Lindava
Místní část Lindava je přípotoční ves v údolí Svitávky, táhnoucí se od ústí Boberského potoka (zprava) k jihu, kde na ni navazuje místní část Svitava severně od vrchu Ortel. První zmínka o Lindavě pochází z r. 1391, náležela k milštejnskému panství Berků z Dubé. V dubnu 1577 cestoval přes Lindavu císař Rudolf II., když vedlejšími cestami unikal před morem z Prahy do Žitavy. Roku 1757 zde Rakušané napadli ustupující Prusy, r. 1813 se v okolí strhly šarvátky rakouských husarů s Napoleonovými polskými hulány. Zemědělství na přilehlých odlesněných svazích bylo záhy doplňováno výrobou: kdysi tu na potoku stával hamr na železnou rudu, patrně těženou v okolí, koncem 18. století tu bylo 29 bělidel příze a plátna, pozdější textilní továrny a další provozy. V letech 1756 - 1760 zde byla vybudována zrcadlárna, po Sloupu druhá v kraji. V letech 1699 - 1702 byl na místě starého dřevěného kostelíka postaven barokní kostel sv. Petra a Pavla, původně dřevěná věž byla v r. 1859 nahrazena dnešní kamennou, současná pseudobarokní úprava je z r. 1915, uvnitř barokní kamenná křtitelnice z počátku 18. stol. Lindava si zachovala mnoho původních roubených staveb vesnického rázu, např. patrový dům čp. 210 s mansardovou střechou, nověji upravený, na klasicistně zdobeném portálu je letopočet 1804. V současnost je zde největším závodem světově proslulá sklárna Ajeto.
(fotografie z archivu J.Freiera)
Česká menšinová škola Lindava č.p. 238
V roce 1929 byla v domě tehdejšího hostinského a řezníka Wenzela Oyse čp. 238 otevřena jednotřídní česká menšinová škola, kterou tehdy navštěvovalo sedm, většinou německých dětí.Vyučování zde vzhledem k nové geopolitické situaci zaniklo v roce 1938 a budova již později pro školské účely nebyla využívána. V současnosti objekt slouží jako rodinný dům v soukromém vlastnictví.
zdroj:LANGHANS Josef, WERNER Ernst: Heimatbuch Lindenau, Immenstadt 1984text: Tomáš Novák