Kopanina

Vzhled vyhlídkové věže na Kopanině se také díky jejímu cihlovému tělu blíží industriální kráse komínové architektury. Těžko říci, jestli byly litinové prvky, špičatá okénka a pálené cihly na stavbu této jediné ryze české vyhlídkové věže v jizerském podhůří použity spíše v duchu tehdejší módy, nebo kvůli konkurenci mezi touto rozhlednou a Štěpánkou.

Kopanina (657 m n. m.) je jednou z prvních rozhleden, kterou vybudoval KČT.
Projekt na vystavění rozhledny vypracoval již v roc 1893 Ing. František Duba, člen Klubu českých turistů. Ještě na podzim téhož roku byl položen základní kámen rozhledny. 18 metrů vysoká věž byla vystavěna z pálených cihel, na konci zakončená ochozem. Práce byly úspěšně završeny 3. června 1894 slavnostním uvedením rozhledny do provozu.
Vrch Kopanina a rozhledna na něm patří k oblíbeným cílům návštěvníků Maloskalska, kteří jejich návštěvu mohou spojit s prohlídkou zříceny hradu Frýdštějn či Vranov (Pantheon). Za příznivého počasí je odtud vidět na Český ráj, Ralsko, Bezděz, Ještěd, Jizerské hory i vrcholky Krkonoš.
V dolní části jihozápadního hřbetu se nachází Mandlová hora s nalezištěm drahých kamenů.
Rozhledna je přístupná pěšky po značených turistických stezkách z obcí Malá Skála, Frýdštejn, Pulečný a Klíčnov. Autem lze dojet do obce Kopanina na parkoviště. Klíče od rozhledny je nutné vyzvednout v osadě Kopanina, v domě č.p. 258 u paní Janků.
(foto z kalendáře Matyáše Gála, text Český ráj)

Kopanina cihlová svatyně českého vlastenectví

TŘI JSME LEŽELI NA PRKENNÉ PODLAZE rozhledny na Kopanině. Když chtěl jeden z nás odejít do tmavé nocí po schodech dolů, a to se občas i na rozhledně stává, museli se všichní zvednout, aby bylo možné otevřít poklop spojující vyhlídkovou plošinu s litinovým schodištěm. Motali jsme se ve tmě jeden přes druhého v maličkatém prostoru vyhlídky.

Na žádné z jizerskohorských vyhlídkových věží člověk nezažije tak silně onen zvláštní pocit strážce majáku jako tady na Kopanině za noci. Co si sem člověk přinesl, to má, zapadne za ním poklop, svět dole na zemi ztmavne a zmizí; důležitý je již jen pohled do kraje. Tři muži na majáku, baterkami jsme osvětlovali prostor ze všech stran obklopený skleněnými okénky. Okolo tma narušovaná světlem: růžovo-oranžová záře nad Prahou, blikající světýlka lamp veřejných osvětlení ve vesnicích, nasvětlený Ještěd, krajinou se pohybující červené a bílé světelné body — na obloze patří letadlům, v temnotách níže pak autům. Na Kopanině je cítit mohutnost světa, i za noci se celý hýbe a chruje; i na majáku jsme jeho součástí, maličkatí pod černou oblohou plnou hvězd, která se nad ránem proměnila V opravdové moře mlhy.

Málo se ví, že tato vyhlídková věž na Kopanině bývala nazývána Rozhlednou Čeňka Pacita, turnovského světoběžníka, dobrodruha a všeuměla. Když jsem se brzy ráno na kopaninském majáku probouzel se šploucháním moře v hlavě a s mlhou za okýnky, začal se mi na stropě pod stříškou rozhledny promítat jeho podivuhodný příběh. S vyhlídkovou věží má sice společné jen to jméno, dnes již navíc dávno zapomenuté, ale je jednou z nejzajímavějších postav, které se s touto krajinou pojí. Čeněk Paclt se narodil 14. července 1813 v Turnově v rodině obchodníka s drahokamy. V Jičíně se sice vyučil mýdlařem, ale poté mu doslova chytily boty toulavým plamenem. Zmizel kdesi v Uhrách, brousil ve Vídni kameny; pak odjel do Varšavy, kde chtěl podle vzoru svého otce obchodovat s drahým kamením. Nedařilo se mu však v Evropě zrovna tak, jak čekal, a proto sebral zbytky peněz a v září 1846 odplul do New Yorku. Tam se chvíli zbůhdarma potloukal a následně zamířil na jih. Je tragikomické, že do New Orleansu nakonec nedorazil, protože pod ním shořel parník. Skončil tedy jako dobrovolník v americké armádě; bojoval s Mexičany a pomáhal při stavbě pevností. Po pěti letech služby získal od armády výsluhu a pozemky, na nichž začal pěstovat ovoce. Ale boty jej asi stále pálily, protože náhle vše prodal a chvíli se opět toulal po Spojených státech. Roku 1853 náhle nastoupil na parník a vrátil se do Turnova. Tam se dlouho neohřál a už byl opět na cestách — New York, Brazílie, odtud roku 1857 odplul kvůli zlaté horečce do Austrálie. Z ní také kvůli zlatu rychle odjel do Indie, aby se za čas přes Hongkong a Singapur zase vrátil zpátky. V Turnově se objevil opět nakrátko až roku 1863, ale rok nato už je zase na lodi a čtyři měsíce pluje přes půlku světa zpět do Austrálie, kde hodlal zbohatnout na zlatě a drahém kamení. Místo toho tu dva roky cestuje od jednoho naleziště ke druhému, víceméně bez úspěchu; přepadla jej malárie, kurděje i domorodci. Austrálie tedy Pacltovy sny nenaplnila, a tak nakonec nastoupil na parník a odjel na Nový Zéland. Tam se ovšem hned dostal do války mezi Angličany a Maory a raději se rozhodl pro návrat domů do Turnova. Čekalo jej tam ovšem nemilé překvapení — zjistil, že jeho oba bratři jsou mrtví a že se tedy již nemá kam pořádně vracet ze svých toulek po světě; přesídlil tedy do Prahy, kde se aktivně účastnil českého vlasteneckého života. Když již policie chystala Pacltovo zatčení, prchá do sousedního Německa, a když se v Berlíně dozvěděl o objevu jihoafrických diamantových polí, chytil mu opět plamen v podrážkách a bylo rozhodnuto. Brzy odplouvá z Anglie do jižní Afriky, kde pátrá namáhavě, ale opět nepříliš úspěšně po diamantech. V té době byl již poněkud zestárlým dobrodruhem, zdá se, že jej celoživotní putování a bezúspěšné hledání bohatství muselo zlomit. V roce 1875 přerušil písemné kontakty s přáteli v Čechách, a přestože jej v roce 1881 rakousko-uherské úřady omilostnily a sám turnovský starosta jej vyzýval k návratu, Paclt se již nikdy do krajiny pod Kopaninou nepodíval. V roce 1884 od něj přišel úplně poslední dopis a v létě 1887 dorazila do Čech smutná zpráva, že Čeněk Paclt v červnu toho roku zemřel. Více jak sedmdesátiletý dobrodruh byl nalezen mrtev ve svém stanu v jihoafrické Keiskammě... Nedlouho poté byla na Kopanině turisty postavena rozhledna, pojmenována Pacltovým jménem; z úcty k putování tohoto neuvěřitelně odhodlaného cestovatele, který kdysi napsal: "Bloudím světem jako Ahasver, mnohé útrapy zbrázdily mé líce a od nekonečných trampot zbělel můj vous i vlas. A přece, jak je to krásné, když člověk tak volně boží přírodou putuje a netrudí se pranic tím, kde kosti složí." Na samém pomezí Jizerských hor, Ještědského hřebene a Českého ráje stojí na stejnojmenném vrchu (657 m n. m) rozhledna Kopanina, jeden z nejoblíbenějších cílů Maloskalska. Překrásně je odtud vidět rozmanitou krajinu — horské hřebeny Ještědu, Jizerek a Krkonoš, romantické údolí Jizery i všechny turistické magnety Českého ráje.

Na starých fotografiích je vidět, jak si zdejší čeští horalé vážili tohoto nepříliš úrodného kraje; louky a bramborová políčka zde nacházíme táhnoucí se až k samému vrcholu kopce. Dnes v bramborových řádkách rostou smrky.

Na jazykové hranicí mezi českými a německými vesnicemi, kde — stejně jako kdysí na Štěpánce němečtí turisté — chtěli Češi postavit jakousi symbolickou strážní věž svého vlastenectví. Důležité bylo, že v roce 1892 vznikl v blízkém Turnově odbor Klubu českých turistů, který jeden ze svých prvních výletů směřoval symbolicky na jazykovou hranici, právě na vrch u Kopaniny, z něhož byl překrásný výhled do údolí Jizery. V té době byla zrovna nad Příchovicemi dokončována cihlová rozhledna Štěpánka a je velmí pravděpodobné, že zrovna ona se stala předlohou pro záměr postavit na návrší u vesničky Kopaniny obdobnou věž - z cihel a v novogotickém stylu, typickém pro sychrovské Rohany. Turnovský KČT zakoupil brzy nato potřebný pozemek a vcelku rychle získal i tři tisíce zlatých na samotnou stavbu. Osmnáct metrů vysokou věž z pálených cihel, rozdělenou pískovcovými římsami a zakončenou cimbuřím, navrhl turnovský stavitel a člen klubu Ing. František Duba. Již na podzim následujícího roku — 29. října 1893 — byl položen základní kámen a hned nato zahájila zdící práce firma turnovského stavitele Karla Knopa. Postupovaly tehdy velmi rychle a dokončeny tak mohly být již 3. června 1894, kdy byla rozhledna slavnostně otevřena.

Na česko-německém jazykovém pomezí to byl velký den, Kopanina byla totiž jedinou opravdu českou vyhlídkovou věží poblíž Jizerských hor. Čeští turisté se proto chtěli blýsknout; z Prahy byl dokonce vypraven zvláštní vlak. Vlastenci dorazili na maloskalské nádraží, odkud stoupali nahoru na rozhlednu, doprovázeni hasiči a pěveckým souborem Cyril z Jenišovic. Ve tři hodiny odpoledne se davy lidí shromáždily pod vyhlídkovou věží. Po projevech a zapění Chorálu národa českého předal stavitel Knop klíče od rozhledny jednateli turnovského odboru panu Reslovi, který svými vřelými slovy novou věž předal turistické veřejnosti.

První den po úzkých schodech vystoupalo na věž téměř půl tisíce výhleduchtivých výletníků, kteří zaplatili turnovskému odboru KČT na vstupném 20 zlatých a 7 krejcarů. Doba si vyžadovala velká gesta a symboly, cihlová věž byla proto pojmenována po nedávno zesnulém turnovském světoběžníkovi Čeňku Pacltovi. Tento název se však příliš neujal a častěji bylo pro označení rozhledny užíváno jméno blízké vísky Kopanina.

V původní podobě vydržela rozhledna jen krátce, v roce 1936 byl ochoz s cimbuřím zvýšen a zastřešen; k litinovým novogotickým schodům přibyl ještě dřevěný žebříček, který dnes vede k poklopu do zasklené vyhlídkové plošiny. Čeští turisté si výhledu rozhledny užívali do roku 1938, kdy připadla společně s okolími vesnicemi k území zabranému Německem. Věž postavená jako hrdá stráž českého vlastenectví musela být symbolicky pokořena, a proto byla okamžitě přejmenována po vůdci sudetských Němců Konradu Henleinoví na Konradhöhe (Konradova výšina). Po válce se nakrátko vrátila opět turnovským turistům, v souvislosti se zánikem KČT roku 1948 nakonec přešla na Tělovýchovnou jednotu Frýdštejn a v roce 1965 ji převzal tehdejší Místní národní výbor Frýdštejn. Po roce 1990 se rozhledna Kopanina konečně dostala do majetku obce Frýdštejn, která ji dala roku 1999 kompletně renovovat.

S výstupem na Kopaninu je spojeno půvabné vypůjčování klíčů v domku ve stejnojmenné horské osadě, která dnes patří k obci Pulečný a v sedmi chalupách zde trvale žije jen pět obyvatel. Z občasných návštěv mám dojem, že ti zde žijí stále jako za krásných, starodávných časů. Výletník zde zaplatí zálohu, dostane klíč, přejde s ním lesem na území obce Frýdštejn, kde si otevře rozhlednu. Trochu se pokochá výhledem, sestoupí po schodišti, rozhlednu zamkne, klíč vrátí v Kopanině a jde dál svojí cestou.

zdroj: Příběhy jizerskohorských rozhleden: Marek Řeháček - Jan Pikous - Petr Kurtin, 2011