Jak se Češi učili před 120 lety jezdit na lyžích.

Pavel Baroch 15. ledna 2014 

Žádné přezkáče, kovové hrany na lyžích nebo superlehké hůlky přesně do rukou. "Prkna", na nichž první čeští lyžaři před více než 100 lety sjížděli krkonošské svahy, by si dnes na vrcholku kopce většina turistů bála připevnit na nohy, ukazuje náš další díl seriálu Stroj času.

 I když jsou Krkonoše považovány za Mekku českého lyžování, úplně první lyže se v českých zemích objevily v Praze. V roce 1887 se polární badatel Fridtjof Nansen připravoval na cestu na lyžích napříč Grónskem. A právě jeho výprava vyvolala v Evropě první a nikdy neskončenou vlnu zájmu o lyžařský sport.
Nejinak tomu bylo v zemích Koruny české. První lyže přivezl z Norska v roce 1887 pražský průmyslník Josef Rössler Ořovský a vyrážel na nich na první pokusné jízdy ve Stromovce a v okolí Prahy.

"Masový rozvoj českého lyžování ale nastává až v Krkonoších," připomíná se oprávněně v Krkonošském muzeu v Jilemnici, kde je lyžování věnována stálá expozice s názvem Bílou stopou.

Hrabě Harrach průkopníkem

Zajímavostí je, že v Krkonoších, kde po staletí žili vedle sebe Češi a Němci, se lyžování do značné míry vyvíjelo národnostně odděleně. V západní, převážně české oblasti hor, se objevily první lyže především zásluhou hraběte Jana Harracha, jedné z nejvýznamnějších postav krkonošské historie,
"V zimě roku 1892 a 1893 nechává správa jilemnického panství zhotovit lyže pro své zaměstnance podle vzorů dovezených z Vídně a Thenebergu v Dolních Rakousech," uvádí se na zmiňované výstavě v Jilemnici.
V tu dobu ale už nejspíš na lyžích jezdili první němečtí obyvatelé Krkonoš. Měli sice několikaletý náskok, avšak brzy se rozdíly přinejmenším vyrovnaly. Největší zásluhu na tom, že se lyžování prosadilo jako masová zábava, turistika a zároveň sport, má dolnoštěpánský řídící učitel Jan Buchar, velký propagátor lyžování.
Jedni z prvních lyžařů v Krkonoších.

Ačkoli se první "české" lyže objevily v Praze, Krkonoše se mohou pochlubit také jedním historickým prvenstvím. V zimní sezoně na přelomu let 1894 a 1895 vzniklo v Jilemnici první samostatné české lyžařské sdružení s názvem "Český krkonošský spolek Ski".
Na tuto událost pak o devět let později navázala další významná událost. V roce 1903 založily spolky Český Ski klub Praha, Český krkonošský spolek Ski v Jilemnici a Český Ski klub Vysoké nad Jizerou nejstarší lyžařský svaz na světě. Jmenoval se Svaz lyžařů v království Českém a vychází z něj i dnešní Svaz lyžařů ČR.

Lyžemi proti germanizaci

Ačkoli už od počátku se kromě sjezdu využívaly lyže také na běh a skok, tvarově byly prakticky všechny stejné a na všechny disciplíny se používal jeden typ. Jedinou změnou bylo, že se kromě jedné nebo podvojné hole začaly více prosazovat dvě hole.

Přelom 19. a 20. století ve Špindlerově Mlýně
Lyže se zpočátku ani nemazaly, pokud nepočítáme konzervaci proti vlhkosti. Podkluzování lyží se bránilo například připevněním tuleních pásů na skluznici.
Před První světovou válkou se čeští (a krkonošští) lyžaři natolik zdokonalili v jízdě na svých "prkénkách", že začali v různých závodech konkurovat nejvyspělejším lyžařským zemím. Mezi špičku patřil i nejznámější krkonošský lyžař Bohumil Hanč. Jeho poslední závod v březnu 1913 ale skončil tragicky.
Kromě sportovního lyžování se rozvíjela i lyžařská turistika. Tehdy se nastartoval trend, který funguje do současnosti: do Krkonoš mířili především nadšenci z Prahy.
Dětští učedníci na přelomu 19. a 20. století
"Výlety lyžařů, zejména pražských, konané ve spolupráci s lyžařskými kluby v Jilemnici a ve Vysokém nad Jizerou, byly nejvýznamnější složkou české turistiky v jejích počátcích. Podporovaly české obyvatelstvo Krkonoš nejen ekonomicky, ale v národnostně neobyčejně zjitřeném ovzduší do jisté míry i proti germanizačním tlakům," připomíná se v Krkonošském muzeu.
Dopředu šla i technika. Zdokonalovala se například vázání. A dokonce se objevily pokusy vytvořit zcela nový "krkonošský" typ lyží, bohužel ale skončily neúspěšně.

První lyžáky i turistické mapy

Další rozvoj lyžování nastal až po skončení války. Zatímco v roce 1921 má lyžařský svaz jen něco přes dva tisíce členů, v roce 1030 to už je 17,5 tisíce členů.
A na vzestupu je i závodní lyžování. Kromě tradičních běžeckých disciplín se prosazuje také sjezd a slalom, vznikají i zcela nové obory jako například štafety nebo motoskijöring.
Obrovských vývojem prochází i skok. Poprvé se skákalo už v roce 1896 na Božím Daru v Krušných horách, a to ze střechy zavátého domu. Postupně se ale začaly stavět skokanské můstky a ty nejvýznamnější vznikly právě v Krkonoších.
Už v počátcích lyžování se oblíbenou disciplínou stal skok.
V meziválečném období vznikl v polovině 30. let největší skokanský můstek u Dívčích lávek, dostal název Masarykův a jistý japonský přeborník na něm skočil na tehdejší dobu vynikajících 81 metrů.
V těchto letech už neplatí, že by se jeden typ lyží používal na vícero disciplín. Z kvalitního dřeva se začaly vyrábět i speciální lyže na sjezd nebo skok.
"Už v roce 1926 si C. Černý, zaměstnanec slavné pražské firmy V. J. Rott, nechal patentovat umělé hrany. Ve třicátých letech k nám pronikly ze zahraničí první kovové skluznice," připomíná výstava o krkonošském lyžování v Jilemnici.
Zdokonalovaly se i hůlky a začaly se šít speciální lyžařské oděvy pro muže i ženy. V obchodech se poprvé objevily větrovky, které jsou populární do současnosti. A lyžaři si mohli pořídit i speciální boty, takzvané "lyžáky".

Války vždycky znamenaly obrovský útlum lyžování, i tak se ale našel čas na závody. Snímek z roku 1940
Rostoucí obliba lyžování se odrazila i ve zdokonalování turistického zázemí. Rozšiřovala se síť značených cest, k dostání byly zimní mapy a průvodce, zlepšila se doprava do Krkonoš, vyrůstaly a modernizovaly se chaty a boudy, zlepšovaly se i další služby. Vznikla také horská záchranná služba.
Češi byli úspěšní i na sportovním poli a patřili k nejlepším závodníkům ve střední Evropě. Nejvýznamnějším závodem alpského lyžování mimo Alpy se pak mezi válkami stal Májový závod v Krkonoších. Vznikl v roce 1928, ale věhlasu se těšil až od roku 1935. Mezi jeho účastníky se objevovali i mistři světa nebo olympijští vítězové.

Desítky kilometrů sjezdovek

Další rozvoj zastavila Druhá světová válka, ale už na konci 40. let se v Krkonoších znovu objevili lyžaři. Právě po válce začala lyžařská střediska získávat současnou podobu. Stavěly se lanovky a vleky, budovaly penziony, hotely a restaurace, vznikaly nové sjezdovky i běžecké tratě.
Například ve Svatém Petru, který je součástí pravděpodobně nejvýznamnějšího českého lyžařského areálu ve Špindlerově Mlýně, postavil Svaz lyžařů první lanovou dráhu už v roce 1947. Další lanovky v současném Skiareálu vznikly v 70. a 80. letech.

Další mohutný rozvoj nastal počátkem 90. let, kdy už je takřka nezbytnou součástí lyžařských středisek umělé zasněžování nebo nasazení nejmodernější techniky na úpravu tratí a sjezdovek.
V současnosti je v Krkonoších zhruba dvacet lyžařských středisek, které nabízejí desítky kilometrů sjezdovek a stovky kilometrů běžeckých tratí.

Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/lyzovani/historie-lyzovani-v-cechach-jak-se-lyzovalo-pred-120-lety.A140114_155342_lyze_hig