Mírové náměstí

Budova školy na Mirovém náměstí po roce 1827.

Nejstarší školou byla farní škola v Soukenné ulici. Vedle školy se táhlo školní pole zřízené pro obživu učitelů. Později posloužilo jako prostor pro vybudování všech tří jabloneckých náměstí. Škola brzy nepostačovala a tak byla roku 1827 postavena na dnešnim Mírovem náměstí škola nová (dnes pojišťovna). Ani tato budova však brzy nestačila růstu města a škola se záhy zase brzo stěhovala.

..color Fotočas

Pravá strana náměstí v roce 1916 s pozoruhodnou stavbou v popředí. Ta patřila podniku městských elektrických drah a bývala v ní čekárna s trafikou a později i knihkupectví. Vedle ní měly svá stanoviště koňské drožky. I když městem jezdily už od února roku 1900 tramvaje, drožkáři jim úspěšně konkurovali až do konce 1. světové války.

Spolu s povýšením na městys v roce 1808 obdržel Jablonec právo pořádat trhy. Proto bylo při tehdejší formanské cestě do Smržovky založeno prostorné tržiště ve tvaru obdélníku. Po jeho obvodu se začaly stavět první jednopatrové domy, a tak postupně vznikalo náměstí, nesoucí název Alter Markt - Starý trh. Jeho podobu z té doby, často poněkud idealizovanou, bychom mohli vidět na několika archivních obrazech a kresbách. Až fotografie a pohlednice z konce 19. a počátku 20. století nám věrohodně ukazují, jak s postupujícími lety náměstí měnilo svoji podobu.

V dolní části náměstí, na rohu dnešní ulice Lidické, stával od roku 1814 jednopatrový dům s obchodem, kde se prodávaly potraviny. Když v roce 1908 vyhořel, nahradil ho nárožní třípatrový bytový dům, vyprojektovaný architektem Robertem Hemmrichem. V přízemí byla velká prodejna lahůdek a v 1. patře secesní kavárna Café Habsburg, později Metzler a nakonec Jizera, po které nese dům své pojmenování dodnes. Naproti v dnešní ulici Komenského v přízemním objektu z roku 1875 měl vydavatel Emil Böhme své knihkupectví a redakci Jabloneckých novin. Reklama na nároží domu zvala do prodejny jízdních kol Wilhelma Löhnera. Dnešní třípodlažní obytný dům s historizující fasádou bohatě zdobenou secesními prvky a s nárožní věží zde byl vystavěn v roce 1908.

(zdroj: https://www.mestojablonec.cz/cs/mesto/jablonecky-mesicnik/archiv/rocnik-2004/03-2004/mirove-namesti-puvodne-stary-trh.htm)

Levá strana náměstí v roce 1916. Přes týden tu bývalo jen pár trhovců, v pátek a v sobotu však jejich stánky náměstí zcela zaplnily. V neděli za pěkného počasí se náměstí stávalo korzem - místem, kde se odbývala společenská setkání zámožných i prostých jabloneckých dam a pánů

Na pohlednici pořízené od dnešního Corsa v roce 1930 vidíme, že horní stranu náměstí (tam, kde dnes je za radnicí zastávka autobusů MHD) uzavírala řada nízkých obytných domů s obchody a hostinci v přízemí. Uprostřed náměstí stála od roku 1870 kašna se sochou Průmyslu. Před stavbou radnice v roce 1931 byla kašna odstraněna a socha přemístěna do parčíku v Palackého ulici. Po důkladné restaurátorské opravě se na náměstí opět vrátila v roce 1998, kdy byla osazena do balustrády zábradlí před Českou spořitelnou.

Připravil Petr Kurtin

krásná P O H L E D N I C E
26. listopadu 1928 na jabloneckém Alter Marktu
.........................................
Jablonecký alter Markt, známý také jako Stará tržnice v Jablonci, odkazuje na historické tržiště v Jablonci nad Nisou, městě v České republice. Rok 1928 zařazuje tento trh do období mezi 1. a 2. světovou válkou, do doby významných politických a společenských změn v Cen.

Ve 20. letech 20. století byl Jablonec nad Nisou součástí Československa, země vzniklé v roce 1918 po rozpadu Rakousko-Uherska. Město bylo známé svým sklářským a šperkařským průmyslem, což přispělo k jeho hospodářské prosperitě. Trh by byl centrálním centrem obchodu a společenských aktivit, což by odráželo pulzující ekonomickou a kulturní situaci města

Architektonický styl budov obklopujících trh v roce 1928 by pravděpodobně zahrnoval kombinaci návrhů z konce 19. století a počátku 20. století, vyznačující se prvky secese a raného modernismu. V tomto období se mísily tradiční a nové architektonické trendy ovlivněné širšími evropskými hnutími.

color Fotočas

Někdejší škola (Mírové náměstí č.p. 490/12) byla v letech 1884–1885 neorenesančně přestavěna pro potřeby jablonecké spořitelny na základě projektu významného libereckého stavitele a architekta Edmunda, uváděného někdy také jako Eduard, Trossina.Z historie jabloneckého školství

Od první zmínky do poloviny 19. století

První zmínka, která dokládá existenci učitele a tedy i školy v Jablonci, je zápis v bzovské křestní matrice z roku 1685. Tehdy sem byly zaneseny dva křesní záznamy o dětech narozených v Jablonci a k nim připojena poznámka: "tyto dvě děti je třeba hledat v knize jabloneckého učitele . Učitel, tehdy nazývaný Schulmeister, měl tehdy vedle školy na starost také vedení soupisu křtěných a zemřelých. Farář, do jehož působnosti tyto povinnosti běžně patřily, spravoval totiž velmi rozsáhlou farnost s pěti filiálními kostely s centrem ve Bzí.Vedle povinností skýtal tento stav věcí jabloneckému učiteli také výhody. Jako škola i byt mu sloužila fara. Hospodařil také na tzv. školním poli (Schulfeld), které se rozkládalo přibližně v prostoru dnešních tří hlavních jabloneckých náměstí. V roce 1740, krátce po zřízení samostatné jablonecké farnosti, mu však byly dvě třetiny tohoto pole odebrány a dány k užívání faráři. Protože k základním dovednostem učitele patřilo i hraní na hudební nástroj, přivydělával si často hraním po hospodách. Na podzim, když byla školní docházka špatná, spřádal len nebo opisoval modlitební knížky.

Hlavní předměty

Základ tehdejšího vyučování tvořilo hlavně čtení. Nebyly však žádné jednotné učebnice a děti se učily číst z modlitebních knížek nebo kalendářů. Psaní a počítání dlouho nepatřilo k obvyklým vyučovacím disciplínám. Docházka byla velmi chatrná a nezlepšila se ani po tereziánské školské reformě. Z roku 1781 pochází soupis, podle kterého navštěvovalo tehdy jabloneckou školu 122 dětí (76 chlapců a 46 děvčat). Mezi nimi bylo 24 těch, kteří se učili hláskovat, 42 dětí tuto dovednost již ovládalo, 11 čtenářů, 45 žáků, kteří zvládli psaní, a 30 jich umělo počítat. V témže roce probíhalo půldenní vyučování od 23. dubna do 29. září, celkem tedy 152 dní. Jen 21 dětí navštívilo školu více než stokrát. Dva nejpilnější měli "jen" čtrnáct absencí. Obvykle ale polovina dětí ve škole chyběla.

Významné změny

Nové organizaci školství předcházely úvahy a propracovávání nových vyučovacích metod. Velký význam pro tuto oblast měl příklad zaháňského opata Johanna Ignaze Felbingera. V habsburské monarchii významně přispěl k rozvoji školství rodák ze Šluknovského výběžku a pozdější litoměřický biskup Ferdinand Kindermann. V duchu reforem začal působit také frýdlantský kaplan, následně zakladatel a ředitel normální, neboli vzorné školy v Liberci a později také ředitel všech škol na Clam Gallasovských panstvích, Franz Scholz.Nový způsob výuky spočíval, narozdíl od předešlé samostatné výuky každého žáka, ve společném učení podle jednotného slabikáře. Dnes se nám výhody takového postupu zdají očividné, ale sdružování žáků do skupin a jednotná učebnice byly tehdy skutečnou novinkou.Liberecká normální škola napomohla šíření nových metod především prostřednictvím přípravného kurzu (Präparanden-Curs) pro preceptory i učitele. V roce 1776 se ho účastnil i jablonecký preceptor Augustin Wünsch. Nové vyučovací metody však na jablonecké škole zavedl až v roce 1782, kdy nastoupil na učitelské místo po svém dědovi Gottfriedu Wünschovi, který byl jejich zarytým odpůrcem.

Škola na Mírovém náměstí (1828)

Nová škola

Hotel Corso+ dobový interiér kavárny.

G A B L O N Z a.d. Nise /1939