Kostel Navštívení Panny Marie
fotografie označené tímto logem pocházejí z archivu Rostislava Jelínka
Kostel Navštívení Panny Marie
je barokní kostel při františkánském klášteře v Hejnicích. Nachází se na místě starého poutního místa jehož počátky sahají do 13. století. Bývá někdy nazýván bazilikou, ovšem proces povýšení kostela na baziliku minor nebyl ještě dokončen, zůstal před vypuknutím druhé světové války na úrovni diplomatického protokolu. Je zřejmě jedním z nejstarších mariánských poutních míst v litoměřické diecézi. Uctívána je zde gotická, 38 cm vysoká, soška Panny Marie nazývaná Sličná Matka (latinsky Mater Formosa či Maria Formosa).
Legenda o vzniku
Původní kaple a kostel
Zpráva o tomto zázračném uzdravení se brzy roznesla a lidé začali na tomto místě prosit o pomoc. Údajně v roce 1211 se pak rozhodli lípu pokácet a na jejím místě zbudovat dřevěnou kapličku. Již roku 1252 byla na jejím místě postavena kaple kamenná. Postupem času však sílil proud poutníků a kaple tak byla neustále rozšiřována. Na konci 13. století jeden z rodu Biberštejnů, držících celé frýdlantské panství, dal postavit kamenný gotický kostel, jehož části - datované na rozhraní 13. a 14. století jsou uchovány v nynějším baroknímu chrámu. Tento poutní kostel je písemně doložen k roku 1346. Od té doby přicházejí do Hejnic poutníci ze širokého okolí. Roku 1469 obdržel mariánský chrám v Hejnicích od papežského legáta Rudolfa odpustky.Kostel byl slavnostně vysvěcen 2. září 1498 míšeňským biskupem Janem ze Salhauzenu. To bylo frýdlantské panství již dlouho ve vlastnictví Biberštejnů, kteří jej získali od krále Přemysla Otakara II. roku 1278.
Po smrti Kryštofa Biberštejna připadlo panství císaři Ferdinandovi I., který Frýdlantsko prodal v roce 1558 protestantskému šlechtickému rodu Redernů za 40 000 zlatých. Ti podle tehdejšího práva změnili všechny kostely na svém panství na protestantské. Kvůli četným katolickým
poutím z okolních panství to však v případě hejnického kostela nebylo
možné a tak kostel rovnou uzavřeli. Poutníci proto vykonávali pobožnosti
před zavřenou mariánskou svatyní. Poutníkům nebyl kostel otevřen
dokonce ani na žádost císaře Rudolfa II. z roku 1591. Roku 1609 odvezla Kateřina z Redernu celý majetek kostela včetně sošky madony na liberecký zámek.
Ten 2. května 1615 vyhořel, hejnická soška však zničena nebyla a ještě
téhož roku byla vrácena zpět. Po této události Kateřina z Redernu
sošku odvezla do Hejnic a vlastnoručně ji umístila na původní místo. Po
bitvě na Bílé hoře roku 1620 Redernové z Čech odešli.
Panně Marii Hejnické byla zasvěcena 11. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny v letech 1674 - 1690.
Vybudování kláštera
Panství koupil roku 1622 vojevůdce Albrecht z Valdštejna a kostel znovu otevřel. Vévoda byl zavražděn roku 1634 a panství po něm získali roku 1636 Gallasové. Za jejich panování dosáhla proslulost Hejnic svého vrcholu - na některých poutích se údajně sešlo až 7000 věřících a roční návštěvnost místa se v 17. století pohybovala okolo 80 000 poutníků. Protože těch stále přibývalo, rozhodl se hrabě František Ferdinand z Gallasu roku 1692 pozvat řádové bratry františkány, aby poutníkům sloužili jak po duchovní, tak i hmotné stránce. V letech 1692 - 1696 byl pro ně vystavěn čtvercový klášter podle návrhu italského architekta jménem Marco Antonio Canevalle. Po smrti hraběte 4. ledna 1697 pokračovala jeho manželka Emerenciána v rozšiřování komplexu. Pod místem zjevení byla roku 1698 pod dohledem Jana Václava Gallase zbudována třídílná rodinná hrobka. Jedna z krypt patří rodu Gallasů, druhá jejich nástupníkům Clam-Gallasům a třetí františkánům.Barokní chrám
Roku
1721 bylo požádáno o výstavbu barokního chrámu spolu podle plánů
Tomáše Haffeneckera. Podle pozdějších záznamů se však kostel stavěl
podle plánů Johana Bernarda Fischera z Erlachu.
Protože na původním skalisku nebylo dost místa, byl ze staršího
gotického kostela zachován jen presbytář, který dnes tvoří pravé
(východní) rameno příční lodi. Hlavní loď byla postavena napříč, v
severojižním směru, na místě zasypané strže. Chrám s kapacitou pro 1
000 poutníků byl slavnostně vysvěcen 1. července 1725.
Za vlády Marie Terezie a Josefa II. chrám chátral, stříbrné bohoslužebné nádoby byly odvezeny do Vídně. Kostel byl téměř zcela vybrakován a jeho dveře byly zapečetěny. Až počátkem 20. století byla zrekonstruován na náklady hraběte Clam-Gallase - ty tehdy dosáhly 200 000 korun. Zároveň také došlo k obnovení tradičních poutí. V letech 1904-1906 byl Andreasem Grollem vymalován strop, od května 1914 zvonily ve zvonicích dva nové zvony. Ty však byly za první světové války sňaty a roztaveny. Stejný osud čekal kostelní zvony i za druhé světové války. Po jejím skončení začali poutníci hejnickou Pannu Marii nazývat "strážkyní pohraničí" a tento název se brzy ujal. Poutě do Hejnic tak získaly nový rys. Roku 1950 byl klášter zrušen a přeměněn na internační a poté centralizační pro mužské duchovní z celého Česka. Během 50. a 60. let sloužil jako ubytovací pro řeholní sestry, které odtud odcházely pracovat do místní porcelánky a textilky. Z kláštera se v 70. letech 20. století stala ruina a do kostela samotného zatékalo.
V roce 1990 došlo za nového faráře Miloše Rabana
k celkové rekonstrukci kláštera a jeho přeměně na "Mezinárodní centrum
duchovní obnovy". Opravenou budovu kláštera pak znovu požehnal 5. ledna 2001 zástupce Svatého stolce apoštolský nuncius arcibiskup Giovanni Coppa.
Popis stavby
Chrám
je k jihu obrácená barokní stavba s dvojicí věží v průčelí. Má půdorys
kříže s postranními kaplemi, pravé příčné rameno kříže je tvořeno
zbytky původního gotického kostela. Je 50 m dlouhý, 37 široký a 35 m je výška jeho kopule.
Soška Panny Marie Hejnické v pozlacené skříňce na hlavním oltáři pochází zhruba z osmdesátých let 14. století. Vzhledem k její na gotiku neobvykle usměvavou tvář je nazývána Mater Formosa - Sličná matka. Soška měří 38 cm na výšku. Samotný hlavní oltář je dílem sochařů Jana Hájka z Mnichova Hradiště a I. Brenera z Liberce. Pozadím oltáře je iluzivní freska od Josefa Kramolína z Bohosudova z roku 1787. Jen málokterý z návštěvníků si na první pohled všimne, že tu oltář ve skutečnosti nestojí, ale je jen namalovaný.
Ve východní boční kapli se nachází křídlový skládací oltář z konce 15. století, používaný jako polní na vojenských taženích Albrechtem z Valdštejna
a věnovaný kostelu jeho manželkou Isabelou. Tato kaple se nachází na
původním místě zjevení a uvnitř oltáře je údajně dodnes zabudovaný pařez
po původní lípě.
Nástropní malby vymaloval v letech 1902-1906 vídeňský profesor Andreas Groll, vyučující v té době na umělecké průmyslové škole v Jablonci nad Nisou. V hlavní kupoli jsou tři výjevy - Nanebevzetí Panny Marie, Ježíšovo ukřižování a Andělé nesoucí Svatý kříž.
Hlavní pouť se koná každoročně na Svátek Navštívení Panny Marie 31. května.
(zdroj: Wikipedia, fotografie z archivu R. Jelínka)
Černé světlo v Hejnicích
Slunce takto podlezlo mraky v podhůří Jizerských hor krátce před soumrakem v pátek 28.5.2022.
(c) Václav Bacovský | krasnesvetlo.cz
V proměnách 23.12.2023
(foto Tomáš Exner)
Z oblaku
(foto Tomáš Exner)
pohled na Hejnice z Poustevníkova kámene.
foto Tomáš Exner
Hejnicím se také přezdívá český Mariazell. Bývalý klášter františkánů byl postaven v letech 1692-1696, arch. Marcus A. Canevalle. Poutní místo vzniklo již na počátku 13. století, dle legendy díky zázraku.
Původní gotický kostel přestal brzy dostačovat, současný barokní klášterní chrám Navštívení Panny Marie vznikl v letech 1722-1729, arch. Thomas Haffenecker. Nechybělo moc a celý areál by úplně zchátral...Dnes je však ukázkově opečovávaný a hojně navštěvovaný věřícími i ateisty. Národní kulturní památka.
Kdo se chce více dozvědět o mezinárodní poutní stezce VIA SACRA, jejíž českou stranu jsem fotil pro Město Liberec, tak doporučuji její oficiální propagaci viasacra.cz Jde převážně o památky v Libereckém kraji, ale nechybí ani např. nádherný Broumov.
autor příspěvku Ladislav Renner