SPOLEČNOST PŘÁTEL HISTORIE MĚSTA CHRASTAVY

RUDOLF SCHWERTNER

KRATZAU – SCHICKSAL EINER SUDETENDEUTSCHEN STADT
(CHRASTAVA – OSUD SUDETONĚMECKÉHO MĚSTA)

PŘEKLAD KNIHY DO ČESKÉHO JAZYKA

Předmluva Společnosti přátel historie města Chrastavy

Kniha Chrastava – osud sudetoněmeckého města byla vydána v Německu v roce 1966. Jde o dosud nejobsáhlejší a nejucelenější dílo k vlastivědě a historii našeho města a jeho blízkého okolí. Po roce 1990, kdy jsme tuto knihu získali, se stala cenným a zásadním zdrojem informací pro činnost našeho spolku, pro přípravu bulletinů, rešerší, tematických i populárních publikací.
Kniha vyšla z dnešního pohledu krátce po válce, po roce 1945, kdy většina chrastavských Němců musela opustit svoji vlast, kdy zde zanechali svůj majetek, svoji práci i dílo svých předků. Je obdivuhodné, jak podrobnou a obsáhlou "kroniku" sestavili lidé, kterým bylo při odchodu z Chrastavy většinou teprve něco přes 20 let. Za dalších 20 let soustředili úctyhodné  množství historického materiálu, vybudovali základ chrastavského archivu v Bavorsku a dílo završili, stovky kilometrů od rodného města, vydáním pětisetstránkové podrobné, dosud nepřekonané publikace.
Věříme, že i pro současné Chrastaváky bude kniha představovat poutavou četbu a zdroj poučení. Snažili jsme se o co nejvěrnější překlad předlohy, nezatížený našimi názory a postoji. Přistupujme ke knize s vědomím historických souvislostí. Pak jí dokážeme odpustit i dílčí tendenčnost, pohled, který nutně odpovídá době jejího vzniku a situaci, v níž se v poválečných letech nacházeli její autoři.
Mnohé se změnilo díky Listopadu 1989 – znovu jsme navázali přátelské kontakty s odsunutými chrastavskými Němci, dlouholetá spolupráce vyústila v uzavření partnerské smlouvy s bavorským diecézním městem Eichstätt, které nad nimi přijalo v 50. letech patronát. O svou vlast v roce 1945 přišli, ale již se dále nemuseli jen "toužebně z lužických pohraničních hor dívat na ukradenou zemi svých otců".

Chrastava, listopad 2021
Jana Zahurancová
Ivan Vydra
Petr Medřický

Ověnčena horami

Hory mé vlasti nenesou,
lesk věčných firnů,
však kol zelených úbočí,
od dob otců šumí les,
vlídně a tiše putují mraky.
Bruno Hans Wittek

Naše rodné město Chrastava, to milé městečko Krotze, se spolu s Horní Chrastavou tiskne do úzkého, jihozápadním směrem probíhajícího údolí Jeřice. Toto se na území města rozrůstá, díky zde ústícím širokým kotlinám Vítkovského potoka na severu a Jílového potoka na jihu, do zvoucího, oku lahodícího širokého údolí. Místními částmi Chrastava II (Chrastava
Nové Město) a Chrastava III (Dolní Chrastava) město na západě zasahuje už do údolí Nisy.
Zatímco tam bezprostředně z údolí řeky stoupají opravdové zalesněné kopce Ještědského pohoří, od východu sem jen zasahují postupně se snižující poslední výběžky Jizerských hor a vysílají ještě pár předsunutých hlídek na saskou hranici probíhající na severu. Město tak leží obklopeno sice mocnými, ale v naší blízkosti nijak hrozivými horami, takřka jako klenot zasazený do úžlabiny drahocenně vyložené zeleným hedvábím luk, hnědým zlatem polí a temným sametem lesů. A všude do vršků troufale vystupují předvoje domů, jako svědectví čilého růstu zdravé a kvetoucí existence města, svědectví mnohotvárných změn odehrávajících se mezi lidmi a krajinou. Kolem dokola se z návrší korunovaných lesem nebo pokrytých poli a lukami nabízí půvabný pohled na osídlené údolí s natěsnaným houfem budov, nad nimiž vyčnívá zdaleka viditelný svatostánek se svou špičatou věží, a na neklidnou kulisu hor v pozadí, nad kterou na jihu svoji vzdálenou korunu majestátně pozvedá otec Ještěd.
Už ve městě samotném začíná severně od Jeřice kopec, který se zvedá od Schroffova náměstí ke Školnímu a Kostelnímu vrchu, na západě sahá až k Vítkovskému potoku, na sever a severovýchod se táhne dále – na jeho okraji leží hornochrastavská rychta (Kretscham, Kratschn) a řada domů na Rychtářově vrchu – až k vyvýšenině s osadami Vysoká (Hohendorf, Hundorf) – patřící k Horní Chrastavě – a Růžek (Hoheneck, Huhecke), který patří k Nové Vsi.
Dále na sever se tento vyvýšený hřbet táhne až ke Spálenému vrchu a nakonec nachází svůj vrcholek v 639 m na Vysokém (Hohenwald, Huhwahl). Společně s 567 m vysokými Výhledy  (Gickelsberg) a s horským hřebenem, který oba kopce spojuje, tento hřbet na severu široce pojímanou chrastavskou kotlinu uzavírá. Zvláště Výhledy se svým čedičovým vrcholkem pokrytým malou šviháckou lesní čapkou dávají domovské krajině její charakteristický ráz.
(Gickelsberg) a s horským hřebenem, který oba kopce spojuje, tento hřbet na severu široce pojímanou chrastavskou kotlinu uzavírá. Zvláště Výhledy se svým čedičovým vrcholkem pokrytým malou šviháckou lesní čapkou dávají domovské krajině její charakteristický ráz.

Chrastava s Výhledy

Také severovýchodně od města se z údolí Jeřice a Vítkovského potoka zvedá hřbet táhnoucí se do dáli. Jmenuje se to tam "Na Dlouhém vrchu" (om Langeberge) a na cestě do Václavic se zde zdolává návrší o nadmořské výšce 364 m.
Opuštěné čedičové lomy na Špičáku (371 m) leží západně od Dlouhého vrchu, už na půli cesty k Bílému Kostelu, severně od údolí Nisy.
Na druhém, jihovýchodním břehu Jeřice, končí Hřbitovním a Hradním vrchem v blízkosti městského centra jiné, daleko vybíhající pásmo Jizerských hor. Vytrácí se sem dolů až od Novoveského vrchu (Steinberg, 511 m), Špičáku (Spitzberg, 462 m) a od dalších bezejmenných návrší u Nové Vísky – Krásné Studánky – Bedřichovky. Tamní hřbety jsou pokryty rozlehlými jehličnatými lesy a v lidové mluvě se nazývaly "Hvozd" ("der Forst"). Svoji cestu z Chrastavské Nové Vísky tu v mělkém údolíčku našel Tandlerův neboli Selský potůček.
Na jihozápadě je toto kopcovité pásmo Jizerských hor ohraničeno Jílovým potokem, který z Bedřichoveckého lesa spěchá vstříc městu Chrastava a Jeřici. Mezi údolím Jílového potoka a Nisy se zdvihá mohutný kopec, který vrcholí v 501 m vysoké Ovčí hoře mezi Andělskou Horou a Machnínem. Stojí osamocená mezi Jizerskými a Ještědskými horami, je třeba ji ale přičítat posledně jmenovaným, neboť ji odděluje jen hluboce zaříznuté údolí Nisy u Hamrštejna. Její výběžky směrem k údolí Jílového potoka musí Liberecká ulice překonávat u serpentiny (Seilerdreh). Na jejích severozápadních svazích se vzhůru táhnou domy Chrastavského Nového Města, a nad nimi leží návrší "U Jána" (Gehanse), Šibeniční vrch (396 m) a Pěnkavčí vrch (Finkenberg, 422 m). Směrem k městu se tento horský masiv na severu strmě svažuje ke Střeleckému vrchu. Odtud se dá, napříč polními lány stoupajícími do dáli, nejsnadněji dostat na Ovčí horu, na jejímž vrcholku leží chrastavský městský les.
V Dolní Chrastavě za nádražím z údolí Nisy strmě stoupá hustě zalesněný hřbet Ještědského pohoří. První návrší se lidově nazývalo "Klingerův vrch" (Klingerberg, 462 m). Vrcholkem je 707 m vysoká Dlouhá hora nad letoviskem Panenská Hůrka.

Chrastavská kotlina se na mapě jeví jako výběžek větší Žitavské pánve, která sem zasahuje jihovýchodním směrem z Lužice přes Hrádek, proti toku Nisy, do zálivu mezi Ještědskými a Jizerskými horami. Obraz naší domovské krajiny je na jedné straně určován údolími řek Jeřice a Nisa, na straně druhé ohraničujícími návršími obou pohoří, které vůkol nabízejí laskavé výhledy na zemi dotvářenou pílí rolníků a měšťanů.
Město samo se svými dlouhými, pravidelnými řadami domů a slušnými době odpovídajícími ulicemi působilo udržovaným dojmem. Převážně kamenné vícepodlažní domy, většinou zastřešené šedou pokrývačskou břidlicí, byly v dobrém stavebním stavu. Velké domy s obchody v městském centru se svými výlohami ucházely o přízeň zákazníků. V postranních uličkách se také stále ještě nacházelo mnoho malých dřevěných a hrázděných domků.
Za budovami stojícími u hlavních ulic a v prolukách se rozprostíraly pěkné zahrady. Na všech stranách se rozšiřovala nová zastavěná území a podávala důkaz o zdravém růstu města.

Ze všech sousedních obcí byla s městem nejtěsněji srostlá Andělská Hora, a to v jeho místní části Chrastava II. Samostatná obec Horní Chrastava v údolí Jeřice na město bezprostředně navazovala, stejně jako Dolní Chrastava, začleněná v roce 1924. Naše okolí patřilo k nejhustěji osídleným oblastem Sudet. Kdo si prohlížel chrastavské údolí z některého z okolních vršků, pro toho vždy charakteristický atribut našeho průmyslového města tvořily četné do výše čnějící tovární komíny. Ve zdravé rovnováze si však zachovávalo své selské okolí.
V zásadě byla naše Chrastava městečkem vyznačujícím se jeho krajinářsky pěknou polohou, stejně jako řemeslnou a průmyslovou pílí a čilým kulturním životem.
Naši domovskou krajinu ve svém životopise výstižně a s láskou nelíčí nikdo menší, než velký chrastavský syn, malíř Josef Führich: "Krajina mé vlasti nemá velkolepost alpského světa, ale má pořád ještě dost půvabu, aby každým vnímavým jedincem byla považována za krásnou.
Dlouhé, rozličnými dřevinami, zvláště ale vážnými a oparem zahalenými jedlovými a smrkovými lesy porostlé horské hřbety, se širokými otevřenými údolími, která často ukrývají menší překvapivě pěkná a romantická místa se skalami a lesem; průzračné potoky a velké bohatství horských pramenů; nádherné louky, půvabné travnaté kopce, na nichž stojí skupiny ševelících bříz; širé výhledy z výšin, korunované zdaleka viditelným starým bukem nebo smrkem vyvráceným vichřicí; z takových míst se dolů táhnou úžlabiny se smrky a jedlemi, jejichž jednotvárné a tajemné šumění je v údolí přerušováno možná tak klapotem mlýna; líbezné vesničky s velikými lípami před selskými usedlostmi, a nad vesnicemi bzáhumenky a osetá pole až po okraj lesů, které zčásti pronikají zpět dolů a tajemně a důvěrně obklopují horské louky pokryté vonícími bylinami; – to byla příroda, která mne obklopovala, která mi byla v každé denní i roční době vždy nová a milá."
a velké bohatství horských pramenů; nádherné louky, půvabné travnaté kopce, na nichž stojí skupiny ševelících bříz; širé výhledy z výšin, korunované zdaleka viditelným starým bukem nebo smrkem vyvráceným vichřicí; z takových míst se dolů táhnou úžlabiny se smrky a jedlemi, jejichž jednotvárné a tajemné šumění je v údolí přerušováno možná tak klapotem mlýna; líbezné vesničky s velikými lípami před selskými usedlostmi, a nad vesnicemi záhumenky a osetá pole až po okraj lesů, které zčásti pronikají zpět dolů a tajemně
a důvěrně obklopují horské louky pokryté vonícími bylinami; – to byla příroda, která mne obklopovala, která mi byla v každé denní i roční době vždy nová a milá."

Městem s "průvodem o půl desáté"

I když nám byla vlast vyrvána,
touhu po domově nám nikdo vzít nemůže.
Hans Watzlik

V roce 1955 nechal bývalý starosta Anton Scholze při jednom domovském setkání v Eichstättu opět ožít vzpomínku na naše město, když nás při vícero procházkách v duchu provázel Chrastavou. S humorem referoval, jak se kdysi každý den o půl desáté několik vážených starších pánů scházelo na náměstí, aby podnikli svoji důchodcovskou procházku.
Díky jejich přesnosti se jim lidově říkalo "Holbzahnerzug" (průvod o půl desáté). Byli to, dnes jsou již dávno po smrti, Hermann Knesche, Franz Herschel, Ferdinand Thiel, Karl Thum a Franz Hartmann. Nuže, pojďme i my sledovat jejich kroky!
V pondělí opustíme naše pěkné Tržní náměstí v jeho jižním rohu a pohlédneme na velkou žlutě omítnutou budovu naší dívčí základní a měšťanské školy, která byla postavena v roce 1880, sloužila nejprve jako měšťanská škola pro chlapce a až od roku 1897 pro děvčata.
Zabočíme do úzké Tonbachgasse (Ulice u Jílového potoka, dnes Loudátova) mezi pekařstvím Krause a cukrářstvím Simon. Koryto potoka je čistě lemováno kamennými zdmi a opatřeno zábradlím. Od domovních zahrad sem dolů k vodě vedou malé schody. U zahradnictví Kluttig mezi dvěma ploty odbočuje úzká cesta pro pěší a tvoří spojení do Soudní ulice (Kühlmanngasse). My ale jdeme – sledujíce dále Loudátovu ulici – na "Ploan" (plácek, prostranství mezi Loudátovou a Libereckou ulicí), kolem Langhammerova řeznictví, a díváme
se na domek trafostanice naproti truhlářství Engel. Nyní zabočíme doprava do Soudní ulice, jdeme kolem české školy a okresního soudu, kde sídlil i daňový úřad. Tam, kde Soudní ulice zahýbá na severozápad a odkud stoupá příkrá stezka na Střelecký vrch, stál trochu skrytý Schillerův kámen. Tady dvě lavičky zvaly k oddechu a k nerušené vzpomínce na velkého německého básníka. Dál se jde podél prostranství Střelnice, kde měl své fotbalové hřiště Sportovní spolek a kde každoročně při církevní a střelecké slavnosti zavládl čilý ruch. Za ním se na střelnici při slavnostních střelbách pálilo ze zbraní a před Střeleckým domem po královských střelbách nastupovala rota, aby domů s pochodovou hudbou doprovodila krále, maršála a rytíře. Naproti Střeleckému domu stála dřevěná trafika. Pokračujeme Turpišovou ulicí (Schützengasse), podél několika malých domků, mezi nimi je i malý krámek Brinklů – Breuerů, až vyústí do Nádražní ulice.

U rohového domu sklenáře Seidemanna zahneme doleva na Andělohorskou Kostelní cestu (Engelsberger Kirchweg, původní vyústění dnešní Ještědské ulice) a nejprve projdeme kolem Meistnerova zahradnictví. Domy krejčího Posselta a pokrývače Schwarze stojící naproti byly po roce 1938 zbourány kvůli plánované stavbě dálnice. Cesta vede vzhůru k Šibeničnímu vrchu, odkud z výšiny přes údolí daleko do dáli shlíží socha sv. Jana. Vedle se tyčí vodojem našeho vodovodu, obehnaný plotem a porostlý křovím. Dolů protilehlým svahem bychom skrze Nové Město došli k velkému továrnímu komplexu Textilany v údolí Nisy. My se ale
zdržíme nahoře a podíváme se dolů na novou chrastavskou čtvrť, která vyrostla mezi oběma světovými válkami; až na průmyslové objekty strojírenské továrny Lux ji tvoří mnoho rodinných domů a patří k Chrastavě II. Dohlédneme také na pozemky vlakového nádraží, kolem něhož se také soustředil průmysl: továrna na střešní lepenku Weber, Klingerova továrna, Bunzl – Biach a vápenka Ressel, ze které už zůstal jen komín. Náš pohled se zatoulá i na severovýchod přes celé chrastavské údolí, ke kostelu a daleko do dáli k pohraničním kopcům, k Výhledům a k Vysokému na severu. Teď se obrátíme zpět k městu, opustíme
Andělohorskou Kostelní cestu a nad sedlákem Fritschem zabočíme doprava do Tatrichu. Toto území s jeho hřbety a úžlabinami a s malým lesíkem bývalo romantickým místem pro hry kluků ze Střelecké zahrady. Přes ni sestoupíme dolů a dojdeme znovu do Střelecké ulice.
Kolem kina se dostaneme k velké budově spořitelny, která také nyní, po vybudování nové silnice, získala pěkné široké spojení do Žitavské ulice. Jílový potok, který dříve protékal podél celé Střelecké ulice, byl zakryt, takže i tato je teď široká a čistá. Ulice však byla pro dopravu uzavřená a zejména pro uživatele železnice tvořila nejkratší spojení mezi nádražím a náměstím. A tam nás nazpět přivedla naše první obchůzka.
Na začátku naší procházky na druhý den nejprve z náměstí na rohu mezi pekařem Hecke a hotelem Kůň nahlédneme do Kandlerovy ulice (Muzejní). Končí jako slepá ulice u Richterovy stavební firmy pod Hřbitovním vrchem. V této uličce spatřil světlo světa malíř Kandler. Hned na jejím začátku nalezneme hostinec "U vinného hroznu", od roku 1876 sídlo Německého tělocvičného spolku, který zde do roku 1932 měl své letní cvičiště. Skromné věnce z dubového listí zavěšené ve spolkové místnosti představují výmluvné svědectví o četných vítězstvích, která naši závodníci dobyli při tělocvičných slavnostech. Tady u Toničky Stompe se každý den od jedné do tří držela "černá hodinka", kdy jistí štamgasté u několika stolů hráli při černé kávě skat. V zadním traktu se nacházela dílna zámečníka Stompeho. Než zahneme do Liberecké ulice, spatříme majitele hostince "U černého koně" Karla Schöpfera, u jeho hostů známého jen jako "pan Karl", jak stojí přede dveřmi, a volá na malou skupinku penzistů: "Jen abyste nic nepropásli!" ("Tut ock ja nischt verpossen!").

"Koruna"

My jdeme kolem velkých oblouků brány na vjezdu do dvora tohoto reprezentativního hostince a dále ulicí kolem knihaře Breuera, výrobce pálenky Augustina, kolem starého poštovního úřadu, kováře Scholze, hostince "Zelený věnec" a nakonec se zdržíme u velkého hotelu "Kudlich", který se za Rakouska – Uherska jmenoval "U císařské koruny" a za ČSR musel být přejmenován.
Jeho prostorný sál s jevištěm a galerií byl využíván pro různé akce: koncerty, tělocvičná představení, divadelní inscenace a také masopustní plesy. Největším pořadatelem byl v letech 1920 – 38 Německý tělocvičný spolek, na jehož maškarních plesech kromě městské kapely také ještě hrávala vojenská hudba a tancovalo se často až do šesti hodin ráno. Svůj lokál tu měl také pěvecký spolek, a některé místnosti "Zemědělské spořitelní a záložní pokladny" sloužily jako obchodní prostory. U starého okresního soudu odbočíme doleva do Luční ulice, vpravo na rozcestí vidíme velkou moto – a autodílnu Otto Seidel, a vedle starou poštovní stáj, která později vyhořela. Cesta nás vede podél Jílového potoka, kolem Jílového vrchu (Lehmberg), který byl zastavěn mnoha novými domy. Ty stojí na třech vzhůru vedoucích ulicích a čtvrť se jmenuje "Nová výstavba" ("Am Neubau"). Pak dojdeme k takzvanému Krauseho rybníku a po úzké pěšině podél jeho břehu ke druhému vodojemu s čerpací stanicí, který byl zprovozněn v roce 1933. Tady mělkým údolíčkem přitéká z lesa Jílový potok a cesta vede dále k Barvířské kapli a na Bedřichovku. Toto je stará Liberecká pěší cesta. My se ale obrátíme, na zpáteční cestě si prohlédneme záclonárnu Möller, u Preibischů přejdeme po malém mostku Jílový potok a pomalu stoupáme ke hřbitovu. Tady nahoře od devadesátých let odpočívají naši předci a američtí 2 důstojníci tu v roce 1945 marně na náhrobcích hledali česká jména. Před hřbitovní zdí zvou k posezení lavičky. Za pěkného počasí jste tu vždycky narazili na staré lidi. Pohled se odtud zatoulá
k protilehlé Ovčí hoře s obecním lesem, ke Dlouhé hoře a dál přes celý horský hřbet k "Otci Ještědu". Sejdeme Hřbitovní ulicí, kterou v úseku mezi Funkeho a Lehnhardtovou pískovnou po jedné straně doprovází alej nízkých javorů. Vpravo nahoře leží starý Hradní vrch (Borgsberg) s jeho rozpadlým kamenným schodištěm a s úzkými terasami. Tady děti z Novoveské ulice a z Jílového vrchu sváděly své bitvy, hrály si na lupiče a žandarmy, nebo na pašeráky a finance, protože terén tu byl pro ně jako stvořený. U truhlářství a pohřební služby Sperber přijdeme na Novoveskou ulici neboli Ulici Ludwiga Thiela. Byla to vpravdě obchodní ulice v centru s řeznictvím Berndt, drogerií Gahlert, s řeznictvím a pohostinstvím Düncher, fotoateliérem Kadansky, s pekařstvím Mach a s košíkářstvím Sieber, byl zde Mauermannův obchod s metrovým textilem, Schwertnerovo holičství a prodej novin, sklenářství Breuer, holičství Herkner, Funkeho obchod, pokrývač Wirsig a konečně velký "Varhanní hrad" ("Orgelburg") bratří Riemerů, jejichž výrobky našemu městu udělaly jméno daleko ve světě.
A tady jsme opět na jeho severním rohu u Withů ("Wittn") a jejich "Černého orla" dorazili na náměstí.
Třetího dne jdeme Žitavskou ulicí, některými lidmi nazývanou též "Milionová ulice". Tady jeden obchod opět následuje další: Tauchmannovo papírnictví, sedlářství Donth, cukrářství Paul, klempíř Seibt, kožešnictví Jakubetz, obchod s potravinami Krause, řeznictví Früchtl,
železářství Lammel, metrové zboží Riemer, obuvnictví Neumann, Dělnický dům, holičství Breuer, obchodník Scholze a "Město Vídeň", které bylo později přemístěno kvůli demolici.
Na začátku Nádražní ulice si ještě prohlédneme náměstí Friedricha – Ludwiga – Jahna s jeho parkovou úpravou a památníkem otce cvičitele, věnujeme pohled poštovnímu úřadu a jdeme kolem Café Pohl a klempířství Auer přes most přes Jeřici.

Hned za ním vede poklidná cesta podél břehu Jeřice se stromovím směrem k vlakovému nádraží. Naproti na druhém kraji potoka stála stará malebná drtička kostí. Napravo se podíváme přes velkou louku nahoru k dolnochrastavskému poplužnímu dvoru, jehož budovy leží skryty za stromy. Pak se jde kolem potiskárny (Drucke) a bělidla, kolem zahradnictví Storm u vetešnické lávky (Bettelsteg), a kolem Leinerovy vily. Mezerami mezi domy zahlédneme části velkého továrního komplexu – přádelny bavlny Cichorius, a pak blízko u Jeřice Königovu továrnu, která z řeky odvádí vodu vlastním náhonem. Stejně jako v případě mnoha jiných závodů byl její provoz zastaven za hospodářské krize. Dále po toku dojdeme k více než 100 let staré spedici Thiel a můžeme zde opět překročit Jeřici, abychom kolem řeznictví Stompe a pekařství Thiel dospěli k nádraží. 

Když se podíváme Nádražní ulicí nahoru, tak ještě uvidíme okázalý "Hotel Mohuč" (Hotel Mainz), ze kterého rodina Augstenova udělala široko daleko známý hostinec. Poslední část Nádražní ulice je opět obklopena dvěma továrními areály – později strženou vápenkou Ressel a textilním závodem Bunzl a Biach. U nádražní budovy Německé říšské dráhy zahneme doprava, kde silnice probíhá pod železničním náspem a tento potom překonává podjezdem. Tam leží rozsáhlý komplex budov Klingerovy továrny, která dávala práci a chléb více než 1000 lidem, než v ní výroba nakonec také byla zastavena. Tato silnice vede dál přes Závětří (Windgebreche) na Panenskou Hůrku, ale my po ní jít nechceme, ale již před železničním podjezdem využijeme malou pěšinu, která po lávce přechází Jeřici; tuto budeme zase následovat kousek proti proudu. U velkostatkáře jdeme pak nahoru k říšské silnici vedoucí do Žitavy a do Jablonného a uděláme zastávku u hostince "Poslední fenik". Tady se naskytne pěkný výhled na Ovčí vrch a k novému sídlišti "Nový Domov" (Neue Heimat), které se ke svahu hory idylicky tiskne. Výhled sahá dokonce až k Panenské Hůrce. Dál se jde Bílokosteleckou ulicí zpátky do města. Nalevo vidíme řady nových domů, které tu vyrostly ve třicátých letech
a pak přijdeme k rozcestí s Polní ulicí (Meierhofweg; Poplužní cesta) a k okázalé budově Okresní zdravotní pojišťovny. Před mostem přes Jeřici zabočíme doleva do Pobřežní ulice, která nás vede vzhůru podél řeky. Poté, co dřívější povodně působily "v močálu" (im Bruche) veliké škody, tady byly vybudovány odolné kamenné nábřežní zdi. Projdeme opět kolem jedné železné lávky, která sem vede ze "Střepového plácku" (Schorbl – Ploan) a na rozcestí s Vítkovskou ulicí dorazíme k regulovanému přítoku Vítkovského potoka a k vyústění mlýnského náhonu. Vlevo truchlí prázdná plocha po zbourané Pollackově továrně, která byla nejstarším chrastavským textilním závodem, a která ve své tkalcovně bavlny zaměstnávala přes 500 lidí. Před námi se tyčí krabicovitá budova Prillerovy, později Jägerovy továrny.
My zde zahneme doprava po okraji Schroffova náměstí a přes dřevěnou lávku, tam kde v 16. století stál pivovar, dojdeme do Malé Kostelní ulice. Tady na rohu stál dům známého místního řezníka "Fornanda" (Fernanda, Ferdinanda) Berndta a pohostinství Antona Rengera, pak následovala kavárna Mohaupt a na rohu náměstí velký Herschelův dům s textilním obchodem Josefa Fricka. U něj naši dnešní procházku zakončíme.
Na čtvrtý den náš "Holbzahnerzug" podnikne svoji výpravu opět do jiné, stejně tak pěkné části města. Náměstí opustíme u Riemerova rohového domu s cukrárnou Ulrich a projdeme Velkou Kostelní ulicí kolem hotelu a kavárny "Zlatý lev" (v poslední době "Městská kavárna"), přejdeme malé volné prostranství, na kterém začínají Mlýnská a Führichova ulice a přes prostřední most přes Jeřici se dostaneme na Schroffovo náměstí. Tam stojí rodný dům Dr. Karla Damiana rytíře Schroffa. Vítkovská (Vítkovsko – Václavická) ulice náměstí diagonálně rozděluje. Vlevo leží depo dobrovolných hasičů a záchranné služby (společnosti), nnaproti stojí vysoká budova Jägerovy továrny, původně mlýna. Nyní vystoupáme dlážděným Školním vrchem (Schulberg) a přijdeme přes později zasypaný mlýnský příkop do Školní ulice.
Tam se tyčí stará škola, ve které později byly byty a během 2. světové války městská knihovna a služebna Červeného kříže. My se držíme vlevo a loudáme se po pěkném chodníčku podél bývalého Pollackova parku, pak přes pár políček a sestoupíme k pěkně položenému koupališti na staré Vítkovské silnici.

Na něj navazuje rozsáhlý areál Německého tělocvičného spolku se spolkovým domem a letní ntělocvičnou a s vpravo ležícími terasami pro diváky. Přes Podlakův lesík, kolem městské zahrádkářské kolonie, se dostaneme na nezalesněnou výšinu, na severu vidíme vítkovské domy a za nimi Výhledy. Tady jdeme krátkou cestou přes louku mezi stromy dolů ke starému koupališti a zdržíme se u stolu s lavičkami. Z tohoto místa můžeme přehlédnout celé Ještědské pohoří. Po tomto odpočinku překročíme dole u Breuerů v louce Vítkovský potok a před sebou vidíme hostinec "Dlouhý vrch" (Zum Langeberg) rodiny Lindnerovy, oblíbený cíl rodinných výletů. Už stará "teta" (Muhme) tu podávala její sedlácký chléb s máslem a sýrem, děti se houpaly na houpačce, mládež se večer scházela na tanečním parketu. Tady u Dlouhého vrchu se stýkají Vítkovská a Václavická silnice, a my míříme zase do města. Vlevo vidíme Mlýn ve křoví (Strauchmühle), který v poslední době Walter Prade přestavěl na moderní přádelnu, a pak silnici doprovází řada nových rodinných domů. Zhruba na úrovni koupaliště se na pravém okraji ulice tyčí čtyři velké nájemní domy, které byly kdysi postaveny pro dělníky Pollackovy továrny.
Vlevo nás stále doprovází Vítkovský potok, jehož koryto je zpevněno kamennými břehovými zdmi. Podél Breuerova zahradnictví nakonec přijdeme k modernímu Domovu mládeže, zřízenému na místě starého hostince, zatímco naproti pomalu zarůstá plevelem opuštěný betonový základ bývalé Pollackovy továrny. Za chvíli jsme zase na Schroffově náměstí a završíme i tuto procházku.
Pátý den se sejdeme na středním mostě přes Jeřici a půjdeme přes jednu z nejstarších městských částí, a sice Führichovou ulicí. Po nějakém počtu malých domků následuje velký Wagnerův dům, kde se vařilo mýdlo a naproti na vyústění spojovací cesty z Mlýnské ulice dům řezníka Knescheho, později Körbera, a za ním stojí stářím zčernalý podstávkový dům s šindelovou krytinou, ve kterém prožil dětství náš slavný malíř Führich. Za ním ležící Führichovo náměstí bylo dříve dobytčím trhem a kromě toho sloužilo k výstavbě jarmarečních stánků5¨ a houpaček. Po úpravě a vyrovnání, s lavičkami a zelenými plochami, vytváří nyní pěkný dojem. Přes dřevěný horní most přes Jeřici se dostaneme do Kratzmannovy ulice (spojnice Führichova náměstí a Družstevní ulice), která je opět pojmenována po jednom z našich malířů, a stoupáme kolem Ulbrichovy vily a Ulbrichovy továrny nahoru k rychtě. Vpravo leží Richtrův vrch (Richterberg; Rychtářův vrch) s jeho novými domy, kamenolomem stavitele Pietsche a s malým lesem. Toto dobrodružné území spolu s mlýnským příkopem přicházejícím od továrny Rotfarbe, s Ramischovým jílovištěm, až k Seibtovu lesíku, představovalo v létě i v zimě ideální místo pro hry mladých lidí.

My ale míříme vzhůru ke Kloboučníkově lípě a odtud si opět užijeme jeden zasloužený výhled na Lužické hory s Hvozdem a Luží, na Ještědský hřeben a dolů na naše město. Tuto Vysockou cestu (Hohendorfer Weg) však dále sledovat nechceme, nýbrž se vrátíme zpátky do města,
a v dolní části cesty projdeme podél půvabné březové aleje. Při tom se odsud zahledíme k honosnému Okresnímu starobinci (domovu důchodců), Chrastavákům většinou ještě známému pod starým názvem chorobinec (Siechenhaus), který se svou nádhernou polohou poskytuje starým lidem poklidné místo k odpočinku. Pak přijdeme k městským parkovým plochám, do nichž jsou zasazeny chlapecká škola a kostel. Vysazené remízky, síť cest, zastíněné lavičky činily z městského parku oblíbené místo pobytu pro mladé i staré. Před portálem chlapecké školy stál Führichův pomník k poctě našeho velkého syna vlasti; na staré hřbitovní zdi mezi chrámem Páně a farním dvorem zvětralé náhrobní desky připomínaly zaniklé rody. Naše cesta pak vede kolem okázalého novogotického kostela, jednoho ze symbolů města, a kolem válečných památníků z let 1866 a 1914/18. Vzpomeneme si na každoroční slavnostní procesí na svátek Božího těla, které zde začínalo, a na pocty hrdinům, které se tu konaly o svátečních nedělích. Pod listovou klenbou mohutné lipové aleje kráčíme dolů z Kostelního vrchu (Kirchberg) a přes Školní vrch, tuto oblíbenou sáňkařskou dráhu, opět přijdeme zpět na Schroffovo náměstí a k mostu přes Jeřici.
Naše šestá procházka nás zavede do sousední obce Horní Chrastava, která byla s městem úzce propojena. Využijeme trochu skrytou Mlýnskou ulici, a u Lichtnera – Bittnera se opět dostaneme na Frýdlanstskou ulici. Kolem řezníka Berndta, pekaře Jirky a klempíře Neumanna přijdeme k domům a ke skladové ploše stavebního mistra Pietsche. Šikmo naproti měl přepravce Leukert své stáje a přístřešky. Poté překročíme vyústění Tandlerova potůčku do Jeřice, a tím i katastrální hranici Horní Chrastavy. Doprava odbočuje mírně stoupající cesta na Chrastavskou Novou Vísku. Na rozcestí leží Funkeho obchod uhlím a obilím. Naproti, vedle řezníka Sluky, se přes hluboce zaříznuté údolí Jeřice kamennými oblouky klene Mlynářův most. Odolal všem povodním. Dole po skalnatém dně zurčí a pění potok. Pohlédneme odtud přes široké území, které patří ke starému Thielovu mlýnu, a které je lemováno živým plotem.
Tam v Taftové zahradě (Taffitel – Garten) kdysi soukeničtí tovaryši vyvěšovali své látky. Když byl ve třicátých letech majitelem této továrny Löwy, konaly se na velké louce výcvikové hodiny spolku ovčáckých psů. Nad ní nás zdraví domy z Richtrova vrchu a rychta s kaštanovou alejí.
My ale putujeme dále Horní Chrastavou po Novoveské ulici. Vlevo i vpravo nás doprovázejí domy. U jedné krátké odbočky stojí hornochrastavský obecní úřad. Pak projdeme kolem továrny Rotfarbe, ležící stranou od silnice na druhém břehu Jeřice; tady se barvily hlavně textilie na sypkovinu (inlet) a továrna se dřív jmenovala Zelený mlýn (Grünmühle). O něco dále odbočuje doprava několik cest ke statkům na svahu, a doleva k několika domkům v ohybu Jeřice. Pak dojdeme k hasičské zbrojnici a musíme překročit Jeřici, která nyní zůstává napravo od silnice. Tady taky odbočuje cesta přes Růžek (Hoheneck) k novoveskému poplužnímu dvoru, a příjezd k protáhlému komplexu továrny Altschul (později Melchior), až do posledních dní plně pracující přádelny bavlny. Zůstaneme na Novoveské ulici a vlevo nás k návštěvě zve hostinec "Lidové sady" (Zum Volksgarten). Po krátkém odpočinku a občerstvení se nyní vydáme polní cestou nahoru směrem na Vysokou. I tady ještě stojí několik rozptýlených usedlostí. Nad Kloboučníkovou lípou dorazíme na Vysockou cestu a vrátíme se po ní zpět do města.

Milé staré uličky

Sním o svém dětství
a potřásám svou stařeckou hlavou;
proč mne navštěvujete, vy obrazy,
na které jsem už měl dávno zapomenout?
Adalbert von Chamisso

Hlavní silnice

Liberecká ulice: Z náměstí jihovýchodním směrem až na hranice města.

Žitavská ulice: Z náměstí západním směrem až k Jeřici. Lidově "Velká ulice".

Bílokostelecká ulice: Pokračování Žitavské ulice od mostu přes Jeřici.

Frýdlantská ulice: (později ulice Ludwiga – Thiela; Ludwig – Thiel – Straße) z náměstí
severním směrem až na hranice města.

Novoveská ulice: Pokračování ulice Ludwiga – Thiela v Horní Chrastavě.

Nádražní ulice: Odbočka z Žitavské ulice až k vlakovému nádraží.

Andělohorská ulice: Odbočka z Nádražní ulice jižním směrem až na hranice města.

Vítkovská ulice (Vítkovsko – Václavická; Wittig – Wetzwalder Straße): Ze Schroffova náměstí severním směrem až k "Dlouhému vrchu", tam rozcestí na Vítkov, příp. Václavice.

Staré i nové ulice a uličky

Luční ulice (Flurgasse): Odbočka z Liberecké ulice podél Jílového potoka východním směrem až k Möllerově továrně.

Nová výstavba (Neubau; Cihlářská): Odbočka z Luční ulice, souhrnné označení pro domy ležící na třech cestách na Jílovém vrchu.

Soudní ulice (Revoluční): Odbočka z Liberecké ulice až k rohu u Schillerova pomníku.

Střelecký vrch: Odbočka ze Soudní ulice jihozápadním směrem. Souhrnné označení pro domy ležící na pěti cestách.

Střelecká ulice (Schützengasse; Turpišova): Z jižního rohu náměstí až k Nádražní ulici. Dříve se jmenovala Vodní ulice (Wassergasse), lidově "Malá ulice".

Ulice u Jílového potoka (Tonbachgasse; Loudátova): Z jižního rohu náměstí podél Jílového potoka, souběžně s Libereckou ulicí až do vyústění na ní.

Hřbitovní ulice: Pravé odbočení z ulice Ludwiga – Thiela ke hřbitovu.

Velká Kostelní ulice (Spojovací): Ze severního rohu náměstí k mostu přes Jeřici a ke Schroffovu náměstí.

Mlýnská ulice (Mühlfeldgasse): Pravé odbočení z Velké Kostelní ulice souběžně s ulicí Ludwiga – Thiela až do vyústění na ní.

Malá Kostelní ulice: Ze západního rohu náměstí až k Jeřici.

Školní ulice: Ze Schroffova náměstí k chlapecké škole.

Pobřežní ulice: Z Vítkovské ulice podél pravého břehu Jeřice.

Lipová ulice: Odbočka z Andělohorské ulice (slepá ulice).

Poplužní ulice (Meierhofweg; ulice U poplužního dvora, Polní): Severní odbočení z Bílokostelecké ulice.

Sedmidomská ulice: Severní odbočka z Bílokostelecké ulice.

Vlevo od Jeřice: Z Nádražní ulice podél břehu Jeřice zase až k vyústění do Nádražní ulice.

Cesta na Panenskou Hůrku (Frauenberger Weg; U Nisy): Z Nádražní ulice přes Nisu, směrem na Panenskou Hůrku).

Andělohorská Kostelní cesta (Engelsberger Kirchweg; Ještědská): Z Nádražní ulice přes Šibeniční vrch a Chrastavské Nové Město do Andělské Hory.

Nový Domov (Neue Heimat): Ještě nepojmenované ulice v nové čtvrti pod Šibeničním vrchem.