1900+-Když ještě nestaly jablonecké Městské lázně, stál zde pod mezí tenhle malý baráček, tato zřejmě v této době už opuštěná, stará chaloupka..

O stavbě lázní.Objekt městských lázní v ulici Budovatelů 11 byl postaven na tehdejší Burgerstrasse jako císařské lázně Františka Josefa v r. 1908-1909. Byly vybudovány jako jedna z prvních větších budov městskou obcí Jablonec n.n. a v květnu 1910 předány veřejnosti do užívání. Budova byla projektována jako lineárně secesní objekt architektem Rudolfem Hemmrichem. Veškerá plánová dokumentace zůstala dochována, stavební deník taktéž.

color Fotočas

Sanatorium

Turnovská 2700, Jablonec nad Nisou

O výstavbě nové moderní budovy, určené pro nevyléčitelně nemocné, přestárlé a nepohyblivé pacienty v rámci politického okresu Jablonec nad Nisou bylo rozhodnuto Okresní správou v roce 1927. Mohutná, tradicionalisticky orientovaná budova na půdorysu široce otevřeného písmene U spočívá na masivním žulovém soklu a je kryta soustavou valbových střech. Hlavní průčelí s takřka zámecky řešenou, dvojramennou přístupovou cestou je přísně symetricky komponováno a jeho centralitu zdůrazňuje mělký střední rizalit s předsazeným monumentálním portikem a trojstěnným arkýřem. Portikus hlavního vstupu flankuje dvojice mohutných polosloupů, která mu dodává značnou monumentalitu. Prosté fasády jsou rytmizovány pravidelným rastrem sdružených oken s jednoduchou černobílou abstraktní mozaikou, patrně ze 70. let 20. století. 

Fasády posledního podlaží středního rizalitu jsou pak pojednány jednoduchou, proudnicovou ornamentikou. Součástí rozlehlého areálu s rozlehlou zahradou s parkovou úpravou byla původně i drobná, samostatně stojící marnice. Strohému, střídmému exteriéru odpovídal i racionálně řešený půdorys, který byl koncipován podle nejmodernějších zásad odpovídajících dobovým požadavkům na zdravotnická zařízení. Pokoje pacientů a denní místnosti byly proto orientovány na sluneční strany, tedy východ a jih, na sever byla obrácena pouze část střední chodby, umožňující přístup do pokojů a kryté terasy s velkoformátovými obloukovými okny byly orientované na západní stranu, poskytující hluboké proslunění ve večerních hodinách. Přízemí bylo vyhrazeno ženskému oddělení, kde se nacházela denní místnost, 13 čtyřlůžkových a 2 dvoulůžkové pokoje, kancelář správce, sesterna, ošetřovna, toalety, koupelny, umývárny, přípravna a zmíněná terasa. Přístup do jednotlivých podlaží umožňovalo elegantní art décové dvouramenné schodiště, umístěné v zaobleném dvorním rizalitu. Suterén sloužil jako zázemí domu, proto zde byly umístěny zejména pomocné provozy jako kotelna, kuchyň umývárna nádobí, mandl, prádelna se správkárnou, sušárna, umývárna a uhelný sklep. Vedle toho zde však byl i dvoupokojový byt domovníka spolu se dvěma pokoji a jídelnou pro personál, složený vedle denních pracovníků také z 5 sester a kuchařky. Patro sloužilo jako mužské oddělení. Oproti přízemí zde byly hned dvě denní místnosti - jedna pro kuřáky (nad kanceláří správce) a druhá pro nekuřáky, mezi kterými se nacházela modlitebna s oltářem v arkýři nad hlavním vstupem a opět sesterna, toalety, koupelny umyvárny, přípravna, terasa, 12 čtyřlůžkových a 2 dvoulůžkové pokoje. Centrální část podkroví sloužila k ubytování správce, který zde měl velkometrážní čtyřpokojový byt, který doplňovaly dva pokoje pro personál. Pouhé tři roky po dostavbě bylo rozhodnuto o rozšíření budovy, čímž její kapacita po dokončení v roce 1932 vzrostla ze 140 na 180 osob. 

V budově se zachovala celá řada hodnotných a kvalitních prvků v duchu art déco, ať už obě honosná schodiště, kyvné dveře, původní zárubně a dveřní výplně pokojů pacientů i personálu či původní okenní výplně, které jsou stále v dobré kondici. Svému účelu dům sloužil až do konce druhé světové války a následně byl využíván jako plicní oddělení místní všeobecné veřejné nemocnice. 

V roce 1968 se sem z Bezručovy ulice přestěhovala porodnice, která zde fungovala až do roku 2002.