Kryštofovo Údolí

V dobovém popise panství Lemberk ze 16. srpna 1678 se říká o Kryštofově Údolí:

"Tato vesnice leží pod velkou horou, zvanou Ještěd. Samo o sobě je hornatým, studeným a drsným místem a větší část roku je plné vysokého sněhu, má krutou zimu a časté povětří. Zimní období končí velmi pomalu na jaře a začíná znovu už na podzim. Chtějí-li obyvatelé této obce z bahnité a unavené půdy něco sklidit, musí předem s největší námahou hnojit, přičemž pole často vymrznou a vymáčí se. Útěchou obyvatel je trocha ovsa a lnu, které pro předčasně napadlý sníh mohou být jen ztěžka z polí sváženy. Mnozí, kteří mají pár kusů dobytka, se živí vožením obilí po silnicích, k čemuž se jim půjčují peníze, a teprve po prodeji platí svým věřitelům určitý poplatek ( Zinspfennig ). Ostatní se živí namáhavým předením. Konec konců je to nepříjemné a divoké místo a spíše se oškliví, než aby vybízelo k bydlení. O sousední obci Novina bylo napsáno : Poloha, polnosti, obživa a společná práce jsou stejné, jako v Kryštofově Údolí." Dějiny Kryštofova Údolí - autor textu Petr Holub

KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ bylo založeno uhlíři pravděpodobně již v 16. století. Pro svou jedinečnou polohu v údolí mezi lesy se stalo vyhledávaným cílem pro letní i zimní rekreaci. Obec patřila k lemberskému, později ke grabštejnskému panství. Cennou historickou stavební památkou je dřevěný kostelík sv. Kryštofa z let 1683—84. Na mostku pod kostelem stojí kopie barokní sochy sv. Jana Nepomuckého. Uprostřed obce se zachovala pískovcová kaplička se sochou ""Piety"", další "Pietu" můžeme vidět také na sedle Ještědského hřebene při silnici do Křížan. V lese nad obcí stojí kaple sv. Kryštofa, patrona poutníků. Vesnice se vyznačuje romantickým okolím a velkým počtem vzorně udržovaných dřevěných lidových staveb, které slouží většinou k rekreaci. Je zde několik penzionů a koupaliště. Od 1. ledna 2005 byla větší část obce prohlášena vesnickou památkovou zónou. zdroj: Vitalij Marek - Petr Prášil - František Vydra : Hrádecko a Chrastavsko na starých pohlednicích, 2005

Kryštofovo Údolí (1910)

Střed obce, v pozadí cesta k nádraží a Spálený vrch

zdroj: František Vydra, Vitalij Marek a Petr Prášil - Hrádecko — Chrastavsko na starých pohlednicích, 2005

Kryštofovo Údolí

 (foto R.Ginzel kolem roku 1920)

 Roubený raně barokní kostel v horské údolní vesnici pochází z let 1683-1686. Nahradil původní luteránský kostelík ze 16. století. Roku 1781 byl doplněn o zděnou sakristii, od roku 1893 kryje vnějšek stěn břidlicový obklad. Stranou kostela stojí dřevěná zvonice, která byla postavena při barokních úpravách areálu kostela v roce 1754. Stavba zřejmě souvisela s chystaným zřízením farnosti. Před zvonicí se nachází raně barokní, čtvercová, ploše krytá márnice

Obec Kryštofovo Údolí jen kousek za Libercem

Od nás, z Machnína, do "Údolí svatého Kryštofa" je to, co by kamenem dohodil. O to víc jsme všichni po 15. lednu roku 1973 prožívali to, co se stalo za kopcem. Přes veškerou snahu čtyř požárních sborů i toho našeho z Machnína, se nepodařilo požár to nejvzácnější z obce zachránit. V důsledku vadného komína shořela státem chráněná památka, budova takzvané dědičné rychty, kde byl od počátku 18. století hostinec "U Clamovského Švýcarska", patrové stavení s roubeným přízemkem a hrázděným patrem.
Obcí kdysi procházela pašerácká stezka do sousedního Saska. To dalo vzniknout legendě, která z hostince udělala onu známou pašeráckou hospodu. Objevuje se v povídce Karolíny Světlé "O Krejčíkově Anežce" a ve známém libretu "Hubičky". V Kryštofově Údolí se rovněž hodně na konci 40. let natáčelo. Víc se dočtete v knize herce Šímy, kde píše o tom, jak bylo složité natáčet v místě, kde stále prší. To měl na mysli právě Kryštofovo údolí.
Lepší to měli filmaři v roce 1969 při natáčení scén k filmu "Adelheid" a v následujícím roce v létě i v zimě, kdy se točily scény k filmu "Kateřina a její děti". Právě vesnická svatba z tohoto filmu se konala v místní hospodě, v objektu, který vyhořel. Samotná rychta, která se později stala i krčmou nesla letopočet vzniku, rok 1614.
Sláva obce neskončila oním devastujícím požárem. Dnes se může pochlubit zajímavostmi jako málokterá ves Libereckého kraje. Můj kamarád Martin Chaloupka s dalšími patrioty Kryštofova údolí, vesnice jen kousek od Liberce, proslavili ji velkým betlémem malíře Jíry, muzeem betlémů, obnovou barokní márnice na zdejším hřbitově, sochou čůrajícího psíka a především i vesnickým orlojem z bývalé trafostanice, která v té době hyzdila kdejakou vesnici.
Martin byl renesanční člověk, který dokázal, co jiní neuměli. Společně jsme sbírali staré pohlednice. Martin preferoval ty, na kterých sedí chlapeček na nočníku a Humpolec, odkud k nám do Liberce přišel. Jsou krásná místa kolem nás a žijí v nich úžasní lidé. Mnozí začínali tím, že sbírali poštovní známky, staré pohlednice. Mezi ty nejhezčí, místopisné patří právě i Kryštofovo údolí. Na konci 19. století se nad "Kryštofákem" stavěla železniční trať Liberec - Česká Lípa a dál. Nad obcí byla trať vedena dlouhými železničními tunely a především po železničních mostech nad hlubokými údolími. A právě na starých pohlednicích jsou tyto dlouhé, vysoké a krásné mosty klenoucí se nad lesy a údolím zaznamenány v době výstavby i po jejím skončení. Pohlednice jako dokument, ale i krásný obraz z konce 19. století.
Popřejme obci štěstí a žádné plameny, které pohlcují památky. A také hodně nadšenců, jako byl Martin Chaloupků, lidí, kteří zde žijí a krásně se starají o obec, kterou je dnes radost navštívit.
Egon Wiener

(zdroj: https://egonovypohledy.blogspot.com/2020/01/ )