Hojerův dům

Prastará hájovna z roku 1699 a asi nejosamělejší dům v Jizerských horách v červnu 1901. Postavil ho sice Christoph Schönwald, ale jméno Hoyerhaus, Hojerův dům, dostal až v 18. století po pozdějším majiteli. Stával osaměle nedaleko státní hranice při dnes téměř zaniklé Celní cestě. Ta vedla z Jizerky přes řeku Jizeru do pruské Velké Jizery. Po poslední válce byla stará hájovna opuštěna a rychle zchátrala.

zdroj:  Miloslav Nevrlý a Roman Karpaš - Jizerské hory na starých diapozitivech, 2011

Během 18. století se Jizerka objevuje ve vrchnostenských dokumentech zejména v souvislosti s výběrem daní pro frýdlantské panství a později kvůli rozruchu kolem zdejších evangelíků, přežívajících v katolickém Rakousku.

Podrobnou zprávu o poddaných na Jizerce sepsal v Praze předposlední den roku 1736 sekretář Ignatz Phillipp, který Jizerku navštívil 7. listopadu. Zjišťoval tam především původ lidí a jejich vyznání. Zjistil, že pocházejí z různých cizích panství (desfourského i schaffgotschovského na opačné straně hranice) a že mezi nimi jsou i evagelíci. O všech těchto nepravostech a nesrovnalostech napsal 24stránkové pojednání.

Datum 30. srpna 1750 nese listina se seznamem poddaných a výší daní, jež měli každoročně odvádět. Podle ní stálo na Jizerce sedm domů. Tři z nich nechala postavit vrchnost, zbylé si vybudovali sami osadníci ze dřeva, které jim panství poskytlo zdarma. Jako obyvatel údajně nejstaršího domu, který mezitím vrchnost třikrát přestavěla, je jmenován Gottlob Schoónwaldt, který platil činži 8 zlatých a 10 krejcarů a k tomu ještě daň z rybolovu ve výši 2 zlatých a 20 krejcarů. Gottfried Schónwaldt platil za chalupu postavenou vrchností 6 zlatých, Christoph Lincke za dům zbudovaný rodiči 4 zl. 30 kr. Ostatní odváděli na daních 3 zl. 30 kr. Zajímavé je, že tuto nejnižší částku platil 1 Christian Mannich za jen asi deset let starý, rovněž vrchností vystavěný dům, stejně jako Christian Schónwaldt za dvacet let starou chalupu, kterou si postavil sám, a podobně 1 Christoph Schónwaldt za dům postavený asi před 26 lety. Hans Christoph KluB, který své stavení dobudoval roku 1749, byl od daní na tři roky osvobozen. (Junker, 1995)

O prvních sedmi domech a jejich hospodářích nás informuje také dokument nazvaný Seznam k panství Frýdlant příslušných tzv. jizerských lidí a jejich původ (Conscription deren zur Herrschaft Friedland eingehórigen so genannten Jper Leiithen, und deren Ursprung), sepsaný 7. srpna 1769. Byl vytvořen krátce poté, co frýdlantský správce úřadu (Amtsverwalter) dostal z Prahy nepříjemný dotaz týkající se evangelíků žijících na Jizerce. Pro nás je důležité, že seznam uvádí i poznatky o zdejších obyvatelích z předchozích dob. V úvodu se opět píše o asi dvě stě let trvajícím osídlení, ale jedním dechem se přiznává, že o něm není vůbec nic známo. Mezi nejstaršími obyvateli — ovšem z pozdější doby — je jmenován již Jednou vzpomenutý Martin Linke, který zde prokazatelně žil roku 1651, kdy nechal pokřtít svého syna. Další jeho syn pak dům převzal a třetím hospodářem se v něm stal jeho syn Christoph, který podle zápisu zemřel před devadesáti lety (tedy před rokem 1679). Ten se oženil s meffersdorfskou vdovou a přijal za svého i jejího syna z prvního manželství Hannse Christopha Kluße. Spolu měli dceru, která se provdala za Heinricha Semdnera ze slezského Flinsbergu (Šwieradów Zdrój), jenž se stal čtvrtým hospodářem. Narodilo se jim šest dětí, z nichž v roce 1769 žily čtyři. Počátky existence druhého domu (čp. 3) jsou v dokumentu opět spojovány s nevěrohodným datem 1570. Jedním z nejstarších obyvatel v něm byl Martin Schónwald. Jeho syn Heinrich byl druhým hospodářem. Měl dva syny, Eliase a Christopha, který se stal třetím vlastníkem. Zanechal po sobě syny Christiana a staršího Gottloba, který dům znovu vybudoval. Oženil se s Annou Rosinou Glaserovou z Flinsbergu a spolu měli tři děti.

Další dům nechal roku 1705 vybudovat hejtman Carl Platz z Ehrenthalu, správce gallasovských panství. Získal ho již zmíněný Elias Schönwald. Zemřel kolem roku 1739 a zanechal po sobě dva syny — Gottfrieda a Eliase. Gottfried se roku 1729 oženil s Annou Marií Sóhnleinovou z Hermsdorfu (Šwieradów Zdrój-Leczyna). Narodilo se jim Šest dcer a jeden syn. Čtyři dcery se provdaly do Slezska.

Také čtvrté stavení pocházelo údajně z prastarých časů. Jako pusté ho roku 1740 koupil Christian Schónwald, druhý syn Christopha Schönwalda. Jeho žena rovněž pocházela z Hermsdorfu. Dvě děti z jejich svazku zemřely, jediná dcera pak po smrti matky v roce 1751 vedla otci hospodářství.

Již pátý obytný objekt postavila vrchnost v roce 1740 v nivě říčky Jizerky. Nastěhoval se sem Christian Mannich z Flinsbergu, ale brzy zcela zchudl a odešel zpět do Slezska. Jeho dcera Anna Rosina se pak vrátila a vzala si za manžela čtyřicetiletého Eliase Schonwalda. Měli pět děti, z nichž v roce 1769 žily dvě. Helbig (1899) uvádí, že za stavbu domu povolenou milostivým dekretem z 30. ledna 1740 byl předložen účet v celkové výši 68 zlatých 31 krejcarů. Zahrnoval 59 zl. za tesařské prace, 4 zl. 15 kr. zedníkoví, 3 zl. 25 kr. sklenáři a 1 zl. 51 kr. kamnáři. Dřevo bylo poskytnuto bezplatně. Zdá se, že Mannich nebyl schopen takovou částku splatit.

Šestý dům, který kdysi zřídil lesní úřad, stál nedaleko dnes už neexistujícího kříže na hranici semilského panství. Výše zmíněný Hans Christoph Kluf ho roku 1749 přestavěl pro nevlastního syna Christopha Linkeho. Kluf zemřel v roce 1758 a zanechal po sobě dva syny a pět dcer, z nichž tři odešly do Slezska.

Poslední dům stál poněkud stranou, u Celní cesty vedoucí z Jizerky na Velkou Jizeru. Tato spojnice byla pro horaly z odloučených osad důležitá. V roce 1699 ho vybudoval jistý Christoph Schónwald. S tímto příjmením jsme se už setkali, ale příbuzenský poměr s obyvateli Jizerky není doložen. Po smrti zanechal dceru, jež uzavřela manželství s Hannsem Michlem Neumannem ze Schreiberhau (Szklarska Poreba), který dům roku 1763 přebudoval. Z jejich osmi dětí žili v roce 1769 ještě čtyři chlapci a jedna dívka. Podle jednoho z dalších obyvatel se mu později začalo říkat Hojerhaus (Helbig, 1899; Junker, 1995).

V roce 1769 tedy Jizerka sestávala ze sedmi domů, ve kterých žilo devět rodin — celkem 51 osob. Meffersdorfský farář, který osadu již dříve navštívil, píše (kromě Hojerova) o dvou trojicích domů, jedné v nivě potoka a druhé nahoře pod Bukovcem.

Žádný z popisovaných prvních domů, pozdějších čísel popisných 1-7, se v původní podobě nezachoval, tři zmizely úplně. Pravdpodobně to však byly chalupy velmi podobné Hojerovu domu (čp. 7), který už také neexistuje, ale jehož podobu známe ze starých fotografii. Jednalo se o prosté stavení komoro-chlévního typu. Po roce 1945 v něm nikdo nežil a dřevěné konstrukce se začaly pomalu rozpadat. Do dnešních dnů se zachovaly pouze části kamenného zdiva. Nyní tento typ domu připomíná chalupa čp. 6, která je ale kopií původního domu zničeného požárem ve třicátých letech.

Zdroj: Roman Karpaš a kolektiv: Jizerka - Smědava, 2016