Altán Eduardova pramene na kolonádě v Lázních Libverda

Centrum Lázní Libverda tvoří malý areál vlastní lázeňské kolonády, parčíku, altánů, kašny a přilehlých budov. Jsou v něm i objekty, skrývající překvapení – menší budova, v níž je dnes občerstvení Lázeňské oplatky bývala dle Památkového katalogu původně altánem Eduardova pramene.

Pavilon Eduardova zřídla reprezentuje lázeňskou architekturu 1. poloviny 19. století. Trojdílná stavba ve střední části vyšší na střeše s kohoutem, který byl podle místní pověsti objevitelem prvního minerálního pramene, je otevřena k nejstaršímu dochovanému lázeňskému domu.

Pavilon Eduardova zřídla je situován východně od pavilonu Kristiánova zřídla, v jihovýchodní části lázeňského areálu. K navrtání Eduardova pramene došlo v roce 1818 a nedlouho poté vznikl pavilon, který pramen chrání.

zdroj:https://www.cokolivokoli.cz/63359-altan-eduardova-pramene-na-kolonade-v-laznich-libverda/

Pověsti o uzdravujících vlastnostech libverdského pramene se donesly až na drážďanský dvůr saského panovníka a kurfiřta Augusta I., který si roku 1583 nechal z Libverdy dovézt několik soudků léčivé vody.
V roce 1593 zkoumal vlastnosti libverdského pramene Paul Luther, syn známého náboženského reformátora a jeho osobní lékař. Sám Luther uznal léčivé schopnosti a nechal vodu pravidelně do Drážďan dovážet. Později si tuto zázračnou vodu nechal posílat také Albrecht z Valdštejna, od roku 1622 majitel Frýdlantského panství.

První zpráva o léčivosti pramene byla vypracována v roce 1601. Učinil tak fysikus města Hirschbeku, slezský lékař Caspar Schwenkfeld, který ji na základě svých výzkumů doporučoval konzumovat při různých onemocněních. Ve své zprávě uvádí, že zdejší pramen minerální vody s léčivými účinky byl znám již od konce 14.století a hejnickými poutníky nazýván "Boží voda" nebo "Bierwasser" či "Bierborn". Pramen byl opatřen obrubou z dutého lipového kmene. Na základě tohoto hodnocení se stala základem koupelí tehdejších majitelů panství.

roce 1784 byla provedena minerální analýza původního libverdského pramene, a to doktorem Josephem Heinrichem Bauerem. Na základě této analýzy bylo zahájeno zasílání léčivé vody stáčené do lahví do Prahy pod obchodním názvem "Chabeso" (což byl nealkoholický nápoj na bázi kyseliny mléčné s přísadou ovocných šťáv pocházejících z Tyrol). V Praze byla prodávána v domě č.p. 555 v Jesuitengasse, dnes č.p. 160, stojícím přímo na Královské cestě na rohu Karlovy a Husovy ulice. Zpráva z roku 1785 uvádí: "Voda má blahodárný účinek na mozek, nervovou soustavu, povzbuzení ducha, zrychlení tepu, oživení činnosti tělesných orgánů a odstraňuje nepořádek v nervovém systému."
V roce 1785 byl odkryt nový mohutný pramen, který byl nazván "Stahlbrunn" podle zjevně železité vody zjevně totožné s dnešním Mariánským pramenem. Téhož roku byl podroben chemickým zkouškám nejstarší pramen, tedy Boží voda (patrně též podle zakladatele lázní zvaný Christiansbrunnen). Ten byl opatřen malou kamennou krytou stavbou. V roce 1794 byl však zaplaven divokou vodou, zkalen a stal se nepoužitelným. Následně byl zasypán. V letech 1786, 1793, 1805 a 1818 byly podchyceny další prameny, které vyvěraly přímo u lázeňských budov. Pojmenovány byly po členech rodiny Clam-Gallasů: Mariin, Vilemínin (1805), Josefínin (1805), Eduardův (1818), Bierbon a Hubertův.
Poslední dva lázeňské prameny, Kyselka a Nový vrt, byly navrtány 1952.
Analýza libverdské vody v roce 1990 provedená Referenční laboratoří pro přírodní léčivé zdroje v Mariánských lázních, ji klasifikuje jako přírodní, prostou, železnatou kyselku hydrogenuhličitano-hořečnato-vápenatého typu se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité. Minerálka je hypotonická, studená a má příjemnou svěží chuť. Voda je zcela bez zápachu se železitou příchutí.

zdroj: https://www.lazne-libverda.cz/cz/prameny/