fotografie označené tímto logem pocházejí z archivu Rostislava Jelínka

Historie města

Město leží v malebné krajině pahorkatiny, jejímž protikladem jsou Jizerské hory, které se strmě zvedají za posledními domy Nového Města pod Smrkem. Východnímu panoramatu dominuje nejvyšší hora Jizerských hor - Smrk (1 124 m n. m.), která leží na státní hranici s Polskem.

V druhé polovině 16. století byla v této části Jizerských hor objevena cínová ruda kasiterit. Při objevu dalších ložisek rudy bylo založeno roku 1584 Nové Město. Do roku 1622 bylo otevřeno na 70 štol, ale 30letá válka a odchod majitelů panství Redernů do exilu znamenal pokles těžby. Většina horních děl zanikla již v 17. století a obyvatelé města se začali živit prací na pilách, předením lnu, bavlny a plátenictvím.

Na staletou tradici ruční domácí výroby navázala v druhé polovině 19. století strojová textilní výroba. Za svůj další rozvoj město vděčí hlavně Ignáci Klingerovi, kterému se podařilo soustředit ve městě textilní výrobu, a jeho synům, kteří ji pozvedli na mezinárodní úroveň a obstáli v boji se silnou konkurencí.

V tomto období zaznamenalo město největší rozkvět hospodářství, byla zrekonstruována radnice, postaveny školní budovy, postavena nová kostelní věž, městské lázně s bazénem, rozhledna a turistická chata na Smrku, a také byl zahájen provoz železnice.

Vznik města

Město bylo založeno v roce 1584 Melchiorem z Redernu (vrchnostenské město) a nazváno Nové České Město (Böhmisch Neustatt). V okolí byly objeveny rudné žíly železa a především cínu. Dolování cínu, tehdy velice důležitého a žádaného kovu, bylo podnětem k založení města.

Město bylo vystavěno podle stavebního plánu téměř všech měst, založených vrchností. Má šachovnicový půdorys, v jehož středu je čtvercové náměstí. Obklopeno je dalšími stavebními čtverci. Půdorysem svého středu (staré zástavby) připomíná saská horní města.

Městský znak a privilegia město dostalo až 8 let po svém založení. Mimo horního práva patřilo k právům města právo trhů (právo pořádat 1x týdně svobodný trh, později i jeden roční trh), právo výčepu piva (točilo se vrchnostenské, frýdlantské pivo), právo koupací (povolena veřejná zdravotní péče), právo šesti řeznictví (počet řezníků ale nebýval vždy naplněný, v roce 1651 jsou uváděni jen 4 řezníci). K dalším právům patřila soudní pravomoc a od roku 1592 právo hrdelní, které bylo definitivně městu zrušeno až v roce 1765.

Název města

Město v průběhu století několikrát změnilo název. Původní oficiální pojmenování bylo Bergstatt Böhmisch - Newstatt nebo taky Bergwergk und Bergstatt Böhmisch Newstatt (v podstatě Horní dílo a Horní město České Nové Město).

V roce 1612 se poprvé objevuje zdrobnělý název Böhmische New Städtel. První písemné české pojmenování městys Nowe Miesto pochází z roku 1654. V 18. století se již běžně používá jméno Böhmisch Neustadtl, případně jen Neustadtl (Neustadtel).

O přejmenování na Neustadt an der Tafelfichte rozhodlo městské zastupitelstvo dne 20.02.1900. K prvotnímu jménu města bylo připojeno bližší určení "an der Tafelfichte". Návrh byl úředně schválen a povolen 17.10.1901. Zajímavé je, že na poštovním razítku z roku 1905 je název města Neustadt beim Friedland. Od roku 1921 se objevuje i česká podoba Nové Město pod Smrkem. Pouze české pojmenování se používá od roku 1945.

Výstavba a rozvoj města

Němečtí historikové uvádějí, že např. v roce 1617 bylo ve městě asi 120 domů a počet obyvatel byl přibližně 500 osob. V roce 1650 (rekatolizace) ale ve městě zůstalo jen 150 obyvatel. Další rozvoj přineslo až zklidnění poměrů na konci 17. století. V roce 1780 bylo domů 140 a počet obyvatel asi 1000. V roce 1880 se uvádí, že zde stálo již 490 domů a obyvatel se uvádí 3848. Nejvyšší počet obyvatel 6020 žilo ve městě v roce 1907. Z toho bylo 205 Čechů. Domů bylo nejvíce v roce 1930, kdy se jich uvádělo 903.

Těžba rud byla impulsem k založení města. V okolí se těžilo i zlato u pramene Goldbronnen, v letech 1330-1350. Objeveno bylo i stříbro na Ludvíkovských pozemcích v údolí nazývaném Stříbrný důl (Silbergrűndl).

Základem však byl cín a cínová ruda kasiterit. Prvotně se získával vypíráním z náplavů říčky Lomnice (Lomnitz), později i hlubinnou těžbou, štolami raženými do boků Rapické hory a vrchu Měděnce. Vrcholu zdejší dolování dosáhlo v období let 1580-1615. Uvádí se až 60 štol. Třicetiletou válkou hornická sláva upadá. Roku 1653 se uvádí 40 pracujících dolů. Koncem 17. století byla již těžba ztrátovou. Podle Reussovy zprávy (1797), nezasluhuje důlní činnost "větší pozornosti" a dolování se udržovalo už jen kvůli privilegiím horního města.

V průběhu 2. světové války o cín a jeho těžbu projevili zájem Němci. Ale jejich průzkum z roku 1941 potvrdil nízkou a poměrně nákladnou těžbu.

Poslední pokusy z let 1955-1961 (např. nová štola František) potvrdily netěžitelnost ložiska z důvodů rozptýleného zrudnění a nízkého obsahu cínu. Množství cínu v rudě jsou pouze desetiny procent.

Dřevěný, bohatě zdobený znak, doplněný o dva horníky nesoucí štít, pochází pravděpodobně z konce 19. století.

Zemědělství

Zemědělství bylo hlavním zdrojem obživy většiny obyvatelstva. Pěstovalo se především žito a oves, méně ječmen a nejméně pšenice. Oblibě se těšily luštěniny (hrách a fazole). Brambory se začaly více pěstovat až na přelomu 18. a 19. století. V roce 1770 byla veliká neúroda a jejím důsledkem bylo používání brambor nejen jako krmiva, ale i jako lidské stravy.

Významný byl chov hospodářského zvířectva, především hovězího dobytka a drůbeže. Starý chov představovala tzv. společná pastva. Město mělo až do roku 1800 obecního pastýře.

Mimo tyto hlavní zdroje obživy se pěstoval i len a konopí.

Lesy a zpracování dřeva

Všechny lesy kolem celého města patřily vrchnosti. Ta se také o lesy starala. Zvyšující se počet obyvatel a výdřeva důlních děl si žádaly velkého množství dřeva. Snahy o kontrolu těžby byly již od počátků 17. století, ale skutečný pořádek v lesním hospodářství zavedl až Tereziánský patent v 2. polovině 18. století. Přikazoval zpětné zalesňování vytěžených ploch. Změnila se však původní skladba dřevin. Původní jizerskohorské lesy byly jedlové a bukové s menší mírou jizerskohorského smrku. Nová výsadba však byla výhradně z rychle rostoucího smrku, jehož semena pocházela z jiných oblastí a zdejšímu drsnému klimatu se těžko přizpůsobovala. Původní smíšený les s množstvím listnatých dřevin se zcela změnil na jehličnaté monokultury.

Škodlivý vliv imisí z hnědouhelných elektráren na našem území, ale i z blízkých elektráren v bývalé NDR a Polsku, které spalovaly xylit vyskytující se v jejich blízkosti, způsobil ekologickou katastrofu. Dodnes Jizerské hory představují jedno z ekologicky poškozených území.

Zpracování místních surovin

Pro růst města bylo důležité dřevo. Zpracovávalo se na pilách. První pila vznikla se založením města jako jeden z darů vrchnosti. Stávala na horním toku Lomnice a byla nazývaná "Buschbrettműhle". Později mělo město celkem 4 pily.

Dřevní kůru zpracovávaly tříslovinné mlýny. Tříslovina se používala v koželužství. Takové mlýny byly ve městě dva (Fritschův a Hittmanův).

Obilné mlýny zpracovávaly obilí na mouku a město mělo dva obilné mlýny. Oba mlýny stávaly v dnešním areálu Textilany. Nové Město pod Smrkem bylo proslulé výrobou kvalitních pil. Ceněny byly pro svou tvrdost. Výrobci pil byli především z rodiny Leglerů. Ještě roku 1932 bylo ve městě 6 výroben a brusíren pil. Nejznámější byla Pfeifferova brusírna. Stávala na levém břehu Lomnice, poblíž dnes rekreačního objektu č. p. 490.

Textilní výroba

Textil a jeho výroba nerozlučně k městu patřila. V prvních letech po založení města se zde usadili tkalci lnu. Len byl převážně z místní produkce, část se nakupovala v Lužici. Plátenický cech byl jedním z nejpočetnějších. V roce 1698 bylo ve městě 50 pláteníků. Zánik plátenictví způsobila vlna a hlavně dovážená bavlna.

Kolem roku 1840 vzniká ve městě textilní průmysl. Je spojován s osobou Ignaze Klingera. Po něm továrnu vlastnili a řídili jeho synové Oskar a Edmund a po Edmundově smrti roku 1883 do vedení podniku vstoupil i poslední ze synů Ignaze Klingera, Ottomar. V době velké hospodářské krize byla firma Klinger přeměněna na akciovou společnost Lanex.

                                                     Pohled na továrnu Ignaze Klingera z konce 19. století.

V průběhu 2. světové války byla textilní výroba omezována a podílela se stále více na válečné výrobě pro německou firmu Junkers. Pracovali zde také např. belgičtí dělníci. Po válce byla továrna znárodněna a výroba začala již v červnu roku 1945 s velkou účastí původních německých občanů a zaměstnanců textilky.

Továrna se modernizovala a od roku 1952 byla jako závod 02 začleněna do národního podniku Textilana Liberec. Bohužel 90. léta 20. století přinesla celé akciové společnosti Textilana díky ztrátě východních trhů značné existenční problémy. Postupně byly zavírány závody v Ústí nad Labem, Aši a nakonec i v Liberci.

                                          Značka Textilany s vyobrazenou ovcí, zdroje základní suroviny - vlny.

V Novém Městě pod Smrkem nakonec zůstal poslední výrobní závod, schopný vyrábět celý sortiment světoznámé značky Textilana. Útlum výroby však i nadále pokračoval a v polovině srpna roku 2004 byla textilní výroba definitivně zastavena. Z celého výrobního programu Textilany se v regionu udržela pouze tradiční výroba ručně tištěných vlněných šátků, která několik let pokračovala ve Frýdlantu v akciové společnosti Slezan.

Výrobní areál je významnou ukázkou průmyslové architektury 19. století.

Výroba porcelánu

Rozvoj výroby porcelánu byl zaznamenán ve druhé polovině 19. století, kdy byla druhým nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím ve městě. Porcelánky, které vyráběly např. elektromateriál, lékárenský porcelán, dýmkové hlavičky i běžný kuchyňský porcelán vlastnili Josef Mazel a v Hajništi (budova u čerpací stanice) Karel Persche. Obě porcelánky zanikly v době hospodářské krize v roce 1935.

Kromě těchto velkých a slavných cechů, později podniků zde existovalo i pasířství a malba porcelánu. Pasíři navázali na cínaře a specializovali se na výrobu dýmkového kování, tabatěrky a jiné drobné zboží. Malíři porcelánu malovali dýmkové hlavičky i nádobí. V roce 1870 se objevují první obtisky na porcelán, které brzy vytlačily malíře. Ještě v roce 1910 bylo ale ve městě 6 pasířů a 5 malířů porcelánu.

Náboženství a náboženský život

Novoměstská farnost patřila od svého založení v roce 1607 pod pražskou diecézi a od roku 1784 pod diecézi litoměřickou. Celá oblast Frýdlantska a tedy i Novoměstsko bylo ještě za Biebersteinů evangelické (luteránské). I kostel, původně evangelický, byl údajně prvním evangelickým kostelem v Čechách. Jméno dostal po své zakladatelce, Kateřině z Redernu a byl dokončen údajně za 160 dnů. První kázání 2. prosince 1607 vedl žitavský pastor Georg Pyrus. Ke kostelu náleží i fara č. p. 2 v Myslbekově ulici. V letech 1820-1822 byl kostel sv. Kateřiny přestavěn.

Za Albrechta z Valdštejna v roce 1624 byla zahájena rekatolizace. Intolerančním patentem z roku 1649 byla katolická víra ze dne na den úředně přikázána. Velké množství obyvatel odešlo za původní vírou do Lužice a Saska. Uprchlíky přijímal například Wigand v. Gersdorf. Při sčítání obyvatel v roce 1651 bylo ve městě napočítáno jen 150 obyvatel.

První katolický farář byl Johannes Kleinert. Nejvýznamnější katoličtí faráři v Novém Městě byli významný botanik Gottfried Menzel (farářem 1834-1852) a Franz Jomrich, známá a svérázná postava Nového Města (farářem 1885-1911).

O výstavbě evangelického kostela bylo rozhodnuto v roce 1910. Stavbu navrhl Otto Bartning. Základní kámen byl položen v roce 1911 a kostel byl dostavěn a vysvěcen 11.08.1912 s velkými příspěvky z Německa.

Pro tento kostel bylo celkem odlito šest zvonů. První tři zvony odlilo zvonařství bratrů Otto und Friedrich Schilling v Durynsku. Zvony se jmény Exulantenglocke, Lutherglocke a Gustav Adolf Glocke byly vysvěceny 21. dubna 1912. Celková váha zvonů byla 800 kg, zněly trojhlasně, s tóny a, cis, e. Zvony byly 1. září 1916 zrekvírované.

Další tři zvony odlil zvonař Oktav Winter z Braunau (Broumov). První malý zvon Gustav Adolf Glocke byl dodán a vysvěcen 9. listopadu 1919. Zvon měl tón e, průměr 61 cm a váhu 122 kg . Další dva zvony byly dodány a vysvěceny v sobotu 29. října 1927. Druhá rekvizice proběhla počátkem dubna 1942. Dochován je pouze malý zvon umíráček, který má průměr 63 cm, výšku 45 cm a závěs 9 cm. Na plášti zvonu je dobře viditelná kartuš, kde je uveden autor, místo a rok odlití: OKTAV WINTER BRAUNAU I./B./ GOSS MICH 1927, NR 2676. Na druhé straně pláště ja nápis švabachem Menschen kommen und gehen, Gott bleibt bestehen.

K nejoblíbenějším evangelickým novoměstským farářům patřil např. Jan Košťál (1957-1984 s přestávkou). Působil zde také Svatopluk Karásek (1970-1971).

Oba kostely (katolický i evangelický) jsou významné kulturní památky Nového Města pod Smrkem.

Spolky a cechy

Nejstarším novoměstským cechem byl cech horníků - připomínán již roku 1592. Poslední schůze cechu se uskutečnila v roce 1844. K dalším starým a tradičním cechům patřil cech pekařský (rodiny Kőnigů a Streitů). Z dalších můžeme jmenovat cech řeznický, zámečnický, kovářský a výrobců pil, truhlářský, kolářský, koželužský, krejčovský, obuvnický, pilníkářský a další.

Hasičský sbor byl založen roku 1873. Od počátku měl novoměstský sbor 324 členů.

Bratrstvo střelců (ostrostřelci) bylo založeno již v roce 1592. V době protireformace roku 1652 bylo rozpuštěno. Obnoveno bylo v roce 1660 a ukončeno po 2. světové válce.

Okrasný a zkrášlovací spolek byl založen roku 1890. Spolek činnost zahájil postavením vyhlídkové (dřevěné) věže na Smrku v roce 1892. Dále spolek vysázel stromy na náměstí, postavil Schillerův pomník, pomník císaře Josefa II a podílel se i na pomníku císaře Františka Josefa.

Tělovýchovný spolek (Turnverein) byl založen roku 1862 a měl 210 členů. Společně s levicovým dělnickým spolkem (Vorwärts), založeným roku 1898, vybudoval v roce 1937 fotbalové hřiště.

Z kulturních spolků zde působil mužský pěvecký sbor Frohsinn a amatérští divadelníci, kteří po 2. světové válce měli dokonce dva soubory, jediné na bývalém okrese Frýdlant.

Válečné události

1914-1918

Z Nového Města na fronty l. světové války narukovalo celkem 1 174 mužů. Padlo jich 213. Na konci války (r. 1918) zde byly velké hladové bouře. Vznik samostatného Československa nebyl uznán. Vytvořila se tzv. zemská vláda provincie Deutschböhmen. Musela zasahovat armáda a ve Frýdlantu dokonce tanky.

1938-1945

Od roku 1935 probíhaly demonstrace proti fašismu. V Novém Městě bylo hodně komunistů, přezdívalo se mu "Rudý hrad". Henleinovské hnutí ale sílilo a získávalo převahu. Vzhledem k blízkosti hranic se velké množství antifašistů podílelo na převádění emigrantů z Německa. V roce 1938 byly postaveny zátarasy na silnici k hraničnímu přechodu, hned za hřbitovem. Přesto skupiny Freikorpsů přecházely státní hranici a útočily na celní úřady a hraniční stráž (viz. události v Srbské, 23.09.1938). Dne 30. září byla uzavřena Mnichovská dohoda a 2. října 1938 bylo obsazené celé Frýdlantsko. Němečtí antifašisté byli v říjnu 1938 pozatýkaní. Dne 06.10.1938 Novým Městem projel od hranic na Frýdlant Hitler. Na 300 antifašistů bylo předem pozatýkáno a 3 dni vězněno ve sklepích Klingerovy továrny. Dokonce se mluvilo i o možném atentátu na Hitlera během průjezdu městem.

Během války byly na území Nového Města dva pracovní tábory RAD (Reichsarbeitsdienst = říšská pracovní služba). Jeden stál od roku 1939 u dnešního fotbalového hřiště, druhý na místě Klingerova skleníku na území textilky. Část továrny byla zabrána pro zbrojní průmysl, kde firma Junkers vyráběla součástky k leteckým motorům.

1. března 1945 městem prošel transport vězňů z koncentračního tábora Monowice v Polsku, pobočky osvětimského koncentráku. Silnice mezi Novým Městem a Frýdlantem byla poseta mrtvými těly vězňů. Po osvobození města 31. armádou ukrajinského frontu maršála Koněva moc ve městě převzali čeští partyzáni a 21. května Revoluční garda. V letech 1945-1946 byl proveden odsun německého obyvatelstva. Ve městě zůstalo 245 Němců, převážně starších lidí a nepostradatelných odborníků, např. textilních. Tito němečtí obyvatelé se po roce 1945 aktivně podíleli na budování Nového Města. Byla zorganizována řada brigádnických akcí, obnoveno náměstí po vyhoření staré radnice, vybudována nová cesta ke Kyselce, pořádaly se plesy a další kulturní vystoupení.

Co si nenechte ujít

Současné Nové Město pod Smrkem tento název užívá od roku 1945. Je městem zdánlivě bez mimořádných kulturně historických památek. Má však svoji významnou technickou historii, podobně jako jiná tzv. "horní města".

Na dnešním Mírovém náměstí dříve téměř ve středu stávala radnice (Rathaus). Vyhořela v roce 1948. Celé náměstí obklopovaly malebné, zčásti dřevěné domky s podloubím, které byly strženy v 60. letech 20. století. Ve městě zůstalo několik hrázděných domů, ale mimo náměstí a bez podloubí. Při troše pozornosti tyto domy najdete v nejstarší zástavbě, např. v ulici Revoluční.

Poblíž náměstí na rohu s Palackého ulicí je budova Městské knihovny. Naleznete zde i muzeum. Nové Město mělo výjimečně bohaté muzeum. To však bylo na začátku 70. let minulého století zrušeno. Část sbírkového fondu se dostala do Severočeského muzea v Liberci, část do okresního archivu a další zbytky jsou v muzeu v Chrastavě a Frýdlantu.

Od budovy Městského úřadu je kousek ke kostelu sv. Kateřiny. Založen byl roku 1607 Kateřinou z Redernu jako původně evangelický. Kostel bohužel nemá pozoruhodnou ani bohatou výzdobu. Pozornost si zaslouží snad jen oltářní obraz Disputace sv. Kateřiny Alexandrijské od malíře Josefa Rittera von Führich (kopie). V období vánoc je vystavován vánoční betlém (německá práce). Za kostelem je Menzelův pomník, který byl vystavěn v roce 1880 na památku významného botanika a místního faráře.

V ulici Blahoslavově je evangelický kostel, vystavěný v letech 1911-1912 podle návrhu architekta Otty Bartninga.

V Celní ulici, stranou centra města, je hřbitov. Před hřbitovem je nenápadný pomník obětem 2. světové války. Zřejmě jsou zde uloženy i ostatky vězňů z koncentračního tábora z Monowic z pochodu smrti. Pochod procházel Novým Městem na Frýdlant 1. března 1945.

Nejnápadnější na novoměstském hřbitově je rodinná hrobka Klingerů. Byla postavena v roce 1901. Od konce války mauzoleum chátralo a dokonce se zvažovala jeho demolice. V roce 1993 bylo prohlášeno za kulturní památku a z peněz ministerstva kultury se dočkalo opravy. Nově bylo otevřeno 01.05.2000. Při jihozápadní zdi je na hřbitově další podnikatelská hrobka rodiny Mazelů, výrobců porcelánu. Asi v polovině hřbitova na východní straně je honosná hrobka rodiny Neumannů. Emil Neumann byl ředitelem zdejší německé školy a významným spisovatelem Frýdlantska. Zabýval se hlavně lidovou slovesností a pověstmi.

Další zajímavostí je památkově chráněná budova secesních lázní s bazénem, vířivkou a saunou, která byla v roce 2005 zrekonstruována. Oblíbeným výletním místem je také pramen novoměstské kyselky, nebo přírodní koupaliště.

Okolí nabízí výborné možnosti letní i zimní turistiky. Oblíbené je putování a poznávání příběhů Jizerskohorských pomníčků. V okolí města jsou pomníčky Streitův obrázek, Oslí buk, Enderův kříž, Rückertova smrt a Körtelův obrázek u Červeného buku. Naleznete zde celou řadu značených turistických cest, včetně cesty na nejvyšší horu české strany Jizerských hor Smrk (1 124 m n. m.). Poblíž jeho vrcholu je ocelová rozhledna z roku 2003.

Zpracoval Mgr. Josef Molák, čerpáno z publikace Václava Timy "Nové Město pod Smrkem"

Nové Město pod Smrkem, náměstí v rekonstrukci

Nové Město pod Smrkem, ul. Frýdlanská čp. 558, divadlo Neumanka a sokolovna - zahrádkářská výstava. (archiv V.Hájek)