Nová Ves nad Nisou
Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v Nové Vsi nad Nisou je sakrální stavbou z 1. poloviny 20. století stojící na návrší uprostřed obce. Před I. světovou válkou založila místní katolická obec Spolek pro výstavbu kostela. S vlastní výstavbou se mohlo začít až teprve roku 1935. Dne 16. května 1935 byl slavnostně položen a posvěcen základní kámen a v témže roce byl kostel vysvěcen. Dne 24. června 1936 se uskutečnily kostelní slavnosti s velikou poutí, při níž byly vysvěceny a na věž vyzdviženy tři velké zvony o celkové hmotnosti jedna tuna a malý zvon – umíráček. Za II. světové války byly zvony použity pro válečné potřeby, čímž byly nenávratně ztraceny. V roce 2007 bylo v obci založeno občanské sdružení Novoveský okrašlovací spolek, který má za jeden z hlavních cílů zachovat novoveský kostel.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1634.Pamětihodnosti- Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů - katolický kostel z roku 1935
- Kostel Gustava Adolfa - odsvěcený evangelický kostel z roku 1935 (v parku nad koupalištěm)
- Nisanka - rozhledna z roku 2007
- Památkově chráněný kříž v místě zvaném U tří lip (proti domu če. 600)
- Památkově chráněný kříž v místě zvaném U křížku (severozápadně od stavení če. 543)
- Park nad koupalištěm
- Hřbitov
Přírodní zajímavosti
- Pramen Lužické Nisy s pamětním kamenem
- Trojice památných lip malolistých v místě zvaném U tří lip (poraženy v prosinci 2015)
- Památná lípa malolistá pod stavením čp. 92
- Památná lípa malolistá U Brynychů nad chalupou čp. 648
- Novoveský vrch (669 m) s žulovými skalkami a balvany
- Černostudniční hřeben a vrchol Černá studnice (869 m) s rozhlednou
Veselá směna novoveské stanice v roce 1991.
Zleva výpravčí Petr Klimeš, Gabriela Kohoutová (později Geletičová) a výhybkář Josef Horák, který ve stanici sloužil od roku 1971 do roku 2006
(archiv Jindřich Berounský)
Poštovní korespondence s obrázkem jedné staré hospody na NOVÉ VSI
v původním, kolorovaném a dnešním pohledu na stejné místo.(color Fotočas)
Pramen Nisy
Kde vlastně pramení Nisa, jež se vlivem dějinných událostí stala významným tokem, který na politické mapě Evropy odděluje dva státy? Jednoznačná odpověď na položenou otázku je nesnadná: známe totiž Nisu Lužickou, Bílou, Černou, Lučanskou i Novoveskou a možná bychom našli i další názvy; jednotné názvosloví kupodivu není zatím vžité. Snad i proto se místní patrioti v roce 1930 rozhodli pramen Lučanské Nisy důstojně označit. V mělké kotlině na pomezí Smržovky a Nové Vsí byl umístěn kámen, který nenechává nikoho na pochybách, kde se tato říčka rodí, Prameniště postupně zpustlo a znovu upraveno bylo až před několika lety.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)