Detřichov

Historie obce

Poloha obce ležící na Olešce a její původní název Dietrichsbach či Dittersbach naznačují, že její vznik spadá do období německé kolonizace ve 14. století. První písemná zpráva o ní je v urbáři frýdlantského panství z let 1381-1409 a podle ní tu již existoval kostel. Vesnice vyrostla na výhodném místě, kde se na starou cestu vedoucí od Chrastavy k Frýdlantu napojovala stezka z Žitavska, směřující sem přes Reibersdorf (Rybarzowicze). Reichenau (Bogatynia) a Heřmanice. Tato poloha však s sebou po celý středověk i část novověku přinášela opakované pohromy během válek. Na rozdíl od sousedních Heřmanic, jež byly lenním statkem, byl Dětřichov vždy vesnicí vrchnostenskou, patřící přímo majitelům frýdlantského panství.Kostel sv. Anny Nejstarší památkou obce je kostel sv. Anny. Přístavba věže v roce 1619 a stavební úpravy především v roce 1720 a poté v roce 1769 (zvýšení věže), 1840 a 1889 setřely jeho původní gotickou podobu z doby vzniku.Náboženská perzekuce po třicetileté válce se nevyhnula ani Dětřichovu. Prvního června 1652 se sem dostavil misionář v doprovodu vrchnostenského úředníka, aby přesvědčil vesničany o správnosti katolické víry. Podle úředního zápisu ho 62 přítomných pobožně vyslechlo, ale nakonec se mnozí stejně raději vystěhovali, jak dokládá záznam v berní rule z roku 1654, uvádějící 15 opuštěných usedlostí. Devět gruntů selských, jedenáct chalupnických a 18 usedlostí zahradnických však zůstalo osídlených. To vytvářelo dobré podmínky pro další vývoj obce, která se potom aktivně účastnila v letech 1679-87 odporu proti Gallasům. Po jeho potlačení musel rychtář zaplatit pokutu 300 zlatých, aby mohl nadále zůstat v úřadě.Vývoj panství byl na konci července 1775 nakrátko poznamenán srocením poddaného lidu z okolních vesnic před frýdlantským zámkem, nedošlo však k žádným násilnostem a úprava robotních povinností a jejich převedení na peněžní platy uklidnily zjitřenou náladu i v Dětřichově. Bezprostředním důsledkem pak byla v roce 1780 parcelace zdejšího panského dvora, který zahrnoval i pozemky někdejšího lenního statku v Heřmanicích. Na jeho půdě bylo vyhrazeno 42 parcel pro novou vesnici Christiansau, dnes Kristiánov, nazvanou tak na paměť zakladatele hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase.Podle statistiky J. Schallera měl Dětřichov v osmdesátých letech 18. století 28. číslovaných domů. O půl století později (1833) však tu bylo již 174 domů s 934 obyvateli a v Kristiánově 73 domů s 395 obyvateli. Tento vzestup si vynutil i úpravu školních poměrů. Do roku 1720 chodily děti do školy v Kunraticích, ale pak bylo povoleno zřízení školy v Dětřichově, sloužící i pro děti z Albrechtic. Po sto letech však již školní budova nedostačovala, a tak bylo v roce 1820 nutné postavit novou budovu, protože počet školních dítek již překročil číslo 180.

 Způsobem obživy obyvatel bylo zemědělství a tkalcovství. Textilní výroba se stala základem dalšího rozvoje obce. Tkalcovskou dílnu rodiny Klingerových získal saský továrník Carl August Preibish a vybudoval z ní textilní továrnu, ve kterém v roce 1910 pracovalo 700 zaměstnanců. Další továrnu vybudoval v obci Bernard Hannig, jehož firma skončila roku 1864, a objekt koupila nejprve firma liberecká a pak roku 1881 vídeňská firma M. B. Neumann a synové a v jejich továrně bylo roku 1910 zaměstnáno 180 lidí. V roce 1857 měl Dětřichov 1289 obyvatel a roku 1900 žilo v 242 domech 1723 lidí. Roku 1935 jich bylo 1246: 1222 Němců a 24 Čechů.

V roce 1900 byla zprovozněna úzkorozchodná dráha z Frýdlantu do Heřmanic a dále do Žitavy, byla však zrušena roku 1976. Na trať upomíná zachovalá část kolejiště u domu číslo popisné 223. Tento pozemek s železniční tratí kdysi zakoupil někdejší strojvedoucí, takže když se pak v polovině devadesátých let 20. století koleje tratě likvidovaly, tyto zůstaly zachovány, neboť se nacházely na soukromém pozemku.

Po odsunu Němců do obce přicházeli osadníci z Chrudimska, Bydžovska a okolí Hradce Králové, usadili se zde také volynští a zelovští Češi. Dětřichov měl od roku 1950 společný MNV s Albrechticemi, Vysokým a Kristiánovem.V roce 1963 připadly k Dětřichovu také Heřmanice. Usnesením ONV ze dne 19. září 1985 pak byl sloučen s Frýdlantem. Po sametové revoluci se z tohoto svazku osamostatnily nejprve Heřmanice s Kristiánovem a roku 1992 také Dětřichov.

Vodní mlýn

Na jihozápadním okraji obce při silnici do Heřmanic stával v údolí Olešky vodní mlýn (objekt čp. 23). Řadil se k nejstarším domům v obci. Neví se, kdy vznikl, ale k roku 1651 je udáváno, že ve mlýně je jeden mlecí stroj. Pohánělo ho dřevěné vodní kolo o průměru 7 metrů, na které byla přiváděna s vrchu voda z říčky Olešky náhonem dlouhým asi 1 kilometr. K posledním mlynářům patřil Stanislav Zajíc, jenž se během září roku 1946 přestěhoval do jiného objektu v obci. Následně se mlýn zastavil a po dobu dalších deseti let byl opuštěn. V letech 1959 až 1960 při tak zvané Demolici pohraničí došlo k odstřelení mlýna spolu s dalšími prázdnými domy v obci, které provedla vojenská jednotka. Poté byl mlýn srovnán se zemí a na jeho místě vznikla neřízená skládka odpadů, která byla zrušena až roku 1997.

Obecní úřad a knihovna

(zdroj: https://www.detrichov-obec.cz , Wikipedia )

Fotografie byla pořízena z místa v kroužku. . (autor komentáře Čech Lands)

Dětřichov Dětřichov je vesnice na severu Česka, v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Leží ve Frýdlantském výběžku asi 4 km jihozápadně od města Frýdlantu na silnici I/13 do Liberce. Obec má 702 obyvatel, je v ní mateřská a základní škola. Protéká jí říčka Oleška. (autor příspěvku Jiří Peterka)

Dětřichov v roce 1942

Dětřichov 1900– škola 

Pamětní tabule, které byly v dětřichovské škole vztahující se k jejímu otevření 16. září 1900. Na jedné z nich bylo vypsáno obecní zastupitelstvo a členové místní Školské rady.

autor příspěvku Petr Krause