O starých chalupách
O starých chalupách a jejich krutém osudu
Mám rád staré frýdlantské chalupy, jejich malá okénka, nahnuté štíty a rozpraskané hrázdění. Nízké místnůstky, dveře, ve kterých se i průměrně vysoký člověk musí ohnout, navlhlé zdi - to vše tvoří jejich zaprášené tajemství, které pochopí jen málokdo.
Ve
svém podivínství však naštěstí nejsem sám, kromě zadumaných etnografů a
poblázněných Pražáků se frýdlantskými chalupami zabývali již před
druhou světovou válkou někteří místní badatelé. Tito lidé mnoho vesnic a
osad obešli, co mohli, vyfotografovali, tvary štítů a hrázdění
namalovali a popsali a nakonec to vše pro potěchu ostatních vydali v
jednom díle frýdlantské vlastivědy.
Z
vědeckých knih je známo, že hrázděné stavby k nám pronikly snad někdy v
15. století z Německa a budovaly se zde až do doby vcelku nedávné.
Technika stavby takových chalup byla jednoduchá, na dřevěném či kamenném
přízemí se vztyčila konstrukce, která byla vymazána hlínou smísenou s
plevely. V pozdějších letech byly navíc takto postavené domy ještě
pobity dřevěnými prkny nebo omítnuty.
Ve
Frýdlantě dnes najdeme z obrovského počtu hrázděných staveb jen několik
zapomenutých, které unikly "obrovskému vraždění" v letech po poslední
válce, kdy tehdejšímu lidu připadaly příliš německé a nuzné, Dva velmi
pěkně udržované domy (358 a 359) stojí v Zahradní ulici, jen pár metrů
od hlavního náměstí. Také v ulici vedoucí k zámku jsou dvě typické
dřevěnky, jejich trámy však rychle nahlodává zub času. Nejkrásnější
hrázděná chalupa však doposud stojí v Husově ulici. I ona však jen tiše a
trpělivě čeká na majetného zachránce nebo bezbolestnou smrt.
Několik starodávných chalup je i v ulici pod frýdlantským hřbitovem. Jedna z nich je dokonce památná, pamětní tabule na ní hlásá, že se zde narodil roku 1840 frýdlantský soukeník, socialista a rebel - Josef Krosch - postava velmi pozoruhodná.
Frýdlantské dřevěné chalupy se stále těší obrovskému a do nebe volajícímu nezájmu místních občanů. Jedna z nich, kupodivu ta nejmenší, je však výjimkou, v období vánočních svátků se její malá dvířka nezavřou. I já jsem okolo domku s nápisem Betlém dlouho chodil nevšímavě, až nedávno mne napadlo zazvonit u dveří pana Simona, jehož dědeček Gustav (1873-1953) slavný frýdlantský betlém sestrojil. Pan Simon mne nevyhodil, natáhl si tlusté ponožky a léty nablýskaným klíčem otevřel dvířka do nuzného stavení. Přestože je pohyblivý betlém tvořený více než 130 figurkami v našem kraji unikátem, měl několikrát namále. Poprvé, když chtěli jeho majitele a ochránce po válce odsunout do Německa, a pak mnoho let poté, kdy se zalíbil komusi v daleké Praze. Simonovi zatím "svůj" betlém vždy pro Frýdlant uchránili, nicméně nejhorší časy přišly až teď. Více než 200 let staré chaloupce hrozí spadnutí a smutný pan Simon na opravu nemá. Je proto možné, že jednoho dne kdosi otočí naleštěným klíčem a návštěvy staré chalupy, Simonův betlém i dřevěná vůně budou patřit minulosti. Dost však chmurných myšlenek, ještě je mnoho krásných chalup na Frýdlantsku. Nejvíce snad ve Vísce, několik pak i v Hormí a Dolní Řasnici a okolních obcích. Obrovské hrázděné statky s vysokými krovy jsou i ve Višňové, opuštěné vesnici ve stínu polských výsypek. Právě v této obci bývala v literatuře často zmiňovaná " Alter Weg", stará cesta lemovaná chalupami různého typu a stáří.
Někdy
do Višňové zajedu na kole, žije tam můj kamarád Jára, místní rodák a
lokální patriot. Stejně jako většina zdejších lidí se ani on o hrázděné
domy a jejich dávné majitele příliš nezajímá, nicméně, protože je
přítel, neodporuje mé podivné myšlence, že zbourat starou chalupu je
jako zabít člověka.
(zdroj: Marek Řeháček - Frýdlant - Ohlédnutí, 1996)
Ve
3 hodiny ráno v noci na pondělí vypukl ve Frýdlantu požár, který město
připravil o budovu s největšími sály ve městě a o jediné divadelní
jeviště. Vyhořel Střelecký dům. Oheň s velkou pravděpodobností vznikl v
sále v 1. patře, i když přesná příčina nebyla známa. Během krátké chvíle
se požár rozšířil tak, že celý velký objekt vyhořel a zbyly jen
obvodové zdi. Plameny spolykaly celé vybavení patra budovy. Shořely
všechny divadelní rekvizity i kulisy, koncertní křídlo, velké množství
notových zápisů a spousta dalšího. Z přízemí se podařilo zachránit z
velké části vybavení hostinského Posselta a jeho rodiny. Na místě
zasahovali městští i tovární hasiči Frýdlantu a sbory Raspenavy a
Větrova. Mrazivé počasí jim práci neulehčovalo. Na místo dorazil i
Zemský rada Dr. Pönisch, starosta Franz Bergmann a velitel Okresního
hasičského svazu Frýdlant Karl Hausmann. Vypálené ruiny byly německou
armádou zlikvidovány 11. října 1942.
autor příspěvku Petr Krause