Srovnávačky Václava Víška

Kdysi platilo, že v blízkosti každého slušného nádraží je hospoda. Podle toho dnes Hodkovice nemají slušné nádraží. Není třeba zoufat, třeba přijde den a začne se čepovat.

Když začínám medvědem, snad by bylo dobré zjistit, kde se tady pod Ještědem huňáč vynořil.

Wikipedie praví:"Symbol města je černý medvěd ve skoku (vzpřímený), který je v případě městského znaku zobrazován ve stříbrném poli. Význam tohoto symbolu vysvětluje pouze znaková pověst neznámého stáří (např. u Widimského)podle které měli místní uhlíři zachránit českého knížete před útokem zuřivého medvěda. Kníže měl z vděčnosti nechat část lesa vykácet a založit osadu. O udělení znaku není známo žádné privilegium (pouze v literatuře se zmiňuje panovnické privilegium z roku 1808, které mělo znak potvrzovat, ovšem ani toto se nezachovalo)".Věřme, nevěřme.

A kam zmizel onen zuřivec? Jsme v místech, kde obyvatelé se navzájem vyháněli a jednalo se o polovinu 20.století, co se dělo v dávném starověku? Budou se medvědi vracet do střední Evropy? Raději nebudu hrát hru na prognostika, jenž žvaní, co ho zrovna napadne. Úvod zakončím konstatováním, že správnej medvěd je chlupatej. Proto jiná verze městského znaku, zřejmě neoficiální.

Město spadlo v roce 1938 do německého záboru, Němců zde bylo víc, ale jejich převaha nebyla drtivá. Poté, co se vlády v Hodkovicích ujali zástupci nacistické říše, mnoho Čechů odešlo. Byli vyhnáni?Poté, co Německo druhou světovou válku prohrálo, byli z Liebenau, jak zní německé jméno, vyhnáni Němci. Pak se divme, že i zlý medvěd raději zaleze do končin, odkud ho nikdo nebude vyhánět.Liebenau. Když jméno vidím na staré pěkné pohlednici, tak přestože mluvím jen česky, jinak mě nenaučili a já byl líný se učit sám, nemůžu jinak než se do líbezného kraje vydat.

Ač stále tvrdím, že nikam nepospíchám, že si porovnávám v klidu, tak trochu lžu. Ukažte mi někoho, kdo nelže. Možná medvěd. Na cestu jsem si vzal stará fotky nejen z Českého Dubu, ale i z Liebenau, chci říci z Hodkovic, které druhou část jména "nad Mohelkou" získaly až v roce 1955, aby se nepletly s dalšími Hodkovicemi, našel jsem ještě dvoje. Kdyby náhodou... Nechal jsem se autobusem zavést ještě tam. Stihl jsem jen něco, byl jsem unavený a smädný ako ťava, jak by pravil Slovák.

Takže přijíždím ještě jednou. Tak jako mnoho měst, odkud mizelo původní obyvatelstvo, i v Hodkovicích je to stále znát, chybějí leckteré souvislosti a lidem, kteří tu dnes mají svůj domov, dá hodně práce stopy tehdejších událostí vygumovat.

(zdroj:  https://vencovypindy.blogspot.com/2018/11/hodkovice-nad-mohelkou.html )