Petrovice

Petrovice nikdy neměly vlastní faru a zdejší kostel Nejsvětější Trojice, postavený roku 1816, byl jen filiálním kostelem farního chrámu v Jablonném. Od 17. století se ve vsi rozšířila podomácku provozovaná výroba příze, plátna a bavlněných tkanin. V roce 1843 obec dosáhla nejvyššího počtu 913 obyvatel, ale s rozvojem textilního průmyslu ve větších městech a obcích domácká výroba postupně zanikala a řada tkalců odcházela za prací do továren v Jablonném, Loučné nebo Hrádku.
Ve vsi existovala také škola. Zpočátku se učilo v různých soukromých domech, ale již roku 1777 obec postavila vlastní školní budovu. Ta ale časem přestala stačit, takže v roce 1872 musela být v jiném domě upravena druhá třída a roku 1897 byla na jižním konci vesnice postavena nová patrová školní budova se dvěma třídami.

V roce 1900 měly Petrovice 142 domů a 756 obyvatel. První světová válka si v obci vyžádala 39 padlých a nezvěstných, kterým byl později postaven pomník. V letech 1922-1925 byla do vsi přivedena elektřina. Ještě před koncem 2. světové války žilo v Petrovicích 532 lidí, ale po odsunu německých obyvatel v letech 1945-1946 se obec vylidnila, protože nových českých osídlenců sem mnoho nepřicházelo. Řada domů proto zůstala opuštěná a část z nich byla později zbořena. Některé domy využívaly pražské podniky jako rekreační střediska. Po komunistickém převratu v roce 1948 byly zlikvidovány soukromé živnosti a ve vsi zůstal jen hostinec a prodejna Jednoty. Na jaře 1951 tu bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo, které se ale po 3 letech rozpadlo, takže rolníci se na čas vrátili k soukromému hospodaření a v roce 1958 vstoupili do státního statku. Ostatní obyvatelé museli dojíždět za prací do Jablonného nebo vzdálenějších míst. Od počátku 60. let rostl zájem o neobydlené domy, které se upravovaly na chalupy. Stálých obyvatel ale ubývalo a v roce 1973 tu byla kvůli nedostatku dětí zrušena škola. Od 1. ledna 1981 byly Petrovice spolu s dalšími obcemi v okolí připojeny k Jablonnému v Podještědí.

Na vyvýšenině uprostřed vsi stojí pozdně barokní kostel Nejsvětější Trojice, jehož stavba byla zahájena v roce 1815 a 11. listopadu následujícího roku byl vysvěcen. Kostel byl vystavěn na ruinách bývalé panské sýpky a zbytky jejích zdí s typickými okénky jsou dodnes součástí severní a západní stěny kostela. Roku 1884 byl kostel renovován. Jednolodní obdélná stavba je ukončena segmentově uzavřeným presbytářem, k němuž na jižní straně přiléhá sakristie. V průčelí na západní straně je zdobený pískovcový vstupní portál a nad štítem vyčnívá malá dřevěná věž s cibulovou bání a lucernou. Vnitřní zařízení pocházelo většinou z 1. poloviny 19. století. Na jednom z bočních oltářů byla pozoruhodná socha sv. Josefa z 1. poloviny 18. století a umělecky hodnotné byly také rokokové obrazy sv. Vavřince a Panny Marie Karlovské z doby kolem roku 1758. Na dřevěné kruchtě, podepřené dvěma pilíři, byly klasicistní varhany z roku 1830 od zákupského varhanáře Johanna Michaela Nasseho. Po 2. světové válce ale kostel zchátral a nějaký čas sloužil jako skladiště, takže dnes se v něm dochoval už jen poškozený hlavní oltář s obrazem Nejsvětější Trojice, kazatelna a křtitelnice. Ostatní vybavení včetně lavic bylo odvezeno nebo zničeno. Od roku 2014 se kostel postupně opravuje.

Severně od kostela stojí patrová zděná budova bývalé celnice z roku 1784, ve které se 19. srpna 1813 zastavil Napoleon Bonaparte. Jedním z nejstarších domů v obci byla zřejmě rychtářská krčma na jižním konci vsi, která bývala součástí panského dvora. Později v ní byl hostinec "U panského domu" a dnes slouží stejnému účelu jako hostinec U Lípy. V jeho sousedství stojí barokní zvonice z poloviny 18. století, kterou tvoří hranolová věž s cibulovou střechou a lucernou, k níž byla později přistavěna nižší kaplička s křížovou klenbou.

Na křižovatce pod kostelem stojí novodobá dřevěná zvonička a vedle ní Palmeho kříž, který zřídil v roce 1847 místní učitel Wenzel Herrgeschell u zaniklé Palmeho hospody na severním konci obce. Odtud byl v 90. letech 20. století přestěhován na nynější místo a v říjnu 2005 byl opraven. Asi 60 m severozápadně od něj stojí pod stromy ve vidlici cest kamenný pomník obětem 1. světové války, vysvěcený 23. srpna 1925, a na samém konci cesty, vedoucí vpravo od něj, stojí mezi dvěma lípami vysoký pískovcový sokl s dřevěnou sochou sv. Jana Nepomuckého, zřízený v roce 1863 zdejším sedlákem Josefem Schubertem. V červnu 2006 byla památka z iniciativy německých rodáků renovována.

Asi 1 km jižně od centra obce po pravé straně silnice do Jablonného v Podještědí stojí ve stínu tří lip památkově chráněná Boží muka, lidově nazývaná Modrá kaple. Na širokém zdobeném soklu je užší kaplice s křížkem, v jejímž výklenku je soška Panny Marie chráněná kovanou mříží. Památku nechal v roce 1680 vystavět Johann Jakob Schmidt z Jablonného.

Někde na východním svahu Sokolu bývala železnorudná štola, pocházející snad z 16. nebo 17. století, a severozápadně od obce stávala kdysi vápenka, zpracovávající zdejší vápnité pískovce, jejíž stopy prý byly patrné ještě ve 20. letech 20. století.

V Petrovicích se narodil ředitel českolipské reálné školy Rudolf Walda, který byl jedním ze zakladatelů a dlouholetým předsedou Severočeského exkurzního klubu.

(zdroj:https://www.luzicke-hory.cz )