Křižany

Křižany (německy Kriesdorf) jsou vesnice a spolu s vesnicí Žibřidice též obec na severu Česka, v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Tato obec v Podještědí leží asi 10 km západně od Liberce, na silnici z Chrastavy do Osečné. Křižany leží na samém východním okraji Ralské pahorkatiny pod svahy Ještědsko-kozákovského hřbetu na Ještědském potoce. Ve vsi je mateřská i základní škola. Žije zde 854 obyvatel.

Obec je pojmenována po svém zakladateli, Kriesanovi. První písemná zpráva o ní, tehdy ještě pod jménem Suchá, je z roku 1352. Další zmínka, tentokrát z roku 1384, se týká místního kostelíka sv. Maxmiliána.

Křižany a Žibřidice byly přípotoční vsí náležící po celý středověk k hradu Ralsko.

Do poloviny 20. století byla obec tradičně německá. Po druhé světové válce bylo původní německé obyvatelstvo vysídleno.

• Původně gotický kostel sv. Maxmiliána byl barokně přestavěn v 17. století. V jeho interiéru se nacházejí pozdně barokní oltář, malované výplně, dřevěný kúr a varhany.
• Plastika sv. Jana Nepomuckého z roku 1747 je umístěna před kostelem.
• Solvayův lom nad obcí byl v provozu ještě na začátku 20. století. Se svými třemi patry a rozlohou cca 15 ha byl nejrozsáhlejším lomem Ještědského pohoří. V jednom z pater lomu byla odkryta tzv. Loupežnická jeskyně.
• Krkavčí skály (472 m), známější jako Vajoletky u Křižan, jsou pískovcové skalní útvary. Tato skupina skal, sestávající ze dvou věží a dalších skalních bloků, je oblíbeným horolezeckým terénem.
• Kostel sv. Šimona a Judy v Žibřidicích pocházel původně z 14. století a roku 1672 byl přestavěn na jednolodní raně barokní kostel.

Hostinec Antona Neuháusera v Křižanech v roce 1911

Pivo chutná nejlépe s láskou natočené v pěkném půllitru, na keramickém podtácku... A protože je léto pryč, dodejme, že venku, v teplém dni, u stolu prostřeného bílým ubrusem. Zkrátka tak, jak tomu bylo u křižanského hostinského Antona Neuhäusera. Šenkoval v obcí tak dlouhé a podél Ještědského potoka "roztahané", že zde rozhodně nemohl být jediným vykonavatelem živnosti hostinské. Do roku 1850 se dokonce dělila mezi tři panství: lemberské, grabštejnské a českodubské. Její původní české jméno znělo Suchá, německé Kriesdorf. Původní latinský tvar, objevující se s první zmínkou o vsi a jejím farním kostele roku 1352, znělo Cryzanii. Možná že zrovna o této lingvistické otázce pánové právě rokují...
zdroj: kalendář Za pivem Libereckým krajem na dobových pohlednicích, 2015

Krkavčí skály v Křižanech

V horní části pohlednice odeslané roku 1913 je celkový pohled na Křižany. Bližší polozalesněný kopec je Malý Ještěd čili Moiselkoppe, na obzoru je pak Ještěd s již "novým" ještědským hotelem na vrcholu. V 50.-70. letech minulého století byly na jihovýchodním úpatí Malého Ještědu vyraženy hluboké šachty, v nichž se těžil baryt a fluorit.
Dolní část pohlednice zobrazuje výrazné Krkavčí skály z pevného tmavého pískovce na Krkavčím návrší (472 m n. m.). Protože tvarem (nikoli druhem horniny) připomínají svými až 35 m vysokými skalními věžemi Dolomity, nazývají horolezci Krkavčí skály také "Vajoletky". Hostinec "Zum Rabenberg" stával od roku 1903 až nahoře na návrší. Hostům bylo nabízeno "pivo, káva, chléb s máslem, limonáda a houpačky".

Polní práce v Křižanech v roce 1964

 Pozorně si prohlédněte ty silné a pracovité stroje. Jejich přehlídku nám připravili zemědělci z Křižan v polovině 60. let. Jedna legenda vedle druhé. Prvním dvěma pod kapotu nevidíme, můžeme tak hádat, jde-li o Zetory 35 nebo 50. Lišily se totiž hlavně výkonem motoru. První, vyráběný v brněnské Zbrojovce v letech 1955-60, skrýval 42 koní, druhý, který sjížděl z výrobní linky v letech 1960-68, pak rovných 50. Menší traktor za nimi vyráběli od roku 1946 v Plzni. Škoda 30 vládla sice "jen" 30 koňmi, ale jednoduchý a spolehlivý stroj nebyl o nic menší pracant než kolegové z Brna. Řadu uzavírá sovětský "pásák" DT54. Traktor s mimořádnou tažnou silou a nezaměnitelným zvukem 54 koňového dieselu je ocelovým symbolem kolektivizace. Za 30 let, mezi roky 1949-79, jich ze závodů ve Stalingradu, Charkově a Barnaulu vyjel bez dvaačtyřiceti tisíc rovný milion!

(zdroj: Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi - po zemi, na vodě i vzduchem, 2013)