Bezděz
Vznik hradu bezprostředně souvisí s rozsáhlým kolonizačním úsilím českého krále Přemysla Otakara II., z jehož podnětu v tomto kraji vznikl v 2. polovině 13. století velký počet nových vesnic a také tři města - Bezděz (založen privilegiem r. 1264), Doksy a Kuřivody. Hrad samotný byl panovníkem určen jako správní centrum rozsáhlého královského panství k jeho ochraně, jakož i k ochraně významné obchodní cesty vedoucí od Mělníka okolo Bezdězu dále do Žitavy. Výstavba hradu proběhla mezi lety 1265 - 1278 a na její realizaci se podílela významná královská huť ovlivněná stavebním uměním, které do Čech přinesli mniši řádu cisterciáků z Burgundska a severního Německa. Stavba byla provedena s neobyčejnou precizností, vzniklo zde velice působivé dílo ve stylu rané gotiky, dokonale reprezentující osobu svého zakladatele Přemysla Otakara II., který se dostavby hradu zřejmě nedočkal (zemřel v bitvě na Moravském poli v srpnu 1278). Do roku 1588 se v histori hradu střídají období, kdy byl přímo pod královskou korunou a období, kdy byl v zástavě mocných šlechtických rodů. Po roce 1621 hrad získal Albrecht z Valdštejna, který povolal mnichy řádu sv. Augustina. Od roku 1662 do roku 1785 zde pak byl klášter řádu montserratských benediktinů, fungující také jako významné mariánské poutní místo. Roku 1666 byla do hradní kaple přenesena jedna ze tří kopií sochy černé P. Marie Montserratské. Po zrušení kláštera byl hrad opuštěn, mniši vybavení rozdali po okolních kostelech nebo je odvezli na své opatství do Emauz v Praze.
V 19. století se hrad stává inspirací pro mnoho romantických umělců (např. pro K. H. Máchu). Do roku 1932 je hrad v majetku Valdštejnů, následně se dostává za symbolickou částku do majetku Klubu československých turistů.
Roku 1953 byl hrad předán státní památkové péči. Od 60. let byl ve správě Okresního úřadu Česká Lípa na jehož náklady s pomocí Programu na záchranu architektonického dědictví byly prováděny záchranné a konzervační prace na hradní kapli, vyměněna byla krytina na královském paláci. V roce 1998 proběhla konzervace a znovuzpřístupnění velké věže a obnova purkrabského paláce včetně usazení nového točitého schodiště do podstřeší, kde vznikl krásný výstavní prostor. Roku 2014 byla dokončena rekonstrukce a zastřešení jižního Manského paláce. V roce 2018 byl zpřístupněn po rekonstrukci Templářský palác na II. hradním nádvoří, kde je umístěna expozice s mučícími nástroji a archeologickými nálezy.
V 90. letech minulého století převzal hrad Národní památkový ústav a nyní je hrad řízen Územní památkovou správou na Sychrově.
(Zdroj: Stanislav Dulík - Doksy a okoli na starých pohlednicích)
V
úterý odpoledne postihlo obec Bezděz a jejích 200 obyvatel neštěstí. Na
spodní straně obce začalo z neznámé příčiny hořet v kovárně Antona
Michla. Vítr oheň roznesl do obrovské dálky. Začalo to na statku
starosty obce a za krátkou chvíli lehlo popelem 21 popisných čísel a to
včetně stodol a dalších budov patřících k domům. Společně s domy uhořelo
i domácí zvířectvo. Projíždějící cyklisté hlásili, že v 8 hodin večer
bylo 8 hospodářství bud už zničeno a nebo stále ještě v plamenech.
Plameny byly vidět a kouř byl cítit až v Mimoni.V
obci nebyl dostatek vody. A aby toho nebylo málo, hasičský sbor měl jen
27 členů. Jiskry stále létaly vzduchem a roznášely zkázu na další a
další stavení. Dům, který jednou začal hořet, byl v důsledku sucha a
žáru odsouzen k zániku. Většina domů byla kryta slámou nebo šindelem. A
ani tašková střecha nezaručila majiteli, že vyvázne bez úhony. Teplota
okolo požářišť vystoupala do takových výšek, že se ke spoustě domů
nebylo možné ani přiblížit.
Na záchranu čehokoliv z domů nebylo ani pomyšlení. Ze spousty domů zbyly pouze obvodové zdi. Kde včera ještě panoval klid a pohoda, kde stodoly byly plné sklizně, dnes stáli jejich majitelé u hromady žhnoucího popela. Situace byla o to horší, že Bezděz byla chudou a zadluženou obcí. A jako z udělání byl letošní rok co do úrody po dlouhých letech opět dobrý. Jablka, hrušky a dokonce i ořechy, které ještě byly na stromech, byly žárem seškvařeny.
Skromné prvotní odhady škod byly 55 tisíc zlatých, z čehož pojistky kryly škody jen do výše 22 tisíc. Kdyby se neštěstí událo před sklizní, nebyly by škody tak vysoké.Místní záviděli rekreantům, kteří zde letos poprvé našli svůj cíl a letní byt. Tři pražské dámy, paní Rabe, paní Kauba a paní Waschnitius, museli se svými rodinami vzít zavděk noclehem mimo obec. A byly to právě ony ženy, které využily spoustu příchozích lidí a uspořádali pro postižené obyvatele Bezdězu první sbírku. Její výtěžek byl v první řadě použit na nákup potravin. Jako další se do sbírky zapojil všechen nejen místní tisk. Postiženým přispívali lidé nejen z oblasti dnešního Libereckého kraje, ale i ze zahraničí.
Přispívali penězi nebo zbožím. Svaz Němců v
Čechách z České Lípy dovezl 60 velkých bochníků chleba. Další spolek
dodal 120 klobás. Bezděz ležel na hranici osídlení mezi Němci a Čechy a
byla tak obava, že vzniklou situaci budou Češi chtít využít a skoupit co
nejvíce parcel a posílit tak svůj vliv. Denní tisk vyzdvihl ale i práci
českých hasičských sborů, kteří přijeli z českého vnitrozemí. Byť tato
pomoc byla vzhledem k situaci skoro zbytečná.
autor příspěvku Petr Krause
Zřícenina hradu Bezděz na vyobrazeních ze 40. let 19. století.
archiv Vladimír Trégl
Bezděz
Teď za horami vycházela slunce vzdálených světů, — naše již zapadlo, a slavné noci tichá hrůznost lehla na prsa má v zřiceninách velkých. Tišeji a slavněji bylo kolem, lesy temně hučely, zdaleka bylo slyšeti hlasné houkání a štěkání psů; zrovna pod horou zněly zvonky vracejících se krav. Po hoře si zahrával chladný vítr a zanášel sem tam požloutlé listí. Mnohý list letěj dolů po hoře, bylo mu zde samotno, smutno, pusto v zřiceninách těchto; on letěl odsuď z chladné výše, aby zemřel dole mezi kvítím polním, blíže srdcí lidskému; tak sestupují králové v stáří šedém z trůnů zlatoskvoucích, aby sotva navrácení Životu zemřeli v náručí lásky mezi lidem svým..." píše Karel Hynek Mácha o Bezdězu.
Královský
hrad Bezděz je jedním z nejvýznamnějších, ale také nejkrásnějších
gotických hradů v Čechách. Jako jeden z mála se dochoval v původní, jiné
neméně slavné hrady. Také proto se zde zachovala vzácná raně gotická
hradní kaple a křížová cesta k hradu, kterou lemuje mnoho kapliček. Z
věže Bezdězu, která měří 34 metrů, je neopakovatelný výhled do kraje.
Pokud je jasno, je odtud možné spatřit Ještěd, České středohoří i
Lužické hory.
Hrad založil přibližně v rozmezí let 1264-1278 "železný a zlatý král" Přemysl Otakar II. na vysokém znělcovém vrchu Velký Bezděz, který společně s vedlejším kopcem zvaným Malý Bezděz tvoří působivou dominantu již tak romantického kraje, nazvaného podle básníka Karla Hynka Máchy velmi poeticky "Máchův kraj". Přesto se Bezděz stal pro mnohé symbolem krutosti; byla zde vězněna mj. královna Kunhuta a její nezletilý syn Václav II., které na Bezdězu držel po bitvě na Moravském poli markrabě Ota Braniborský. Kdyby Přemysl Otakar II. tušil, že bude uvězněn na tomto hradě jako jeden z prvních právě jeho syn, možná by Bezděz vůbec nezaložil. Ale protože padl na Moravském poli, nemohl v této záležitosti už vůbec nic dělat.
Na Bezdězu často přebýval také Karel IV., který se zabýval převážně lovem v okolních lesích. Obecně se dá říct, že čeští panovníci měli tento hrad v oblibě, a tak si jej ponechávali ve své moci až do roku 1420. Za vlády Zikmunda byl Bezděz svěřený významnému rodu pánů z Michalovic. Poté, co v roce 1621 po bitvě na Bílé hoře dobylo hrad bavorské vojsko a vypálilo jej, přeše| Bezděz do majetku Albrechta z Valdštejna, který hrad nechal opravit a založil zde klášter emauzských benediktinů, kteří sem umístili obraz madony Montserratské, a tak se z Bezdězu stalo vyhledávané poutní místo. Třicetiletá válka poznamenala mnohé památky v Čechách, nevynechala ani Bezděz. V roce 1642 hrad dobyli Švédové a zpustošili ho. Částečně obnovy se hrad dočkal až roku 1661, ale pozdější nařízení Josefa II. o zrušení klášterů postihlo také Bezděz, hrad byl opuštěn a začal chátrat. Ovšem už od poloviny 19. stol. dochází na Bezdězu k významným restaurátorským pracím, díky nimž hrad přečkal do současnosti a stal se vzorovou ukázkou typické raně gotické architektury v rozsahu, jaký u nás najdeme jen málokde.
Hrad
se rozkládá na vrcholu kopce Velký Bezděz, na jehož úpatí stojí první
brána. U třetí brány se tyčí Čertova věž, která chrání přístup k
Bezdězu. K této věži se pojí jedna z nejznámějších pověstí, vztahujících
se k tomuto hradu. Vypráví o tom, jak se ve věži zalíbilo čertům, a tak
se tu usadili, aby mohli rušit bohoslužby, které se na hradě konaly, a
vyvádět všemožné jiné pekelné rejdy. Nikomu se nedařilo čerty vyhnat, až
jeden mladý mnich přišel s nápadem, zasvětit kapli sv. Michalovi, který
zvítězil nad ďáblem. A skuteč" ně, jakmile se tak stalo, čerti z
Bezdězu zmizeli a nikdy víc už se neukázali.
Jiná
pověst vypráví o tom, jak se na Bezdězu usadili čerti a jeden z nich
nabídl Matce Boží sázku, kdo z nich vystaví do rána vyšší horu. Matka
Boží sázku přijala a pustila se do díla. Usilovně kopala zem a nosila ji
v košíku na hromadu, zatímco čert válel kameny a stavěl pevné základy k
hoře. Pak odběhl na pole, kde oral sedlák s koňským spřežením, které si
od něj vypůjčil a svážel jím zem a hlínu na vystavěné základy. A když
se Matka Boží nedívala, kradl hlínu také na její čerstvě navršené hoře.
Přesto Matka Boží sázku vyhrála. Jakmile se nad obzorem ukázalo slunce,
přestali oba dva pracovat a změřili svoje hory. Bezděz — hora Matky Boží
— byla mnohem vyšší. Čert musel s hanbou odtáhnout do pekla.
Vlastní
hrad je vybudovaný na nejvyšším místě a má dvě nádvoří, která rozděluje
válcová věž, jež dosahuje výšky 35 metrů a průměru 10,5 metru. Její zdi
jsou 4 metry silné. Na nejzazším místě navazuje na královský palác
hradní kaple, opravdový skvost českého raně gotického stavitelství,
která činí z návštěvy Bezdězu skutečně mimořádnou událost. Jediné, co
lze návštěvníkům doporučit, aby se Bezdězu vyhýbali ve vánočním čase,
protože podle pověsti o sázce čerta a Matky Boží prý zejména v tomto
období přichází čert, který prohrál sázku, zpět, aby se pomstil každému,
kdo na "jeho" horu vstoupí.
Zdroj: Magdalena Wagnerová - Tajemství zřícenin v Čechách a na Moravě, 2011
Hrad Bezděz
V dobách křížových výprav žila na Bezdězu zbožná paní Brunhilda. Její muž se vydal vysvobodit Svatou zemi ze spárů saracénů, a tak se sama starala o panství i poddané. Hradní paní brzy zdejší lid začal uctivat jako světici, léčila totiž nemocné a těšila zarmoucené. jednou v noci Brunhildu navštívil trpaslík. Prosil ji, aby vzala svá léčiva a vydala se s ním do podzemí, kde skomírá dcera trpasličího krále. Pani Brunhilda dívenku uzdravila a na oplátku dostala křišťálový pohár, Dokud jej bude mít ve svém majetku, bude ji i její dědice provázet štěstí. Ale chraň Bůh, když někdo pohár zničíl A tak se také stalo. Štěstí provázelo Bezděz až do chvíle, než se stal zdejším pánem Hadumar z Kuenringu. V opilosti pohár rozbil a hrad zničil požár.
zdroj: Radka Srněnská, Lubomír Sedlák a CBS Flying Team - České hrady a zámky z nebe - Severní Čechy.
