Kristiánov
Kristiánov
Historie
Osada byla založena současně se sklárnou v roce 1775 na základě smlouvy mezi hrabětem Kristiánem Clam-Gallasem a sklářem Janem Leopoldem Riedelem, jehož rodině pak huť v Kristiánově patřila po celou dobu své existence. První sklo bylo utaveno 17. ledna 1776.V době svého rozkvětu měl Kristiánov vedle vlastní hutě s vysokou pecí a komínem i svého duchovního (od roku 1780), školu (od roku 1848 do roku 1887, kdy shořela), mlýn, pilu i vlastní hřbitov, kde byl roku 1800 pochován Jan Leopold Riedel.
Horské sklárny se změnou technologie vytápění pecí a nástupem železnice postupně zanikaly. Roku 1882 přesunul pravnuk původního majitele Leopold Riedel výrobu z Kristiánova do nové sklárny v jabloneckých Rýnovicích. Kristiánov pak z větší části zanikl při dvou požárech: roku 1887 huť a většina domů, až roku 1938 pak výstavný Panský dům. Varhany z kaple v panského domu, pocházející z r. 1813, se však zachovaly v bedřichovském kostelíku, protože je poslední z Clam-Gallasů věnoval na jeho připravovanou stavbu.
Památník sklářství
Model zaniklé sklárny v expozici Památníku sklářstvíZ historických budov se zachovaly jen dvě. Jednou je hájovna z roku
1866, druhou roubený dům již zmíněného Památníku sklářství, tradičně zde
zvaný Liščí bouda či původně německy Fuchsloch podle rodiny Fuchsů,
která dům vlastnila a provozovala v něm hospodu. Přenesla ho sem v roce
1839 z Nové Louky, když byla stržena tamní sklářská huť, již dávno předtím uzavřená. Památník sklářství spadá pod Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Je otevřen pouze v letních měsících. Nevelká expozice obsahuje i model Kristiánova v době jeho největšího rozkvětu.
(zdroj: Wikipedia)
Karl Josef Riedel (1767-1843) převzal huť plně do své režie uprostřed hluboké krize. Francouzské války znemožnily obchod se sklem, panovala velká drahota a přímo hrozivý byl úpadek hodnoty peněz. Mezi nejhorší patřily roky 1804 a 1805, kdy se vinou úmorné války všechny potraviny natolik zdražily, že například chléb stál celý jeden zlatý. Vzhledem k vysokým cenám zemědělských plodin sedláci hromadně poráželi dobytek. To vedlo k paradoxu, že cena masa byla až směšně nízká — například kilo hovězího přišlo na 12-14 krejcarů, kilo telecího na 10-12 krejcarů a kilo vepřového na 19-20 krejcarů. Přesto se však mnozí museli udržovat při Životě směsicí jílu a trávy zalité horkou vodou a nezdravým masem z uhynulých zvířat" V Jizerských horách se vzhledem k blízké zemské hranici také velmi rozšířilo pašování. Pod rouškou noci se ze Slezska přinášely tabák, ledek, anglické spony, škrob, šnaps nebo různé druhy příze. Na výpravy se pašeráci vydávali v dobře organizovaných skupinách čítajících až osmdesát mužů.
V horských obcích a samotách samozřejmě měli nejen své zákazníky, ale i velké množství pomocníků. Kolem roku 1810 nabylo pašeráctví tak neúnosné míry, že proti nému museli být nasazeni vojáci hlídkující na horských stezkách. Situaci to však příliš nezměnilo." Role skláren v podloudném obchodování je dosud obestřena tajemstvím. Vzhledem k tomu, že například o Josefově Dole se hovořilo jako o "vesnici pašeráků", je možné, že zisky hutmistrů nemusely vždy plynout jen z obchodu se skleněným zbožím.
zdroj: Petr Nový - Nová louka - Kristiánov - Historie a současnost sklářských osad, 2007
Sklářská osada Kristiánov se nacházela v Jizerských horách, severovýchodně od Bedřichova, na úpatí Černé hory, v nadmořské výšce cca 800 m. V polovině 70. let 18. století tu vystavěl sklářský podnikatel Johann Leopold Riedel sklárnu, kolem níž vyrostla osada, kterou tvořil ještě panský dům, několik chalup sklářů, hřbitov a škola. Na počest majitele libereckého panství hraběte Christiana Philippa Clam-Gallase, který pozemek pro založení sklárny poskytl, byla osada nazvána Christianstal – Kristiánov.
Pec kristiánovské sklárny byla poprvé roztopena na Tři krále (6. ledna) 1776, první sklo utaveno dne 17. ledna. Zpočátku zhotovovala užitkové sklo, od konce 18. století se však začala věnovat zejména výrobě skleněných bižuterních polotovarů (tyče, tyčinky a trubičky). Po roce 1800 sklárna díky nepříznivé obchodní situaci a silné konkurenci pouze přežívala. Krizi ale díky bižuterní konjunktuře překonala a od konce třicátých let opět prosperovala. Postupně se proto začala měnit i její podoba, což vyvrcholilo mezi lety 1853 – 1865, kdy prošla celkovou modernizací (byla protažena hala sklárny, přistavěna druhá pec, tažírny a nakonec třetí pec). V roce 1874 pak byl přímý otop pecí dřevem nahrazen dřevoplynem. Přesto ale sklárna vzhledem ke své poloze začala ztrácet na významu. Po roce 1881 pracovala jen velmi omezeně. Proto, když dne 7. srpna 1887 lehla popelem, již nebyla obnovena. V roce 1881 Riedelové z Kristiánova odešli. Novým majitelem osiřelého panského domu se roku 1890 stal hrabě Franz Clam-Gallas a po něm Klub československých turistů (1929). Mezi lety 1887 – 1933 budova sloužila jako místo bezplatného letního ozdravného pobytu chudých dívek z libereckého německého horského spolku, poté jako turistická ubytovna. V létě roku 1938 panský dům zabrala československá armáda a dne 4. října do základů vyhořel. Z původní osady tak zůstala do dnešních dnů jen tzv. Liščí bouda, původně domek skláře Fuchse, posléze hospoda, dnes č.p. 52.
Dle dohody o převodu správy národního majetku z 8. a 9. dubna 1963 převzal objekt Československý stát a předal jej do správy Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Roubená stavba byla poté opravena a byl zde zřízen Památník sklářství v Jizerských horách, který se otevřel veřejnosti v roce 1964. Další částečná rekonstrukce proběhla v roce 1987 – 1988. Po řadě těchto oprav sledujících prostou záchranu objektu se v roce 2016 konečně "Liščí bouda" dočkala celkové rekonstrukce.
Nyní zde najdete stálou expozici nazvanou "Sklářská osada Kristiánov". Stěžejním exponátem zůstal trojrozměrný model celé osady Kristiánov v době její největší slávy. Na doprovodných panelech se návštěvníci dozví to nejdůležitější z historie osady, podrobnosti o jednotlivých, dnes již neexistujících, budovách a jejich obyvatelích. Seznámí se ale také s typickými výrobky zdejší sklárny, a to jak na replikách historických předmětů, tak formou interaktivních prvků. V podkroví si mohou především děti složit dřevěný model osady, případně se zapojit do programu "O skláři Lišákovi" s cílem najít poklad černokněžníka Tamanna. Pro žáky II. stupňů základních škol je pak připraven edukační program "Osadníci z Kristiánova". V přízemí roubenky je příjemné posezení u kachlových kamen s možností občerstvení i zakoupení upomínkových předmětů s motivem osady.
K cestě na Kristiánov můžete použít naučnou stezku Cestou jizerskohorských sklářů, která vede od Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou až na Kristiánov a která byla realizována díky finanční podpoře Georga J. Riedela, potomka zakladatelů sklářské hutě.
Podle některých autorů byl domek čp. 52 přenesen na Kristiánov po roce 1839 z Nové Louky, kde stál po většinu Času právě jen jeden jediný sklářský příbytek, nazývaný podle svých obyvatel, rodiny skláře Fuchse, Fuchsův domek nebo též, s využitím významu slova Fuchs, Liščí bouda (německy Fuchshaus, Fuchsháusl, Fuchsbaude, Fuchsloch). Protože Nová Louka spadala administrativně pod Bedřichov, dostal tehdy čp. 47. Po vyhašení Nové Louky se na Kristiánov odstěhovali s domkem i Fuchsovi, kteří se v osadě pod Černou horou začali později věnovat šenkování. Vznikla tak kristiánovská hutní hospoda nazývaná Altes Fuchshaus — Stará liščí bouda.'"
Zdroj: Petr Nový Nová louka a Kristiánov - Historie a současnost sklářských osad, 2007
Kristiánovská škola
Společně se svou matkou Magdalenou se huťmistr Karl Josef Riedel ml.
postaral na Kristiánově o pravidelné školní vyučování, které dětem
osadníků scházelo. Kristiánov spadal pod Bedřichov, ten byl však roku
1844 připojen k Hraničné, kam cesta z osady trvala úmorné dvě hodiny.
ProtoŽe děti nemohly být úplně bez vzdělání, docházel po dohodě
huťmistra s janovským učitelem již od počátku 19. století do osady až
třikrát týdně jeho pomocník Anton Appelt. Náklady s tím spojené hradil
Riedel. Od roku 1833 se pak o vyučování na Kristiánově staral sám
janovský učitel Josef Mach." Bylo to však jen polovičaté a neuspokojivé
řešení."
Sen Riedelů o vlastní škole se začal naplňovat v létě 1844. V úterý 6. srpna zavítal na Kristiánov majitel panství hrabě Eduard Clam-Gallas (1805-1891) a po několika dnech pověřil svého hospodářského radu Wenzela Essenthera, aby podnikl příslušné kroky k založení školy v osadě. Magdalena Riedelová zřídila 11. října 1844 nadaci ve výši tří tisíc zlatých konvenční mince s ročním platem sto padesát zlatých pro stálého kristiánovského učitele a budovu školy se zavázal postavit její syn Karl Josef Riedel ml. Hrabě Clam-Gallas se rozhodl učitele ročně podporovat šesti sáhy dřeva na vytopení učebny a 25. června 1847 převzal nad školou patronát."
Školu
postavenou roku 1846 pak povolilo Zemské gubernium výnosem č. 72151 z
30. prosince 1847 jako obecnou. Konzistoriálním dekretem č. 2433 z 27.
června 1848 byl místním učitelem jmenován pomocný učitel ze Stráže nad
Nisou Mathias Hofmann, jenž do osady také téhož dne s rodinou přijel. V
jeho osobě získaly kristiánovské děti schopného a vlídného pedagoga a
Riedelové svého kronikáře. Vyučování začalo 3. července 1848."'
Teprve
22. května 1849 semilský dozorčí nad školami vikář P. Jáchym Šourek
školu vysvětil, Slavnosti se zúčastnili například liberecký krajský
školní komisař Carl Uchatzy, vrchní fořt lemberského panství Franz
Drazdansky z Kryštofova Údolí (zeť Karla Josefa Riedela), albrechtický a
janovský duchovní, dále P. Anton Miksch z Jablonce a katecheta z
liberecké dívčí školy P. Franz Moysel. Nejprve se v kapli panského domu
sloužilo Veni sanctea spiritus, následoval sborový zpěv žáků a cesta do
školy, kde byla vysvěcena učebna. Poté krátce promluvili učitel Hofmann i
komisař Uchatzy a slavnost zakončilo Te Deum laudamus, celebrované opět
v kristiánovské kapli." Následujícího dne se pak konaly první veřejné
zkoušky jedenatřiceti žáků."
Díky
své píli a vyučovacím metodám učinil Hofmann ze školy brzy vzorový
ústav. Roku 1851 na Kristiánov dokonce kamenickošenovský vikář P. Vater
poslal učitele Waltera, aby se od Hofmanna naučil hláskovací metodě.
Zkouškám byl v červnu 1851 přítomen i litoměřický biskup August
Bartholomáus Hille. Zemský školní rada J. Maresch, jenž se účastnil
zkoušek 12. června 1854, vyjádřil spokojenost a označil školu za dobrou.
Zásluhou vynikající pověsti byl Hofmann převeden konzistoriálním
dekretem z 6. května 1858 do farní školy v Nové Vsi. Jeho místo zaujal
podučitel
Ferdinand Thum z Rochlice u Liberce. Ten byl převeden k 1. září 1864
jako učitel do Svědé a po něm nastoupil od 1. října 1864 podučitel Josef
Melzer z Kunratic u Cvikova. Ke dni 15. ledna 1865 se kristiánovská
škola stala samostatnou a výnosem c. k. zemského školního rady z 23.
dubna 1871 byla prohlášena za soukromou."
V době Melzerova učitelování poprvé vstoupil do kristiánovské školy Anton Hans Bielau, synek hajného z Karlova. Po letech na první návštěvu zavzpomínal v příležitostném tisku ke sto padesáti letům založení osady: Vyučovalo se v místnosti, do které se vešlo tak kolem dvaceti dětí. Když jsem vešel do třídy, bylo jich tam asi dvanáct a ani nebyly všechny z Kristiánova. Třída byla vybavena kamny, tabulí, několika lavicemi, stolem, za nímž sedával pan učitel, a skříňkou s všelijakými knihami. Do jedné z těchto knih zapisoval pan učitel všechno, co se na Kristiánově událo a přihodilo. Však také byla tato kniha oproti jiným, které byly určeny nám dětem, vázána v kůži a mimo náš dosah. Na zdi visely hodiny, kříž, jeden obrázek císaře pána a druhý pana hraběte Clam-Gallase."
Riedelové
o školu pečovali jako o oko v hlavě. Financovali nákupy učebních
pomůcek a školního inventáře, založili a každoročně doplňovali knihovnu,
odměňovali děti po úspěšném absolvování zkoušek a čas od času,
například v roce 1863, též navýšili fond, z něhož byl kristiánovský
učitel placen." Přesto byla roku 1872 škola pro nedostatek dětí uzavřena
a Melzer převeden jako druhý učitel do Janova nad Nisou.
zdroj: Petr Nový - Nová louka - Kristiánov - Historie a současnost sklářských osad, 2007
Kristiánov v roce 1937 a 6.3.2001
Odlehlé místo pro stavbu sklářské hutě si vybral Johann Leopold Riedel.
Na úpatí Černé hory, dvě hodiny chůze z Bedřichova, založil v roce 1775
osadu Kristiánov. Jméno této samotě v nitru jizerskohorských lesů
propůjčil hrabě Kristián Filip Clam-Gallas. Vedle sklárny nemohl ani
tady chybět panský dům, své místo zde nalezla i fara, postaveny byly
příbytky prostých dělníků a při řece Kamenici navíc vyrostla pila. První
sklo bylo
v kristiánovské peci utaveno na Tři krále roku 1776. Život v horské
osadě
se rozeběhl na plné obrátky.
(zdroj: Jan a Šimon Pikousové, Otakar Simm, František Mrva, Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes, 2001)
Lyžaři na kristiánovském rozcestí
Kristiánov má prostě svůj genius loci. Většina z nás di při vyslovení jeho jména vzpomene na sklo, ale představte si, že zde díky libereckému Horskému spolku a díky laskavosti Leopolda Riedela existovala od roku 1887 téměř padesát let škola v přírodě nebo ozdravovna pro chudé a churavé liberecké dívky od šestí do čtrnácti let. A že tu bylo zdravo! Podle záznamů z roku 1891 činil průměrný váhový přírůstek u dívek skoro dva kilogramy. Tak se nedivme, že se sem sportovci hrnou i v zimě. Pravděpodobně jsou neduživí a potřebují přibrat. Nebo je to jinak? Samozřejmě. Doba se změnila a potomci oněch neduživých děvčat dnes pracně shazují kila, aby je o Vánocích zase mohli přibrat.
zdroj: kalendář V neděli do Jizerek s Klárou Hoffmannovou a dobovými pohlednicemi, 2012
Jak na Nový rok, tak po celý rok
Většina odborníků se shoduje na tom, že by se žádná novoroční předsevzetí neměla dělat. Že je potom nikdy nedodržíme, dostáváme se do stresu, protože máme pocit, že jsme zklamali, a tak dále a tak dále. Ale já myslím, že nám zase tolik stresu nehrozí, když si slíbíme, že každou neděli vyrazíme na výlet. Koneckonců, vždyť když se při těch našich výletech nebudete chtít zvednout z křesla, nemusíte. A když se vám bude chtít, můžete nazout třeba lyže a vyrazit nazdařbůh po zasněžených pláních. On už se určitě někde najde někdo, kdo vám uvaří novoroční grog. Teda, jestli na něj budete mít po tom včerejším šampaňském chuť ...
zdroj: kalendář V neděli do Jizerek s Klárou Hoffmannovou a dobovými pohlednicemi, 2012
Kristiánov v roce 1934 a 8.6.2000
Po
roce 1887 tedy ze starého Kristiánova zůstal stát jen zmíněný panský
dům, hostinec Liščí bouda a výše položená zděná hájovna. Panský dům s
věžičkou a zvonkem se proměnil na jednoduchou prázdninovou ubytovnu
dětí. Změnu přinesl rok 1938, kdy byly poblíž malého hřbitova narychlo
postaveny dva kasárenské objekty. Narukovali do nich příslušníci
československé armády, kteří měli bránit vlast před hitlerovskou invazí,
V souvislosti s jejich vynuceným odchodem lehl panský dům popelem. Dnes
stojí v Kristiánově udržovaná Liščí bouda, upraven je i lesní hřbitůvek
a bývalá hájovna.
( zdroj: Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes)
Kristiánov v roce 1928 a 2.9.2000
Poté, co v roce 1882 přesídlil huťmistr blíže k civilizací do Rýnovic, byl provoz kristiánovské sklárny utlumen. O pět let později, 7. srpna 1887, zachvátil starou huť velký požár, který definitivně ukončil její činnost. Shořela do základů a společně s ní i čtyři tisíce kubických metrů dřeva, přichystaného pro nenasytné pece. Požáru padla za oběť rovněž místní škola, která byla zřízena pro děti zdejších sklářů v roce 1846. Na starých záběrech je zachycen nejhezčí kristiánovský objekt, jímž býval panský dům. Po požáru hutě přešel do vlastnictví Clam-Gallasů.
( zdroj: Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes)
