Hrádecké kostely
katolický kostel sv. Bartoloměje
Jeden z nejstarších objektů v našem městě, jehož vznik sahá do samotných počátku Hrádku. Dnešní barokní podoba pochází z 18.století. Snímků je opravdu hodně, ale vybral jsem pár zajímavých včetně opravy báně (některé snímky naznačují dřevěný šindel na báni nahrazený později plechem) nebo nové zvony pro kostel, nahrazující ty zrekvírované za Velké války apod. (autor příspěvku Marek Prchlík)
Kostel sv. Bartoloměje
První hrádecký kostel byl založen jako místo světla v temných časech
středověku. Stalo se tak roku 1286 a zakladatelem nebyl nikdo jiný než
Ota z Donína, majitel zdejšího panství.
Za
dob husitských byl však původní kostel téměř zničen, ale již roku 1466
byl zcela obnoven. Kostelní věž pochází z roku 1673. Dnešní podobu
budově vtiskla až přestavba provedená roku 1763 panským stavitelem J.
Kuntzem, autorem přestavby libereckého kostela sv. Kříže.
Exteriér
budovy je méně zajímavý, za pozornost stojí hlavně kamenný erb
Trautmansdorfů a dále socha patrona kostela sv. Bartoloměje v průčelí
věže.
Uvnitř
nás srazí na kolena vůně kadidla a celková barokní promodlenost tohoto
prostoru. Strop pokrývají fresky pražského malíře J. W. Spitzera,
znázorňující život sv. Barotoloměje. V Hrádku se vyprávělo, že mezi
postavami je zobrazen i místní mlynář Herfurt s manželkou. Kdo je dnes
však najde.
Na hlavním oltáři si můžeme prohlédnout obraz Ignáce Raaba - stahování sv. Bartoloměje z kůže. Vskutku nepěkná podívaná.
Některé součásti výzdoby, například křížová cesta, socha Pieta, ale i zvon či varhany, sem byly přeneseny z jiných, zrušených kostelů.
Raritou jsou též věžní hodiny z roku 1786, jejichž ciferníky jsou umístěny jak vně, tak uvnitř kostela.
Ke každému kostelu patří zvony.
Ty původní padly za oběť I. světové válce. Nové tři zvony vysvětil roku 1922 liberecký arciděkan Buder. Avšak ty si opět vzala válka, a tak dnes visí na věži pouze jeden zvon z roku 1975 pocházející z vítkovského kostela.
V 90. letech 20. století byl kostel důkladně opraven.
Vybavení
Kostel má bohaté rokokové zařízení. Hlavní oltář je rámový z let 1772-1776. Je doplněn sochami andělů, Immaculaty, sv. Petra a Pavla od J. Hájka z Mnichova Hradiště a oltářním obrazem sv. Bartoloměje namalovým před rokem 1768, který je dílem Ignatze Raaba. V příčné lodi se nacházejí dva protějškové boční oltáře, které jsou panelové a pilastrové, obratně včleněné do architektury. Vlevo je oltář Smrti sv. Josefa s obrazem od I. Raaba z roku 1777, a se sochami sv. Michala, sv. Jáchyma a sv. Anny. Vpravo je oltář sv. Anny s obrazem světice od F. Knirsche a se sochami sv. Jana Křtitele, sv. Zachariáše a sv. Alžběty. Na triumfálním oblouku se nachází baldachýnový oltářík sv. Jana Nepomuckého s vyobrazením světce od J.V. Spitzera a anonymním obrazem Piety. Zpovědnice jsou rokokové, vestavěné do zdi ramen příčné lodi. Mají bohatou řezbu, podobnou jaká se nachází v kostele sv. Kříže v Liberci. Doplněny jsou o reliéfy sv. Maří z Magdalény a biblický Návrat marnotratného syna, a plastiky krále Davida a proroka.
Varhany jsou barokní s akantovými křídly a andílky z let 1714-1715. Byly získány z kostela sv. Mikuláše v Praze v roce 1788. Křtitelnice z roku 1760 je dřevěná, vyřezávaná, s andílky a skupinou osob Křtu v Jordánu. Osm oválných obrazů poprsí církevních otců pochází od J.V. Spitzera z období kolem roku 1760. Obraz Snímání z kříže z roku 1863 pochází od V. Schwarze. Z 2. poloviny 19. století od drážďanského sochaře F. Schwarze pocházejí dvě mramorové sochy: Krista a Madony. Na oratoři se nachází epitaf Bedřicha Nostice z roku 1655 s obrazem Zvěstování a Kalvárie a rodiny zesnulého na dolní části torzálního sloupového rámu.
Okolí kostela
Vedle věže v úmrlčí kapli se nacházejí dvě raně barokní sousoší Kalvárie z roku 1656. Kostel obklopuje bývalý hřbitov zrušený v roce 1869, na kterém se nachází řada náhrobníků z 16.-19. století. Na vstupních pilířích hřbitova jsou sochy sv. Josefa a sv. Michala. Jedná se o rokokové dílo z roku 1759. Před kostelní věží jsou barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele z roku 1708. Ve zdi kostela je vestavěno 14 kapliček křížové cesty z letech 1767-1768 s poškozenými obrazy. Mezi nimi se nachází 12 náhrobníků figurální práce v edikulách představující vývoj funerální plastiky od raně barokního období, zastoupené náhrobkem dítěte s Andělem strážným z roku 1638, až po klasicistní náhrobek č. 2 Kaj. Schuberta z roku 1822, snad dílo F. Pettricha. Ke hřbitovu přilehlá fara, která je empírová, jednopatrová s mansardou. Má hladkou fasádu, postavená byla v roce 1804. Projekt fary vypracoval inž. Otto, stavitelem byl J. Anders.(zdroj: Hrádek nad Nisou - obrázky z minulosti - 1995, Wikipedia)
Evangelický kostel v Hrádku nad Nisou
byl postaven v letech 1900 - 1901 místní luteránskou církví v goticko-renesančních formách. Stavebním materálem byl pískovec a základní kámen, položený 17. června 1900 byl dovezen z nedalekého Oybina u Žitavy. Dominantou jednolodního chrámu s pravoúhlým kněžištěm a prostým, protestantským interiérem je 8 metrů vysoká věž, asymetricky přisazená k hlavnímu průčelí a mohutný portál v duchu saské renesance. Autorem kostela byl významný německý architekt Johannes Vollmer, přičemž prvotní projekt vypracovaný ve výrazně gotizujícím duchu se poněkud liší od výsledné realizace. Ikonografický koncept oken se věnuje (jak je v protestantských chrámech běžné) 4 evangelistům - Janovi, Matoušovi, Lukášovi a Markovi, které doplňuje postava Martin Luthera. Hodnotné vitráže jsou však bohužel v současné době značně poškozené a stále čekají na potřebný restaurátorský zásah. Nejcennější součástí interiéru je reliéf symbolistního sochaře Františka Bílka, "Chválíme tě, Otče, Pane nebe i země," zapůjčený Národní galerií v Praze.
(zdroj: https://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/41-evangelicky-kostel-v-hradku-nad-nisou )
