Markvartice

Bývalá vesnice Markvartice se nachází mezi zámkem Lemberk a Jablonným v Podještědí u velkého rybníka zvaného Markvart. Vesnice je poprvé v písemných pramenech zmiňována v roce 1391, byť je jako předlokační česká vesnice, mnohem starší. Při pozdějším majetkovém vyrovnání Berků z Dubé na panství Jablonné byla vesnice rozdělena na dvě části. Větší část Markvartic obdržel Jindřich Berka starší a menší část Jindřich Berka mladší, který ji roku 1418 prodal Benešovi z Vartenberka, majiteli sousedního lemberského panství. Tak menší část Markvartic přešla pod panství Lemberk. Rozdělení Markvartic bylo trvalé s výjimkou několika let 16. století, kdy obě panství Jablonné i Lemberk vlastnil Jindřich Berka z Dubé, majitel zámku Nový Falkenburk. Obyvatelé Markvartic se převážně živili zemědělstvím, domácím přadláctvím a povoznictvím, neboť na konci 16. století byly ve vesnici zakázány všechny obchody a tradiční řemesla. V důsledku třicetileté války, následné roboty a morové epidemie vypuklo v Markvarticích v roce 1680 selské povstání, které však bylo lemberskou vrchností potlačeno. V 18. století byly Markvartice postiženy druhou slezskou válkou, která vypukla mezi Rakouskem a Pruskem. V roce 1757 při obléhání a odstřelování města sloužily jako útočiště Rakouské armádě. Obyvatelé zemědělských usedlostí museli vojákům poskytnout nejen potraviny, ale také ubytování a ustájení koní. Po dvoudenním obléhání byli padlí vojáci pohřbeni na okraji Markvartic na místě, které dodnes připomíná pamětní sloup. Dlouhotrvající války znovu způsobily hospodářský úpadek, který nejvíce dolehl na bedra markvartických poddaných. Ti se roku 1775 vzbouřili, vyrabovali zámek Lemberk a vrchnostenské úředníky zbili. U Jablonného však byla vzpoura potlačena, rozehnána vojskem a její vůdcové zatčeni. Útrapy obyvatel byly nakonec dovršeny v roce 1788, když v Jablonném vypukl rozsáhlý požár, při kterém od zalétnutého ohně shořely v Markvarticích čtyři domy. Nicméně ani počátek 19. století nebyl pro Markvartice klidnou dobou. Během napoleonských válek byli obyvatelé opět nuceni živit vojáky a koně. Avšak škody způsobené těmito válkami se jim podařilo poměrně brzy zacelit. Již v roce 1815 byla v Markvarticích Josefem Kittelem založena první přádelna bavlny, ve které byl v roce 1823 použit k pohonu spřádacích strojů první parní stroj v Čechách. V příštích letech bylo do továrny zavedeno plynové osvětlení a ústřední topení. Od roku 1850 byly Markvartice samostatnou obcí v čele se starostou, příslušnou k nově vzniklému okresu Jablonné, později Německé Jablonné. Ke konci 19. století byla obec Markvartice významným průmyslovým střediskem, ve kterém nechyběla barvírna, tkalcovna, autodoprava, cihelna, mlékárna a vodní mlýn. Ve 20. letech 20. století byla obec elektrifikována a prezentována jako letovisko s možností ubytování, koupání a občerstvení, Ve 30. letech postihla Markvartice hospodářská krize, v jejímž důsledku byla uzavřena barvírna Josefa Richtera. V roce 1942 byla obec v rámci reorganizace státní správy a samosprávy připojena k městu Německé Jablonné, aby v roce 1945 byla znovu osamostatněna. Další změna v samosprávě nastala již v roce 1947, kdy obec Markvartice byla natrvalo připojena k městu Jablonné v Podještědí, jehož je dnes nedílnou součástí. 

zdroj: Renata Černá - Jablonné v Podještědí na starých pohlednicích, 2021