Andělská Hora

byla založena roku 1547 jako svobodné horní město (frey bergstadt Engelsbergk) pány z Donína, když začali na začátku 16. stol. na grabštejnském panství dolovat stříbro. Roku 1549 bylo připomínáno jako nové město (newe feye Bergstat), od roku 1566 již jen jako městečko, které po třicetileté válce pokleslo na ves. Od roku 1868 se již jedná pouze o osadu města Chrastavy. Ve 20. století Andělská Hora zažila úpadek, po roce 1945 spojený i s demolicemi. (zdroj: Wikipedia)

Historie elektrárny

Roku 1913 se z důvodu nedostatku elektrického výkonu současných elektráren založila společnost Elektrisches Überlandwerk Reichenberg s většinovým městským podílem. Zbytek podílu vlastnily okolní vesnice, dále k nim patřily průmyslové oblasti Kateřinek a velkoprůmyslníka Liebiga. Předsedou správní rady se stal starosta města Liberce.
Z důvodu potřeby dalšího rozšíření společnosti a nedostatečných finančních prostředků a kapitálu se Přespolní elektrárna Liberec se sídlem v Liberci nechala prohlásit výnosem Ministerstva veřejných prací dne 7. září 1920 číslo 43.085-XVIII podle zákona 438/1919 Sb za podnik všeužitečný (jako jeden z pětadvaceti v ČSR) z původního Elektrisches Überlandwerk
Reichenberg.
Právo všeužitečnosti přineslo společnosti finanční výhody a možnost investovat do rozvoje elektrizace, jak to nařizoval zákon o všeobecné elektrizaci. Dále pak vyvlastňovat pozemky pro vedení a trafostanice (například: pozemek pro MVE Rudolfov spolu s vodním právem). V případě nedostatku financí mohla vydávat i dluhopisy. Hlavními povinnostmi, které
nařizoval stát, bylo odebírat elektrickou energii z daných vodních elektráren, sjednotit ceny elektrické energie pro průmysl, spolupracovat s ostatními elektrárnami přes přenosové vedení, melektrárnu udržovat v přijatelném ekonomickém provozu při aplikaci moderních zařízení, na
všelijaké opravy, či modernizaci a rozšiřování vypisovat veřejné soutěže.

Stavba a provoz v období první republiky

V roce 1914 byla postavena firmou Gustava Sacharse uhelná elektrárna Engelsberg (Andělská Hora), která byla financována společností Elektrisches Überlandwerk Reichenberg.
Společnost, která byla družstevním podnikem smíšeně hospodářským s většinovým veřejným kapitálem, se rozhodla elektrárnu vybudovat z důvodu nedostačujícího výkonu městských libereckých elektráren a zároveň snížení dopravních nákladů, a znečištění ve městě. Elektrárna
byla situována v úzkém zalesněném údolí řeky Nisy v blízkosti obce Andělská Hora. Na tomto místě byla vybudována vzhledem k dobré dostupnosti železniční trati (Liberec-Žitava), protékající řece a postavené vodní elektrárně z roku 1908, patřící společnosti EÜW.
K elektrárně směřovala 800 m dlouhá vlečka odbočující z hlavní trati, vedená v příkrém svahu ve výši 15 m nad úrovní elektrárny. Převýšení bylo využito pro skládku uhlí, kde byl postaven uhelný bunkr rozdělený do pěti částí o celkovém objemu 6000 m 3 . Zásoba paliva vydržela při
15 % výrobě elektrické energie jeden měsíc za použití kvalitního uhlí. Uhlí bylo dováženo po železnici na obyčejných vysokostěnných dvounápravových železničních vozech z několika povrchových hnědouhelných dolů. Nacházely se přibližně ve vzdálenosti 15 až 30 km,
například z hnědouhelného lomu Kristýna v Hrádku nad Nisou a ze 170 km vzdálené Mostecké a Duchcovské pánve. O vykládku se starali zauhlovači, kteří plnili zásobníky přímo ze železničních vozů ručně či pomocí mechanických lopat.
S elektrárnou byla postavena chladící nádrž o objemu 6000 m 3 , do které vtékala voda z odpadního kanálu vodní elektrárny nebo z jezu na řece poblíž nádrže (Obr. č.2). V prostoru mezi vodní a uhelnou elektrárnou byly postaveny obytné domy pro zaměstnance. Za kotelnou směrem k trati byly postaveny dva šikmé výtahy na úzkorozchodné vozy pro odvoz škváry na pokračující násep. Výrobu páry zajišťovaly tři nízkotlaké sekcionální kotle o jmenovitém tlaku 14 atm a celkové výhřevné ploše 1410 m 2. Celkový výkon tvořily tři nízkotlaké kondenzační turbíny značky MAN na 12 atm s generátory 2x5000 kVA a 1x2500 kVA (Obr. č.3). Vyvedení výkonu bylo provedeno dvojitým kabelovým vedením o napětí 20 kV o průřezu 3x50 mm 2 do trafostanice Stráž nad Nisou, odkud pokračovalo do hlavní rozvodny v Liberci a venkovním vedením směrem na Chrastavu, dále do Německé uhelné elektrárny Hirchfelde, která byla ve dvacátých letech připojena do německé 100 kV sítě. Každá linka byla napojená na transformátor o výkonu 4000 kVA s převodem 5/20 kV. S malou vodní elektrárnou byla propojena 5 kV kabelem. Ta tvořila pro elektrárnu zároveň záložní zdroj energie. V roce 1920 do zbývajícího místa v kotelně byl zbytečně namontován čtvrtý nízkotlaký sekcionální kotel neúspěšné soustavy Burkhardt ještě s prototypovým roštem. Celková výhřevná plocha
byla zvýšena na 1910 m 2 . Kotel se po krátkém provozu porouchal, i když na něj byla záruka opravy byly proplaceny. Kotel se po dalších poruchách opětovně odstavil a deset let nebyl v provozu. Jednalo se o jeden z prvních příkladů korupční aféry bývalého ředitele uhelné elektrárny Weinbergra, který zneužíval státní dotace pro elektrizaci Československa a zvyšoval
cenu elektrické energie na nepřiměřenou mez i pro ostatní německé podniky v Liberci a jeho okolí.
V letech 1922-1923 byla provedena největší modernizace celé elektrárny, kterou navrhnul Karl Hocke. Modernizace spočívala v prodloužení dvoulodní haly kotelny s podélným zauhlovacím koridorem na dvojnásobek původní plochy. Nová část byla oproti staré cihlové části železobetonová a její velikost byla přizpůsobena pro pozdější modernizaci. Byly zde nainstalovány dva nízkotlaké sekcionální kotle na 14 atm o celkové výhřevné ploše 530 m 2 , které zabraly polovinu nového prostoru kotelny. Ve strojovně byla osazena nová nízkotlaká kondenzační turbína První Brněnské s generátorem o výkonu 15 000 kW.
K rozvodně byly přistaveny čtyři betonové kobky pro transformátory o výkonu 4000 kVA, dva s převodem 5/20 kV a dva s 5/35 kV. K budově elektrárny přibylo několik menších budov s dílnami a kancelářemi. U chladící nádrže byl postaven sklad s chemikáliemi a budova na údržbu zařízení společnosti EUW s olejovým hospodářstvím. Za kotelnou byla vybudována pomocná malá lanovka s přenosnými dřevěnými sloupy pro vyvážení škváry po okruhu 200 m.
Dále bylo postaveno dvojlinkové přenosové vedení dlouhé 29 km do Tanvaldu přes Jablonec nad Nisou o napětí 35 kV. Bylo realizované měděnými lany o průřezu 50 mm 2 . Distribuční venkovní vedení o napětí 20 kV bylo rozšířeno o jeden vývod, který se následně rozděloval na Machnín a Kryštofovo údolí, druhý pak dlouhý 17 km do Raspenavy napájející většinu Frýdlantského výběžku. Na obrázkách č. 4 a 5 je vidět stav po dokončení největší modernizace uhelné elektrárny a rozvodných sítí VN.
Další významnější modernizace byla v období roku 1927 - 1929. To bylo instalování nové kondenzační turbíny značky První Brněnská na tlak páry 20 atm s výkonem škodováckého generátoru 15 000 kW, kvůli které musela být prodloužena budova strojovny směrem k trati.
Současně byl namontován sekcionální kotel na 22 atm, který byl schopen dodat pouze poloviční hltnost páry pro turbínu. Měl výhřevnou plochu 800 m2 s posuvným roštem a přídavným práškovým spalováním, které bylo používáno k rychlému náběhu kotle. Jmenovitý výkon celé uhelné elektrárny byl tedy navýšen na 42 500 kVA, ale nebylo ho možné prozatím dosáhnout.
Dále byla přistavena další transformátorová kobka s přenosovým transformátorem o výkonu 7000 kW s převodem 5/35 kW. S modernizací elektrárny bylo také dostaveno přenosové vedení 35 kV z Jablonce nad Nisou do malé vodní elektrárny Spálov dlouhé 16 km. Tímto se stala spálovská vodní elektrárna o výkonu 2000 kW rozvodnou a kompenzátorovnou mezi dvěma velkými uhelnými elektrárnami. Byla propojená s Trutnovskou černouhelnou elektrárnou Poříčí o výkonu 42 000 kVA přenosovým vedením o napětí 30 kV a délce 47 km.
Výsledná vzdálenost vedení mezi elektrárnami tedy byla 84 km. Vedení bylo poprvé vyzkoušeno 16. června 1927.
V roce 1928 byl vyzkoušen třikrát paralelní chod všech elektráren na lince Andělská Hora – Poříčí - Hradec Králové - Pardubice. Objevily se však nedostatky, a proto byla nainstalována do spálovské rozvodny moderní selektivní ochrana s Petersenovými cívkami.
Zpočátku byl přenášený výkon omezen spálovskými transformátory, kde docházelo k dvojí transformaci 35/10 kV a 10/30 kV při maximálním výkonu 2 MVA. Problém byl vyřešen zakoupením regulačního autotransformátoru o výkonu 6 MVA s regulačním rozsahem ±12%.

Díky tomu mohla omezit neekonomický provoz uhelná elektrárna v Jablonci o výkonu 4000 kVA, v případě menší spotřeby elektrické energie byla provozována jen jedna z velkých uhelných elektráren. Paralelním chodem s uhelnou elektrárnou Poříčí bylo dosahováno vyšší výrobní ekonomie uhelných elektráren a lepší využití vodní energie. Celkem do soustavy pracovalo 43 elektráren. V roce 1929 bylo napětí na vedení z Poříčí do Spálova navýšeno na 35 kV, aby bylo možné obě soustavy propojit napřímo, a zároveň aby se zvýšila přenosová schopnost linky o 17%. V případě, že spotřeba pokrývaná oběma elektrárnami klesla pod 50%, byla provozována jen jedna z elektráren.
V letech 1931 - 1932 byly odstaveny a odstraněny dva staré nízkotlaké kotle o výhřevných plochách 500 m 2 a 350 m 2, kde na jejich místě byl postaven nový strmotrubný kotel na 22 atm o výhřevné ploše 1400 m 2 a redukční ventily mezi dvěma tlakovými soustavami. Současně s touto montáží byly původní cihlové komíny nejstarší části kotelny
vysoké 22 m nahrazeny novými cihlovými o výšce 32 m. Střecha staré části kotelny byla zvýšena o dva metry z důvodu velikosti nového kotle. Montáž byla provedena za účelem plného využití nejnovější turbíny s nejlepší účinností. Ve strojovně přibyla nová rychloběžná protitlaková turbína na 20 atm s výstupem 2,5 atm využívaným k vytápění a destilaci vody.
Spojená byla přes převodovku (6000/1500 ot/min) se synchronním generátorem o elektrickém výkonu 280 kW. V roce 1934 byla modernizována stará soustrojí Poříčské elektrárny. Turbíny
o výkonu 2x 5000 kW byly schopné najet na plný výkon rychleji, protože byly připojeny ke kotlům s práškovým spalováním, které měly rychlý náběh a umožnily tím zlepšit efektivnost provozu celé přenosové soustavy. Podle výroční zprávy Přespolní elektrárny Liberec v roce 1934 zásobuje elektřinou buď přímo, nebo prostřednictvím připojených elektráren 127 obcí.
Poslední velká změna do války byla instalace strmotrubného kotle o výhřevné ploše 890 m 2 na 22 atm, který byl umístěn do posledního volného místa v nové části kotelny.

zdroj: https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/18689/1/Bakalarska%20prace%20Ales%20Hegr.pdf

ANDĚLSKÁ HORA (1930)

objekt tepelné elektrárny (postavena roku 1912) a domy pro zaměstnance, v pozadí železniční most nedaleko hradu Hamrštejna

zdroj: František Vydra, Vitalij Marek a Petr Prášil - Hrádecko — Chrastavsko na starých pohlednicích, 2005