Čertova zeď
Čertova zeď u Kotle
Pohlednice z roku 1913 ukazuje, co zbylo z jednoho znejpozoruhodnějších výtvorů přírody nejen severních Čech, ale i Evropy. Kdysi se táhla krajem tato nevídaná, a někde až dvacet metrů vysoká a tři metry široká zeď z nefelinického čediče do dálky dvacet kilometrů. Její "sloupky" byly v této žíle, ukryté před miliony let v pískovcovém nadloží, uloženy vodorovně. Lidé před staletími napřed do zdi prorazili otvory, aby jí mohli procházet a projíždět, pak ale začali zeď těžit jako stavební kámen či jen na obyčejné silniční patníky. Teprve až když zahraniční odborníci poukazovali na unikátnost Čertovy zdi, stát pozemky, na kterých nepatrné zbytky zdi stály, v roce 1929 vykoupil za 6.000 Kč a nařídil ochranu. Dnes je Čertova zeď národní přírodní památkou.
Předmět ochrany
Čertova zeď (též Velká Čertova zeď, německy Taufelsmauer), spočívající na výrazném strukturním hřbetu směru SV-JZ s maximální výškou 494 m n. m., vznikla v období třetihor pronikem čedičové hmoty (olivinický nefelinit) do pukliny v druhohorních křemenných a jílovitých pískovcích. Eroze působící na měkký pískovec časem obnažila ztuhlý čedič. Vznikl tak přírodní val o síle asi 2-4 metry, tvořený víceméně horizontálními mnohostěnnými hranoly střídanými s deskovou odlučností.
Odborně se tento útvar nazývá dajka, Čertova zeď je jeho nejlepším a nejznámějším příkladem na území Česka.
Podle jistých zdrojů se původní Čertova zeď táhla přes 20 km od Mazovy horky u Světlé pod Ještědem až k Bezdězu. Při pohledu do map, potažmo při osobním seznámení se s místní krajinou, je to ale zjevně jen tradovaná legenda bez opory v realitě. Směr zdi sice souhlasí, ale pozůstatky v podobě výrazných hřebínků či terénních zářezů po odtěžení zdi jsou sledovatelné pouze v délce zhruba 12 km od Kotelského vrchu (498 m) přes vlastní Čertovu zeď, Červený vrch (486 m), Dolánky, Brdy, Čertovu stěnu (378 m), až po Hřebínek (408 m) nad zaniklou vsí Olšina. Ani tato kratší zeď netvoří souvislou hradbu vzhledem k několikerému přetnutí říčními údolími (Zábrdka a její přítoky).
Dnes je předmětem ochrany ve vyznačené části Čertovy zdi nejvýznamnější pozůstatek zdi, masivní blok zvaný Čertův stolec (délka 12 m, výška až 6 m) ležící 350 m jihozápadně od vrcholu hřbetu, i oboustranné svahy a rýhy po vytěženém čediči. Patří sem i o dalších 350 m jihozápadním směrem vzdálený balvan Čertova hlava, spočívající na čedičové žíle. O 100 m dál na jihozápad bývala ve zdi prokopána Čertova brána, jelikož zeď tvořila výraznou terénní překážku na cestě ze Smržova do Zábrdí.
Ze souvislého porostu převládají borové porosty, místy buk, v dolních částech svahů (místy s pískovcovými balvanovými sutěmi) smrkové porosty, často s hojnou příměsí břízy, habru, jeřábu. Místy je hojný keřový podrost, na skalních výchozech roste teplomilná květena.
(zdroj: Wikipedia)
Čertova zeď byla původně 20 km dlouhá, až 20 m vysoká a 2-3 m široká zeď z čediče vznikla v linii Světlá pod Ještědem-Bezděz utuhnutím čedičové vyvřeliny v pískovcové trhlině. Zvětrávající pískovec časem odhalil čedičovou žílu s vodorovně vyvinutou sloupkovou odlučností.Koncem 19. století byly nejcennější části zdi vytěženy.
Dnes je předmětem ochrany ve vyznačené části Čertovy zdi nejvýznamnější pozůstatek zdi, masivní blok zvaný Čertův stolec (délka 12 m, výška až 6 m) ležící 350 m jihozápadně od vrcholu hřbetu, i oboustranné svahy a rýhy po vytěženém čediči. Patří sem i o dalších 350 m jihozápadním směrem vzdálený balvan Čertova hlava, spočívající na čedičové žíle. O 100 m dál na jihozápad bývala ve zdi prokopána Čertova brána, jelikož zeď tvořila výraznou terénní překážku na cestě ze Smržova do Zábrdí.
Národní přírodní památka Čertova zeď se nachází na katastrálních územích Kotel a Smržov, asi 4 km západně od města Českého Dubu v okrese Liberec ve stejnojmenném kraji. Chráněné území je ve správě AOPK ČR - regionálního pracoviště Liberecko. Jedná se o pozůstatky skalní zdi tvořené třetihorní čedičovou žílou vypreparovanou z okolních druhohorních pískovců. Původně byla zeď mnohem delší, ale jelikož se většina čediče vytěžila, dochoval se dodnes jen zlomek původní zdi.
zdroj: Wikipedia
Historie ochrany
Tvrdý čedič se snadno lámal, byl tedy vhodný jako materiál pro stavbu silnic. Těžba začala v 19. století a většina zdi byla v minulosti vytěžena, zůstala po ní pouze rýha. Na záchraně zbytků památky má podíl Otakar Fendrych, řídící učitel ve Všelibicích, který se zabýval geologickým studiem v okolí Českého Dubu, ten započal snahu o zachování zdi v roce 1916. V roce 1922, poté, co zpráva vědců z Geological Survey upozornila, že je Čertova zeď zmiňována v anglické, francouzské, německé i japonské odborné literatuře, převzal ochranu nad Čertovou zdí stát. V roce 1929 poskytl stát prostřednictvím Ministerstva školství a národní osvěty finance k vykoupení pozemků od soukromých vlastníků.
NPP byla vyhlášena v roce 1948 a dále rozšířena v roce 1964 k ochraně skalní zdi tvořené třetihorní čedičovou žílou vypreparovanou z okolních druhohorních pískovců. Největší část zůstala zachována mezi vesnicemi Kotel a Smržov.
Pověsti o vzniku útvaru
Václav Hájek z Libočan v Kronice české uvádí, že zeď zbudoval v roce 798 přemyslovský kníže Mnata na ochranu zdejšího kraje před nepřáteli.
K Čertově zdi se pojí i pověst o sázce sedláka ze Zábrdí o duši s čertem, že ten totiž nedokáže postavit přes noc do kuropění zeď od Ještědu po Bezděz. Když už bylo téměř jisté, že na smrt vyděšený sedlák prohraje, hodinu před kuropěním sám zakokrhal, a vzbudil tak všechny blízké kohouty, kteří se k němu přidali.
V jiných verzích pověsti se cizinec, který přijel na koni, vsadil s nejrychlejším ze tří čertů. Pokud by cizinec vyhrál, čerti opustí Ještěd. Pokud vyhrají čerti, cizinec přijde o duši. Pokud čert stavící zeď dohoní cizince jezdícího na koni, ještě před prvním zakokrháním kohouta, cizinec prohrál. Ráno již začal čert cizince dohánět jenže těsně před jezdcem začal čert vychloubačně řvát. To probudilo kohouta který ihned zakokrhal. Poslední balvan který držel se nápadně podobal hlavě pekelníka. Čert pytel se zbylým kamením odhodil u vsi Světlé. Tím prý vznikl vrch Horka.
zdroj: Wikipedia
