Frýdlantské textilky

10. 10. 2014 | autor: Petr Freiwillig

V nejbližších měsících Frýdlant nenávratně ztratí jednu ze součástí své minulosti. Až i u nás nastane doba, kdy budou lidé za kulturní dědictví považovat nejen líbivé zámky, kostely nebo chalupy, ale také leckdy zchátralé, avšak konstrukčně a historicky hodnotné továrny, možná již žádné k poznání nezbydou.

Počínaje devadesátými lety 20. století prochází Frýdlantsko jakousi deindustrializací. Zemědělský a lesnatý kraj, do kterého na sklonku první poloviny 19. století razantně vtrhl průmysl, aby vytvořil jeho novou tvář, již není krajem kouřících komínů, ale ani krajem pracovních příležitostí. Ačkoliv co do velikosti patřil na Frýdlantsku primát novoměstské továrně textilních magnátů Klingerů, pozdější Textilaně, ve Frýdlantě byla největší továrnou tiskárna, barevna a apretura Rolffs & Cie. Tu bude většina Frýdlantských znát spíše pod názvem Tiba. Jako závod podniku Slezan se držela dlouho, až do roku 2009. Poslední hřebík do rakve továrně zatloukla o rok později povodeň.

Další vývoj většina čtenářů zná; na exploataci areálu se v charakteristické symbióze obohatily "vysoké" a nejnižší vrstvy společnosti, obé plody dnešního systému. Obraťme se proto raději do minulosti kdysi slavného podniku a zaměstnavatele generací Frýdlanťáků. Byla jednou z nemnoha zdejších továren, postavených "na zelené louce", bez návaznosti na starší mlýn nebo jinou stavbu z předprůmyslového období. Připomeňme např. továrnu obuvi Josef Hampel, pozdější Interiér a dnešní Nábytek Louda, stojící na místě velkého zámeckého mlýna, nebo přádelnu C. B. Göldner, dnešní Damino CZ, jejíž areál vyrostl v místě zvaném odedávna Hölle Mühle, tedy Pekelný mlýn (mimochodem, budova tohoto starého mlýna, ukrytá v továrním areálu a zasažená povodní, byla zbořena také v letošním roce). Závod pro strojní potiskování ubrusů a šatovek vznikl v letech 1882–1883 a patřil německému podnikateli Christianu Gottliebu Rolffsovi, který založil svůj podnik v Porýní již roku 1830. Za frýdlantskou investicí stal podílník firmy Eugen Keller. Není náhoda, že se tak stalo roku 1882. Impulsem pro jeho stavbu se stal nový protekcionistický celní zákon vídeňské konzervativní vlády z téhož roku, který zatížil dovoz německého textilního zboží do habsburské monarchie vysokými cly. To vedlo k zakládání poboček německých podniků v Předlitavsku. Vzhledem k blízkosti hranic na tom nemálo vydělalo právě Frýdlantsko. Říšské vlastníky měly mj. textilky C. B. Göldner (Damino CZ) ve Frýdlantě, C. A. Preibisch (Frýdlantské strojírny Rasl a syn) v Dětřichově či Otto Müller & Co. V Habarticích (naposledy Textilana a LIAZ).

Ve frýdlantské továrně se strojně potiskovaly šatovky a ubrusy, na její technologii se podílel přední textilní odborník té doby, chemik Wilhelm Sieber. Areál se v následujících letech stále rozrůstal, výrazné rozšíření a dostavby v roce 1895 realizoval frýdlantský stavitel Wilhelm Stärz, v letech 1901–1902 pak stavební firma Appelt & Hampel taktéž z Frýdlantu. Mezi lety 1907 a 1908 provedla firma J. W. Roth Industriebau z lužického Neugersdorfu dostavbu třípodlažní apretury a barevny, již s železobetonovou skeletovou konstrukcí. V té době zde pracovalo kolem 600–700 dělníků, součástí závodu se stala malá tovární kolonie a také ředitelská vila čp. 814 v jeho blízkosti. Tak jak bylo u továren té doby obvyklé, reprezentativního ztvárnění se dočkal zdroj síly pro pohon výrobních strojů, osvětlení a vytápění – secesní strojovna s kotelnou, jejíž 70 metrů vysoký komín postavila roku 1911 vídeňská pobočka specializované firmy R. Kutsche ze Saské Kamenice. Z chlouby podniku, vybavené ještě před nedávnem turbosoustrojím Siemens-Schuckert z roku 1930, zbylo dnes jen žalostné, ohlodané torzo. Další stavební úpravy probíhaly ve třicátých letech 20. století. Do této etapy spadá stavba nové kotelny, jejíž autorem není nikdo jiný než liberecký architekt Karl Winter, tvůrce radnice v Jablonci nad Nisou. I ta půjde brzy k zemi. Když už jsme u známých jmen, zmiňme politika Karla Kramáře, který byl od roku 1927 vedle Theodora Liebiega spolumajitelem podniku. Z novodobé historie závodu po znárodnění, kdy se stal součástí královedvorského národního podniku Tiba (Tiskárny a barevny), zaslouží zmínit modernizace, prováděná v letech 1965–1966. Tehdy tu vyrostla nová varna barev s laboratoří a také oddělení filmového tisku.

Po privatizačním intermezzu v podobě Tiskárny Frýdlant závod zakotvil v přístavu frýdecko-místeckého Slezanu, pod jehož plachtami doplul až na mělčinu neradostné současnosti. Na definitivním ztroskotání nic nezměnily ani před nedávnem provedené investice do rekonstrukce výrobních objektů, které se snad mohly stát základem pro nové využití areálu. Zdá se, že doba, kdy se města a vesnice zvelebovala bouráním, ještě zdaleka neminula.

zdroj: https://liberec-reichenberg.net/clanky/cist/nazev/85-rolffs-tiba-slezan%E2%80%A6rekviem-za-frydlantskou-tiskarnu-textilu

Plameny v textilce v r. 2004 napáchaly milionové škody

ČTK - 16.12.2004 15:13 - Děsivě vypadající požár textilky Slezan vyrušil v noci z klidu obyvatele Frýdlantu v Čechách. Oheň napáchal v jedné z výrobních hal škodu odhadem za deset milionů korun. "V noci to vypadalo opravdu hrozně, plameny šlehaly tak šest metrů vysoko," líčil frýdlantský starosta Jindřich Wurm.

Požár vypukl v budově, kterou firma před rokem nákladně opravila. Hasiče zavolali zaměstnanci závodu poté, co ve vedlejších halách cítili kouř.
V době požáru ale v dílně, kde se upravovala například prostěradla, nikdo nebyl. Pracuje se tu totiž jen na jednu směnu.
"Jedenáct sborů požár likvidovalo až do půl čtvrté ráno," vypočetl operační důstojník Hasičského záchranného sboru Jindřich Müller. Plameny se začaly šířit ze šicí dílny a zničily i půdu a střechu. Příčinu požáru zatím policie ani hasiči neznají.

3. února 2020 16:27
K novému životu se nadechuje léta opuštěný areál bývalé textilky Slezan ve Frýdlantu na Liberecku. Společnost Komeda Group areál bývalé tiskárny a barvírny textilu rozkročený na ploše 100 tisíc metrů čtverečních opraví. Pak jej nabídne zájemcům jako průmyslový komplex,

Firma kvůli ochraně cenné půdy odmítá budovat velké haly na "zelených loukách", jako se to ve velkém děje napříč celou zemí.
"Snažíme se využít už jednou zastavěná místa. Proto děláme rekonstrukce a obnovy brownfieldů. Budovat areály na zelené louce je proti naší filosofii. Tady věříme, že objekt bývalého Slezanu má velký potenciál," řekl jednatel firmy Ondřej Komeda.

Zatím se rozhoduje o tom, jestli bude na obnovu areálu zapotřebí vypracovat velkou studii dopadu na životní prostředí. Společnost nechala udělat monitoring ekologické zátěže z minula včetně vrtů. Počítá s tím, že je odstraní. Podle zpracované dokumentace je ale zátěž spíš mírná. Před bouráním části budov bude například zapotřebí odstranit obsah jímky ve varně barev a jímky v louhovém hospodářství.
Společnost už s přípravami na postupnou obnovu areálu a rekonstrukci stávajících hal začala. Pracuje se na dokumentaci pro územní rozhodnutí.
Firma na znovuoživení komplexu spolupracuje s architektonickým ateliérem Mjölk a s areálem chce nakládat citlivě. Plán počítá nejen s opravou stávajících budov, ale i s novou výstavbou na zpevněných plochách. Předběžné návrhy počítají s výstavbou dvou nových hal o celkové výměře přesahující 25 tisíc metrů čtverečních. Mají vyrůst na ploše staré vyvážky nepořádku.

K zemi půjde jen část staveb

Záměr počítá s tím, že jen část staveb, jako je strojní varna barev, bělidlo, sklad chemie či budova údržby, bude zapotřebí zdemolovat. Část původních a architektonicky cenných staveb zůstane stát.
"Vybrané objekty chceme zachovat. Týká se to třeba kotelny od prvorepublikového architekta Karla Wintera. Ten kromě jiného navrhl a postavil radnici v Jablonci nad Nisou. Architekti z Mjölku mi doslova zakázali ji zbourat," zmínil Ondřej Komeda.

"Z kotelny by se dalo udělat administrativní a reprezentativní centrum, sídlo firem, které by v areálu měly svůj provoz," řekl Jan Mach z architektonického ateliéru Mjölk.
Studie počítá také se zachování staré kotelny s obloukovými okny a přilehlého komína, který patří k panoramatu města. Podle studie by se měla zachovat i unikátní sprinklerová věž, která po areálu rozváděla vodu na hašení požárů.
Ve staré části textilky má být výrobna kartonů. Novou část investor připraví pro konkrétní firmu. "O budoucím využití s firmami jednáme. Zatím tam plánujeme výrobu pro automotive a sklad. Uvidíme ale, kdo tuto část nakonec koupí. Jde o zhruba polovinu areálu," uvedl Komeda.

Obnova potrvá pět let

Projekt obnovy areálu společnost rozložila do pěti let. Celkové náklady by se podle Komedy mohly vyšplhat až na 400 milionů korun.
Jednatel společnosti Komeda Group věří, že obnovený areál nezůstane prázdný. "Třeba Liberec má už potenciál rozvoje průmyslových ploch i nabírání lidí vyčerpán. Ve Frýdlantu je to jiné," věří Ondřej Komeda.
O koupi areálu měla původně zájem frýdlantská radnice. Budoucí vlastník ji ale v elektronické dražbě v červenci 2018 přeplatil.
Město chtělo v areálu zřídit sběrný dvůr, komunitní kompostárnu a prostor pro uložení a třídění zeminy z výkopů, aby ušetřilo na skládkovném. Počítalo se i s lesoparkem a volnočasovým areálem. Podle územního plánu není území určené pro bytovou výstavbu, ale jen průmyslovou výrobu.
"Byl bych rád, kdyby se současný projekt podařilo dotáhnout do konce. Brownfield je tam dnes asi desátým rokem. Je to do budoucna naděje pro Frýdlant. Areál by se mohl oživit a navíc dávat lidem práci," zhodnotil starosta Frýdlantu Dan Ramzer.
"Líbí se mi přístup, kdy se developer snaží postupovat citlivě a co nejvíc architektonicky hodnotných věcí zachránit. Stejně jako to, že nevzniká průmyslový areál na zelené louce. U developerů to nebývá běžné. Přitom, kdyby se tak postupovalo ve velkém, průmyslem zpustošených areálů by na našem území ubývalo," doplnil architekt Mach.
Podle databáze na stránkách investujpodjestedem.cz je jen na Frýdlantsku 56 lokalit označovaných jako brownfield. V celém kraji je to 321 opuštěných a chátrajících areálů.
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/slezan-frydlant-v-cechach-fabrika-tovarna-zelena-louka.A200203_102753_liberec-zpravy_jape