrov ostrovem ...Poslední částí je ten největší díl pohlednice s výhledem na tehdejší město Semily ... to bylo především svojí zástavbou v minulých staletích situováno především kolem náměstí Hořeního , později Komenského ... ale pozvolna se sestupovalo do dolních partií a pomalu vytvářelo zástavbu kolem Dolního náměstí ... největší plochou od řeky na semilském břehu jsou Kruha , zde stále prostá jakékoliv výstavby až k ulici Tyršově a to se změnilo až v letech 1910 - 1913 ... v jejich sousedství stojí od roku 1892 rakvárna firmy Josef Prokop na břehu řeky Jizery a ta byla druhou největší možností práce po tkalcovně " Idamühle " Franze Schmitta z roku 1883 na semilském náměstí ... Dále je pěkně viditelná tehdejší tovární nemocnice firmy Schmitt , pro jeho zaměstnance a občas i pro občany města v nutných případech ( kdysi internát , Okresní vojenská správa a dnes SEDDMA ) ... i kolem ní je stále hodně volného prostoru , v pozdějších letech zaplněného stavbou domů ... louka za Tyršovou ulicí směrem k Obci je ten samý případ , v podstatě je dodnes prázdná mimo staré a nové sokolovny , která nese název Sportovní centrum ... Nejvýraznější stavbou cestou k Hornímu náměstí je semilská radnice z roku 1874 ... a na náměstí samotném chlapecká ( 1886 ) a dívčí ( 1861 ) měšťanská škola ...Mohl bych pokračovat dál a dál , ale bylo by to dlouhé a únavné ... takhle to z mého pohledu úplně stačí , pro ilustraci tohoto roku na této pohlednici ...
autor příspěvku Bomumil Přikryl
Na nedatovaných snímcích je nejtěžší určit zhruba dobu jejich pořízení ... a to zpravidla nejlépe podle staveb v prostoru ... tady pravděpodobně bude z pohledu nejstarší bývalý vrchnostenský dvůr , lépe řečeno statek ... je to ta obsáhlá stavba uprostřed v pravé části fotografie ... stával v místech prastaré obce kapelské , která se zde nalézala již v roce 1634 a až do roku 1899 patřil k semilskému zámku , a tohoto roku ho město Semily odkoupilo ještě s několika dalšími položkami od knížete Alaina Rohana ... poté se stal statkem městským , byla zde vinopalna , početné stádo dobytka a přilehlé polnosti ... hospodařili v něm manželé Netíkovi od konce 1. světové války, posléze podmoklické JZD a na konci šedesátých let minulého století byl zbourán a dodnes na jeho místě stojí garáže ... úplně nejdůležitější stavbou pro Podmoklice a potažmo i město Semily byla stavba železnice a nádraží z roku 1857 ... jednou z nejstarších industriálních staveb je textilní továrna Franze Schmitta v Jizerodolí ( Iserthalu ) , postavená v roce 1861 a s ní i její tovární město ... další textilní továrnou zde v Podmoklicích je dnešní bývalá Tofa - hračkárna pod vlakovým nádražím , původně postavena firmou B. a J. Prokop v roce 1892 ... když pominu soukromé stavby, které některé z nich jsou jistě ještě starší ... hodně se zde událo po roce 1900 ... zcela vlevo nejvyšší komín patřil k podmoklické cihelně , která se nalézala v dnešním areálu bývalého ČSAD ... vyhořela v roce 1915 a nebyla již obnovena , její komín byl zbořen v padesátých letech minulého století ... proti nádražní budově pod železničním náspem stojí tehdy asi nejdůležitější stavba obce podmoklické , obecní úřad , podmoklická radnice , od roku 1907 ... o rok později byly postaveny na místě , kterému se říkávalo a možná ještě říká i dnes Škvárovna ( byl sem vyvážen popel z nedaleké textilní továrny ) tři dělnické domy , to jsou zde pravém dolním rohu ty výrazné stavby ... dnes už tu nestojí , bývaly tzv. ještě před několika lety vyloučenou lokalitou a byly zbourány ... v roce 1921 na místě stodoly Jindřicha Melicha je postavena podmoklická sokolovna , která byla zbourána v roce 1981 ... a protože ještě nestojí podmoklická Masarykova škola , odhadl byl dobu pořízení této fotografie na počátek třicátých let minulého století ... abych neopomněl jednu důležitou věc , záběr pochází z Kopaniny a mimo Podmoklice lze vidět i tehdy samostatnou obec Bítouchov , která se k městu Semily připojila na počátku šedesátých let minulého století oproti Podmoklicím , které tak učinily již v roce 1938 ...
autor příspěvku Bomumil Přikryl
Vidíme před sebou ústí říčky Olešky , jedno z těch více , které časem zanikly až na toto jedno , současné ... jde o třicátá léta minulého století , o období světové hospodářské krize a právě v tomto období se nejen v Podmoklicích , ale i více jiných místech konaly práce , aby lidé se lidé dokázali uživit a žít ... v této době se koryto říčky upravovalo , zpevňovaly se břehy a jak vidno , zde , připravovala se i stavba původního mostu přes Olešku ... moc toho na jednu stranu vidět není , ještě jistý čas po druhé světové válce v těchto místech mimo mostu a cesty k Hyblerově vile pod Treperkou a stavení z pohledu vzadu , zvané mnohými kdysi " stodola " , nestálo , tedy na podmoklické straně , všechny stráně a svahy za Oleškou byly prázdné , mimo polí a luk , to se měnilo od padesátých let minulého století ... Na semilském břehu , vlevo , stojí rakvárna , tu nevidíme , ale pár domků na nábřeží Svatopluka Čecha , které tak bylo pojmenováno od března 1910 ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Údržba silnic na okrese Semily
sahá až do dvacátých let minulého století ... tomu předcházelo ještě dlouho předtím nucené odhazování sněhu buď od vrchnosti a za dob c.k. Rakouska z nařízení úřadů ... zpočátku jen ručně , poté koňskými spřeženími s různými druhy pluhů ...
Jedna z prvních okresních správ silnic sídlila ponejprve ve dvacátých a třicátých letech minulého století v Lomnici nad Popelkou pod radnicí na dvoře ... řídil ji tehdy vrchní cestmistr , který byl na místo určen okresním hejtmanstvím ... byla to privilegovaná , ale velmi zodpovědná funkce ... pod sebou měl cestáře , kteří měli určený úsek silnic , o nějž se museli starat , zpravidla od jara do zimy ... veškerá práce byla ruční , cestář byl vybaven potřebným nářadím , vozíkem nebo kolečkem a staral se o vše na silnici a i v jejím okolí ... aby nebyly v cestě díry , sekal krajnice kosou , čistil příkopy a propustky , řezal a česal stromy podél silnic a mnoho dalších prací ... podle možností a velikosti zimy i na protahování a úklidu sněhu ...
Tehdy nebylo mnoho strojního vybavení , měli dvě nákladní auta a ještě opravdový parní válec , který obsluhoval koncesovaný strojmistr , druhý nejdůležitější a vážený člověk u správy silnic a samozřejmě tu byli i cestáři , kterých ale zase nebylo tak mnoho ... tehdejší prašné cesty se polévaly horkým asfaltem , posypaly se kamenivem a válec to urovnával , v několika vrstvách nad sebou ... takto to fungovalo až do padesátých let , kdy po válce se na silnicích objevovaly různé kořistní stroje , buď upravené nebo i pár originálních přímo určených na údržbu silnic ...
Až v roce 1957 začaly vznikat první Okresní Správy Silnic ... jim předcházely Státní silnice , z kterých byly vyčleněny a jejich prvořadým úkolem bylo starat se o silnice a silniční zařízení v rámci okresů ...
Tak vznikla i OSS v Semilech ... tady bylo její ředitelství a i jedno středisko údržby ... sídlí od svého počátku vedle krematoria v bývalé vilce vedle silnice ... dnešní oba dva dvory vznikly zavezením svahu za vilkou , ponejpr ten větší první , časem i ten zadní ... vybavení odpovídalo době a možnostem okresního výboru ... nějaký traktor , nákladní auta , nakladač , sněhová fréza a spousta manuální těžké práce ... v rámci okresu byla střediska tři ... v Semilech , v Turnově u kina a v Jilemnici - Hrabačově ... dnes stále existují , ale už pod jinou hlavičkou , ale v podstatě dělají to samé , co za ty dlouhé roky generace cestářů před nimi ... bylo by to ještě dlouhé vyprávění , o historii cestářů na semilském okrese , takže asi takhle ve zkratce ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Riegrova turistická stezka
v létě roku 1910 byla u stezky postavena jednoduchá turistická útulna s verandou , avšak ta poskytovala pouze nejjednodušší občerstvení ...
v sousedství této útulny byla v letech 1921 - 26 zahájena stavba nové Zemské hydrocentrály , kde byla kantýna , ovšem jen pro dělníky ...
Po dokončení výstavby Zemské hydrocentrály bylo proto přikročeno ke stavbě turistického zařízení , které by bylo důstojné pro všechny , kdo ho navštíví ...
a tak v místě bývalých hospodářských stavení byla v roce 1929 vystavěna zcela nová turistická chata s restaurací , která nesla jméno Josefa Crhy , jenž byl zasloužilým činovníkem semilským na poli turistickém ...
nikdo ji nemohl minout , neboť ležela a dosud leží v těsném sousedství Riegerovy turistické stezky ...
V této podobě a stavu vypadala tak až do čtyřicátých let minulého století , kdy byla celkově přestavěna a zvětšena a v posledních letech měla už i jiné pojmenování - hotel Pod Spálovem ..
. tak jak jsme ji znali my mnozí , tak vypadala až do roku 2021 , kdy změnou jejího vlastníka došlo k její celkové rekonstrukci a přestavbě ...
Dovolte mi pár osobních vzpomínek ...
až do roku 2005 sem , na Podspálov , se sjížděly a scházely za těch uplynulých patnáct let od roku 1990 a možná i dříve , mimo turistů a návštěvníků Riegerovy a Palackého stezky , mnohé trampské osady a samozřejmě i mnozí vodáci ...
tehdy zde hotel provozoval Honza Svoboda a byl k nám vcelku vstřícný , často se tady hrálo a zpívalo , nejen mezi námi všemi , ale i pro potěchu a uši ostatních ...
samozřejmě se zde hodně vypilo i projedlo a mnohokrát se nechal ujet i poslední vlak " flamendrák " do návarovského údolí , protože tady bylo dobře, panovala zde dobrá nálada a hodně legrace ...
a to se buď potom spalo po okolí nebo brzy ráno se šlapalo po kolejích nahoru do údolí , ne příliš vzdáleně jako v písničce Wabiho Daňka " Rosa na kolejích " ...
dodnes si moc dobře pamatuji , že k nám na srub na Návarově , který bohužel už nestojí , to bylo 10 592 pražců ...
ale postupně , se změnou doby a stárnutím a odchodem kamarádů buď jinam , nebo " nahoru na zelené pláně k velkému ohni " , začala tradice upadat , sice nezanikla , ale velmi hodně se omezila ...
tak mi zůstaly hezké vzpomínky na toto místo , na starý Podspálov ...A co k tomu , jak to tady vypadá dnes ...
nový majitel do přestavby vložil určitě nemalý peníz , samozřejmě vnitřní vybavení bylo poplatné minulé době ...
ale pranic se mi dnes hotel svou podobou vůbec nelíbí ...
z mého pohledu a když se vrátím k těmto fotografiím , z mého pohledu letitého návštěvníka tohoto místa sem svým vzhledem nezapadá , ani barvou ani svým současným uspořádáním ...
ale je jiná doba , mnozí lidé jsou jiní a dělají jiné věci a koníčky , než my , co je a byl pro nás les a život v něm druhým domovem ..
autor příspěvku Bohumil Přikryl
ČERVENÉ DOMKY
Fotografie zachycuje stav na "Řecké louce" někdy před rokem 1978, před započetím výstavby sídliště. Jedná se o pohled ve směru od Semil přes pozemek, kde v současnosti stojí SBD Semily a náhon. Ony tři domky dominující fotografii byly nazývány "červené domky." Číslo popisné 255 (vpravo) bylo postaveno někdy okolo roku 1912, právě tak, jako čp. 256 (uprostřed), kde bylo 9 bytů o 18ti místnostech. V čp. 360 (vlevo) se nacházelo 6 bytů o 16ti místnostech. Bydleli zde převážně zaměstnanci nedalekých textilních závodů firmy F. Schmitt, později zaměstnanci Kolory.autor příspěvku Bohumil Přikryl
Tam jsem spatřil a se svolením si vyfotil několik dnes již historických fotografií , Rusalky a mostů v sousedství ... Příběh pensionu Rusalka , se počal na počátku dvacátého století ... paní Božena Ekrtová z Prahy si od majitelů sousedního zájezdního hostince " U Koldovských " , později " U Žantů " , zakoupila nejhezčí zákoutí na Návarově nad zátokou řeky Kamenice a nechala zde vystavět vilu , která byla dokončena v roce 1912 ... ale řízením osudu se dokončení své vily nedočkala , zemřela předčasně v mladém věku ... vilu poté vystřídalo několik majitelů ... až v roce 1927 vilu koupil pan Václav J. Drobník , který byl ve svém věku a době velkým idealistou ... úplně na počátku vilu proměnil v pension a zařídil v něm byty pro letní hosty ... v roce 1935 byla v pensionu zařízena ozdravovna s lékařským dozorem , tady na Návarově se tehdy úspěšně léčila duševní přepracovanost , ochablost a nervové vysílení ... a navíc , jak tenkrát bývalo psáno v listech , zdejší pobyt byl obzvláště vhodný a prospěšný pro studující mládež ...
Nebylo by ovšem slušností , nezmínit se o sousedních mostech ... Jedním z prvních mostů přes řeku Kamenici v údolí Návarova byl most dřevěný , který příliš nevyhovoval a proto v roce 1766 na jeho místě byl postaven most kamenný , v románském slohu ... most měla snad zdobit dokonce socha sv. Jana Křtitele ... tento kamenný most se okolo roku 1955 zřítil a zbyly po něm krajové pilíře a část středového pilíře , které můžete spatřit dodnes ... V roce 1949 vedle něj byl postaven provizorní vojenský most , tzv. " Bailays Bridge " ...
tyto mosty stavěla americká armáda všude , kde to bylo potřeba , v rámci Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu - ( UNRRA ) ... tento zřejmě ne , podle uvedeného roku , to již zde nebyla poválečná Benešova prozápadní vláda ... ( most této konstrukce byl pojmenován po úředníkovi britského ministerstva války Donaldu Baileyovi , který si ho nechal patentovat a posléze byl přijat do výzbroje spojeneckých vojsk za druhé světové války ... poprvé most této konstrukce byl použit Spojenci v Itálii v roce 1943 ... po válce byly a jsou modernizované verze tohoto vojenského mostu používány dodnes v České republice jako mosty provizorní a tak tomu bylo i Semilech - Řekách ) ...
od roku 1950 byl tento provizorní vojenský most převeden jako stálý ... mezi lety 1952 - 1956 došlo k poškození tohoto mostu ve střední nosné části vozidlem vezoucím vytěžené dřevo ... most sloužil až do začátku roku 2015 , tedy celých 65 let ... pro havarijní stav byl v tomto roce snesen a po jeho odstrojení se tehdy přítomní správci vysloveně vyděsili , protože jeho nosné a zpevňující části byly extrémně zkorodované ... jeho poslední povolená nosnost byla 2 tuny a existují svědectví , že byly často o mnoho přestupovány ... most byl zhruba ve výšce 15 metrů nad řekou Kamenicí a případné následky si nikdo nechtěl ani představovat ...
dnes se klene přes řeku nový most železobetonový , postavený v polovině roku 2015 ... a co říci závěrem ... tato místa opravdu stojí za návštěvu , zdejší příroda je nádherná a i dech beroucí ... jen si zavčasu musíte zjistit , kdy je pension Rusalka otevřen , není to až tak pravidelné ... konají se zde dětské tábory , akce a podobně ... ale jinak vás rádi přivítají ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
. ( Historické fotografie - SOkA a dobový tisk )
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
( fotografie pochází ze sbírek SOkA ) ..autor příspěvku Bohumil Přikryl
Fotografie (pohlednice) tzv. Vodotrysku. Vrt pramene u silnice na Kamínka. Fotografie asi z roku 1941
archiv Bohumil Přikryl
Kozákov
Stejně jako přání postavit na Kozákově turistickou chatu , bylo také postavit nějakou rozhlednu ... a to se událo v roce 1920 ... takto vypadala první rozhledna na nejvyšší hoře Českého ráje v roce 1920 ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
V Semilech - Podmoklicích
byl v sedmdesátých letech minulého století zbourán dům U Štěpánků , mimojiné , že se v něm bydlelo , byl zde obchod ... na jeho místě byla tehdy plánována výstavba nového střediska Okresní Správy Silnic v Semilech ... po zbourání veškerých objektů byl pozemek oplocen a prozatím zde byla deponie stavebního materiálu pro potřeby OSS ... na stavbu byl vypracován projekt , který na tomto místě počítal s administrativní budovou , kde měly být kanceláře a veškeré zázemí pro všechny zaměstnance Správy silnic ... měly být postaveny dílny , garáže , přístřešky a sklady ... mimojiné , některé garáže na Škvárovně by byly také zbourány , protože zasahovaly do pozemku ve tvaru velkého obdélníku ... termín zahájení výstavby nového střediska byl naplánován na listopad 1989 , ovšem tehdejší události všechno zmařily ... avšak kdyby by byly tenkrát zahájeny výkopové práce , tak by na výstavbu došlo , ovšem se tak nestalo ...
Po devadesátém roce , kdy byly zahájeny restituce , byl tento pozemek směněn za pozemky U čtrnácti pomocníků , kde byla a dodnes se nachází deponie posypových materiálů pro zimní údržbu silnic tehdejší SÚS Semily ... nový majitel pozemků na Škvárovně , kde měla stát nová Správa silnic , později pozemek prodal a na tomto místě dnes stojí nákupní centrum Tesco ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
(autor příspěvku Bohumil Přikryl)
původní měděná zoxidovaná střecha po devadesáti letech - vlastně po devadesáti jednom roce byla odstraněna a bude střecha nová , celá budova bude v celé své ploše zateplená , jen je škoda , že ztratí svůj původní fasádní výraz , stejně jako dům kožešníka a kloboučníka J.J. Reichla proti Slávii dnes nebo dům kdysi Polákových v ulici Ke stadionu ... ale přece jen zůstala okna ve vile v původní , byť nové podobě ...
Tou druhou , dnes již hodně výraznou změnou , je oprava krovů a fasády na domě v místě , které se nazývá či kdysi nazývalo " Na hradě nebo Hrádek " a nachází se nahoře ve stráni nad bývalou bytovkou Papcelu a v minulosti byly nedaleko Uhelné sklady pod tratí ... tomuto domu v minulosti předcházelo v tomto místě velmi nádherné roubenné stavení s doškovou střechou a velkou pavlačí - pro mladší nebo neznalé je to zastřešené místo na domě například pro sušení prádla nebo jen tak na koukání všude po okolí ( ve starých některých domech byly pavlače běžné , byla to také mimo jiné také místa i pro různé drbny , jak se říkávalo ...
Ještě že se snad po víkendu ochladí na těch plus osmnáct až dvacet ... pro mne na lidské počasí ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
amozřejmě by se mi moc líbilo ,
kdybych měl všechny fotografie všech mostů semilských u sebe tady doma ,
ovšem to není v lidských silách a mých možnostech , musím být rád , že
mám aspoň některé a taky rád jsem ... připravil jsem si stručný přehled
toho , co řeku překlenovalo a co mosty , zejména dva poslední , prožily
... trochu mi z toho vypadlo období druhé světové války , spíše její
konec a tak to dám samostatně v dalším náhledu ... vezměte si , že
vlastně budeme svědky a účastníky nevídané věci , tuto událost občané
města Semily a okolí neviděli zhruba tři generace zpátky , kdy bude
místo mostu prázdné místo nad vodou , po nějaký čas ... naposledy se tak
stalo v roce 1938 , kdy železný nýtovaný most byl po 40 letech snesen a
nahrazen železobetonovým ... taky věřím a myslím , že se nebudu příliš
mýlit , že se objeví další fotografie a pohlednice od jejich současných
majitelů ... já budu sledovat a zaznamenávat stavební ruch a jistě
nebudu sám ..
autor příspěvku Bohumil Přikryl (květen 2024)
Tak
zde vidíte poslední železný most v Semilech , postavený v roce 1898 ...
samozřejmě jen mostovku , tak je zváno mostní těleso samotné , usazené
na dvou středových pilířích a dvou nájezdových ... ten ze semilské
strany je nám skryt porostem stromů , ovšem ze strany podmoklické je ve
své celé kráse , kterou jsme v dnešní době také nespatřili z důvodu
zakrytí terénem a nánosy řekou ... ač není zjevné , že se řečiště
Jizery mezi pilíři uprostřed dělí , je tomu dosud tak , za mostem je
ještě opravdový ostrov , nikoliv jen podle jména jako dnes ... řeka tak
trochu meandruje do levé strany , o čemž napovídá kamenitý nános při
pravém břehu řeky ... tato kolorovaná fotografie je kvůli již stojícímu
domu Josefa Brodského z doby po roce 1906 , o této doby dům stojí ... a
před rokem 1924 , kdy proti němu byl postaven dům pana Suchardy , pokud
si to jméno ještě pamatuji přesně ... pohled je z místa jednoho přítoku
říčky Olešky , neboť v těchto dobách jich bylo z jednoho toku více ...
Autor příspěvku Bohumil Přikryl
Pohled na poslední železný most v Semilech a samozřejmě ještě na to původní řečiště Jizery , vedoucí k semilskému zámku , kde se stáčelo ke splavu ... dnes z něj zbyla pouze ta část , kde se do něj vlévá Mlýnská strouha , tak jako kdysi odedávna ... snímek byl bezpochyby pořízen ze střechy hotelu Slávie J.V. Hyblera v Podmoklicích ... širší koryto řeky vzniklo při mnohých povodních , kdy voda zalila plochy mezi Ostrovem a Bahýnky a mnohdy i dolení náměstí semilské a část podmoklickou při levém břehu Jizery ... do roku 1849 se tomu zastupitelstvo města Semily snažilo zabránit různými hrázemi , avšak síla vody vždy zvítězila a tak od tohoto roku řece nebylo bráněno ... z podmoklické strany před mostem toho mnoho nevidíme , avšak kdo již trochu historii semilskou zná , tak ví , že střecha vpravo , kde z ní vyčnívá stožár s porcelánovými hrnky elektrického vedení ( elektrický proud byl v Semilech zaveden v roce 1919 ) , patří k Vejvarovu hostinci a obchodu se zbožím koloniálním ... naproti němu stojí obchod se zbožím galanterním , látkami a prádlem ložním Josefa Kadlece ... to na straně semilské je toho ke spatření povícero ... vlevo za mostem dům stavitele Josefa Brodského , vlevo od něj za stromem hostinec " V ráji " na rohu ulice Josefa Hory ... vpravo od mostu je takřka volné prostranství po vyhořelé enklávě roubenných domků ( 1909 ) , z které zbyl jediný ... fotografie je datována už po roce 1911 , neboť na horním , později Komenského náměstí již stojí nový , novorománský kostel sv. Petra a Pavla .. Autor příspěvku Bohumil Přikryl
Semilský most do třetice a dnes naposledy ... zítra máme neděli a jak její název napovídá , je to den , kdy by se mělo odpočívat a nic nedělat ... bohužel , to platilo v dávné minulosti , dnes je vše jinak ... já odpočívat ale budu , protože přes týden chodím do práce a maximálně mimo toho sbírám informace a podklady pro další příspěvky ... Pohledem na vzdálený semilský most ze stráně na podmoklickém katastru , která nese jméno Treperka ... fotografii bych datoval do období třicátých let minulého století a to z několika důvodů ... břehy řeky , hlavně ten levý , je upraven a to se událo právě v době světové hospodářské krize , kdy byla velká nouze o práci ... a právě tato úprava obou břehů řeky Jizery ve městě mnohým pomohla od žebroty a nejistoty ... od této doby se levému břehu s chodníkem na navršeném valu mezi řekou a tzv. Bahýnky říká Regulace ... uprostřed fotografie , zcela vlevo , u železniční stanice , spíše naproti ní , stojí Podmoklická radnice ... v jejím sklepě byla věznice , v přízemí byt strážníka a obecní úřadovna ... v patře zasedací síň , obecní spisovna a chudobinec ... tak tomu bylo až do roku 1938 , kdy se samostatné Podmoklice spojily s městem Semily v jednu obec ... když přejdu k továrnám , tou největší v Podmoklicích byla od roku 1893 tkalcovna firmy Melich a Skrbek , později Melich a syn a posléze firma Ladislava Bednáře ... původní a první majitel postavil u továrny krásnou vilu , která se nazývala Melichova a poté Bednářova , a to se používá dodnes , obě jména majitelů továrny ... hned vlevo od této továrny přes silnici stojí továrna Roberta Pauluse na kovové rakve , postavená v roce 1928 a ten k ní dostavěl v roce 1933 svou tovární vilu ... na jejím pozadí , za hustým porostem stromů , stojí Masarykova jubilejní škola , ta byla postavena za rok , od začátku srpna 1930 do konce srpna 1931 ... jako mnoho jiných staveb ve městě a okolí ji postavil semilský stavitel ing. Karel Andrejsek ... další továrnou , ale už na semilském břehu , je rakvárna firmy Josef Prokop z roku 1892 , která měla na svém konci budovy směrem ke Kruhům romantickou , jakoby hradní věž ... dalo by se tady od pohledu napsat spousta věcí , ale středobodem je právě semilský most ...
Autor příspěvku Bohumil Přikryl
Tak
tady jsou ty fotografie semilského mostu z konce války ... je na nich
vidět nejen pochodující partyzány , ale především německé válečné
zajatce při úklidu města ... na něm se podíleli i němečtí civilisté až
do jejich odsunu do Německa ... u domu Brodských to vypadá , že tady
byla barikáda a nyní se odstraňuje ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Krátké resumé o stavbě nového mostu ... stavební ruch doléhá po všech částech města a také sledovatelé na lávce se dívají, jak se pokračuje ... na straně semilské je již místo nového pilíře obestavěno štětovnicemi , to je ta železná stěna od řeky do břehu ... probíhá výkop , který odhalil i tu zvláštnost a i překvapení , že oba dva původní pilíře z mostu postaveného v roce 1867 stály na dřevěné , dubové konstrukci , která byla zesílena železným kováním a byla přímo součástí obou původních pilířů , které na ni stály ... vezměte si si , kolik povodní , opravdu velkých , ty pilíře pod všemi třemi mosty přestály ( 1867 , 1898 , 1938 ) až do současnosti, než byly zbourány ... ten fortel , um a zručnost našich předků ... na podmoklické straně se stále ještě vrtá ve dně řeky Jizery , podloží je značně kamenité a skalnaté a tudíž velice odolné , musí se narušit a změkčit vsypáváním měkčího materiálu pro zasunutí " larsenů " , tedy štětovnic na místě pro druhý podpěrný pilíř ... aby se mohla v místě vytvořit pracovní jáma ... opravdu to není nic snadného , ptal jsem se na to přímo pana stavbyvedoucího ... tak prozatím buďte zdrávi a já zase jedu odpočívat ...
Autor příspěvku Bohumil Přikryl 25.7.2024
Nový
most bude mít tři pilíře, které ale budou v jiném rozmístění než u
starého mostu. Nově bude i na straně dále od náměstí vést pod mostem
cyklostezka navazující na regulaci. Na všech čtyřech místech bude možné z
mostu sejít po schodech. Nové chodníky budou široké 3 a 4 metry. To je
rozdíl oproti původním, kde byl problém, aby se vyhnuli dva chodci.
autor příspěvku Lena Mlejnková - starostka
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Tak i přes to , že si možná jaro už srovnalo jízdní řády , i s tím předchozím uspěchaným nakvetlým čtyřtýdenním cyklem , kterému udělal leckde dubnový mráz rázný konec , si neodpustím vzpomínku na období nezimy ... dostaly se mi do rukou fotografie z pozůstalosti , které jsou možná ode mne pro některé takovým rýpnutím , když je pro ně deset centimetrů sněhu již kalamitou a všemocným bohem posypová sůl ...Série fotografií pochází z roku 1962 , kdy moje generace byla defakto ještě na " houbách " a v hlavách našich budoucích rodičů jsme možná nebyli ani v plánu ... snímky jsou z nedalekého města Vysoké nad Jizerou a jeho okolí , z doby kdy bohaté množství sněhu nebylo nic neobvyklého , v souhře s silnými zimními větry a teplotami hluboko pod dvacet stupňů Celsia ... v této době ještě nebylo tolik zimní techniky jako dnes , o sněhových frézách a pluzích nemluvě , a tak se mnoho cestiček a uliček prosazovalo ručně a mnohdy opakovaně , aby se vůbec jeden někam dostal ... ale pro lidi z té doby to byl přirozený běh a řád ročních období , které má generace ještě zažila a pamatuje.
(autor příspěvku Bohumil Přikryl)
byla podepsána v Berlíně bezpodmínečná kapitulace německých vojsk a konec války v Evropě za účasti představitelů Spojeneckých vojsk ... den předtím byla kapitulace podepsána také v Remeši ...2. světové války se zúčastnilo dohromady 100 milionů lidí z 30 zemí světa ... odhadovaný počet obětí tohoto konfliktu je 62 miliónů obětí ... ovšem tato kapitulace nezahrnovala válku v Tichomoří , kde bojovali spojenečtí vojáci ještě s Japonci ... k definitivnímu ukončení 2. světové války došlo až po svržení dvou jaderných pum na japonská města Hirošima a Nagasaki a kapitulační akt byl podepsán 2.září 1945 na palubě bitevní lodi Missouri zakotvené v Tokijském zálivu ... tímto okamžikem byla druhá světová válka ukončena ... Tady u nás , ke slavnostnímu příjezdu sovětské armády , došlo 10. května 1945 ... kapitán Wohlmuth a pan Havlík odjeli naproti sovětským vojákům do Rokytnice nad Jizerou , aby jednak připravili jejich příjezd do Semil a zároveň je informovali , že již není potřeba vojenského zásahu a akcí , neboť je již vše svobodné ... do Semil poté přijela sovětská jednotka , 252. gardový motorizovaný dělostřelecký pluk , z 1. Ukrajinského frontu pod velením maršála Koněva , jeho část , za účasti jejího velitele gardového majora Penkovského ( po válce byl popraven v čistkách stalinského režimu , pozn. ) ...Přikládám fotografie z této doby , pochází z větší části ze sbírek semilského archivu a fotoalbumu z Bítouchova ...Avšak úplně poslední obětmi po osvobození Československa byly dva partyzáni , zastřelení 12.5. 1945 u Příbrami a posledním válečným aktem po kapitulaci , osvobození britského ostrova Alderney v Lamanšském průlivu od Němců , 16. května 1945 ...
autor úpříspěvku Bohumil Přikryl
Tak jdu na to ...
První zmínka o domě č.p. 151 v Semilech - Podmoklicích v soudním okrese Semily je v pozemkové knize zaznamenána 10. června 1890 , kdy byl pozemek vysvěcen pro stavbu domu o výměře 194 metrů čtverečních ( v knize Semilsko je uveden rok 1881 , což je tímto rozporováno ) ... Vysvěcení pozemků bylo v tehdejší době běžné ... dům postavil praděd paní Kozákové , Josef Vejvara ( 1844 - 1909 ) , který byl mimojiné redaktorem Národních Listů ... v této době byl domek zároveň místem výběrčího mýta přes most na podmoklické straně mostu , na obou chodnících byla židle a výběrčí pobírali poplatek za přechod a přejezd mostu ... v roce roce 1909 se stal vlastníkem domu syn Josefa Vejvary , František ( 1878 - 1939 ) , děda paní Kozákové ... ten v domku začal podnikat v pohostinství a kramářství ... za jeho života byl dům na začátku měsíce října 1930 zvýšen o jedno patro a za domem byla postavena prádelna ... v přízemí domu je od té doby dodnes prodejna , v patře byt ... v minulém století byla u domu ještě dřevěná kůlna , ale ta byla časem zbourána ... V roce 1938 se vlastnické právo přeneslo na dalšího Františka Vejvaru ( 1911 - 1984 ) , tatínka paní Kozákové , který zde žil a bydlel se svojí paní , maminkou paní Kozákové , Boženou Vejvarovou , rozenou Stehnovou ... i za nich běžela živnost v jejich domě ... Dům zažil oba dva železné mosty ... ten z roku 1867 a další z roku 1898 , který v roce 1938 nahradil první železobetonový most a teď u něj bude další železobetonový ...
Ještě dovětek o jednom místě za domem , nebo vlastně vedle tohoto domu ... určitě si někteří budete ještě pamatovat , když jsem se zmínil a poukazoval na objevenou pískovcovou klenbu , v dnešní době zazděnou , coby sklep , při úpravě břehu při demolici starého mostu ... k mému velkému překvapení jsem se dozvěděl , že se totiž nejedná o sklep , ale o původní průchod v předmostí pod jeho vozovkou ... procházelo se tudy od nábřeží před továrnou Melich a Skrbek pod silnicí na travnatou plochu pod domem Antonína Zacha a dál ... ( takže trochu s nadsázkou by se dalo říci , že to bylo takové druhé " metro " , mimo podchodu pod kolejištěm semilského nádraží , v té době z našeho dnešního pohledu ) ... podchod ztratil svůj účel a význam v roce , kdy Josef Kadlec proti jeho druhé straně postavil svůj dům a ten se stal postupně opravdovým sklepem , kterým je dodnes ... jen k té straně konce průchodu proti základům nového domu byla tehdy postavena další zeď , na níž byla zhotovena železobetonová vazba , která tu mezeru zakryla , po ní vedl podél domu chodník a z něj vedly ještě donedávna schody z mostu na Regulaci podél Jizery k Řekám ... jak říkám , překvapení ... a to je tak prozatím všechno ... ale já budu dál bádat v semilské historii ...
( Velmi pěkně děkuji manželům Kozákovým za poskytnutí těchto informací a možnosti je uveřejnit ... část fotografií pochází ze semilského archivu a část z mého soukromého ) ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
(autor příspěvku Bohumil Přikryl)
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Na závěr bych se zmínil ještě o jedné významné stavbě , když pominu železárny , které byly také založeny rodem Harrachů ... vrchnostenský zájezdní hostinec na Arnoštově ... dodnes je na jeho průčelí viditelný jeho název ... mimojiné , v době , kdy zde ještě nevedla silnice , pouze pár prašných cest , v něm byli ustájeni koně , kteří byli připřaháni do těžkých vozů , aby s nimi vyjeli do zdejších strání a kopců , jimiž také vedla zemská stezka , na Sytovská Vrcha a dále přes Roprachtice do Vysokého nad Jizerou ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Tím stavením je hostinec " V rokli " , stojí tu dodnes , pravda už v trochu jiné podobě a stavu než kdysi , řečeno před stoletím ... informace se dnes těžko dohledávají , i když jsou archivní instituce , kde lze dostat a se štěstím i dohledat buď mnohé nebo žádné ... ale stále , v této době ještě existuje jiskřička , že na pár pamětníků ještě narazíte , i když ne na ty z doby rozkvětu tohoto hostince ... Kolikrát se musím sklonit ve svém povědomí před úsilím a vytrvalostí historika , jakým je například pan Ivo Navrátil , ale i těch ostatních , sám dnes vím , že dohledávat a shánět informace zpětně i přes nejedno století zpět není vůbec nic jednoduchého ... ale i tak je to zajímavé , občas se dá najít něco , co ještě nebylo nalezeno a to je to pravé ořechové a inspirující ...
Tak zpátky do Rokle ... zdejší hostinec měl vzniknout ve třicátých letech minulého století a mimo obvyklé hostinské činnosti se zde pořádaly tzv. hostinské poutě , za hostincem stávala ještě přístavba , jak lze spatřit na těchto starých fotografiích ... hostinec tehdy provozovala jeho majitelka , paní Ludmila Zuzánková , o čemž svědčí zde přiložený reklamní inzerát , zveřejněný v tehdejším tisku a turistických brožurách ... později zde byli Noskovi a k hostinci měl pan Nosek ještě živnost , prodej a rozvoz uhlí ... k tomu měl koníka a malý žebřiňáček ... co se zde konalo poté , to si dnešní místní už moc nepamatují , ještě ne tak zase dlouho před nedávnem , zde byly uskladněné koberce a vedle v dílně se upravovaly ... potom dům nějaký čas stál bez hnutí dál a dnes patří rodině Voncových , díky jejichž úsilí a laskavosti na těchto starých fotografiích mým prostřednictvím můžeme vidět jeho minulost , a za jejichž poskytnutí jim velmi pěkně děkuji ... a pokud má někdo k tomu jakýkoliv dovětek , tak za to budu opět moc rád ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
tento silniční průtah naplánovali naši předci u ve čtyřicátých letech minulého století , to není výmysl dnešních úředníků ... už tenkrát zřejmě moc dobře věděli , že silnice na bahně nikdy nebude to pravé ... tady , kudy má vést , je podloží pevné a taky , proč ze Železného Brodu na Lomnici nad Popelkou kličkovat městem , když to šlo udělat přímým směrem ...
proč k tomu nedošlo už tenkrát , se můžeme jen domýšlet , ale jako vždy v tom určitě hrály hlavní roli peníze , ty veřejné ...
