Hotel Perun

V Klášterní ulici vysoká budova vpravo je kdysi nejznámější hejnický hotel, v roce 2010 zbořený hotel Perun. Postavil jej F. J. Scholz na místě staré hospody U Císaře rakouského a o Vánocích 1900 jej pod jménem Klášterní dvůr slavnostně otevřel. V nízké budově vedle něj bývala mlékárna, dnes je zde soukromé informační centrum. (1906)

(zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009)

Pohled na Scholzův hotel Klášterní či Císařský dvůr, ve kterém bylo 25 "cizineckých pokojů", přes zrušený hejnický hřbitov. Na asanované ploše byly později umístěny čtyři pomníky na paměť obětem první světové války a také socha nazvaná Plačící vdova. Po roce 1945 byly kamenné bloky použity jako dlažební kámen.

Nejdříve se zřítila pravá část hotelu  a ruina hotelu byla odstraněna v roce 2010.

(zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009)

Hejnice v roce 1912 a 25.2. 2016

Smutný osud a nejistá budoucnost proslulého hejnického Perunu dlouhá léta naplňovaly nejen diskuse v podhorských hostincích. Málokdo již věřil v jeho záchranu, ale naděje zde stále ještě byla. Zchátralá rozlehlá stavba s ostudnou dírou na boku naproti bazilice ovšem nakonec v dubnu 2010 padla. Na starém snímku je ale podnik Josefa Franze Scholze ještě v době svého největšího lesku, kdy nesl jméno Kaiserhof (Císařský dvůr), což potvrzovaly i habsburské černožluté vlajky na fasádě. Tehdy patřil k nejluxusnějším  podnikům v celých horách, jemuž dominovala vyhlídková věž a taneční sál.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)

Hotel Perun

Hotel Perun byl otevřen na Vánoce roku 1900 jako hotel Klášterní dvůr. O něco později byl přejmenován na hotel Císařův dvůr (Kaiserhof), potom podle svého majitele velkopodnikatele Franze Josefa Scholze na hotel Scholz. Po jeho smrti se stává vlastníkem pan Möller a hotel opět mění jméno na hotel Möller. Po roce 1945 se na budově objevuje na dlouhá léta nápis hotel Praha. Když kapacita hotelu začala být plně využívána pro rekreaci ROH, byl přejmenován na hotel Perun.
Před 2. světovou válkou patřil k nejluxusnějším hotelům v Jizerských horách. Ovšem ze starých reklam se dozvídáme, že hotel měl i mládežnickou a studentskou ubytovnu s mírnými cenami. Hotel měl pěkné pokoje, společenskou místnost, jídelnu, verandu s vyhlídkou na kostel, malý a velký sál s tanečním parketem a 25 metrů vysokou zasklenou věž s vyhlídkou na blízké hory. Jako denní celková kapacita hotelu je uváděno neuvěřitelných 2000 míst.
Střechu objektu kryly barevně glazované tašky a zdobily malá a velká vyhlídková věž. Hotel měl překrásné interiéry. Taneční sál byl lemován velkými zrcadly a celou místnost a po obvodu sálu byly honosné balkony. Sál měl pérovací parkety. Když se na nich tančilo, pohupovaly se v rytmu. Hotel se stal centrem zdejšího kulturního dění. Divadelní jeviště pamatovalo stovky inscenací a koncertů.
Hejnice bývaly před válkou rušným turistickým střediskem. Tisíce turistů přijížděly v létě na horské túry, v zimě na lyže a třikrát do roka zaplnili město poutníci. V té době bylo v Hejnicích dvaadvacet hotelů a restaurací.
Kromě původního účelu hotel sloužil za první světové války jako lazaret a za druhé světové války jako útočiště rodinám vybombardovaných průmyslových měst Německa.
Po válce hotel začal chátrat, mizela jeho secesní výzdoba, ubylo rekreantů, změnila se klientela. Místa bohatých výletníků zaujali dělníci z Ostravska a Mostecka, kteří sem byli posíláni na ozdravné pobyty.
Po necitlivé adaptaci okolo roku 1960 přišel hotel o typické věže, štuky i glazovanou krytinu střechy. Za několik let byl doplněn o moderní divadelní přístavbu.
Majitelka hotelu chtěla po listopadu 1989 vrátit hotelu jeho předválečný vzhled a proslulost. Při rekonstrukci ovšem bylo zasaženo do statiky objektu. Následkem toho došlo ke zhroucení jedné z bočních zdí. V další rekonstrukci nebylo pokračováno, neboť firma majitelky zkrachovala. V roce 2008 získal objekt v dražbě nový majitel, který jej následně prodal. V roce 2010 proběhla demolice objektu. (autor příspěvku Markéta Janečková)

V Hejnicích (Ferdinandově) se 10. 10.1981 

uskutečnil první ročník trampského festivalu Jizerská nota. Každoroční přehlídka trampských a folkových skupin z různých koutů Čech se těší pravidelnému zájmu mladých i starších posluchačů. Jeden z nejstarších folkových festivalů na Liberecku se v devadesátých letech přestěhoval ze sálu zříceného hotelu Perun do areálu hejnického autokempu a koupaliště. První ročníky byly skromné, proto musíme reprodukovat mladší fotografii. Zachytila libereckou skupinu Větrno v sále Perunu: zprava Jarmila a Pavel Vinklátovi (s Lumírem Kučerou zakladatelé Jizerské noty), Petr a Zuzana Peukerovi a Zdeněk Glaser.

Zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Stalo se na severu Čech 1900/2000, 2001