Klingerova vila a Klingerova továrna
Villa Klinger
v roce 2021 oslavila 130 let historie v Novém Městě pod Smrkem. Postavena byla Ottomarem von Klingerem v roce 1891. Chátrala až roku 2001 a potom byla zrekonstruovaná do dnešní podoby.
Nové Město pod Smrkem 1900
Na snímku Hildegard "Hilda" Klinger, Paula Riedel a baron Ottomar Klinger v zahradě jeho vily.
archiv J.Peterka
Nově Město pod Smrkem-Klingerovo mauzoleum kolem roku 1903
Klingerovo mauzoleum je rodinná hrobka, která je významnou památkou tvořící dominantu hřbitova v Novém Městě pod Smrkem. Postavit ji nechali v roce 1901 potomci zakladatele zdejších textilních továren Ignaze Klingera. Po druhé světové válce začala stavba chátrat a v roce 1987 se uvažovalo i o její demolici. Dne 11. října 1993 však byla zařazena mezi nemovité kulturní památky České republiky a v letech 1995 až 2000 proběhla za finanční spoluúčasti ministerstva kultury, okresního úřadu v Liberci a města její rozsáhlá rekonstrukce.
zdroj textu: wikipedia
autor příspěvku Jiří Peterka
Nové Město pod Smrkem
Druhé
největší město frýdlantského výběžku bylo založeno roku 1584 pod jménem
Nové Městečko jako sídlo horníků. Ti dobývali kasiterit-cínovou rudu na
svazích hory Smrku. Roku 1901 bylo město přejmenováno na Nové Město pod
Smrkem. Když s třicetiletou válkou odtud odešla i horní sláva, probudil
město k životu až Ignaz Klinger (1814-72). Přišel sem roku 1839 z
nedalekého Dětřichova a postupně tady vybudoval textilní továrny.
Textilní sláva vydržela městu dlouho, i po odchodu Klingerů po roce 1945
vyráběla jejich továrna, již pod jménem Textilana (závod 02), až 40 %
vlnařské produkce tehdejšího Československa.
Na první pohlednici odeslané roku
1932 vidíme vilu, kterou si v rozlehlém parku Postavil syn Oskar, a byla zbourána po roce 1920.
Na druhém fotu je vila, kterou postavil mladší syn zakladatele Ottomar Klinger roku 1891. Po válce v ní byly závodní jesle a mateřská škola. Chátrající vilu koupil podnikatel P M. Wóllner a vrátil jí původní lesk.
Vila barona Ottomara Klingera (zkráceně Klingerova vila) se nachází v Novém Městě pod Smrkem v okrese Liberec. Postavena byla v zámeckém barokním stylu v letech 1888 až 1891 podle návrhu architekta Eduarda Trossiniho pro textilního velkopodnikatele, barona Ottomara Klingera z Klingerstorfu. Spolu s vilou barona Oskara Klingera (vybudovanou v letech 1873 až 1874) a vilou barona Williho Klingera (postavenou mezi léty 1903 a 1904) patřila do komplexu tří vil rodiny Klingerů, které spojuje rozsáhlý park, který pro tehdejší majitele vytvořil drážďanský architekt Hugo Eck.
Historie
V 18. století provozoval Johann Georg Klinger (1708-1764) v Dolních Křečanech (Nieder Ehrenberg) tkalcovnu. Jeho potomci - především Ignaz Klinger, baroni Ottomar a Oskar von Klinger a baron Willi Klinger - v období okolo roku 1900 činnost firmy rozšířili a to až do té míry, že zakládali továrny nejen v Rakousku-Uhersku, ale i v Itálii, ve městech Prato a Terni. Další pobočky byly ve městech Hamburk, Milán, Petrohrad a New York.
Po druhé světové válce začala dříve skvostná vila pomalu chátrat. Následovaly neustále změny v užívání, včetně využití pro mateřskou školu. Vlivem toho vila trpěla a neprospělo jí ani období deseti let, během něhož nebyla využívána vůbec. Hrozilo tak její úplné zchátrání.
V roce 2001 byla po zprostředkování památkovým ústavem prodána Peteru M. Wöllnerovi, podnikateli z německého Krefeldu, který vlastní společnost, vyrábějící od roku 1992 v blízkém Ludvíkově pod Smrkem jeho produkty. Ten pověřil liberecké architekty a statiky Tomáše a Karla Myslivcovy provedením sanace budovy.
V září roku 2002 byla v prvním patře vily zavedena manufaktura kabelových svazenek pro lékařské přístroje a ve sklepě vznikl na ploše 600 m² sklad s postranními místnostmi. Do konce roku 2002 se z Ludvíkova pod Smrkem do nového sídla přemístil i personál spravující personální a finanční oddělení. V podkroví vily vznikly vedle bytů pro vedoucího provozu a jednatele společnosti také pokoje pro hosty.
V letech 2003 až 2004 bylo upravováno přízemí stavby, kde vznikly kanceláře. Opravy štuku v zrcadlovém sále trvaly i přes pomoc odborné stavební školy déle než rok. Západní fasáda s figurami v podjezdu byla restaurována a zřícená západní věž byla znovu vystavěna. Příjezdová cesta a okolí vily muselo být nově vydlážděno a obnoven byl také okolní park.
V roce 2005 byla zřízena před vjezdovým portálem fontána a dále byla restaurována jižní fasáda. Freska na stropě od Adolfa Liebschera (1857-1919) byla restaurována malířem Jiřím Látalem z Litomyšle. V následujícím roce
se obnovovaly fasády na severní a východní straně. Střecha byla nově
pokryta břidlicí. V roce 2007 byla obnovena zničená jižní terasa a byla
(podobně jako podjezd) doplněna balustrádou.
(zdroj: Wikipedia)
Vila barona Ottomara Klingera se nachází v Novém Městě pod Smrkem. Postavena byla v zámeckém barokním stylu v letech 1888 až 1891 podle návrhu architekta Eduarda Trossiniho pro textilního velkopodnikatele, barona Ottomara Klingera z Klingerstorfu. Spolu s vilou barona Oskara Klingera a vilou barona Williho Klingera patřila do komplexu tří vil rodiny Klingerů, které spojuje rozsáhlý park, který pro tehdejší majitele vytvořil drážďanský architekt Hugo Eck.
V 18. století provozoval Johann Georg Klinger v Dolních Křečanech tkalcovnu. Jeho potomci - především Ignaz Klinger, baroni Ottomar a Oskar von Klinger a baron Willi Klinger - v období okolo roku 1900 činnost firmy rozšířili, a to až do té míry, že zakládali továrny nejen v Rakousku-Uhersku, ale i v Itálii, ve městech Prato a Terni. Další pobočky byly ve městech Hamburk, Milán, Petrohrad a New York.
Po druhé světové válce začala dříve skvostná vila pomalu chátrat. Následovaly neustále změny v užívání, včetně využití pro mateřskou školu. Vlivem toho vila trpěla a neprospělo jí ani období deseti let, během něhož nebyla využívána vůbec. Hrozilo tak její úplné zchátrání.
V roce 2001 byla po zprostředkování památkovým ústavem prodána Peteru Michaelu Wöllnerovi, podnikateli z německého Krefeldu, který vlastní společnost, vyrábějící od roku 1992 v blízkém Ludvíkově pod Smrkem jeho produkty. Ten pověřil liberecké architekty a statiky Tomáše a Karla Myslivcovy provedením sanace budovy.
V září roku 2002 byla v prvním patře vily zavedena manufaktura kabelových svazenek pro lékařské přístroje a ve sklepě vznikl na ploše 600 m² sklad s postranními místnostmi. Do konce roku 2002 se z Ludvíkova pod Smrkem do nového sídla přemístil i personál spravující personální a finanční oddělení. V podkroví vily vznikly vedle bytů pro vedoucího provozu a jednatele společnosti také pokoje pro hosty.
V letech 2003 až 2004 bylo upravováno přízemí stavby, kde vznikly kanceláře. Opravy štuku v zrcadlovém sále trvaly i přes pomoc odborné stavební školy déle než rok. Západní fasáda s figurami v podjezdu byla restaurována a zřícená západní věž byla znovu vystavěna. Příjezdová cesta a okolí vily muselo být nově vydlážděno a obnoven byl také okolní park.
V roce 2005 byla zřízena před vjezdovým portálem fontána a dále byla restaurována jižní fasáda. Freska na stropě od Adolfa Liebschera byla restaurována malířem Jiřím Látalem z Litomyšle. V následujícím roce se obnovovaly fasády na severní a východní straně. Střecha byla nově pokryta břidlicí. V roce 2007 byla obnovena zničená jižní terasa a byla (podobně jako podjezd) doplněna balustrádou.
Rekonstrukce vily byla ukončena v roce 2010, v současnosti je vila sídlem a provozovnou společnosti CiS systems, s.r.o.Informace o poloze a přístupnosti: https://www.jednoustopouceskem.cz/klingerova-vila/
Stručná historie továrny
Klingerové byli rodinou domácích tkalců z Dolních Křečan u Rumburka. Již Johann Georg Klinger (1708 - 1764) provozoval malou manufakturu. Jeho syn Johann Anton Klinger (1777 - 1855) byl textilním podnikatelem, který svou působnost přenesl do Dětřichova u Frýdlantu. Zde si vzal za ženu Marii Theresii Neumannovou, dceru domácího tkalce Franze Ignaze Neumanna. Dne 8. 6. 1814 se jim narodil syn Ignaz.
Ignaz se zpočátku učil u svého otce tkalcem plátna. Od roku 1835 řídil pobočku Neustädtler Weberfaktorei textilního podnikatele Blumricha ve Frýdlantu. Působil jako faktor, jenž měl na starosti podchycovat domácí tkalcovskou výrobu a odebírat utkané látky.
PPo smrti továrníka Blumricha byla pobočka rozpuštěna. Klinger využil příležitosti a s finanční podporou jednoho obchodníka s přízí založil roku 1839 vlastní firmu a přestěhoval se do Nového Města.
V roce 1842 se Ignaz Klinger oženil s Antonií, dcerou novoměstského pekařského mistra Johanna Effenbergera. Postupně se jim narodilo 8 dětí (5 dcer a 3 syni).
- Antonia 7. 1. 1843
- Oskar 11. 10. 1844
- Gabriele 26. 11. 1845
- Wilhelmine 24. 5. 1847
- Edmund 8. 2. 1850
- Ottomar 24. 12. 1853
- Clodilde 8. 10. 1854
- Hedwig 6. 3. 1861
- 1839
Ignaz Klinger založil textilní firmu. Zpočátku shromažďoval ručně tkané vlněné látky vyrobené místními tkalci, které zasílal k úpravě do firem v Lörrachu a Geře a poté je prodával do továren v Čechách a do vídeňské tiskárny vlny.
- 1844
firma Ignaz Klinger zaměstnávala 700 domácích tkalců. Kupuje dům čp. 306
- 1849
firma Ignaz Klinger pronajímá dům čp. 307, kde zavádí
- 1850
firma Ignaz Klinger zaměstnávala 1500 domácích tkalců. Kupuje tzv. Starou továrnu ve Frýdlantské ulici.
- 1868
firma Ignaz Klinger rozšířila továrnu a instalovala 150 mechanických tkalcovských stavů.
- 1872
Ignaz Klinger umírá. Vedení firmy přebírají synové Edmund a Oskar.
- 1879
do vedení firmy vstupuje i třetí syn Ottomar.
Textilní továrna v roce 1874
První budova vyhořela roku 1876. Na jejím místě byla postavena nová, větší, s mechanickými stavy (A). Vlivem tohoto požáru firma založila vlastní hasičský sbor. Roku 1878 byla továrna rozšířena o barevnu a apretovnu (B). Součástí továrny byla vila Oskara Klingera s parkem.
Na Hoflade firma postavila domy pro své úředníky, tzv. Villenviertel (C).
Textilní továrna na počátku 20. století
V80. a 90. letech byla továrna rozšířena o nové výrobní budovy, které měly neobvykle okrasné fasády se skulpturními prvky. Na přelomu století koupila firma Raazovou tkalcovnu a Dolní mlýn a celé místo přestavěla (A). Na dvou místech v továrně byly postaveny schodišťové věže, v jejichž horní části byl vodojem (B1, B2). Park kolem přestavěné vily Oskara Klingera (C) byl rozšířen a byly v něm postaveny vily Ottomara Klingera (D) a Willyho Klingera(E). Na okraji okrasného parku stála budova s parkurovou plochou, dnes nazývaná jízdárna (F).
Firma ekonomicky podporovala rozvoj Nového Města. Kromě výstavby dělnických domů se podílela na stavbě městských lázní, knihovny, chudobince a podporovala různé spolky. Díky jejímu vlivu byla k městu přivedena železniční trať (1902).
Firma Ignaz Klinger koupila roku 1881 dvě továrny v Mladé Boleslavi a během sedmi let je kompletně přestavěla na přádelny česané příze, v nichž pracovalo 1300 zaměstnanců.
Stejně jako v Novém Městě platila i zde firma svým zaměstnancům příspěvky do nemocenské pokladny, dělníci měli vlastní jídelnu, starobní a úrazový fond a firma pro ně postavila řadové domy (na snímku vpravo dole linie domů na horizontu).
Svoje továrny měla firma rovněž v italských městech Terni a Prato. Mechanická tkalcovna ve městě Prato byla zřízena roku 1888 a měla 1000 stavů.
Obchodní zastoupení měla firma i v Americe.
Pokrokové a sociální aktivity přinesly bratrům povýšení do šlechtického stavu. Bratři Ottomar a Oskar a jejich rodiny směli od roku 1898 používat rakouský šlechtický titul von Klinger.
Roku 1908 byli oba povýšeni na barony
Vparku továrny byly postaveny tři rodinné vily. Oskara (vlevo), Ottomara (uprostřed; v roce 1905 koupil pozemky a zámek v Kosmonosích a odstěhoval se tam) a Willyho (vpravo; vila syna Oskara byla ale po roce 1920 zbourána).
Mezi roky 1920 až 1935 vedl firmu Oskar junior. Během průmyslové krize ve 30. letech minulého století firma ztratila. Oskar prodal firmu společnosti Lanex .
Během 2. světové války byla společnost Klinger - Lanex převzata německou firmou Junkers, která vyráběla motory a letadla.
Po druhé světové válce byla továrna znárodněna a přičleněna k českému textilnímu podniku Vlněna, poté byla součástí podniku Novana a od roku 1952 Textilana.
Připojením do národního podniku Textilana se továrna v Novém Městě stala druhým hlavním závodem. Tím nastal nový rozkvět zdejší textilní továrny.
Na konci socialismu byl rozvoj Textilany podpořen vznikem akciové společnosti. Plánováno bylo další rozšíření novoměstské továrny.
Sametová revoluce a následující vývoj (privatizace státních podniků) přinesly oproti očekávání úpadek společnosti. Důvodem byla údajně platební neschopnost bývalých socialistických zemí.
Navzdory všem snahám byla výroba v továrně ukončena roku 2003 a výrobní areál s technologií, spolu s mazutovou výtopnou a čistírnou odpadních, včetně ochranné známky šel do dražby.
Na základě vypracovaného posudku činila administrativní cena novoměstské továrny 162,4 mil. Kč a věcná časová hodnota byla 412,4 mil. Kč.
Dražba se konala v Liberci 7. dubna 2003. Tržní odhad byl 51 mil. Kč a nejnižší podání bylo stanoveno na 42 mil. Kč.
Nový vlastník továrny obnovil výrobu na konci roku 2003. Výroba však netrvala ani jeden rok a od srpna 2004 byl areál opět nevyužitý.
Projekt brownfields nebyl nikdy realizován. Jen krátkodobě využívala jednu halu firma CIS Systems. Opuštěné, nevytápěné a neudržované objekty postupně podléhaly zkáze.
Kromě zdejšího podnebí přispěli ke zkáze objektů rabující lidé, kteří vytrhávali elektrická vedení, železné konstrukce a odnášeli dřevo na topení. A to i přesto, že tovární areál měl být hlídán.
Demolice
Co město ztratilo?
Možnost vlastnit stavební pozemky
Budovy s historickým významem. Tovární architektura 19. století je dnes ceněná. Patrové tovární budovy s dekorativními prvky, věžové vodojemy, historický dřevěný kuželník, noblesní ředitelská budova. Továrna byla pojatá jako malé město s průmyslovou částí a odpočinkovou zónou (parkem).
Vilu v zámeckém stylu od renomovaného architekta. Možnost zřízení muzea zakladatele textilní továrny a jeho rodiny. I přes přestavbu na závodní jídelnu byly v interiéru zachovány hodnotné plastiky, litinové zábradlí, keramická dlažba aj.
Ve vhodně vybraných budovách byla možnost založení interaktivního textilního muzea (např. ředitelská budova), vybudování malometrážních bytů (obdobně jako v Hejnicích), pronájem objektů zájemcům.
Velký industriální park s vodními nádržemi a okrasnými stromy a keři. Ve zdejším regionu a na Liberecku se jedná o jediný velký industriální park. Po úpravách a zpřístupnění by park mohl sloužit jako rekreační městská zóna.
zdroj:https://www.nmps-os.cz/byvala-textilana/
Ignatz Klinger, továrna na vlněné zboží
Nové Město pod Smrkem (Neustadt an der Tatelfichte) čp. 422, Frýdlantská ulice
Továrnu při dnešní silnici /291 do Frýdlantu založil roku 1862 Ignatz Klinger. V původně hornickém městečku se po vyčerpání zásob zinkové a měděné rudy část obyvatel zabývala ručním tkaním vlněných látek, jejich výrobu Klinger zpočátku jen shromaždove a upravoval. Roku 1868 instaloval první mechanické tkalcovské stavy a každoročně jejich počet zvyšoval. Do Klingerovy továrny byla včleněna v roce 1901 přádelna a tkalcovna Antona Raaze, zřízená roku 1875, dnešní nejsevernější budova areálu s vodní věží. Na přelomu 19. a 20. století tak firma s asi 3200 dělníky a patnácti parními stroji představovala vůbec největší podnik na Frýdlantsku. V té době zřejmě došlo k největším stavebním úpravám a dostavbám, jak dosvědčuje velkorysé pojetí fasád, před rokem 1908 byla také postavena největší etážová budova podélně při silnici. Rodinný podnik Klingerů převzala během Il. světové války společnost Lanex s výrobou pro firmu Junkers. Po válce byla obnovena textilní výroba n. p. Textilana, který byl v provozu do roku 2003.
(zdroj: Průvodce Industriál Libereckého kraje, 2007)
Textilana v Novém Městě pod Smrkem 1976
Scany negativů zachycující zánik staré tkalcovny a
přestavbu v novoměstské Textilaně. Část souboru je věnována výstavbě
bytových domů. Celý soubor čítá několik set snímků.
(zdroj:https://www.muzeumlb.cz/galerie-historickych-fotografii )
(Archiv Vlastimír Hájek)
