Hotel Ross - muzeum

Dne 29. září 1938

byla v Mnichově podepsána zástupci čtyř zemí - Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) tzv. Mnichovská dohoda, kterou bylo rozhodnuto, že Československá republika musí nejpozději do 10. října odstoupit svá pohraniční území. Tak se počínaje 1. říjnem 1938 Chrastava stala součástí Velkoněmecké říše. Již několik dnů po připojení Sudet k Říši - 6. října 1938 - přijíždí do Chrastavy hlavní strůjce německé rozpínavosti, člověk, který se sám nechává nazývat vůdcem německého národa - Adolf Hitler. Z této jeho návštěvy se nám dochovaly fotografie, z nichž jen malá ukázka. Více na webu města Chrastavy.

 (autor příspěvku Společenost
přátel historie města Chrastavy)

Hotel ROSS - MUZEUM

Budova pochází zřejmě z 2. poloviny 16. století, přesný rok stavby neznáme. V té době byla ještě radnice dřevěná stavba, a tak mohutná kamenná budova v rohu náměstí byla ve městě výjimečná. To svědčí o její důležitosti (druhou kamennou budovou byl kostel sv. Vavřince). Byl to "panský dům" šlechtického rodu Nosticů, a to jejich lužické větve. V chodbě dnešního muzea je náhrobní kámen Johanna Nostice, který se narodil v Chrastavě roku 1584 a zemřel zde roku 1646.

Později byl v budově zřízen zájezdní hostinec s ubytovacími prostory pro hosty a stájemi pro koně. V průběhu 2. poloviny 19. století byl objekt přeměněn na hotel "Černý kůň". Posledním majitelem hotelu - až do roku 1945 - byl Karl Schöpfer. Po obsazení sudetského území přijel 6. října 1938 do Chrastavy Adolf Hitler se svým doprovodem. V hotelu "Černý kůň" tehdy poobědval.

Po skončení 2. světové války byl objekt nějakou dobu nevyužit. V přízemí byla přechodně zřízena stravovna pro školní děti. Později v r. 1946 se zde stal správcem nově zřízeného muzea řídící učitel Bohumil Honsa. Podařilo se mu zachránit mnoho exponátů ze sbírek bývalého německého muzea (cechovní prapory, v kůži vázaná německá městská kronika, staré hornické náčiní a portréty významných chrastavských osobností). V dalších místnostech byla umístěna velká sbírka minerálů, kolekce vycpaných zvířat, zkameněliny atd. V 1. poschodí byla bohatá sbírka zbraní, sbírka mincí, medailí a odznaků, nádoby z porcelánu a cínu, byly tu vystaveny originály obrazů chrastavských rodáků - malířů Wenzela Führicha, Josefa Führicha, Wilhelma Kandlera a Gustava Kratzmanna. Celá chodba v 1. poschodí byla věnována tvorbě Josefa Führicha.

V dalších prostorách byly církevní korouhve, cechovní symboly, některé předměty z Führichova rodného domu a různé hudební nástroje. K muzeu patřila také knihovna a v ní 1451 inventarizovaných svazků. Byl mezi nimi velký počet německy psaných knih.

Na úrovni 1. poschodí bývala spojovací chodba, která vedla z objektu muzea do sousední budovy (dnes soukromý objekt Elektro-Procházka). Zde byl umístěn městský archiv, jehož správcem byl později, po mnoho let učitel dějepisu, Vladimír Hataš.

Podle nařízení ministerstva kultury ze let 1958-1960 byla muzea v malých městech rušena. Bohužel i to chrastavské. Cenné exponáty byly protokolárně předány do Severočeského muzea v Liberci, obrazy do oblastní galerie a jiné předměty (např. tkalcovský stav) se nachází v muzeu v Železném Brodě a jinde. Velká část sbírky minerálů byla vyhozena na městské smetiště za kostelem, mnoho drobnějších exponátů si přivlastnili soukromí sběratelé starožitností.

Od roku 1960 až do roku 1995 městské muzeum v Chrastavě neexistovalo.

V únoru 1990 byla založena Společnost přátel historie města Chrastavy, která si dala za cíl shromažďovat co nejvíce historických dokumentů z dávné i poválečné historie města a pořídit výpisky o dějinách Chrastavy ze všech dostupných pramenů. Předsedou společnosti byl tehdejší starosta Mgr. Petr Medřický.

Začátkem 90. let byla provedena rekonstrukce celé budovy čp. 40 a po jejím dokončení byly v přízemí vyčleněny prostory pro opětné zřízení městského muzea. Celé první poschodí bylo vyhrazeno městské knihovně a ve druhém poschodí, kde bývaly zcela nevyužité půdní prostory, byly vybudovány obřadní a zasedací síň.

Z dřívějších exponátů, vystavených v muzeu v poválečné době, nebylo k dispozici vůbec nic. Začínalo se od nuly. Z městského úřadu dostalo muzeum sadu šesti cechovních pečetí a několik listin, jejichž originály byly uloženy v libereckém archivu a vystaveny byly pouze jejich kopie. Všechno ostatní bylo získáno od členů SPHMCH (staré pohlednice, vysvědčení, minerály z bývalých rudných dolů atd.) jako výsledek jejich sběratelské činnosti.

Někteří členové s dobrou znalostí němčiny vykonali značný kus práce tím, že překládali potřebné údaje o minulosti Chrastavy a okolí z německých knih a časopisů. Nejvíce poznatků načerpali z knihy Rudolfa Schwertnera "Kratzau:Schickal einer sudetendeutschen Stadt".

Díky společnému úsilí Společnosti přátel historie města Chrastavy (SPHMCH) a Městského úřadu se mohou dnes návštěvníci seznámit s dávnou i blízkou historií nejen našeho města, ale i okolí. Mimo jiné se dozví řadu informací o prvních slovanských a později i německých obyvatelích Chrastavy, o dobývání okolních hor, o tom, jak pravděpodobně vznikl název našeho města, ale také, že se v Chrastavě narodilo či žilo několik významných osobností apod. Pro toho, kdo neví nic nebo jen málo o historii Chrastavy, bude návštěva muzea jistě velmi zajímavá. Po skončení prohlídky stálé expozice má každý možnost navštívit tzv. minigalerii, jež je součástí muzea. Pravidelně obměňovaná instalace láká svými zajímavými tématy řadu návštěvníků.

(příspěvek připravila SPHMCH)