Cvikov

Cvikov (německy Zwickau in Böhmen) je město v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji, zhruba 6 km severovýchodně od Nového Boru, na území Chráněné krajinné oblasti Lužické hory při její jižní hranici. Město zahrnuje 1 018 domů a žije zde přibližně 4 500 obyvatel. Katastrální výměra města činí 4 504 ha.

Město se nachází v severočeské oblasti na Boberském potoce na jihovýchodním úpatí hory Klíč (760 m) a na jižním okraji chráněného území Lužické hory, asi 10 km jihovýchodním směrem od německé Žitavy za hranicemi s německou spolkovou zemí Sasko. Západním směrem leží Údolí samoty na horním toku Dobranovského potoka.

Sousedními obcemi sídla jsou Zákupy, Velký Valtinov, Sloup v Čechách, Svor, Velenice, Kunratice u Cvikova, Mařenice, Svojkov, Brniště a Radvanec.

/zdroj: Wikipeda)

Cvikov jako osada byl založen ve 13. století v rozšířeném údolí po obou stranách Boberského potoka, první zmínka o Cvikovu pochází z roku 1352: v rejstříku popérského desátku "Registra decimarum papalium 77" je uváděn jako Czwykaia. Na město byl Cvikov povýšen roku 1391. Před rokem 1352 zde již byl farní kostel. Patřil k panství milštejnskému a poté k zákupskému. Ve 14. století to bylo obchod a řemesla soustřeďující městečko na obchodní cestě z Lípy do Žitavy. Roku 1346 se tu na ní uvádí kamenný most přes potok. Už v r. 1572 byla ve Cvikově škola. Roku 1634 město vyhořelo. Roku 1680 vypukla morová epidemie. V roce 1680 vypukla na panství rebelie sedláků. Do Cvikova se uchýlilo 1.200 vzbouřenců z 20 obcí. Na Zeleném vrchu se bránili dva dny přesile vojsk generála Piccolominiho. Místní obyvatelé se zúčastnili i vzpoury v r. 1775. Kostel sv. Alžběty má gotickorenesanční trojlodí. Byl přestavěn v letech 1553 - 1558 Benedettem Fervim ve stylu pozdní gotiky a počátku renesance. Znovu byl přestavěn v r. 1726. Věž byla postavena v letech 1578 - 1580 z pískovce Dutého kamene. Dnešní podobu získal kostel renovací v r. 1868. Na svorníku žebrové klenby je Berkovský znak. Roku 1728 byla vybudována Křížová cesta - Kalvárie (437 m.n.m.), nedávno obnovená se zasklenými reliéfními obrazy a sochami. Při pravidelných pašijových hrách zde účinkovalo až 600 herců a sjíždělo se zde na tisíce diváků. Město trpělo průtahy vojsk ve 30leté válce i r. 1778. Roku 1850 byla otevřena budova soudu a pozemských knih. Na přelomu 19. století je zaznamenán největší rozvoj města. Život města významně ovlivňovala Pražsko-Žitavská silnice, zřízená Vratislavem II. Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím bylo tkalcovství. Pro tkalce zde byla i učňovská škola. Dále se zde zušlechžovalo sklo rytím a broušením. Při soutoku Svorského a Boberského potoka v ul. Martinovo údolí zřídil v r. 1834 Leopold Martin (odtud místní název) léčebné lázně s rašelinovými a sirnými koupelemi, vodní kůrou a parními lázněmi. Za 2. světové války se ve zdejší textilce vyráběly letecké padáky. V okolí působila odbojová skupina Waltro, jejíž čeští, němečtí i sovětští příslušníci se ukrývali mj. i v jeskyni u Drnovce. Ve městě se dochovala řada pěkných lidových staveb. Na hřbitově jsou náhrobky od sloupského sochaře J. Maxe.

Místní část Drnovec je ves na jižním úpatí Zeleného vrchu, mezi Cvikovem a Kunraticemi. Roku 1391 uváděna jako Grina ves, též Agrina. Usuzuje se, že vznikla kolem staré a záhy zaniklé sklářské hutě. Byla zde kaple, dnes zbořená. Před 2. svět. válkou zde byla sklářská huť. V blízkosti se nachází lesní kaple, postavená uprostřed lesů na okraji útvaru Dutý kámen.

Místní část Trávník je podhorská ves na východním úpatí Trávnického vrchu v Lužických horách. Podle starého názvu (r. 1391 jako Krazhart) se usuzuje na vznik osídlení v souvislosti se sklářskou hutí. Později zde převládalo tkalcovství. Je zde pozdně barokní kostel. V okolí je barokní kaple sv. Rodiny z 2. pol. 18. století. Jižně od obce je sloup se soškou P. Marie. V současnosti slouží obec Trávník k rekreačním účelům.

Místní část Naděje je uprostřed lesů položená horská a především rekreační ves východně od Milštejna. Osídlení tu patrně vzniklo v souvislosti se zdejší sklářskou hutí, později s důlním podnikáním v okolí (těžilo se zde stříbro a železná ruda), jako ves se uvádí r. 1612. Její jméno vzniklo snad převzetím názvu místní sloje. Roku 1706 však vrchnost už nedala souhlas k pokračování těžby. Roku 1874 si bratři Israelové z Drážďan pronajali lom v masívu Milštejna a k němu postavili v Naději továrnu na opracování mlýnských kamenů - žernovů. Jižně při cestě do Trávníku stojí kaple z r. 1821, na oltáři pozdně barokní sousoší sv. Anny Samotřetí z 1. pol. 19. století. Severně 1 km je rekreační osada Hamr, kde na Hamerském potoku stávala původně stoupa na drcení v okolí těžené rudy, která se potom dopravovala do blízkých tavíren. Později tu byl mlýn a pila (r. 1754). V roce 1938 zde byla postavena přehrada Naděje pro pohon pily v osadě Hamr.

Místní část Lindava je přípotoční ves v údolí Svitávky, táhnoucí se od ústí Boberského potoka (zprava) k jihu, kde na ni navazuje místní část Svitava severně od vrchu Ortel. První zmínka o Lindavě pochází z r. 1391, náležela k milštejnskému panství Berků z Dubé. V dubnu 1577 cestoval přes Lindavu císař Rudolf II., když vedlejšími cestami unikal před morem z Prahy do Žitavy. Roku 1757 zde Rakušané napadli ustupující Prusy, r. 1813 se v okolí strhly šarvátky rakouských husarů s Napoleonovými polskými hulány. Zemědělství na přilehlých odlesněných svazích bylo záhy doplňováno výrobou: kdysi tu na potoku stával hamr na železnou rudu, patrně těženou v okolí, koncem 18. století tu bylo 29 bělidel příze a plátna, pozdější textilní továrny a další provozy. V letech 1756 - 1760 zde byla vybudována zrcadlárna, po Sloupu druhá v kraji. V letech 1699 - 1702 byl na místě starého dřevěného kostelíka postaven barokní kostel sv. Petra a Pavla, původně dřevěná věž byla v r. 1859 nahrazena dnešní kamennou, současná pseudobarokní úprava je z r. 1915, uvnitř barokní kamenná křtitelnice z počátku 18. stol. Lindava si zachovala mnoho původních roubených staveb vesnického rázu, např. patrový dům čp. 210 s mansardovou střechou, nověji upravený, na klasicistně zdobeném portálu je letopočet 1804. V současnost je zde největším závodem světově proslulá sklárna Ajeto.

Místní část Svitava je přípotoční ves v údolí Svitávky jižně od Lužických hor. Širší zemědělsky využívané svahy tu přecházejí do sevřenějšího zalesněného údolí. Osada se poprvé připomíná k r. 1525. Stával zde hamr na železnou rudu, později přeměněný na mlýn. Roku 1639 byl v obci krečam (krajové označení pro rychtu či fojtství). Narodil se tu hudebník Josef Strobach (1731 - 1794), kapelník v Praze a přítel Mozartův. Byl jedním z početného muzikantského rodu Strobachů v kraji. V obci byla v r. 1725 postavena kaple Nanebevst. P. Marie. Západně v zalesněném sedle mezi Slavíčkem a Šišákem je Záhořínská kaple (podle nejbližší osady Záhořín) sv. Františka Seraf., postavená r. 1740 místo dřívějšího barokního sloupu. Ve Svitavě a v jejím okolí jsou proslulé pískovcové jeskyně, využívané jako přírodní sklady ovoce a zeleniny.

zdroj: https://www.cvikov.cz/historie-mesta/

Kdysi dávno na náměstí před bývalou cukrárnou.. (archiv Jaroslkav Freier)

Jiří Walter - Jednu historku o té cukrárně. Za první republiky bydlela u nás celoročně rodina Wazel. neplatili nájem, ale starali se o dům, protože rodina byla často v Praze, paní taky vařila. Měli dva syny, ten s jménem Walter byl poté v NDR Arnstadt a druhý v SRN Freiburg. Také nás navštěvovali. Starší se učil u pana Kanna v té cukrárně na cukráře. Kann, židovské jméno. Nějaký nácek z Liberce vytáhl židovskou otázku a vyháněl Kanna z cukrárny, aby si ji přisvojil. Otec Wazel důrazně vystoupil proti tomu jednání, ale vše dopadlo špatně. Jak skončil Kann nevím, Ale otec a starší syn byli jako jedni z prvních posláni na frontu. Přidali jim, že sloužili u Čechů a taky že otec dělal porybného pro tři Čechy, kteří si pronajali Boberský potok a Svitávku. Byl to poštmistr, majitel hotelu v Novém Boru a třetí jsem zapomněl. Oba sice válku přečkali, ale otec zemřel v internačním táboře pro vojáky Wehrmachtu v Mostě. Tolik z jejich vzpomínek. Při návštěvě jednoho kamaráda v Lindavě jsme narazili na jejich malovanou truhlu, se jménem Wazel. Během války se přestěhovali do Lindavy. Starý pán hodně dlouho plakal

To je r. 1958, říjen. Smutná fotografie z pohřbu mého tatínka. Na zahradě je vidět pohřební auto. Mně byly 4 roky, moc si to nepamatuju. Jinak pozemek přes potok patřil k domu. Vedla tam dřevěná lávka. Ještě je vidět kousek velkého skleníku. Táta prý dům hodně opravoval, ale bohužel tragicky zemřel. (autor příspěvku Alena Poláková)

Dnes už neexistující kaplička naproti hotelu Sever.Na druhém snímku je místo, kde kdysi stávala.

 (autor příspěvku Jaroslav Freier)

..když se v Pivovarské ulici pod náměstím dělala zřejmě kanalizace 

(archiv David Podolák - autor příspěvku Jaroslav Freier)

(autor příspěvku Jaroslav Freier)

Naši ptáčci, Cvikováčci.

(foto Ilona Guseová)

Jižně od náměstí stojí trojlodní kostel sv. Alžběty, původně gotický ze 14. století, ale v letech 1553-1558 goticko-renesančně přestavěný italským stavitelem Benediktem Ferrim. Věž byla postavena v letech 1578-1580 z pískovce, lámaného na Dutém kameni. Roku 1726 byl kostel barokně upraven, dnešní vzhled získal při renovaci v roce 1868. Uvnitř je pozdně gotický Kristův hrob z roku 1567 od M. Heuffnera, oltář sv. Jana Nepomuckého a rokokové varhany z 18. století, pozdně barokní oltář z 19. století a dva barokní náhrobníky celníků ze Svoru z roku 1757.
Kostel stojí v parčíku, upraveném na místě dřívějšího hřbitova, v jehož částečně zachované zdi jsou další náhrobníky. Jeden z nich je od Josefa Maxe ze Sloupu.
Před kostelem stojí raně barokní sloupové sousoší z roku 1697. Původně stálo na náměstí před radnicí, později bylo ale přemístěno na konec Hrnčířské uličky a po renovaci v roce 1996 přestěhováno ke kostelu. Je to pískovcové sousoší na trojhranném podstavci s ústřední sochou Panny Marie a sochami sv. Václava, Jana Evangelisty a sv. Šebestiána po stranách.

V jižním rohu náměstí je empírová budova bývalé radnice se střešní vížkou z počátku 19. století. V Žitavské ulici stojí empírový dům č.p. 68 s rizalitem z 1. poloviny 19. století a roubený patrový dům č.p. 46 s polovalbovou střechou rovněž z 19. století.
Severovýchodně od města je na Křížovém vrchu upravené poutní místo, u silnice do Svoru je barokní socha sv. Prokopa z 18. století.
U silničky do Rousínova je osada Martinovo Údolí.

ZDROJ: https://www.luzicke-hory.cz

Státní statek Cvikov

Státní statek Cvikov hospodařil v pohraniční oblasti severočeského kraje zhruba na polovině okresu Česká Lípa a po poslední reorganizaci činila jeho rozloha 14 000 ha zemědělské půdy, z toho 9 200 ha půdy orné. Funkčně byl rozdělen do 6 hospodářství a do 6 pomocných provozů (3 střediska dopravy, 3 střediska dopravy a zpracovatelské činnosti). (ZDROJ: WIKIPEDIA)

Cvikovský rybník je vodní plochou o rozloze 9 ha rozprostírající se zhruba 2 km jihovýchodně od města Cvikov, v severní části Českolipska, v podhůří Lužických hor. Je rybníkem poměrně novým, založen byl roku 1950. Podle přilehlých obcí bývá jmenován i Kunratický či Lindavský.

Rybník je v severní části okresu Česká Lípa, v Zákupské pahorkatině, podcelku Cvikovská pahorkatina. Od Cvikova je 2,3 km jihovýchodně, při CHKO Lužické hory. Je dlouhý 800 metrů. Podél severního břehu vede silnice Cvikova do Jablonného v Podještědí. Napájí jej levostranný přítok Boberského potoka. Je průtočný a slouží hlavně k chovu ryb. Břehy jsou místy porostlé lesíky. Rozloha je 9 ha.

Byl založen roku 1950 na dříve zamokřených loukách. Nad jeho severním břehem je přírodní památka Dutý kámen, kam vede i zeleně značená turistická trasa z Cvikova do obce Kunratice u Cvikova.

V roce 2018 probíhala jeho revitalizace a odbahnění. (zdroj: Wikipedia)

Na tomto pohledu z přelomu 19. a 20. století ze sbírky Jiřího Rosola je v levém dolním rohu vyobrazena tehdy nová cvikovská elektrárna.

(autor příspěvku Jaroslav Freier)

Pan David Podolák mi zaslal foto náměstí z roku 1868.Tenkrát stála na místě před nynějším Městským úřadem jakási socha.

V archivním spisu se píše, že se jedná o morový sloup, který byl později přemístěn do Mlýnské ulice.

Pokud se ale na foto více zaměříte, o morový sloup se určitě nejedná.Socha je značně větší než zmíněný sloup.

Co to tam teda tehdy stálo?

Tohle by stálo za to rozluštit, co myslíte?

autor příspěvku Jaroslav Freier