Hejnická historie
Hejnice
(německy Haindorf) jsou město na severu České republiky ve Frýdlantském
výběžku Libereckého kraje. Od krajského i okresního města Liberce leží
asi 16 kilometrů severovýchodním směrem. Žije v něm přibližně 2700
obyvatel.
První písemná zmínka pochází z roku 1381, i když některé
prameny uvádějí již 13. století, kdy mělo podle pověsti dojít k zázraku
uzdravení rodiny sítaře ze sousední obce odměnou za jím zakoupenou a sem
donesenou sošku Panny Marie. Z lokality se stalo poutní místo a
vystavěl se zde kostel. Vlastníky obce byli postupně Redernové, následně
Albrecht z Valdštejna a po něm Gallasové a Clam-Gallasové. Za vlády
Gallasů vznikl u kostela františkánský klášter a došlo také k barokní
přestavbě kostela. Vzniklá bazilika byla zasvěcena Navštívení Panny
Marie. Kostel však po asi 40 letech vyhořel a jeho oprava již nebyla tak
velkolepá a rychlá jako předchozí přestavba celého chrámu a dokončila
se až na konci 19. století.
Během tohoto století vznikaly v obci
průmyslové továrny (porcelánky, papírny a textilky), otevřela se škola a
od roku 1900 je do Hejnic zavedena železniční trať. Rozvoj obce měl za
následek její povýšení na město, k čemuž došlo 31. července 1917. Během
první republiky Hejnice prosperovaly a panoval zde čilý kulturní ruch.
Po druhé světové válce a odsunu zdejšího německého obyvatelstva však
počet obyvatel, i přes sestěhovávání rodin z československého
vnitrozemí, klesal. Během dubna 1950 navíc v rámci Akce K došlo k
přepadení místního kláštera, z něhož se vytvořil internační tábor pro
řeholníky. Ti pak museli nuceně pracovat v blízkých továrnách.
Chátrající klášter se povedlo obnovit a opětovně jej roku 2001 otevřít
coby "Mezinárodní centrum duchovní obnovy". Během léta roku 2010 však
město postihly záplavy, které jeho část poničily.
Město je
tvořeno dvěma částmi (vedle samotných Hejnic ještě Ferdinandovem) a
nachází se v údolí na severním úbočí Jizerských hor. Protéká jím řeka
Smědá. Prochází tudy silnice II/290 a také železniční trať číslo 038. Ve
městě je poštovní úřad, mateřská, základní i střední odborná škola, je
zde služebna policie i zbrojnice místních dobrovolných hasičů. Nachází
se tu také fotbalové hřiště, na němž hraje své zápasy místní FK Hejnice.
Ke
zdejším významným památkově chráněným stavbám patří vedle kláštera a
baziliky také barokní boží muka a silniční most u kostela. Pravidelně se
počátkem léta konají Hejnické slavnosti a na podzim pak turistický
pochod "Putování po stopách Železné koruny" spolu s festivalem trampské a
folkové hudby Jizerská nota. Od léta do podzimu probíhá v kostele
tradiční festival varhanní hudby.
fotografie označené tímto logem pocházejí z archivu Rostislava Jelínka
Severní stranou Jizerských hor z Hejnic až na Obří sud
Cestovatelé Marek Řeháček a Jaroslav Hoření se tentokrát vydali na vyhlášené poutní místo do Hejnic a popošli i kousek dál.
Svěcení automobilů v Hejnicích v roce 1931
Ano,
čtete dobře. Na fotografii z léta roku 1931 je skutečně zachyceno
hromadné svěcení automobilů prováděné hejnickými kněžími. Dnes to spíše
vyvolá úsměv, ale ve 30. letech představovalo skupinové svěcení aut
jistou módu, jak o tom svědčí obdobné snímky z Rakouska a dalších zemí. S
tímto zvykem se můžeme setkat i v současnosti, ale spíše u vozů
sloužících hasičům a záchranářům. Jistě se jedná o přijatelnější
alternativu, než je svěcení zbraní, pro které nemám příliš pochopení.
Nablýskané automobily na snímku napovídají, že jejich vlastníky nebyli
žádní chudáci. A také že nešlo převážně o továrníky, podnikatele a další
představitele tehdejší "smetánky" Frýdlantska. Mohla mezi nimi být i
Klotilda Clam-Gallasová, frýdlantská velkostatkářka a dědička po právě
před rokem zemřelém Franzi Clam-Gallasovi, nebo Max Richter, majitel
velké textilní továrny v nedalekém Luhu.
(zdroj: kalendář Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi - po zemi, na vodě i ve vzduchu, 2013)
Hlavní
ulice vede v Hejnicích přímo proti baroknímu chrámu. Již se zapomnělo,
že na prostranství přímo před chrámem bylo umístěno více jak sedmdesát
bud, v nichž zdejší horalé prodávali pouťové a dřevěné zboží. V
minulosti měla proto ulice více sevřený charakter. Dominantními objekty
zde byla Vollmerova cukrárna a kavárna Nussstein (Ořešník) nalevo a
rozložitý a opravdu velmi zdobný hotel Kaiserhof (Císařský dvůr)
napravo. Co se počtu aut týče, vypadá to, že od časů první republiky se
tu nic nezměnilo.
Opak je ale pravdou.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)
Pohled z mostu přes Smědou k hejnickému chrámu je stále jedním znejfotografovanějších, ale v minulosti
dokonce několikrát posloužil i jako předloha pro výtvarná díla. Řeka
Smědá zde většinu roku působí jako
nevinný potůček, kde si hrají malé děti
na kamenech; po přívalových deštích
vletních měsících ale umí i pěkně pozlobit majitele domů při svých březích. Za sto let se tu toho příliš nezměnilo:
zmizela jedna z chalup pod opěrnou
zdí i boudy s pouťovým zbožím, jejichž stříšky jsou patrné na prostranství před kostelem.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)
Hejnice v roce 1930 a 14.5.2004
Takzvaný
Riedelův dům (čp. 175) postavil kupec Anton Schulz v roce 1795. V
rodině Josefa Riedela, dalšího zde působícího obchodníka s koloniálním
zbožím, se 19. prosince 1816 narodil syn. Dostal jméno po otci, a když
dospěl, navázal na rodinnou sklářskou tradici, nakrátko zpřetrhanou, a
svou pílí a prozíravostí se vypracoval na uznávaného průmyslového
magnáta. Na přelomu 19. a 20. století provozoval v domě varhaník Albert
Ullrich hudební školu, v níž učil hře na klavír a housle, V první
polovině 20. století zde byla umístěna pošta a už od roku 1905 telefonní
ústředna. Po roce 1945
v budově sídlil národní výbor.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)
Hejnice v roce 1931 a 29.4.2016
Ještě nedávno býval nejhezčí pohled na Hejnice z vrcholu Ořešníku, ale když byla obnovena vyhlídka na kopci Na Chatkách, dostal tento pohled sílnou konkurenci. Vrch společně s hospodářstvím čp. 77 koupil na konci 17. století sedlák Neumann, nazývaný Niederbauer (dolní sedlák ); po něm byl pak pojmenován Niederbauersberg; české jméno je odvozeno od chaty s občerstvením, která zde bývala na počátku 20. století, Rod Neumannů zde vztyčil velký dřevěný kříž, jehož nástupce sem nadšenci umístili 4, listopadu 2014 ve 22.30 za svitu měsíce a silného větru. Zdroj: Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček a Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes, 2016
Hejnická kuchařská škola v roce 1928
zdroj: Quelle:
CZ FR Hejnice school - Kueche 1928 - source sammlung Vieweg Carmen Lindner Zittau - 20241009_204203
Hejnice v roce 1929
Pohled z věže hotelu Scholz na střed Hejníc. Mohutná zděná hrázděná budova na křižovatce je starý Riedelův dům čp. 175, ve kterém se v roce 1816 narodil budoucí sklářský král Jizerských hor Josef Riedel. 0 sto let později zde bývala pošta a městský úřad. Národní výbor zde sídlil dočasně i po roce 1945. Velká budova vpravo je chlapecká měšťanská škola z roku 1895. Dlouhá stavba vlevo dole je bývalá Kratzerova porcelánka.zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát -;Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Hejnice v roce 1910 a 11.4.2000
Hejnice jsou prastarým poutním místem, jehož historie sahá až k přelomu 13. a 14. století. Lze předpokládat, že prvními osadníky, kteří se usadili v blízkosti říčky Smědé, byli uhlíři. Rozvoj Hejnic je však spojen s legendou o zázračném uzdravení těžce nemocné ženy, matky malého dítěte. Tato událost dala podnět ke stavbě kostelíka, ve kterém byla umístěna i soška zvaná Mater formosa, to je Spanilá paní. Dodnes se k ní přicházejí poklonit poutníci ze široka daleka.
Zdroj : Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes, 2001
Hejnice: Pohlednice z pohřebního průvodu na pohřbu hraběte Franze Clam-Gallase 23. ledna 1930
(archiv J.Peterka)
Kaple svatého Antonína u kláštera v Hejnicích
Betlém
Mechanický betlém,
Augstenova restaurace Waldfrieden Ferdinandov.
Dnes hostinec U Cimpla.
Pro město Hejnice. (foto Matyáš Gál)
15.9.2024
Situace u Helany v Hejnicích, kde je uzavřena silnice na Bílý Potok
(foto Jaroslav Demčák)