Jičín je město v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji v severovýchodních Čechách. Město leží v Jičínské pahorkatině na řece Cidlině. Žije zde přibližně 16 tisíc obyvatel.

S Jičínem je především spojeno působení Albrechta z Valdštejna, vrchního velitele císařských vojsk za třicetileté války. Jako frýdlantský vévoda si zvolil město za centrum své "terra felix" (šťastné země) a učinil z něho rezidenční sídlo a hospodářské centrum frýdlantského vévodství.

V druhé polovině devatenáctého a na počátku století dvacátého byl Jičín znám jako město úřadů, spolků a škol. Město se stalo neoficiálním střediskem rozsáhlé oblasti Podkrkonoší. Konaly se zde tradiční trhy. Spolkový život ovlivnil řadu lokálně-politických rozhodnutí a projevoval se bohatým kulturním a sportovním životem jičínských občanů. S nově zpřístupněnými Prachovskými skalami zde vzniklo významné centrem turistiky jako podpora vznikajícího cestovního ruchu.

V polovině dvacátého století bylo historické jádro města vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Jádrem památkové rezervace se stalo Valdštejnovo náměstí s převážně renesančními a barokními měšťanskými domy s podloubím. V roce 2016 získalo město titul Historické město roku.

Pro množství historických památek, od gotických až po prvorepublikové, je Jičín turisticky vyhledávaným místem a také "bránou" do Českého ráje, respektive Prachovských skal.

Novodobým symbolem se stala také postava loupežníka Rumcajse. Jeho příhody popsal ve svých knihách pro děti spisovatel Václav Čtvrtek. Dětství prožil u dědečka v Jičíně. V roce 2020 oslavil třicetileté jubileum festival Jičín – město pohádky. Sousedními obcemi sídla jsou Podhradí, Brada-Rybníček, Staré Místo, Dílce, Valdice, Vitiněves, Radim, Tuř, Úlibice, Kacákova Lhota, Kbelnice, Holín a Železnice.

Historie

Kolem roku 1300 bylo město založeno jako královské v místě dnešního Starého Místa. Brzy bylo přeneseno severněji asi o 2 km na ploché návrší, chráněné řekou Cidlinou. První písemná zmínka se nachází v zakládací listině strahovského kláštera z dvanáctého století. Jičín jako statek je pak zmíněn v listině z roku 1293 Guty Habsburské čili Jitky, manželky Václava II., po níž se podle jedné z hypotéz dodnes nazývá. Ve své době však byla královna známa pouze jako Guta, tedy nejde asi o pravděpodobnou verzi. Odvození názvu města od jména domnělého lokátora Jíky odporuje fakt, že zmíněné křestní jméno v době založení města není doloženo. Třetí možnost, odvození od výskytu množství "díků" (divoké černé zvěře) uvádí jako původní podobu jména města Dičín.

V této době se ve městě rozvinul obchod a řemesla. Byly postaveny první gotické stavby mezi něž patří kostel sv. Ignáce. Roku 1337 prodal český král Jan Lucemburský město šlechtickému rodu Vartenberků. Ti zakládali v okolí nové vsi a zasloužili se o další rozvoj města. V době renesance patřilo město rodu Trčkům z Lípy, kteří postavili Valdickou bránu a kamennou vodárenskou věž. Dále pak město vlastnili Smiřičtí ze Smiřic. Ti se zasloužili o výstavbu jičínského zámku.

Po bitvě na Bílé hoře si Jičín za svoje sídlo vybral Albrecht z Valdštejna, které se tak de facto stalo hlavním městem autonomního Frýdlantského vévodství. Prostory pro přestavbu města získal vykoupením měšťanských budov a založením Nového města. Byly postaveny veřejné i soukromé budovy pro vévodu, jeho příbuzné ale také pro úředníky i měšťany. Prostory pro další výstavbu získal založením Nového města a rozšiřováním předměstí. Přivedl do města italské architekty s novým stavebním slohem (manýrismus). Mezi přední umělce lze zařadit jména jako Giovanni Battista Marini, Andrea Spezza, Nicolo Sebregondi a také Giovanni Battista Pieroni. Pro Valdštejna pracovali sochaři Adrien de Vries, Baltazar Staedel a Lorenz Hartwig. Mezi další umělce patřili malíři Ambrož Fritsch a Jan Schlemiiller, řezbář Arnošt Jan Heidelberger nebo kameník Domenico Canevale a řada dalších. V roce 1633 vypracoval Nicoto Sebregondi územní plán města, který počítal s vévodovou představou, že se město zvětší na pět set šedesát domů z původních dvou set. Územní plán patřil k prvním ve střední Evropě. V této době byl postaven barokní kostel svatého Jakuba nebo kamenná vodárenská věž. Po vévodově smrti bylo město Jičín vypleněno švédskými a císařskými vojsky. České země byly násilně rekatolizovány a Jičín nebyl výjimkou. Tovaryšstvo Ježíšovo přišlo do města v zimě roku 1622. V roce 1628 zde založilo gymnázium a jezuitskou kolej. K prvním žákům patřil Bohuslav Balbín, který zde později také učil. Studoval zde i budoucí pražský arcibiskup Daniel Josef Mayer z Mayernu.

V druhé polovině sedmnáctého století přešlo město dědictvím do majetku rodu Šternberků. Byla rozšířena jezuitská kolej (1658) a dostavěn hřbitovní kostel Panny Marie de Sale (1661). Růst města brzdily četné požáry. Nejvíce poničil požár střed města v květnu 1681. Mezi lety 1686 až 1692 byl budován jezuitský seminář, jehož komplex byl dostavěn až po dalším požáru v roce 1717. V té době byla přistavěna také nemocnice s lékárnou.

Po zrušení jezuitského řádu, byla 28. října 1773 zrušena i jičínská řádová kolej. V roce 1776 zde byla zřízena kasárna. O rok později zaniklo i gymnázium. Budova semináře byla po požáru v červenci 1778 prodána soukromníkům. Poté co sídlo Bydžovského kraje bylo v roce 1784 přestěhováno do Jičína, vznikly zde další úřady a školy a město rostlo.

Devatenácté století

Na počátku století byla vybudována sít císařských silnic a zlepšilo se spojení s okolními městy. Jičínské náměstí bylo roku 1786, poprvé od Valdštejnových časů, znovu vydlážděno. Byla zbořena Velišská brána, Pražská brána a kaple sv. Jana Křtitele. Hradby přestaly být udržovány. Valdická brána byla opravena v roce 1840 a stala se symbolem města. Rozrůstalo se především Valdické předměstí. V roce 1823 zde byla postavena soukromá nemocnice a v roce 1841 hostinec Hamburk. Seminární dvůr na Holinském předměstí byl přestavěn roku 1793 na poštu. Ta zde sídlila do roku 1877. Vodárenská věž byla v roce 1845 modernizována. Poblíž, na rybníku Kníže byla ve stejném roce vybudována vojenská plovárna. Uprostřed židovského ghetta, v severovýchodní části Starého města byla v roce 1784 postavena synagoga. Většinu domů vnitřního Starého města empírově přestavěl mezi lety 1840 –1852 stavitel Josef Opolzer.

Gymnázium bylo obnoveno v roce 1807. Působila zde učitelů jako například František Ladislav Rieger, první profesor češtiny Josef Chmela, spisovatel Antonín Fáhnrich nebo František Šír a Karel šimon Macháček. Ze studentů lze jmenovat například Františka Ladislava Riegera, fyzika Františka Adama Petřinu, slavistu Josefa Koláře, nebo Josefa Schóbla a další. V devatenáctém století se město stalo jedním z center českého národního obrození. Knihtiskárna, kterou provozoval od roku 1815 František Kastránek, vydávala jarmareční písničky nebo soukromé i úřední tisky, ale i publikace Františka Šíra, Josefa Hollmana, Františka Vetešníka a dalších autorů. V roce 1848 ve městě vznikla také národní garda.

V roce 1850, když začalo platit nové správní rozdělení země, se město stalo krátce sídlem Jičínského kraje. Po zrušení politických krajů v roce 1862, zde zůstalo sídlo krajského soudu a okresního hejtmanství.

Ve městě se zvyšoval počet obyvatel i domů. Rostl politický, hospodářský a kulturní význam města. V roce 1866 se města dotkla Prusko-rakouská válka bitvou u Jičína. Tu připomíná vojenský hřbitov ve Kbelnici, který je místně znám jako ossarium. Růst města nezastavila ani první světová válka. Na Valdickém předměstí, podél Husovy ulice se stavěly soukromé i veřejné budovy, hostince a obchody. Vznikala též průmyslová část města. Mezi první větší průmyslové podniky patřil cukrovar, založený v roce 1870. O rok později byla postavena železniční dráha do Ostroměře, později prodloužená do Hradce Králové. V roce 1881 spojila další trať město s Nymburkem a roku 1903 s Turnovem. V osmdesátých letech 19. století začali bratři František a Antonín Knotkovi v Jičíně podnikat v oblasti hospodářských strojů. Knotkova továrna své výroby výrobky záhy exportovala do Ruska a do dalších států. Firma se rozrůstala. Mezi válkami zde pracovalo až 750 dělníků, a vyrábělo se zde 8 650 zemědělských strojů. Po znárodnění se továrna přejmenovala na Agrostroj a své místo si v rámci trhu RVHP udržela.

Od roku 1888 začala ve městě působit Marečkova cihelna a mlýn. V roce 1907 byla založena Rousova továrna na piana a o rok později Friedrichova koželužna na Novém městě. Vznikaly i další tiskárny. V roce 1862 otevřel kamenotiskárnu František Návesník, o deset let později začal provozovat tiskárnu Antonín Čapek a v roce 1896 vznikla tiskárna Kabátníkova.

Bylo postaveno několik školních novostaveb. Vedle nižších škol byla postavena v roce 1867 reálka, v roce 1883 budova gymnázia. Následující rok byl otevřen nový učitelský ústav. Mezi lety 1859 až 1873 byl také dostaven kostel sv. Jakuba Většího.

Koncem století, v roce 1880 navštívil město Bedřich Smetana. V roce 1892 zde koncertoval Antonín Dvořák a roku 1899 Jan Kubelík. O dva roky později navštívil město Jaroslav Kocián. Hostovala zde Otýlie Sklenářová-Malá, později také Hana Kvapilová a Eduard Vojan.

Dvacáté století

V roce 1904 byla postavena městská plynárna, v roce 1907 kanalizace, vodovod a zavedeno telefonické spojení. Kino bylo otevřeno ve městě v roce 1912. Veřejná nemocnice, otevřená v roce 1863 na Novém městě, byla roku 1908 přestěhována do nové budovy.

Na počátku 20. století zde profesor Tomáš Garrigue Masaryk uskutečnil několik cyklů přednášek v tzv. univerzitních kursech jičínských. Některé vyšly i knižně (Národnostní filosofie doby novější, Jičín 1905). Dne 22. října 1921 se prezident Masaryk s ministerským předsedou Eduardem Benešem a Františkem Udržalem, ministrem obrany účastnil slavnosti 22. pěšího pluku. Promluvil k vojsku a navštívil jičínský Sokol, závody Knotkovy, podniky rolnického družstva a radnici města.

Během první československé republiky se město rozrůstalo především na bývalých předměstích, například vilová čtvrť Čeřovka. Rozvoj průmyslové výroby stagnoval. Největší závod ve městě zůstala Knotkova továrna na zemědělské stroje. Závod zaměstnával na osm set pracovníků a specializoval se především na výrobu zemědělských strojů. U nádraží byly v roce 1918 založeny Rolnické družstevní podniky, nejprve jako sušárna čekanky. Postupně zavedly výrobu cikorky. Nová moderní mlékárna byla postavena v roce 1924. Vedle drobných firem jako byla výroba kosmetiky Lašek a spol. nebo Holečkova cihelna a pila, šroubárna a strojírna, dosáhly rychlejšího rozvoje Mazánkovy školkařské závody v Soudné, které pěstovaly ovocné a okrasné stromy a keře.

Modernizace nádraží proběhla v roce 1936. Odbavovací hala byla vyzdobena nástěnnými malbami. Modernizaci města ovlivnilo schválení prvního zastavovacího plánu města v roce 1920 a také napojení Jičína v roce 1924 na rozvod elektrického proudu.

V období první republiky bylo otevřeno Mrňákovo divadlo, více známé jako Biograf Český ráj.

Výstavbu města v tomto období ovlivnil architekt Čeněk Musil. Projektoval převážně ve funkcionalistickém stylu. Byl podepsán pod většinou veřejných budov, postavených v letech 1922 až 1940 jako byl rozsáhlý areál Pelikánovy okresní nemocnice, Studentský dům s okresní knihovnou, hotel Slávie, hospodyňská škola, obchodní akademie a budova okresního úřadu. Architekt Musil řídil i další stavby a rekonstrukce, navrhl například obnovu zámeckého parku.

Město koupilo v roce 1936 od rodu Trauttmansdorfů zámek, Valdštejnovu alej, Libosad s Lodžií, Zebín a další pozemky.

Roku 1939 bylo město stejně jako zbytek okleštěných českých zemí obsazeno německými vojsky a stal se hlavním městem okresu "Jitschin". Po roce 1946 došlo ke znárodňování velkých závodů. V roce 1968 obsadila město vojska zemí Varšavské smlouvy a polští vojáci zastřelili na křižovatce Na Letné muže a ženu, dnes tuto událost na místě připomíná pomník. Velkou základnu měla sovětská vojska až do roku 1991 v jezuitské koleji, čímž přispěla k její devastaci.

V druhé polovině dvacátého století bylo město poškozeno stavebními zásahy, které se dotkly okrajových částí města. Historická část zůstala prakticky nedotčena. Vedle autobusového nádraží byla postavena jedenáctipatrová budova okresního soudu a nižší budova bývalého okresního výboru KSČ.

V roce 2019 byl založen Jičínský spolek pro architekturu a urbanismus, jehož dlouhodobým cílem a aktivitou je příprava virtuálního průvodce po moderní architektuře Jičína – Jičínského architektonického manuálu.

Po roce 1989 došlo k privatizaci státních společností. Ve městě vznikla nová průmyslová zóna.

zdroj: Wikipedia