Hrádek nad Nisou 

Historie Hrádku nad Nisou

Traduje se, aniž by pro to existoval písemný či archeologický důkaz, že již v 10. století vybudovali v údolí Lužické Nisy slovanští obyvatelé z kmene Milčanů nevelkou osadu s názvem Gród (hrad). Postupně však v oblasti převládlo obyvatelstvo německé národnosti, pozvané sem králem Přemyslem Otakarem II. Nejstarší písemná zmínka o Hrádku, zvaného tehdy Gra(d) pochází z roku 1287 a je dnes uložena v Národním archivu v Praze ve formulářové sbírce pražského biskupa Tobiáše z Bechyně. Hrádecko bylo původně součástí tzv. župy Záhvozdí (Zagost), od 12. století bylo částí Českého království a procházela jím důležitá obchodní stezka z Prahy k Baltskému moři. Od 13. století patřil pod panství Grabštejn, v jehož držení se vystřídaly rody pánů z Donína, Mehlů ze Střelic, Hoffmannů z Grünbühelu, z Čirnhausu, Valdštejna, Nostic, Trauttmansdorffu, Gallasů a Clam-Gallasů.

Ve 14. století si ve městě pánové z Donína postavili hrad, na jehož místě byla v 18. století zřízena textilní manufaktura. Město vypálili husité a bylo poničeno pruskými vojsky roku 1866. Dočkalo se ale i přízně ze strany své vrchnosti. V roce 1581 Jiří Mehl ze Střelic vymohl městu u císaře právo trhu, konaného každý pátek, a to ke škodě sousední královské Žitavy, do jejíhož mílového práva Hrádek náležel. V roce 1655 městečku zase Adam Matyáš, hrabě Trauttmansdorff odpustil měšťanům robotu výměnou za plat 60 zl. ročně.

V letech 1764 a 1779 Hrádek navštívil císař Josef II. a v roce 1938 říšský maršál Hermann Göring. Město bylo do poloviny 20. století převážně německé, česká škola zde vznikla až roku 1925.

Za druhé světové války pracovali ve zdejším zbrojním závodě Spreewerke stovky zahraničních dělníků na nucených pracích. Po skončení války byla většina zdejších původních obyvatel vysídlena.

Členění města

• Dolní Sedlo (Spittelgrund) bývalo majetkem žitavského špitálu, v jeho okolí jsou pískovcové skály a nacházejí se zde zkameněliny.
• Dolní Suchá (Nieder Berzdorf) je v záznamu z roku 1562 nazývána Dolleyssy Bertelsdorf. V obci bylo na přelomu 19. a 20. století 122 domů s 800 obyvateli a velká textilní továrna Limburger.
• Donín (Dönis) byla původně samostatná obec založená údajně drážďanskými osadníky ve 13. století. Součástí Hrádku se stal po druhé světové válce. Historickou památkou je sousoší "Pieta".
• Horní Sedlo (Paß) je nejvýše položenou obcí Hrádecka, připomínanou od r. 1628. Místní obyvatelé se živili jako dřevorubci a domácí tkalci, docházelo zde k přepadání pocestných a úkryt zde nacházeli pašeráci. Obec patřívala do okresu Jablonné v Podještědí a ve 30. letech 20. století zde bylo postaveno pásmo železobetonových bunkrů na obranu republiky.
• Hrádek nad Nisou (Grottau)
• Loučná (Görsdorf) byla založena saskými přistěhovalci snad již ve 13. století. V 19. století vzniklo v obci několik textilních továren (například Leitenberger), ale také cihelna, slévárna a také chemická a strojírenská továrna.
• Oldřichov na Hranicích (Böhmisch Ullersdorf) je rozdělenou obcí jejíž jedna část leží na polském území, kde se jmenuje Kopaczów. První zmínka o vsi je z roku 1287.[3]
• Uhelná (Kohlige) byla založena poč. 18. století neznámým uhlířem.
• Václavice (Wetzwalde) jsou poprvé zmíněny roku 1326. Nedaleko vsi jsou pískové lomy a býval zde i důl na markazit. Bylo zde založeno jedno z prvních JZD v celé republice.

(zdroj: Wikipedia)

O Češích a Němcích v Hrádku nad Nisou mezi roky 1918 a 1945

Původně na Hrádecku žili Slované, ale časem je úplně nahradili Němci. Byli zvyklí sami hospodařit a sami si vládnout. Fakt, že žili v Čechách, je vzhledem k jejich pohraniční odlehlosti příliš nezajímal.

Jinak bylo po první válce. Přišli Češi a rázem chtěli vládnout. Stočtyřicet českých vojáků vpochodovalo v pátek 13. prosince 1918 do hrádeckých ulic. Místní čeští obyvatelé se dožadovali účasti na správě města. Pro zpupné Němce bylo toto vše jako zlý sen. Ještě dlouho z něj nemohli procitnout.
Již předchozí spory mezi oběma národnostmi byly skutečně nechutné, přičemž naschvály byly na obou stranách. Největším prostředkem v nacionalistickém boji byly školy. Zatímco Němci měli svou honosnou školní budovu postavenou již roku 1887 poblíž dnešního nádraží, tak nebohatí Čechové se jí dočkali až v roce 1919.
Česká škola získala pro své vyučování prostory v tzv. Asylu, kde se tísnila až do roku 1925, kdy byla dokončena stavba nové školní budovy. Ta se brzy stala centrem české vzdělanosti a kultury v Hrádku. Navštěvovaly ji nejen děti z města a okolních obcí, ale některé přijížděly až ze Žitavy. Jedna z uliček poblíž školní budovy byla pojmenována po prezidentu Masarykovi a stala se tak trnem v mnohém německém oku.
Přestože se podle sčítání lidu za první republiky pouhých deset procent Hrádečanů hlásilo k české národnosti, protesty proti "českému utlačování" byly velmi časté. Je však pozoruhodné, že právě Češi museli vést veliké boje o to, aby byly městské písemnosti a vyhlášky vydávány kromě němčiny též v češtině. Podivné utlačování.
Když se v nedalekém Německu dostal k moci pomatenec Hitler, vztahy mezi Čechy a Němci se ještě zostřily. Pouze někteří němečtí komunisté, jejichž dílem byl například nápis "Propusťte Thalmana" na komínu Kolory, byli ochotní s "českými psy" spolupracovat.
Ze zápisů městského zastupitelstva vidíme dvojbarevnost zdejších radních. Zatímco ještě v roce 1937 navrhovali, aby se Staroměstské náměstí (dnes Horní náměstí), jmenovalo na počest prezidenta Benešovo, tak již o rok později se nejstarší hrádecké náměstí pyšnilo názvem Adolf Hitler Platz.
Po Mnichovu byla většina českých obyvatel z města vyhnána. Neobešlo se to bez incidentů, střílelo se.

Po válce byli naopak vyhnáni téměř všichni hrádečtí Němci. Během krátkých šesti let, tak bylo nuceno takto opustit své domovy vlastně veškeré hrádecké obyvatelstvo. Bylo to horší než nejkrvavější středověké války, nejstrašnější mory baroka. Jedni ve zlosti vyháněli druhé, aby nakonec byli v odplatě též vyhnáni. Dnes absurdní a neomluvitelné. Těžko však někoho soudit.
(zdroj: Marek Řeháček - Hrádek nad Nisou - Obrázky z minulosti, 1995)

Možná bude obnoven, toto je návrh

Hrádek nad Nisou - městský park - meteorologická stanice

Přidávám ještě barevnou verzi obrazu, který visí v kanceláři hrádeckého starosty. Snad nebude zklamáním, když napíšu, že byl namalován až ve třicátých letech 20. století, tedy poměrně nedávno . Jak už tu psal Josef Baumgartner, to, že na něm je sloup sv. Anny Samatřetí a zároveň úvozová cesta znamená, že zachycuje období mezi lety 1714 a 1749. Autor se zjevně inspiroval Dějinami Hrádku nad Nisou od Josepha Niederleho. Niederle kromě jiného píše: "Ulice přes náměstí byla tak hluboce vyjetá, že vozy nebyly vidět." Dlažba se pokládala v roce 1749 a předtím bylo potřeba úvoz zavést: "Proto se nejdříve muselo zavážet koryto. Na nařízení Jeho ex. Philippa Josepha, hraběte Gallase muselo denně 10 sedláků přivézt nutný štěrk, kameny, písek a otepi roští a chrastí k vyplnění, až se mohlo začínat s dlážděním. Výdaje nejsou známé."Cestu v úvoze nechal v roce 1685 zadláždit hrabě von Trautmannsdorf. Možná si vzpomenete na hluboké sondy, které byly na náměstí při archeologickém průzkumu v roce 2010. Na jejich dně byly některé úseky dláždění vidět. Dnes je několik ukázek nalezených dlažeb zakomponováno do nové podoby náměstí.

 (autor příspěvku Vít Štrupl)

Čerpací stanice na náměstí v Hrádku nad Nisou v roce 1967

Není tomu tak dlouho, kdy benzínové pumpy vypadaly právě tak jako ta na fotografii z léta 1967 z hrádeckého Horního náměstí. Dnešní zhýčkaní motoristé by zde asi postrádali řadu služeb, na které jsou na moderních čerpacích stanicích zvyklí. Starosvětské stojany společnosti Benzina vycházející z předválečných vzorů měly však své kouzlo. Před "rybárnou" si povšimněte zásobovacího automobilu Garant 32 s izotermickou nástavbou. Světlo světa spatřil jen pár kilometrů odsud, v saské Žitavě. Právě tam se totiž vyráběly lehké nákladní automobily, dříve neodmyslitelně patřící k našim silnicím. Továrna s původním názvem Phánomen vyráběla nejprve jízdní kola a motocykly, nákladní automobily až od roku 1927, kdy vyhrála tendr na vozidla pro říšskou poštu. Po náklaďácích Granit následoval od roku 1954 Garant, nahrazený o sedm let později neméně proslulým Roburem. Automobilka ukončila výrobu v roce 1991.

Tento nárožní dům prošel mnohými přestavbami

Hrádek nad Nisou / Grottau - Liberecká ulice - Reichenbergerstrasse

Ulice 1. máje a proměny jednoho domu

Typický obraz 2. světové války v Hrádku nad Nisou -

 Válečná výroba a nuceně nasazení - zde několik fotografiií dělníků ze Spreewerku (autor příspěvku Marek Prchlík)