"Když máš v chalupě orchestrion, nevadí, že do ni fičí..." zpívá Waldemar Matuška v písni v senálu Chalupáři (1976). Na Liberecku se výrobou flašinetů, pianol, polyfonů, hracích strojů a orchestrionů zabyvalo hned několik firem - J.Harwardt, J.E.Koch, A.Proksch...

K těm nejúspěšnějším ale jednoznačně patřili chrastavští bratři Riemerové. Augustin Riemer, žijící na Panenské Hůrce, získává první flašinet v roce 1845. Rozebírá ho a snaží se vyrobit funkční kopii. Pokus doslova změnil život celých generací této původně zemědělské rodiny. Vyrábí stále nové a nové kusy a daří se je prodávat. Zakládá firmu Josef Riemer und Söhne. Výrobu zahajuje na Bedřichovce, později staví velký výrobní areál v centru Chrastavy a zaměstnává až dvacet lidi. Začínají produkovat i rozměrné, krásně zdobené hrací skříně i orchestriony. Ty jsou určeny jak do místních, libereckých, jabloneckých, tanvaldských restauračních podniků, ale i na vývoz. Riemerové exportují do celého Rakouska-Uherska, Francie, Belgie, Ruska, ale i do USA. Po roce 1945 byli Riemerové vysídleni, ale od roku 1947 se v areálu Riemerovy firmy začaly vyrábět varhany. I přes vyhlášenou kvalitu a dobré jméno výrobků, byla výroba o pět let později ukončena.

zdroj: kalendář Vyprávění o mistech a lidech z Jizerských hor i jejích podhůří, 2023

Dřevěná skříň vpředu krémové barvy, malovaná, zlacená a vyřezávaná secesní dekorací, centrální motiv větrného mlýna. Značeno "Josef Riemer´s Söhne, Orgelfabrik Kratzau-Böhmen-Bahnhofstrasse". Dřevěný válec s jedenácti melodiemi, 40 originálních píšťal, 5 registrů. Pohon železným kolem s dřevěnou rukojetí. Čechy kolem 1900, rozměry 120 x 145 x 68 cm,  (zdroj: https://eaukce.antiques-auctions.eu/)

Historie firmy Riemer Kratzau – Chrastava

Text: Jiří Volný | fotografie: archiv SM

Když se 3. ledna roku 1793 v malém domku č. 11 na Panenské hůce Josefu J. Riemerovi (*15. března 1753) a jeho ženě Johanně Arnold narodil syn Augustin, manželé určitě netušili, že jde o budoucího zakladatele úspěšné firmy Riemer, která pak téměř sto let vyráběla a dodávala flašinety, piana a orchestriony do celé Evropy, Ruska a Ameriky.Ve svých 23 letech, 26. listopadu 1816, si Augustin Riemer bere za manželku Barbaru Neschedu z Krnska. V následujících letech se jim narodí tři synové – August, Bernard a Josef. Zemědělec a sedlák Augustin v zimním období opravuje hodiny a staví jesličky pro děti. Kolem roku 1845 získává první flašinet, zřejmě hrací stroj ze Schwarzwaldu nebo od souseda z Panenské Hůrky č. p. 13 Antona Eduarda Haupta, který v té době vyrábí flašinety. Tato událost zásadně mění život celé rodiny Riemerů. Augustin jej rozebírá, vylepšuje a zkouší ho sám vyrobit. Po zjištění, jak snadná je jeho výroba, zakládá společně se svými syny firmu na výrobu flašinetů. 

Té dává jméno Riemer Kratzau a zapisuje ji v obchodním rejstříku v Liberci (Reichenberg). Její flašinety se postupně stávají v okolí vyhledávanými a začínají konkurovat ostatním výrobcům.Pro úspěšně se rozvíjející výrobu se stává dílna na Panenské hůrce (Frauenberg) svojí velikostí nedostatečnou. V roce 1849 nalézá Augustin vyhovující prostory pro dílny v Bedřichovce (Friedrichsheim) u Machnína. V roce 1860 firma za-městnává již 20 dělníků a dodává flašinety do Čech i celé Evropy. Dne 21. února 1866 Augustin Riemer umírá a firmu i s dílnou přebírají jeho tři synové. Firmě dávají název Gebrüder Riemer und Söhne. Bratři Bernard a Josef nalézají na Tržním náměstí v Chrastavě vhodný pozemek (parcely č. 80 a 81). Ten kupují a staví zde nové dílny a obytné domy, místu se začíná říkat Orgelburg. Při výrobě používají novou moderní techniku – parní stroj s transmisí k pohonu pil a lisů. Nejstarší z bratrů August brzy odchází z firmy a vrací se zpět do původních dílen v Bedřichovce. V roce 1888 dochází v Orgelburgu k výbuchu parního stroje, při němž Julius Riemer starší málem přichází o život.

V témže roce se nejmladší z bratrů Josef Riemer stěhuje z Orgelburgu a staví novou dílnu na Nádražní ulici 3 (Bahnhofstraße, dnešní budova pošty). Zde spolu se svými syny Josefem a Gustavem zakládá firmu Josef Riemer's Söhne, která vyrábí flašinety a kostelní varhany. Dne 8. října 1859 se koná svatba Bernarda Riemera (* 31. října 1830) a Albertiny Breuer (* 6. ledna 1838, † 29. listopadu 1926) z Vratislavic. V průběhu jejich manželství se jim narodí tři synové: Robert, Julius a Heinrich. Bernard spolu s nimi pak pokračuje ve výrobě flašinetů a orchestrionů, svou provozovnu dále rozšiřuje a v roce 1896 ji svým synům předává. Vzniká tak nová firma Gebrüder Riemer. Na konci 19. století zřizují Riemerové současně s firmou A. E. Haupta dílny na výrobu flašinetů také v nedaleké Žitavě. Tím se díky nově postavené železnici výrobky společnosti přibližují berlínskému trhu. Tam také zařizují prodejnu svých produktů, které se tak snáze dostávají do Evropy i celého světa. V roce 1900 se koná v Berlíně výstava berlínského umění. Zde vystavují s úspěchem své výrobky firmy Gebrüder Riemer i Eduard Haupt, které tu zastupují výrobce flašinetů ze severních Čech.V roce 1903 umírá Bernard Riemer. Od roku 1903 vyrábějí bratři Riemerové hudební skříně s notovým zápisem a světelnými efekty, ale také hudební automaty a piana. Vyváží je do celé rakousko-uherské monarchie.

Německa, Francie, Švýcarska, Belgie, USA a Ruska. Firma se stává světoznámou a mění název na Gebrüder Riemer Musikwerke u. el. Klaviere. Blížící se hospodářská krize poptávku po mechanických hudebních stro-jích dramaticky snížila, avšak díky rozhodnosti bratří Riemerů zůstala firma před krizí alespoň dočasně ochráněna.Od roku 1925 staví dva druhy klavírů – Granat 105 a Granat 120. Zaměstnává 70 zaměstnanců

na 1 000 m2. Vysouší dřevo a najímá si cihelnu ve Velké Chrastavě (Ober Kratzau). Další činností společnosti je výroba nábytku pro kanceláře a bydlení, zvláště oblíbené jsou registratury na dokumenty do kanceláří. Kolem roku 1930 Robert Riemer a Heinrich Riemer firmu rozdělují. Juliu Riemerovi (* 6. ledna 1867, † 20. dubna 1934) a jeho ženě Martě Breuer (* 14. června 1879, † 7. června 1945) z Machnína se za dobu jejich manželského svazku podaři-lo přivést na svět dva syny Julia Heinricha Riemera (* 15. června 1902, † 20. února 1972) a Ottu Josefa Roberta Riemera (* 24. května 1905, † 21. června 1978). Spolu s nimi Julius později vede část společnosti, která se věnuje výrobě hudebních automatů. Klavíry – pianoly – upravují na elektrický pohon. Skladba je zde naprogramována na děrovaných papírových pásech, z nichž zaznívají mezi lidmi oblíbené písně vhodné k tanci a poslechu (například Před vejtoňskou hospodou, Bubliny nebo Riesengebirglers). Vyrábí také automatofonické hudební skříně – orchestriony s pneumatickým pod-tlakovým systémem hraní, velmi podobným jako u pianol. Při výrobě dochází ke kooperaci s firmami Poppers Leipzig a Edmund Görlach Reichenberg, jak bylo v té době zcela běžné. Po smrti Julia Riemera star-šího vedou podnik jeho synové.Příchod rozhlasových přijímačů a gramofonových desek vytlačil z trhu elektrické klavíry – pianoly. V závodě jsou nuceni upravovat již vyrobené pianoly zpět k normálnímu ručnímu hraní. 

Synové se přizpůsobují poptávce a zájmu trhu a rychle upravují závod na výrobu rozhlasových přijímačů. Vyrábí Radio Riemer, které si brzy získá dobrou pověst díky kvalitě a spolehlivosti.Vývoj přerušila až druhá světová válka. V roce 1940 je Otto Riemer povolán na frontu a Julius Riemer vede po celou dobu války závod sám. Firma však stále vyrábí pro civilní sektor, dostává též vojenské zakázky. Po skončení války roku 1945 jsou příslušníci rodiny Riemerů vysídleni do Bavorska (Ingolstadt), kde se oba bratři opět setkávají. V čele obnovené firmy stanul Otto Riemer. Vzniká takzvaný Piano-Haus, který již nevyrábí, ale pouze prodává různé typy klavírů.V roce 1962 je výroba rozšířena o sortiment keyfar, fléten, notových záznamů a školních nástrojů. Dále se firma zabývá poradenstvím a výukou varhanní hry. V roce 1965 vstupuje do firmy Wolfgang Riemer jako stavitel a ladič pian. V roce 1971 se firma soustřeďuje z pěti domů v Ingolstadtu do jednoho objektu na Theresienstraße 18 a vzniká tak vlastně další "varhanní hrad" (Orgelburg), tentokrát s výukou hry na hudební nástroje.Roku 1976 umírá Otto Riemer a firmu přebírá jeho syn Wolfgang Riemer (* 28. dubna 1943). Společnost se zabývá opravami, poradenskou činností a výukou hry na elektrické varhany a jiné hudební nástroje.

Redakční poznámka: Text byl převzat z knihy VOLNÝ, Jiří (ed.). Flašinety a kolovrátky. Liberec: Severočeské muzeum v Liberci, 2009. ISBN 978-80-87266-02-1