Dolní Řasnice (německy Rückersdorf) je obec a vesnice na severu Česka, v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Leží ve Frýdlantském výběžku asi 6 km severovýchodně od města Frýdlantu na silnici do Jindřichovic pod Smrkem. Obec má 532 obyvatel, je v ní mateřská a základní škola.

Dolní Řasnicí prochází železniční trať 039 z Frýdlantu do Jindřichovic pod Smrkem.

Součástí Dolní Řasnice je osada V Lukách (německy Wiesenhäuser, popř. Neu Amerika), která se rozkládá jižně od vsi mezi návrším Písečník (405 m) a údolím Lomnice, na okraji přírodního parku Peklo.

Historie

První zmínka o vsi se nachází ve frýdlantském urbáři roku 1381. Tehdy šlo o vrchnostenskou vesnici s přibližně 40 domy, ve které se od poloviny 16. století nacházelo léno rodiny Resselů a posléze také Knebelů a Maxenů. Roku 1651 ve vsi žilo 353 osob v zhruba stovce usedlostí. Tento počet však následně poklesl v důsledku protireformačních akcí, kdy v letech 1653-54 bylo obydleno pouze 30 usedlostí osídlených 32 muži a 34 ženami hlásícími se ke katolické víře. Po třicetileté válce a dalších konfliktech 18. a 19. století počet obyvatel znovu narůstal a Dolní Řasnice se začala stávat jednou z nejlidnatějších zemědělských obcí Frýdlantska. Zemědělský ráz si obec zachovala dodnes, snad jedinou výjimkou je založení jedné z prvních textilek na výrobu polovlněných a bavlněných látek - firma Josef Ressel vznikla roku 1864 a na počátku 20. století zaměstnávala 400 lidí.

V období kolem druhé světové války, mezi roky 1938 a 1945, patřila obec do území zabraném Německem. Po poválečném odsunu nahradili původní obyvatele spolu s českými reemigranty také přistěhovalci z vnitřních částí Československa. Budovy místní továrny sloužily po znárodnění nejprve liberecké Severochemě, pak jako sklady pro různé zemědělské subjekty.

Od roku 2004 udržují v čas Velikonoc péčí Milana Maršálka tradici vajíčkovníku. Nejprve je strom vztyčen. Následně jsou pak na něj zavěšována vyfouknutá vajíčka, v nichž je ukryti tajné přání či sen osoby, jež vajíčko na strom věší. (zdroj: Wikipedia)

Dolní Řasnice 1923 - transport kamenného bloku pro pomník padlých v 1. světové válce 

V neděli 4. března 1923 se "Výbor pro stavbu pomníku" vydal na Hummrich vyhledat vhodný kámen, který by se hodil pro pomník. Jeho odvezení bylo ponecháno na zimní měsíce, protože na saních to šlo přeci jen lépe.V neděli 30. prosince 1923 informoval starosta obce Mieth, že pro vybraný kámen by se měla vytvořit vlečka. Zapotřebí byly dva plnometry dubového dřeva, protože žulový obelisk vážil odhadem 15 tun. Na této schůzi bylo definitivně rozhodnuto o umístění pomníku u školy a začátek transportu byl určen na 31. prosince. 

Tehdy se ze všech stran ozývaly pochyby o tom, že bude možné takový kámen vůbec přepravit. Z dalších stran zaznívaly posměšky na to udělat pomník z přírodního kamene. Žádná strana ale nebrala v úvahu odhodlání, které tento výbor měl. Stovky pomocných rukou s vypětím svých sil pomáhaly přemístit obrovský skalní blok na místo jeho konečného určení. Tyto okamžiky zůstaly zachovány pro budoucí generace na fotografiích. Pro přepravu kamene na připravené a urovnané trase bylo zapotřebí devíti párů koní. Na místo určení dorazil transport 9. ledna 1924.

autor příspěvku Petr Krause

Dolní Řasnice 1925 – pomník padlých

V době vypuknutí války měla Dolní Řasnice 1319 obyvatel bydlících ve 315 domech. Do války narukovalo 250 místních mužů. Přímé nebo nepřímé důsledky bojů a válečné útrapy zaplatilo životem podle jednoho ze zdrojů 53 z nich. Jiné zdroje uvádějí ještě další jména. Nejmladšímu bylo něco málo přes 18 let, nejstaršímu 50 let. 

Práce na postavení kamene byla 13. května 1924 svěřena novoměstskému sochaři A.Tschiedelovi. V červenci 1924 se s pracemi započalo. K tomuto účelu se musel vybudovat základní betonový sokl o ploše 4 metry čtvereční a 2 metrů do hloubky. Na něm byl vybudován další železobetonový podstavec 2 metr dlouhý, 1,2 metru široký a 0,8 m vysoký. Teprve na něj byl kámen postaven. V neděli 2. listopadu 1924 byly veškeré vedlejší práce ukončeny do té míry, že mohlo proběhnout slavnostní odhalení. Byly to ale zase zvláštní okolnosti, které do toho opět nepříznivě zasáhly. Náklady na pomník se vyšplhaly na 20 tisíc korun. 

Velký kus práce odvedl i zahradník Karl G.Rohnert, který oživil po obvodu vyskládané kamenné bloky vysazením místní květeny, která ne malou měrou přispěla ke zkrášlení pomníku. 

Všechny přirozené i umělé překážky byly překonány a 17. května 1925 proběhlo slavnostní odhalení pomníku.

autor příspěvku Petr Krause