Území pod horou Ralsko (696,1 m n.m.) se ve středověku vyvíjelo v závislosti na zeměpisné poloze, hospodářském zázemí a mocensko-politickém zabezpečení. Vrch obcházela stezka zvaná Záhvožďanská, spojující Prahu s Žitavou. Od Bezdězu směrem k starodávným Kuřivodům, pokračovala k Mimoni, kde byl brod přes Ploučnici. Mířila ke Stráži pod Ralskem. Od Stráže směřovala k Jablonnému přes Dubnici a původně přes Rynoltice kolem slavné skalní České brány údolím Bílého potoka k Žitavě. Od časů Karla IV. vedla od Jablonného na Petrovice kolem celního hradu Karlsfried.

Pod dnešním strážským zámkem (Vartenberk) se napojovala důležitá obchodní cesta postupující od Mnichova Hradiště. Význam obchodního spojení na sever zřetelně stoupl v době panování císaře a krále Karla IV. Procházeli tu kupci z Vratislavi ubírající se přes Prahu do jižního Německa, Horního Rakouska nebo až do Benátek. Převáděli koně, osly, krávy, ovce a vepře. Vozili kožešiny, uzené maso, vosk, tuk, kůže a také solené ryby od Baltu. Šla tudy sůl z Halle, která sloužila i jako celní platidlo. Z horní Lužice pocházelo sukno a ze Žitavy pivo, v době předhusitské jedno z nejvyhlášenějších. Z Čech se vyváželo hlavně obilí, rovněž víno a různé výrobky, jako zbroj, těžké kované zámky nebo příkladně také závoje. Různé údaje o zboží uvádí mimo jiné prameny též celní rejstříky mimoňské. Živý ruch na cestě před válkami husitskými dává tušit, že území pod Ralskem mohlo být částečně zásobovací základnou pro putující kolony a jejich zvířata.

Hrad Ralsko poskytoval ochranu obchodní stezce. Dříve se usuzovalo, že vznikl již ve 12. století a byl by tudíž jedním z nejstarších v severních Čechách. Tradice se opírala jednak o románský charakter některých architektonických prvků a dále o údaj o Heřmanu z Ralska z rodu Markvarticů, který v 16. století uvedl polský šlechtic Bartoloměj Poprocký z Hlahol (1540 - 1614) žijící na Moravě. Zmiňuje se o něm v knize Posloupnost knížat a králů českých, biskupů a arcibiskupů pražských a všech tří stavů, vydané v roce 1602. Žel v listinách se toto jméno nedochovalo a také přímé zprávy o hradě pocházejí až ze 14. století. Bezpečně až po roce 1389, pravděpodobně postaven Janem z Vartenberka. Podrobné posouzení půdorysu stavby ukázalo, že použité způsoby utváření budov a opevnění odpovídají postupům obvyklým ve 14. století. Kontroloval území od Falkenburku, při vstupu do Čech až po Mimoň. V posledním desetiletí 14. století připadl příslušníkovi rodu Vartenberků při dělení rodové državy.

Jedním z nejvýznamnějších magnátů první poloviny 15. století v Čechách byl Jan Chudoba z Ralska. V době sporů o Dekret kutnohorský, jímž se posílila česká svrchovanost nad Karlovou universitou, stál na straně Jana Husa. Naproti tomu v roce 1415 se postavil mezi vlivnou menšinu českých pánů, kteří odmítli iniciativu části české šlechty protestující proti upálení Jana Husa v Kostnici. Po pražských bouřích v roce 1419 se zpočátku podílel na zabírání statků okolních klášterů a posléze se spolčil s císařem Zikmundem. Spolu s dalšími severočeskými pány byl spojencem lužických měst, která shromažďovala zprávy o pohybu husitských vojsk. Při vpádu husitů na Českolipsko v roce 1426 hlásil do Zhořelce, že pokus o dobytí hradu byl odražen, ale o rok později byly již husitské posádky na Ralsku i na Stráži. Jan sám hledal záchranu ve spolupráci s husity. Poměr ke spolku lužických měst se zakalil, když jeho syn - Jan z Vartenberka, kterého jeho současníci nazývali také Janem z Ralska, či také Jan Ralsko, byl v roce 1433 v Žitavě popraven.

Po bitvě u Lipan se v držení hradu vystřídali Jan Čapek ze Sán, Kuneš Rozkoš z Dubé a Vilém z Illburka. V roce 1454 se mezi majiteli hradu objevuje Jan z Vartenberka (+1464). Naposledy byl hrad dobyt v roce 1468. Stalo se tak za vleklé války mezi lužickým Šestiměstím ve spojenectví s částí českých pánů a uherského krále Matyáše Korvína proti Jiřímu z Poděbrad a jeho spojencům. Hrad měl být obsazen lstí. Pověst k tomu se vážící hovoří o odvážných bojovnících, kteří se dostali dovnitř přitištěni na rouno ovcí vracejících se z pastvy. Motiv je obměnou námětu z Odysseje dle Homéra a dokazuje, že po celé Evropě migrovaly zlomky řeckých pověstí a bájí a mísily se s prvky domácími. Koncem 15. století se ralské panství za rychle se střídajících majitelů rozpadlo. Držitelé hradu dávali přednost jiným sídlům. Opuštěný hrad skýtal příležitosti pro nekalé živly, snad též i loupeživé rytíře, kteří se na vlastní pěst snažili uchytit na panstvích s nepevnou správou, daleko od soudobých center a přitom blízko důležitých obchodních cest. Podobně se na hradě usadili také mincíři z Lužice, kteří zde razili falešné mince.

Historiky byl vysloven předpoklad, že vsi Pertoltice, Postřelná, Grunov, Brniště a Lilant (Noviny pod Ralskem) patřily k nejstaršímu příslušenství hradu Vartenberk již v době, kdy jeho držitelem byl Jan I. z Vartenberka (+1316). Při prodeji panství Bartoloměji Hyršpergárovi z Königsheimu v roce 1504 byl proveden jeho podrobný popis a díky němu máme první zprávu o obci Noviny pod Ralskem. Zápis byl přenesen v roce 1543 do obnovených zemských desek. Písař zaznamenal: "Lilant, vesnice celá...". V kanceláři na pražském hradě uvedli vesnici zkomoleně podle názvu hory Limberg (Limperk), česky Lipka (473,1 m n.m.). Ves byla patrně v té době nového založení a byla situována pod Limperkem, tedy v "Limperkenthalu" (údolí pod Lipkou). Úředně byl název zanesen, ale nejspíše nebyl v místě užíván. V registrech zemských desek bylo v návaznosti na starší zápis jméno obce v předešlé podobě přepsáno ještě v roce 1633. Při prvním celozemském daňovém soupisu, berní rule, v roce 1654 procházeli sčítací komisaři většinu míst, aby ověřili počty poddaných, polností a dobytka. Úzce spolupracovali s vrchnostenskými úředníky. Název obce třeba považovat za věrohodný. Zněl: "Nowina". Na mapě Müllerově z roku 1720 je označení "Neuland", což je jen německý překlad předešlého. Další názvy obce byly také: "Nayland" (1544) nebo "Neylendt" (1654).

Jména obcí tohoto druhu spojujeme s představami o "nové zemi", totiž pozemcích, které byly, a jistě s nemalým úsilím, upraveny na ornou půdu nebo louky. Novinami se také nazývala ta pole, která byla ve středověkém trojpolním způsobu obdělávání půdy znovu obnovena po úhoru. V Čechách se setkáváme s dvěma variantami názvu významově shodného: Novina x Noviny. Dvě obce jménem Novina jsou ve vnitrozemí, jedna u Třebenic, druhá na Křivoklátsku. Další tři se nalézají v severočeském pohraničí, přičemž Novina u Dolního Polubného se německy nazývala Neustück (česky "Nový Kus", rozuměj opět zúrodněné země). Novina na planině nad údolím Ploučnice poblíže Jezvé na Českolipsku a další na břehu téže řeky a na úpatí hory Ostrý při dnešním okraji Benešova nad Ploučnicí a obec v Kryštofově údolí byly v němčině pojmenovány Neuland, shodně s Novinami pod Ralskem, přičemž širší název byl zaveden až po roce 1945 patrně k rozlišení od dalších čtyř obcí shodného znění a to v jihozápadních a jižních Čechách. Troje Noviny jsou také na Slovensku. Dále můžeme zaznamenat čtvero obcí Novina s rozlišovacím přídavným jménem, přičemž v severních Čechách se nalézá Černá Novina u Osečné. Černá Novina u Osečné již neexistuje kvůli vojenskému prostoru, který byl později také zrušen. Vojenský prostor si vyžádal zánik několika desítek obcí, po kterých zůstaly jen především zjara patrné rozvaliny staveb a sklepů v pískovcových skalách, domácí stromy a květena (třešně, bledule, sněženky, angrešt, ...). Zvláštním tvarem je Novinsko na Pardubicku.

Nejstarší zmínky o obci nic neříkají o jejím vzhledu a velikosti. Název sám má kolonizační charakter, ale nelze ho přímo spojovat s osidlováním dosud nehostinných končin ve století třináctém a čtrnáctém. Již ve srovnání s názvy dalších dvou shodně pojmenovaných vesnic v údolí Ploučnice jedná se o novou další, dodatečnou kolonizaci. Vesnice byly vysazeny v horších přírodních podmínkách patrně přebytkem obyvatel z některé blízké obce. Dělo se tak od konce 15. století a hlavně ve století 16. Obcím v polohách údolních nebo na drsné planině nebyla dopřána přílišná prosperita v zemědělské výrobě a obyvatelé hledali další zdroje obživy.

zdroj:  https://www.novinypodralskem.cz/index.php/obec/historie , https://deutschboehmen.de/index.php?title=Rollberg

Kdy byl hrad přesně založen, doloženo písemně není. Existují nepříliš věrohodné záznamy o turnaji v Magdeburku v roce 983, jehož se zúčastnil rytíř Teodor z Ralska, také že majitelem byl snad roku 1175 Heřman z Ralska (podle Palackého přezdívaný Poprocký), zakladatel rodu Markvarticů, ale oba záznamy se týkají možná usedlostí (dvora) na úpatí kopce.

Další výklad doložený archeology uvádí na Ralsku v roce 1377 mocný rod Vartenberků v osobě Jana z Vartenberka, který vystavěl kamenný hrad místo původního dřevěného a včlenil jej do soustavy hradů k ochraně a kontrole obchodních cest. V nedaleké Mimoni si vybudovali i celní stanici.

Po Heřmanovi se přídomek z Ralska objevil v roce 1389, tehdy jej získal Jan Chudoba z Vartenberka, nazývaný pak též z Ralska. Po roce 1400 za krále Václava IV. hájil zájmy císaře Zikmunda a zabíral s jeho souhlasem četná panství kolem. Byl proto často ve střetu s husity, a po bitvě u Ústí na hradě věznil Zikmunda Děčínského z Vartenberka, který krátce před bitvou přestoupil na stranu husitů. Roku 1427 však na Ralsku sídlila husitská posádka.

Hůře dopadl jeho syn Jan Ralsko mladší, který nedodržel dohodu s Žitavou kvůli dobytí Grabštejna a byl jimi roku 1433 zajat, usmýkán koňmi a rozčtvrcen. To byl jeden z důvodů pozdějších válek Vartenberků s Lužicí.

Po husitských válkách hrad rychle střídal majitele a roku 1468 byl dobyt žitavským vojskem z Lužice. Pak zde působili loupeživí rytíři a nacházela se zde podloudná mincovna. Od roku 1505 panství koupila rodina Bibrštejnů a o hrad se přestali starat. O sto let později byl popisován jako pustý. Byl často terčem hledačů pokladů, kteří v něm dělali četné díry. Hora s okolím byla v letech 1969-1990 nepřístupná pro veřejnost kvůli sovětskému vojenskému prostoru. V době jejich působení shořela vyhlídková věž.

Příchozí cesta byla vytesána do skal a chráněna dvěma skalními branami. Končila na parkánové plošině na okraji vrchu.Zde byla před vchodem k podhradí další brána, na níž navazovaly hradby s baštou. Předhradí ukončila stavba dvoupatrové věže, která navazovala na palác horní části hradu. Z paláce vedl padací most do hranolové věže.

(text: Wikipedie)