Předlánce

Pamětihodnosti a přírodní zajímavosti

• Památkově chráněné tvrziště na návrší nad meandrem Smědé nad domy čp. 69, 35 a 70
• Hostinec čp. 4 s hrázděným patrem
• Několik dalších staveb lidové architektury
• Pozůstatky mohutného památného dubu letního zvaného Předlánecký obr (popř. Dub u Předlánců) u silnice Frýdlant-Višňová jižně od domu čp. 3
• Přírodní rezervace Meandry Smědé severně od vsi
• Lesnatá údolí Bulovského a Pertoltického potoka jihovýchodně, respektive východně od vsi
• Rozsáhlý les Poustecká obora jihovýchodně od vsi
• Vrch Hradec (Astberg, 313 m) východně od vsi, opředený mnoha pověstmi, mj. o zakopaném pokladu, divoženkách, bludičkách a nočním lovci

Vodní mlýny

Předlánce jsou prastarou vsí, původně lužickosrbskou osadou, v údolí řeky Smědé. Písemně je jejich jméno zapsáno jíž v roce 1373. Horní pohlednice zobrazuje starou rychtu (vlevo), v pravé části pak železniční stanici Višňová, která leží na katastru Předlánců. Trať z Frýdlantu, resp. z Liberce do tehdejšího německého Seidenbergu, dnes polského Zawidowa, byla otevřena roku 1875. 

Pohanské kameny (Heidensteine) na hřbítku jihozápadně nad nádražím, jsou místní geologickou i historickou pamětihodností, Restauraci "V Romantickém údolí", kterou vidíme na druhé pohlednici, bychom dnes v Předláncích hledali již marně, vedlejší dům je dnešní hostinec U Vohnouta. Zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009

V neděli 28. září 1924 to bylo 10 let od chvíle, kdy Předlánce měly svou první oběť ve světové válce. Byl jí u 94 pěšího pluku sloužící Otto Ehrentraut z č.p. 71. Doma po něm zůstala těhotná manželka a roční holčička. Místní ale nevzpomenuli jen na Ottu Ehrentrauta, ale i na další, kteří řady padlých rozšířili. Starosta obce, truhlář Wilhelm Hoffmann vyrobil z dubového dřeva pamětní tabuli ve zdobeném rámu. Na ní bylo vyryto 27 jmen s datem a místem úmrtí. Bylo jedno, jestli padl, zemřel na následky zranění, nebo byl nezvěstný. Tabule byla předána do péče obci a na její pořízení bylo vybráno 3.600 korun. Pro veřejnost byla vystavena v hasičské zbrojnici.

Cílem ale bylo padlým vytvořit nějaké stálé a přístupné místo. K tomu došlo roku 1932, 14 let po skončení bojů. Pomník byl z přírodního kamene a nesl tabuli s 27 jmény. K jeho vysvěcení došlo v neděli 17. července 1932.

O půl deváté byla za padlé a zemřelé sloužena mše. Z ní se vydal průvod k novému pomníku. Ten stál před domem č.p. 77. Proslovu na místě a aktu svěcení se ujal višňovský farář. Následovalo vystoupení pěveckého spolku. Po proslovu předsedy Svazu válečných invalidů a frýdlantského místostarosty Antona Weidnera byly všemi místními spolky položeny věnce. Na to byl pomník předán do opatrování obci.

Před pomníkem byly vysazeny dva květinové záhonky a 4 javory. Za pomníkem byla vysazena smuteční vrba.

Padlí ve 2. světové válce byli uctěni postavením prostých dřevěných křížů. Péči o okolí pomníku převzali Max a Lina Weiseovi z č.p. 96.

Na podzim roku 1945 nařídila česká správa obce pomník zničit. Němečtí obyvatelé tak museli javory porazit. Čech jménem Pulec pak velkým kladivem rozmlátil desku se jmény. Kámen samotný byl odstřelen. Jeho jednotlivé kusy pak byly odvezeny za hasičskou zbrojnici.

(autor příspěvku Pert Krause)