Mníšek u Liberce

Název obce je zdrobnělinou slova "mnich", do názvu obce se dostalo z němčiny přes zkomolení slova "Einsiedler", připomínajícího poustevníka, který dle pověsti žil na místě dnešního kostela.

Obec leží na silnici I/13 a železniční trati 037 z Liberce do Frýdlantu. Silniční spojení má také s Oldřichovem v Hájích a Chrastavou.

Historie

Redernům byl majetek konfiskován za účast ve stavovském odboji v letech 1619-1620 a roku 1622 získal obě panství Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti přešlo Frýdlantsko i Liberecko do majetku Matyáše Gallase. Po smrti posledního z Gallasů, zdědil statky jeho synovec Kristián Filip Clam. Rod Clam-Gallasů držel obě panství až do roku 1945.

Po roce 1945 bylo místní německé obyvatelstvo vysídleno a do vsi se nastěhovali noví obyvatelé z Čech a ze Slovenska.Mezi roky 2016 a 2017 probíhá v severozápadních částech obce, v lokalitě zvané Amerika, výstavba 25 rodinných domků, jež jsou zčásti zapuštěné do okolního terénu. K navrženému projektu se ale mezi architekty objevují i záporná stanoviska.

Části obce

• Mníšek
• Fojtka

Zajímavosti a pamětihodnosti

• Barokní kostel sv. Mikuláše nahradil původní redernský kostelík z roku 1570. Základní kámen dnešní stavby byl položen 3. 6. 1739. Kostelní věž byla do současné podoby vyzvednuta roku 1774.
• Starý kamenný sloup u silnice na jihu obce označuje hranici mezi bývalým frýdlantským a libereckým panstvím.
• v klasicistním domě číslo popisné 70 býval zájezdní hostinec

Mníšek v roce 1905 a 30.4.2003

Na stejné železniční trati byla hned při jejím zprovoznění zřízena stanice v Mníšku. O tom, že na tratí býval opravdu čilý provoz, svědčí následující údaje z této stanice. V roce 1921 bylo v Mníšku odbaveno 61 tisíc osob a v roce 1928 dokonce 105 tisíc cestujících. Na dnešní poměry se zdají tato čísla sotva uvěřitelná. Méně známou skutečností je, že v roce 1903 se uvažovalo o zřízení elektrické dráhy spojující Mníšek s Novou Vsí a Chrastavou. Na straně podnikatelů však vyvstaly určité obavy z přesunu pracovních sil, a tak nakonec z realizace záměru sešlo.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)

Hostinec U Fechtlů v Mníšku v roce 1929

V pravěku pohostinství směl tuto živnost na vsi vykonávat toliko rychtář, který šenkoval samozřejmě panské pivo a kořalku. Nejinak tomu bylo v Mníšku. Teprve roku 1739 zřizuje rychtář Jan Jiří Arnold pod kostelem druhou hospodu. Zlatá éra pak nastává na počátku 20. století: roku 1919 bychom v Mníšku napočítali jedenáct hostinců a výčepů. Řeznictví tu byla tři. Obě zařízení pod jednou střechou bychom nalezli v domě čp. 143 na horním okraji obce. Vidíme, že v době pořízení fotografie zde Ernst Peuker zřídil také udírnu. Po roce 1945 tu krátce působil Josef Voštinář a pak Anna a Josef Fechtlovi, kteří tu provozovali jak hostinec, tak řeznictví. Později je převzala Jednota, cinkot půllitrů tu dozněl po roce 1989. Dnes se v domě nachází dílna na výrobu autoplachet a krámek se starožitnostmi.

(zdroj: Za pivem Libereckým krajem na dobových pohlednicích, 2015)

Pila Rudolfa Preibische v Mníšku v roce 1920

Koně, odvěcí souputníci a pomocníci člověka... Život si bez nich vůbec nebylo možné představit. Jsme v Mníšku, kolem roku 1920. Na dvoře pily stavitele Rudolfa Preibische u kostela sv. Mikuláše stojí dvě pěkná dvojspřeží. Na prvním řezivo, druhé s fůrou sena. V Mníšku se nenacházelo tolik pil jako v sousedním Oldřichově v Hájích, ale i tady jsou již na přelomu 14. a 15. století zaznamenány dvě pily na vodní pohon a také tříselník, zařízení sloužící k tlučení třísla z dubové a smrkové kůry pro potřebu koželuhů. Urbář frýdlantského panství, ke kterému Mníšek patřil, zachycuje v roce 1631 dvě poddanské pily, o sto let mladší záznam v Tereziánském katastru hovoří již jen o jedné pile. Na Preibischově pile se přestalo řezat v roce 1955, v šedesátých letech její provoz obnovil Státní statek Liberec. Střídavě se tu pracovalo i v posledních letech.

 (zdroj: kalendář Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi po zemi, na vodě i ve vzduchu, 2013)