Filipovka

Filipovka (německy Philippsthal) je malá vesnice, část obce Višňová v okrese Liberec. Nachází se asi 2,5 km na sever od Višňové. Prochází tudy železniční trať Liberec–Zawidów. Je zde evidováno 18 adres. Trvale zde žije 32 obyvatel.

Filipovka leží v katastrálním území Andělka o výměře 9,66 km.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1725.[7] Roku 1727 ji založili osadníci na pozemcích, které si odkoupili od tehdejšího majitele zdejšího panství hraběte Filipa Josefa Gallase. Objekty zde postavené nesou prvky hornolužické architektury.

Pamětihodnosti

• Usedlost čp. 10 (kulturní památka České republiky)

zdroj: Wikipedia

Penězokazecká aféra ve Filipovce

V sobotu 11. června 1932 se četnictvo dostalo na stopu padělatelské bandy a v neděli došlo k jejímu zatčení. V ten den ve vězení za výrobu a rozšiřování padělaných tisícikorunových bankovek skončili 25letý Rudolf Bartel z Vratislavic, majitel zahradnictví Franz Halbig z Filipovky a pomocná dělnice Anna Gruß ze Zawidowa.

Co zatčení předcházelo?? V sobotu byla Anna Gruß, která byla zaměstnána v Halbigově zahradnictví, nakoupit v Zawidově sazenice pro svého zaměstnavatele. Nákup se pokusila zaplatit padělanou bankovkou. Ale jelikož prodavačka neměla na zpět tolik drobných, odskočila si rozměnit do Habartic na českou poštu. Tamní poštmistr už na první pohled zjistil, že bankovka je padělek a uvědomil četnickou stanici. Ta začala okamžitě celou věc vyšetřovat. Jelikož výpověď Anny Gruß budila podezření, byla vzata do vazby. Četníci si okamžitě vzali k výslechu i jejího zaměstnavatele Halbiga. Tady se zjistilo, že byl ve spojení s kamenotiskařem Rudolfem Bartelem z Vratislavic. A jelikož byly padělky tištěné, obrátilo se vyšetřování tímto směrem. Při prohlídce jeho dílny se skutečně našel mosazný štoček s vyleptaným motivem tisícikorunové bankovky. Dále pak bylo nalezeno několik litografických desek s podtiskovými motivy.

Bartel nebyl při sobotní domovní prohlídce přítomný. Byl se svou sestrou Stefanií a svou snoubenkou na výletě. Zatčen tak byl až během nedělního poledne v Tanvaldě. Společně s ním byla zatčena i jeho 29letá sestra, která také pracovala v tiskařské dílně. Tiskař vypověděl, že tisky vznikly na základě Halbigovy objednávky pouze jako reklamní materiál pro obchodní dům "Brückner" v Olomouci. Halbig mu za tisk, na který přistoupil až po "těžkých výhrůžkách" slíbil několik tisíc korun. Z pochopitelných důvodů ale chtěl mít Bartel oficiální objednávku, a tak mu ji Halbig 7. června předal na 2 tisíce kusů reklamních letáků (tisíc kusů od každé strany) podepsanou jistým Friedrichem Mildnerem. Teprve potom začal pracovat na tisku 950 kusů tisícikorunových bankovek, které jeho sestra v pátek 10. června poslala Halbigovi do Filipovky. Halbig u výslechu řekl, že údajný Mildner převzal balíček v sobotu ráno a už při převzetí zjistil, že bankovky nejsou ve vhodné kvalitě k jejich rozšíření. Mildner měl z archu jednu bankovku vyříznout a přední i zadní stranu k sobě pomocí vaječného bílku slepit. To byla právě ta bankovka, se kterou v Zawidově chytili Annu. Se zbytkem padělků měl Mildner odcestovat do Německa. Vyšetřováním ale bylo zjištěno, že žádný Mildner neexistuje a že Halbig pravděpodobně padělky přes hranice dopravil sám. Padělky neměly valnou kvalitu a lehce je odhalil i laik.

Dalším šetřením bylo zjištěno, že výroba štočků, ze kterých byly falzifikáty vyrobeny, byla zadána jedné liberecké firmě, která zakázku předala další firmě ve Winterbergu. Už při přijímání zakázky měla liberecká firma pochybnosti a chtěla po objednavateli, aby si nechal vydat úřední potvrzení se svolením k tisku. Objednatel na to odešel, ale po necelých dvou hodinách byl zpět s tím, že byl na policejním ředitelství, kde mu řekli, že na tisk reklamních předmětů není žádné úřední povolení potřeba. Pak firmě předal tisícikorunovou bankovku jako vzor a firma založila objednávku.

Když obchodník četl o penězokazecké aféře, vzpomněl si, že si u něj 29. dubna 1932 jistý muž objednal dva štočky a které si po zaplacení vyzvedl 5. května. Vzpomněl si také, že se muž představil jako hostinský Effenberger z Filipovky. V domnění, že by to spolu mohlo souviset, informoval úřady. Přijeli vyšetřovatelé, naložili ho do auta a odvezli do Filipovky. Jakmile tady vešli do hostince, obchodník okamžitě v hostinském Effenbergerovi poznal svého zákazníka. Oswald Effenberger, který byl ihned odvezen do Liberce, zarputile tvrdil, že s touto záležitostí nemá nic společného a že se musí jednat o omyl. V Liberci byl Effenberger konfrontován se zadrženým zahradníkem Halbigem. Ten vypověděl, že hostinský byl iniciátorem celého podvodu a že falšování peněz financoval. I zapůjčená bankovka byla z jeho vlastních peněz.

Halbig balík s padělky zakopal v blízkosti skleníku ve Filipovce. O zbytek se měl postarat Effenberger. Jednostranně potištěné archy byly Halbigovi dodány 10. června vratislavickou firmou Bartl. Halbig vypověděl, že si archy v noci na sobotu Effenberger vyzvedl a co se s nimi dělo potom, to že neví. Když se pak v neděli rozjelo u Halbiga pátrání, mohl Effenberger, který bydlel nedaleko, vše sledovat z první ruky. Effenbergerův syn, který se u pátrání ochomýtal, zjistil, že byli zahradník Halbig i se svou zaměstnankyní Annou Gruß zatčeni. Následoval další Effenbergerův výslech, kde pod tíhou důkazů přiznal, že v neděli v noci mezi 22. a 23. hodinou vyzvedl u skleníku zakopaný balík a znovu ho schoval v lese asi 400 kroků od skleníku. Effenberger byl znovu odvezen do Filipovky, aby ukázal místo, kam padělky zakopal. Důkladně zakopaný balík obsahoval 1950 kusů jednostranných nátisků tisícikorunové bankovky, ze kterých měly vzniknout padělky v hodnotě 975 tisíc korun. Na jiném místě pak ukázal vyšetřovatelům krabici, ve které se nacházely už hotové padělky. Tyto byly zabaveny a hostinský Oswald Effenberger byl předán Okresnímu soudu ve Frýdlantě, odkud byl později převezen do Krajského soudu v Liberci.

U soudního řízení, které se před Krajským soudem konalo v úterý 29. listopadu 1932, se všichni cítili nevinní a házeli vinu jeden na druhého. Nakonec ale zůstali u svých původních výpovědí. Z výpovědi vrchního strážmistra Nitsche, který celé vyšetřování vedl, zaznělo, že Halbig se nacházel v tíživé finanční nouzi a potřeboval peníze. To se nechalo usoudit i z toho, že hned po obdržení balíku s tiskem musel jeden padělek slepit a dát do oběhu. V posudku o duševním zdraví Oswalda Effenbergera stálo, že jmenovaný sice nemá vysoký stupeň inteligence, ale je schopný určit míru následků svého chování.

Soudní dvůr shledal obžalovaného Halbiga, Effenbergera a Rudolfa Bartela vinnými podle §1 zákona č.269/19 a č.471 a uložil tresty. Halbig dostal 16 měsíců, Effenberger 15 měsíců a Bartel 13 měsíců vězení v těžkém žaláři čtvrtletně zostřené půstem. Navíc museli zaplatit soudní výlohy. Napočítána k úhradě jim byla i vyšetřovací vazba. Nízká výše trestu byla odůvodněna doposud bezúhonným chováním obžalovaných a nutností zabezpečení jejich rodin. Halbig s Effenbergerem své tresty přijali, zatímco Bartel podal proti trestu odvolání. Poslední obviněná, Stefanie Bartelová, byla osvobozena.

Oswald Effenberger, bytem ve Filipovce v č.p. 12, se narodil ve Filipovce 30. dubna 1894, byl ženatý (Marie *31. leden 1894 v Sani) a otcem dvou dětí (Josef 5. květen 1913 a Marie 27. září 1918). Po propuštění z vězení se do Filipovky vrátil a pokračoval v provozování hostince. Zahradník Franz Halbig se narodil 15. dubna 1897 v Loučné, byl ženatý, ale s manželkou žili odděleně.