Višňová (německy Weigsdorf) je obec v okrese Liberec v Libereckém kraji. Leží u česko-polské státní hranice. V obci žije přibližně 1 400 obyvatel.

Přírodní poměry

Obec leží v nivě řeky Smědé při česko-polské státní hranici. Přírodní rezervace Meandry Smědé, která leží na území obce, byla zřízena k ochraně přírodního rázu údolní nivy této podhorské řeky. Územím obce dále protéká Pertoltický potok a je v něm Dubový rybník o rozloze asi 12 ha.

Na území obce se nachází Pohanské kameny – skupina mohutných balvanů z rumburské žuly.

Historie

První písemná zmínka o Višňové pochází z roku 1334 a je ve jménu Petrus de Wicgnandisdorf, kostel nad obcí je písemně doložen roku 1346. Pojmenování se z původního Wicgnandisdorf změnilo na Weigsdorf, které se používalo až do roku 1948.[3] Obec se historicky dělila na tři části: Horní Višňovou, patřící k zawidówskému panství, Střední Višňovou, patřící k Žitavě a Dolní Višňovou, patřící k panství frýdlantskému, přičemž průběh hranice mezi Čechami a Horní Lužicí tu byl podobně komplikovaný, jako v případě bývalých státních hranic v Oldřichově na Hranicích.

Toto rozdělení bylo zrušeno v roce 1848 při úpravě zemských hranic. Tak vznikly dvě obce: česká a saská. Saská část tehdejší Višňové leží dnes v Polsku a nazývá se Wigancice Żytawskie.

Již po třicetileté válce se v obci rozmohlo pěstování lnu a tkalcovství a koncem 18. století také bavlnářství. Ve druhé polovině 19. století se však začala prosazovat moderní strojová výroba v továrnách. Námezdní práce v továrnách se společně s výrobou domácí staly nejčastějším způsobem obživy obyvatel Višňové. Pouze menší část obyvatel se živila výhradně zemědělstvím. Kvůli pokračující industrializaci byly v oblasti postaveny moderní komunikace: silnice ze Saska roku 1852, do Frýdlantu roku 1872. Rozhodující pro další hospodářský rozvoj oblasti bylo postavení železnice Liberec – Frýdlant – Zawidów a zdejšího nádraží (1875).

Po druhé světové válce roku 1945 se do Višňové přistěhovali rodiče pozdějšího českého novináře, senátora a europoslance Jaromíra Štětiny, který zde strávil své mládí.[5] Inspirován svými zážitky a dějinnými událostmi, jež probíhaly v pohraniičí, Štetina sepsal a roku 2010 vydal sbírku povídek nazvanou Gravitace.

První písemná zmínka o vsi Andělka je z roku 1340, její původní jméno bylo Engilsdorf, později Engelsdorf. Na Andělov změnila jméno obce zde umístěná československá vojenská jednotka. Konečně roku 1945 bylo jméno obce úředně změněno na Andělka. K obci patřily od roku 1850 osady Filipovka, Loučná a Sáň. Samosprávná byla Andělka do roku 1980, kdy byl zdejší Místní národní výbor sloučen s MNV Višňová.

Víska (Dörfel) je připomínána již v roce 1396, kdy patřila k závidovskému panství. K Čechám připadla až v roce 1848 při úpravě hranic. Byla nejprve částí Višňové, od roku 1880 byla samostatná. Víska se skládá ze dvou částí: severní a lépe zachované jižní, kde se nachází množství hrázděných domů. Ve Vísce se od roku 1853 těžilo uhlí, později zde byla postavena mechanická tkalcovna podnikatele Hermanna Pollacka a další tkalcovna a barvírna Carl Engemann. Na řece Smědé byla postavena vodní elektrárna vyrábějící proud také pro okolní obce.

Na konci 13. století byl v místě, kde do té doby stála kaplička, jež zde měla být již roku 1160, vybudován raně gotický kostel svatého Ducha. Po druhé světové válce se sice ocitl na polském území, leč později byl předán Československu.

Obec v roce 2000 neúspěšně usilovala o zisk titulu Vesnice roku.

Po komunálních volbách konaných v roce 2014 se starostou obce stal Tomáš Cýrus, jenž vystřídal v této funkci Mgr. Vladimíru Erbanovou.

Části obce

Obec tvoří devět vsí:

• Andělka (Engelsdorf)
• Filipovka (Philippsthal)
• Loučná (Lautsche)
• Minkovice (Minkwitz)
• Poustka (Wustung)
• Předlánce (Priedlanz)
• Saň (Zahne)
• Víska (Dörfel)
• Višňová (Weigsdorf) a Michalovice (Michelsberg)

Doprava

Višňová leží na železniční trati z Frýdlantu do Černous, na které je zřízena železniční stanice Višňová. Železnice zde zahájila přepravu 1. července 1875.

S Frýdlantem a okolními obcemi má Višňová také spojení silniční. V osadě Andělka je hraniční přechod do polské obce Lutogniewice pro pěší (možné projet i osobním autem), v obci Višňová je turistický přechod do Wigancice Źytawskie.

Školství

V obci je mateřská a základní škola.

Pamětihodnosti

• Hrázděné domy jsou typickou ukázkou hornolužické architektury; mezi hrázděnými objekty jsou chráněy domy číslo popisné 5, 18 či 41 nebo 75.
• Kostel Seslání svatého Ducha
• Kostel sv. Anny v Andělce byl poprvé zmiňován v roce 1464, nový kostel byl postaven roku 1785.
• Dub ochránce – stopadesátiletý strom, jenž během povodní 2010 svým kmenem zastavil naplaveniny, čímž zachránil domy ve Višňové.[9] V roce 2013 zvítězil v anketě Strom roku Následně postoupil do celoevropského klání, v němž obsadil páté místo. Během září 2014 provedli arboristé v jeho koruně zdravotní řez.

zdroj: Wikipedia

Kostel Seslání svatého Ducha je sakrální stavba ve Višňové, obci ve Frýdlantském výběžku na severu Česka. V těsném sousedství stavby vede česko-polská státní hranice. Kostel byl postaven v raně gotickém slohu. Mezi jeho nejstarší části patří presbytář z konce 13. století. V pozdějších letech prošel kostel barokní přestavbou a dalšími úpravami. Kostel je chráněn jako kulturní památka.

Historie

Podle německojazyčné regionální literatury stávala ve Višňové kaple už v roce 1160. První písemná zmínka o farním kostelu s věží, dvěma zvony a třemi oltáři pochází z roku 1346. V roce 1468 kostel vyhořel a nová stavba ho nahradila v roce 1492. V letech 1802–1804 byl starý kostel výrazně přestavěn, přičemž byla výrazně zvýšena loď. Po druhé světové válce sloužil k ustájení dobytka a jako skladiště.

Během obnovy státní hranice po skončení druhé světové války se kostel ocitl na území Polska. Roku 1958 byla 13. června ve Varšavě podepsána Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic (publikována pod číslem 23/1959 Sb.). Tím vyvrcholily práce napřimující hranice. Kostel se vlivem toho vrátil zpět na československé území. (zdroj Wikipedia)

Pomník obětem 1.světové války z Vísky

 byl postaven naproti elektrárně. Kým a kdy se přesně neví, možné je, že stavba byla pořízena v souvislostí s uvedením do činnosti vodní elektrárny v roce 1922. Existenci pomníku poznamenaly dvě události. V padesátých letech minulého století neznámým vandalem byla zničena deska se jmény padlých, v roce 2010 pomník smetla povodňová vlna z povrchu zemského.

V roce 2016 byl odhalen pomník nový.

Měli by být pyšní (obyvatelé Višňové) na status quo tohoto jejich kostela ve Frýdlantském výběžku. Čeští a polští soudruzi si ho v padesátých letech, nejprve, drze měnili, aby nakonec smír mezi sebou posvětili, v letech sedmdesátých, hnojem ve hlavní lodi. Dominanta Višňové přes všechny útrapy roste do krásy a já jen doufám, že za pár let tu, možná, i nový Litoměřický biskup odslouží mši.

autor příspěvku a fotografií z března 2024 Matyáš Gál

Višňová 1906 – Svěcení praporu Mužského pěveckého spolku

Mužský pěvecký sbor ve Višňové pořádal slavnost svěcení svého nového praporu. Tato se konala v neděli 8. července 1906. Prapor vyrobila ve Vídni firma Fellinger & Hassinger a stál 650 Korun.V neděli v 5 hodin ráno byl budíček. Mezi devátou a jedenáctou hodinou byly vítány delegace spolků na nádraží nebo na silnici na hranicích obce. Všichni se pak sešli v hostinci Karla Weiseho "Zum Altkretscham". Dopoledne od 11 do 12 hodin na sále hostince "Sandkretscham" probíhala poslední zkouška dvouvelkých pěveckých sborů. Po zkoušce se všichni rozešli k obědu do jim přidělených okolních hostinců. Po obědě v půl jedné byly uvítány kmotry praporu a čestní hosté. Všechny spolky se seřadily k odchodu k místu konání slavnosti. Zde byl průvod uvítán zpěvem. Po slavnostním proslovu a vysvěcení praporu farářem Kühnem byl prapor předán do užívání spolku. Následoval slavnostní průvod vyzdobenou obcí a návrat na místo slavnosti, kde byl připravený koncert a taneční zábava.  (autor příspěvku Petr Krause)

Višňová - Weigsdorf - pohled na Višňovou a v pozadí Jizerské hory ze skalního útvaru Čertova kazatelna (Teufelskanzel) - viz druhý srovnávací obrázek. Dříve romantické údolí na polské straně hranice, dnes zarostlé a zpustlé (autor příspěvku Josef Kutílek)

Jedna dnešní malá srovnávačka. Budova celního úřadu ve Višňové ve Frýdlantském výběžku. Horní snímek je z 30. let minulého století. Nápis celní úřad a státní znak je jasně rozeznatelný. Přede dveřmi stojí příslušník finanční stráže. Spodní z dneška, tedy z 30. dubna 2023.

Zajímavý je i ten hraniční kámen na dobovém snímku - označil jsem šipkou. Dnes už ho na tomto místě nenajdeme. Podle československo-polské dohody z roku 1958 zde totiž došlo k napřímení státní hranice a ta se posunula o zhruba 100 metrů. Tak se na naše území ve Višňové dostalo pár domů, kostel sv. Ducha a hřbitov. (autor příspěvku Jaroslav Beneš)

Višňová v roce 1907

Obě pohlednice ukazují tvář bývalých saských částí rozlehlé a přes státní (kdysí jen zemskou) hranici sahající obce Višňová. Po roce 1945 připadla tato část Saska Polsku. Poláci ale chybně začlenili do svého území i kostel v české (Dolní) Višňové a starou hraniční smlouvu z roku 1848 uznali až roku 1975. Dnes je tedy kostel opět v Čechách - a státní hranice probíhá až u kdysi "mezinárodního" hřbitova za kostelem. Domy v bývalé saské části obce v údolí Víšňovského potoka Poláci zbourali, horní část bývalého Weigsdorfu, dnes Wigancice Žytawskie, dosud existuje.

Zdroj: Miloslav Nevrlý - Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009

Dubový rybník je vodní plocha na severu České republiky, v Libereckém kraji. Díky své rozloze (9,6 hektaru) je označována za největší vodní plochu Frýdlantského výběžku. Uvádí se i rozloha 11 ha. Nachází se jižně od obcí Boleslav a Černousy, východně od Filipovky a severně od Předlánců.

Celá plocha rybníka je součástí přírodní rezervace Meandry Smědé. Z ekologického hlediska je rybník biotopem chráněných druhů rostlin – například rdestu alpského (Potamogeton alpinus Balbis) či skřípince jezerního (Schoenoplectus lacustris). Vyskytují se v těchto místech také vzácní živočichové, mezi něž patří rosnička zelená (Hyla arborea) nebo jeřáb popelavý (Grus grus). (zdroj: Wikipedia)

 U česko-polské hranice ve Frýdlantském výběžku leží obec Višňová, kterou tvoří 9 osad. Velká část obce se rozprostírá v nivě řeky Smědé. Přijde vám to povědomé? Určitě jste o tomto místě slyšeli v souvislosti s povodněmi, rozhodně to ale není jediná zajímavost této obce! 

Znáte všechny vesničky, které dohromady tvoří celou obec? Jsou to Andělka, Loučná, Saň, Filipovka, Předlánce, Višňová, Poustka, Minkovice a Víska. Ve znaku má Višňová květ višně poukazující na název obce a vlnité břevno symbolizující řeku Smědou a její meandry.

Co byste neměli minout? 

Pohanské kameny - seskupení žulových balvanů najdete přímo nad Višňovou, kdysi zde bývala skalní vyhlídka a také dnes můžete vystoupat na nejvyšší kámen, výhled do kraje a na panorama Jizerek se vám naskytne z lavičky umístěné před vstupem do lesa, kde se Pohanské kameny nacházejí. Místo je opředeno řadou pověstí o pokladu i ďáblovi, který tudy projížděl ve svém kočáru.

Přírodní rezervace Meandry Smědé - začíná v Předláncích a součástí chráněného území je Dubový rybník, ornitologicky významná lokalita u Obec Černousy. Vyskytují se zde vzácné druhy rostlin i živočichů, například jeřáb popelavý, nebo lilie zlatohlavá.

Regionální muzeum Višňová - představuje historii obce i její zajímavosti, nachází se v budově bývalé márnice u kostela sv. Ducha ve Višňové. Otevřeno do konce letních prázdnin v pátek od 15 do 17 hodin, mimo tuto dobu volejte pro návštěvu muzea 723 505 564.

Náhrobek námořníka - u kostela sv. Ducha ve Višňové se nachází zajímavý zrestaurovaný náhrobek Johanna Gottfrieda Schrödera, který ve službách Holandsko-východoindické plavební společnosti procestoval velký kus světa. Náhrobek zdobí velká plachetnice v medailonu.

Dub ochránce - na samém okraji vesničky Víska stojí mohutný dub, který při ničivé povodni v roce 2010 zachránil nejenom domy nacházející se při pravém břehu Smědé, ale i lidské životy. Kolem dubu je vybudováno odpočinkové místo a prohlédnout si tu můžete zajímavosti o Vísce.

Hrázděné a podstávkové domy - typický ráz devíti osad Višňové utvářejí hrázděné a podstávkové domy. Nejpočetnější soubor hrázděných staveb se nachází ve Vísce, najdete je ale i v dalších osadách. Ve Višňové můžete obdivovat podstávkové domy.

Naučná stezka Cesta řemesel - poznejte řemesla potřebná k výstavbě domu na krátké stezce, která vás zavede do ateliéru Na bidýlku, kde vznikají krásné keramické předměty.

Tip pro rodiny s dětmi 

Cyklostezka Bažina - název stezky je odvozen od místního pojmenování části mezi Višňovou a Minkovicemi, cyklostezka je vhodná k jízdě na kole i kolečkových bruslích, přibližně 1km trasu zvládnou i malé děti na odrážedlech, součástí cyklostezky jsou zastřešená odpočinková místa s možností posezení, projít se tu můžete kolem nově vybudovaného rybníčku Žabka. Ve vesnicích Minkovice, Poustka, Višňová, Předlánce a Andělka se můžete zastavit na dětských hřištích s řadou herních prvků.

Tip pro cyklisty

Hraniční přechod Andělka - Lutogniewice pro pěší a cyklisty nabízí možnost vydat se objevovat zajímavá místa u sousedů v Polsku i nedalekém Německu. Pohodlně se tudy dostanete třeba až k Bersdorfskému jezeru u německého Görlitz.

Více o obci www.ob-vis.net Jaroslav Bien, Muzeum VišňováRegion Liberec, freedlantsko.eu

Aktuální fotografie z Višňové a Frýdlantu 14.9.2024 

foto Artur Irma