Mařenice

Místní části

• Mařenice (198 domů, 231 obyvatel),
  
• Mařeničky (30 domů, 24 obyvatel),
  
• Dolní Světlá (97 domů, 47 obyvatel),
  
• Horní Světlá (75 domů, 43 obyvatel),
  

První písemná zmínka o obci Marzenic pochází z roku 1372, založena však byla již ve 12. století. V roce 1372 patřila pánům z Milštejna a byla farskou obcí. České jméno obec získala pravděpodobně podle kostela sv. Maří Magdaleny, který nechala postavit v letech 1699 až 1714 majitelka zdejšího panství toskánská vévodkyně Františka Marie Františka ze zákupského zámku. Mařenice tehdy patřily k zákupskému panství. V období 1. republiky zde žili obyvatelé převážně německé národnosti, kteří měli mnoho živností a firem. Byla zde pošta.

zdroj: Wikipedia

Mařenice leží v širokém údolí Svitávky asi 4,5 km severovýchodně od Cvikova a 7,5 km severozápadně od Jablonného. Jejich součástí jsou dnes také Mařeničky, Dolní Světlá a Horní Světlá s osadou Myslivny. Dále k nim patří samoty Čtyřdomí u staré cesty do Krompachu, Liščí domky u silnice do Heřmanic, část zaniklé osady Třídomí a Antonínovo Údolí.

Vesnice vznikla asi ve 14. století a poprvé je písemně připomínána jako "Marzenicz" v roce 1372, kdy Jindřich Berka z Dubé jmenoval faráře do zdejšího kostela sv. Maří Magdalény. Podle zasvěcení kostela byla ves zřejmě také pojmenována. Mařenice původně patřily k milštejnskému panství Berků z Dubé, které bylo v roce 1532 připojeno k panství zákupskému, a jeho součástí obec zůstala až do správní reformy v polovině 19. století. Roku 1612 přešel zákupský majetek Berků do držení Novohradských z Kolovrat a po nich jej v roce 1632 získal velkovévoda Jindřich Julius Sasko-Lauenburský.
V 1. polovině 16. století přišli do Krompachu skláři Schürerové, kteří na Hutních loukách poblíž Čtyřdomí založili sklářskou huť, doloženou před rokem 1547. Roku 1650 ale musel Georg Schürer jako protestant odejít do Žitavy a huť zanikla. Julius Franz Sasko-Lauenburský proto nechal roku 1687 postavit v Juliovce novou sklářskou huť, která pracovala až do počátku 18. století.
Roku 1680 řádila v celém kraji morová epidemie a téhož roku došlo na panství k selskému povstání. Vzbouřenci se tehdy ukrývali na Zeleném vrchu u Cvikova, a k jejich potlačení museli být povoláni vojáci generála Piccolominiho. Po roce 1689 připadlo zákupské panství Anně Marii Františce, která později získala titul velkovévodkyně Toskánské. Ta dala v roce 1699 strhnout už značně zchátralý dřevěný kostelík v Mařenicích a na jeho místě nechala postavit nový kostel sv. Máří Magdalény. Roku 1704 si nechala na jižním konci obce vystavět také lovecký zámeček, jehož okolí se pak nazývalo Franziskathal (= Františčino údolí). V roce 1714 se majitelka panství rozhodla mařenický kostel přestavět. Podle lidové tradice tu chtěla vybudovat poutní místo, ale protože se jí nová podoba kostela nelíbila, tak od tohoto záměru upustila, a věnovala se pak dokončení poutního kostela v Horní Polici, který začal stavět už její otec Julius Franz Sasko-Lauenburský.

Obyvatelé Mařenic se živili zemědělstvím, řemesly a mnozí si přivydělávali podomácku provozovaným předením nebo tkaním. V roce 1706 postavil Adam Kreibich uprostřed obce obilní mlýn a roku 1727 byl v horní části vsi postaven další mlýn, nazvaný později Bergmühle (= Horský mlýn). V té době už byla v Mařenicích také škola. Poprvé je zmiňována roku 1640 a v roce 1731 byla postavena nová dřevěná školní budova, v níž byla o 7 let později otevřena i druhá třída.
Velké utrpení přinesly vesničanům prusko-rakouské války, protože vojska obou válčících stran jim zrekvírovala všechen dobytek, potraviny i další zásoby. V letech 1770-1771 se k tomu přidala neúroda a mnoho lidí zemřelo hladem. Přetrvávající bída vedla roku 1775 na panství k selskému povstání, které ale bylo potlačeno. Také za války roku 1778 se v okolní krajině pohybovaly vojenské jednotky a pod Jezevčím vrchem bylo spojenými prusko-saskými vojsky zajato asi 700 Rakušanů.

Na počátku 19. století se zákupské panství dostalo do majetku Habsburků. Ve 20. letech byla v nedalekém Antonínově Údolí vybudována přádelna bavlny na vodní pohon a roku 1843 byl v horní části Mařenic postaven třetí obilní mlýn. V roce 1860 tu byla otevřena nová škola, do níž chodily i děti z Juliovky, Naděje a Mařeniček. O 14 let později už měla tři třídy a roku 1876 k nim přibyla třída čtvrtá.
V roce 1866 vypukla další prusko-rakouská válka a pruské jednotky se opět utábořily na okolních loukách a ve vsi zrekvírovaly potraviny i jiné zásoby. O 3 roky později v Mařenicích žilo 1445 obyvatel. V té době se ale začaly ve Cvikově i v dalších městech budovat nové textilní továrny a řada mařenických rodin se odstěhovala za prací tam. Do roku 1910 se proto počet obyvatel snížil na 1163. Ve stejném roce byl v obci vybudován vodovod, napájený z Juslových pramenů u Horní Světlé, a místní Horský spolek otevřel u silničky z Juliovky do Hamru malé lázně a na Farním návrší upravil sáňkařskou dráhu. V té době sem už také jezdili první lyžaři, kteří si později oblíbili svahy Luže mezi Myslivnami a Dolní Světlou.

Roku 1921 bylo v Mařenicích 259 domů, v nichž žilo 947 obyvatel. Byly tu dva obchody, cukrárna, řeznictví, několik hostinců, prodejna textilu, drogerie, pila, 3 mlýny, kovárna, truhlářství a pobočka pošty, zřízená roku 1894. Obyvatelé si vedle zemědělství, řemesel a lesních prací přivydělávali také domáckým zpracováním příze pro textilní továrny, ale po 1. světové válce tyto práce převzaly stroje v továrnách, a lidé pak museli za prací dojíždět do Cvikova. Někteří se odstěhovali i do Varnsdorfu, kde byla ve 20. letech postavena velká Kunertova punčochárna. Podomácku se pak v Mařenicích vyráběly už jen umělé květiny nebo slaměné klobouky. V roce 1922 byla do obce zavedena elektřina a v Juliovce byla otevřena česká menšinová škola, společná pro děti z Mařenic, Krompachu, Horní i Dolní Světlé. V mařenické škole pak zůstaly už jen tři německé třídy.
Za hospodářské krize ve 30. letech byla ve většině místních provozů i továren v okolí zastavena výroba a mnoho lidí přišlo o práci. Koncem 30. let se opět schylovalo k válce a podél hranic se budovalo opevnění, jehož linie procházela z údolí Hamerského potoka přes horní část vsi k Zámeckému vrchu. Po obsazení pohraničí Německem se 6. října 1938 u jednoho z bunkrů zastavil Adolf Hitler, a tento bunkr se pak stal na nějaký čas turistickou atrakcí.

Ještě roku 1939 měly Mařenice 950 obyvatel, ale po 2. světové válce se obec vylidnila. Původní němečtí obyvatelé byli nuceně vysídleni do Německa - zpočátku pěšky přes hraniční přechod na Wache a později přes sběrné tábory ve Cvikově nebo České Lípě. Poslední Němci odtud odešli 16. října 1946 a do jejich domů přicházeli noví osídlenci z českého vnitrozemí. Jen málo z nich se tu ale usadilo natrvalo, takže mnohé domy zůstaly prázdné a řadu z nich později získali chalupáři z Prahy i dalších měst.
Roku 1950 žilo v Mařenicích 255 obyvatel a v následujícím roce tu bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, které se ale po 6 letech rozpadlo. V červnu 1960 se ve vsi začaly bourat neobydlené domy a devastaci se nevyhnul ani nevyužitý kostel. V roce 1981 se Mařenice staly střediskovou obcí, k níž byl připojen Krompach s Dolní a Horní Světlou, ale po změně politických poměrů v roce 1989 se Krompach opět osamostatnil, zatímco Dolní a Horní Světlá zůstaly součástí Mařenic. V 90. letech se obec začala opět zvelebovat: zchátralý kostel byl postupně zrekonstruován a po roce 2000 se oprav dočkaly i další památky včetně zničené kaple na Kalvárii.

Památky a zajímavosti

Na návrší uprostřed obce je krásný barokní kostel sv. Maří Magdalény, postavený na místě staršího dřevěného kostelíka. S jeho výstavbou začal stavitel italského původu Octavio Broggio z Litoměřic v roce 1699, po šesti letech byla stavba dokončena a 22. května 1706 se tu sloužila první mše. Už v letech 1714 - 1715 byl ale kostel přestavěn a znovu byl vysvěcen 5. května 1720. V roce 1747 k němu byl přistavěn polokruhový ambit se zastaveními Křížové cesty a nynější podobu kostel získal v letech 1864-1865 po dokončení příčné lodi a věže na severní straně hlavního průčelí.
Po 2. světové válce už nebyl kostel udržován a po ukončení bohoslužeb počátkem 60. let byl ponechán napospas času a vandalům. Převážně barokní vnitřní vybavení bylo zničeno a devastace došla tak daleko, že v roce 1989 byl kostel navržen k demolici. V červnu téhož roku ale zahájil Marcel Hrubý z Rybniště s řadou pomocníků opravy a 27. července 1991 byl rekonstruovaný kostel znovu vysvěcen litoměřickým biskupem Josefem Kouklem. V letech 1996 - 1997 vytvořil František Stříž z Mistřína v ambitech za kostelem nová sgrafitová zastavení Křížové cesty a v moderním stylu byl zrenovován i interiér kostela s presbytářem, jehož achitektonické řešení navrhla Jitka Švédová z Bludova. Na stěnách v lodi jsou obrazy Křížové cesty s větším obrazem Máří Magdalény a v předsíni je pamětní deska 34 obyvatelům Horní Světlé, padlým za 2. světové války. Na kůru jsou varhany z roku 1884 od liboucheckého varhanáře Antona Fellera, přenesené sem v roce 1994 z likvidovaného kostela v Libkovicích u Mostu. Dne 12. června 2004 byly do věže ke starému zvonu sv. Máří Magdalény z roku 1606 zavěšeny nové zvony sv. Josefa a Panny Marie ze zvonařské dílny Rudolfa Pernera v německém Passau. Na mírném svahu před kostelem je hřbitov s kamenným schodištěm, stoupajícím od vstupní brány k průčelí kostela.

Bývalá škola u silnice pod kostelem byla otevřena v roce 1860 a roku 1881 byla na její přední stěně umístěna deska, připomínající zrušení nevolnictví, odstraněná po roce 1920. Roku 1898 vybudoval Spolek válečných veteránů vedle školy památník padlým z prusko-rakouské války roku 1866, který byl v roce 1945 rozbořen. Asi 200 m severozápadně od kostela stojí u mostu přes Svitávku trojice barokních pískovcových soch, které tu nechal v letech 1831 - 1833 postavit Franz Richter. Sochy ukřižovaného Krista a sv. Václava jsou od sloupského sochaře Josefa Maxe mladšího, autor třetí sochy sv. Jana Nepomuckého je neznámý.

V obci se dochovala řada lidových roubených domů s podstávkami. Památkově chráněná je roubená usedlost č.p. 27 vedle obecního úřadu a naproti ní stojící velký poloroubený dům č.p. 28 s podstávkou a břidlicí obloženým štítem. Chráněné jsou také patrové roubené domy č.p. 136 a 150 v jižní části vsi poblíž odbočky staré cesty, vedoucí kolem bývalé hájovny z roku 1900 dále na Třídomí a Kunratice. Zajímavá je hrázděná stodola, stojící u odbočky silnice do Jablonného.

Asi 150 m jižně od bývalé hájovny je u postranní lesní cesty památkově chráněný Mariánský sloup, který tu nechala v roce 1704 postavit Anna Marie Františka Toskánská. Sloup vytesal kamenický mistr Bartoloměj Einsele a sochařskou výzdobu zřejmě vytvořil Ondřej Dubke ze Zákup. Na širokém pískovcovém podstavci se sasko-lauenburským erbem a sochami sv. Antonína Paduánského, sv. Františka z Assisi a dalších dvou světců stál vysoký sloup se sochou Panny Marie na vrcholu. Už v 19. století ale byly sochy světců poškozené a v roce 1920 byly dvě z nich rozbité a zbývajícím dvěma chyběly hlavy. Po roce 1945 i tyto sochy zmizely a nakonec spadl i sloup s mariánskou soškou. Rozpadající se podstavec byl po roce 2004 opraven a byl na něm vztyčen renovovaný sloup, ale už bez vrcholové sošky. Menší kamenná socha Panny Marie s Jezulátkem stojí naproti domu č.p. 187 v horní části vsi. Na jejím podstavci je vyrytý nápis o renovaci roku 189Asi 0,5 km východně od obce je při silnici do Heřmanic a Jablonného 22 m vysoká památná borovice lesní, jejíž stáří se odhaduje na 200 let. O 400 m dále stojí kamenná kaplička sv. Prokopa a další kaplička je u silnice do Cvikova asi 300 m za obcí. Ta byla v 90. letech 20. století úplně zničena, ale roku 2009 byla nově vystavěna. Mimoto se v obci dochovalo několik křížů a v horní části obce za domem č.p. 67 je na skalní stěně vytesaný dnes už poněkud zašlý reliéf Ukřižování. Těsně u silnice, vedoucí po západním okraji obce do Dolní Světlé stojí křovinami zarostlá betonová pevnůstka pohraničního opevnění číslo M1/234, kterou 6. října 1938 navštívil Adolf Hitler. Na rozdíl od ostatních bunkrů v okolí má vchod chráněný nízkou zídkou proti vodě. 3 a naposledy byla restaurována v roce 2003.

V Mařenicích se natáčely některé scény z filmu režiséra Víta Olmera "Co je vám, doktore?" a z televizního filmu "Setkání v Praze, s vraždou" režisérky Jitky Němcové. V obci a okolí se také odehrává děj románu F. R. Krause a J. Pecháčka "Proměněná země" z období 2. světové války.

zdroj:https://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=obmarec

Přestože Velikonoce jsou již za námi, dnešním příspěvkem se k nim tematicky trochu vrátíme. Ikonografie pašijového týdne a zejména pak téma Ukřižování byly oblíbenými náměty pro drobné sakrální památky, v tomto kraji především pro skalní reliéfy a kříže stavěné podél cest. Jednou z takových památek je i sousoší ukřižovaného Krista se svatými Václavem a Janem Nepomuckým, které najdeme v centru Mařenic u mostu přes Svitávku. Pochází z třicátých let devatenáctého století a jeho autorství je připisováno sloupskému sochaři Josefu Maxu mladšímu. Fotografie navíc zachycuje zaniklý roubený patrový dům čp. 24, jež stál v těsném sousedství soch. Kromě výstavného břidlicového štítu je zajímavý i tím, že za první republiky se v něm nacházel holičský salon Emila Zejbrlíka, jednoho z mála zde žijících Čechů. V pravé části pak můžeme vidět zadní část hostince U Tří lip, jež se dochovala v téměř nezměněné podobě. (zdroj: Pod Luží)

Obecná škola v Mařenicích

Původní název:Volksschule Grossmergthal čp. 12

Rok postavení:1860

Snad v roce 1731 byla v Mařenicích postavena dřevěná škola čp.11, sloužící svému účelu až do roku 1858, kdy byla jako značně zchátralá stržena.Z této demolice byly v obci některé stavební prvky následně druhotně použity, například dvoukřídlé vchodové dveře najdeme dodnes ve vstupu do stavení čp. 242.Základní kámen dnešní budovy školy čp.12, která vyrostla na jejím místě, byl položen roku 1859 a škola předána doprovozu o rok později.K mařenické škole, do roku 1922 čtyřtřídní, byly před rokem 1945 přiškoleny přilehlé osady Čtyřdomí, Liščí domky, Scholzeberské domky, Nový Svět, chorobinec v Antonínově údolí a sousední obec Mařeničky. V listopadu 1881 byla u příležitosti oslav stého výročí zrušení nevolnictví osazena v průčelí školy pamětní deska, připomínající tento státnický akt císaře Josefa II. (později odstraněná a dnes nezvěstná).11.června 1939 byla v bývalé1. třídě školy otevřena první mateřská školka.V roce 1941 byla původní okna budovy nahrazena za dovnitř otevíravá, která dodal mistr truhlářský Josef Hockauf z Mařenic čp. 33. Práce zednické provedl mistr zednický Richard Klement z čp. 4.Školní vyučování zde probíhalo až do 70. let 20. století, budova byla poté nevyužita a později v 90. letech prodána soukromému majiteli.

Zdroj:Německá obecní kronika obce Mařenice, uložená ve Státním okresním archivu v České Lípě Text:Tomáš Novák

Lípa u pramene

Rád bych se na této stránce věnoval nejen lidem a stavením, ale také stromům. Stromy jsou totiž věrnými průvodci lidských sídel a v krajině přetrvávají i desítky let poté, co byly domy opuštěny a zbořeny. Solitérní stromy v krajině pak byly významnými orientačními body a poskytovaly kolemjdoucím stín a odpočinek.Jedním z takových je i stará lípa, stojící na kraji lesa na úbočí Plešivce nad pastvinami rodiny Stebelských. Je zajímavá mimojiné tím, že pod její korunou se nachází stará betonová jímka, dříve zastřešená dřevěným bedněním, která zřejmě zachytávala vodu z okolních pramenů. Jeden dodnes vyvěrá z trubky pod blízkou vrstevnicovou cestou; má stálý proud a dobrou, osvěžující vodu. Samotná jímka je však dnes již většinu roku vyschlá; stále se odsud však můžeme kochat nádherným výhledem na údolí Svitávky a Luž, královnu našich hor. (zdroj: Pod Luží)

Restaurace  Nová Brazílie

Popis místností - viz přiložené foto: za prvními čtyřmi okny zleva v přízemí byl lokál – taneční parket a pivnice.
Za dalšími dvěma okny byl salonek s koženým nábytkem.
Tři okna vpravo od vchodu patřila k obydlí majitelů.
Dvě okna zleva v patře patřila k ložnici majitelů.
Za ostatními okny kolem dokola objektu byly hostinské pokoje.

(autor příspěvku Jaroslav Beneš)