Kryštofovo Údolí - začínáme Novinou.

Historie:

Dobrý den přeji, sousedé.

Pohodlně se posaďte do svého oblíbeného křesla či židle, k sobě si připravte svůj nápoj a v mysli se se mnou vydejte na dalekou cestu historie naší obce, Kryštofova Údolí.

Jedné obce? Nebo je obcí více?

Máme první otázku, můžeme ji ihned zodpovědět: Kryštofovo Údolí sestává ze čtyř obcí, které se jmenují Novina, Kryštofovo Údolí a Rokytnice.

Moment – čtyři obce, tři jména? Ano, tři jména. Rokytnice jsou totiž dvě – Rokytnice grabštejnská a Rokytnice lemberská. Ale o nich si budeme vyprávět někdy jindy.

Dnes si budeme vyprávět o obci, která je nejvýše položená, jejíž katastr dosahuje až do Tetřevího sedla (neboli Výpřeže) a z druhé strany pod č.p. 14 a č.p.170 - pod nádraží Novina.

Novina (Neuland):

Kdy vznikla? Některé prameny uvádějí první písemnou zmínku o její existenci rok 1581, kdy se objevuje v soupisu majetku pro smlouvu, kterou dcera Viléma z Illburku, Anna Kurzbach s manželem, prodává lemberské panství panu Jindřichovi Berkovi z Dubé. Jiný pramen, hraniční spor mezi lemberským a českodubským panstvím z roku 1557, uvádí jako lemberského svědka Víta Feixe z Neylendu. Je tedy pravděpodobné, že již Novina existovala?

Pokud bychom tento pramen z roku 1557 vzali jako potvrzení existence Noviny, zdá se, že je nejstarší částí nynější obce. Možné je to i proto, že zde jsou příznivější podmínky pro zemědělství, nebyla zdaleka tak obklíčená lesy, jak je nyní. Na starých fotografiích je např. Kaple sv. Kryštofa vidět vprostřed polí a luk.

Dlouho byla samostatnou obcí, až do roku 1850, kdy se spojila s Kryštofovým Údolím. Opět se osamostatnila v roce 1875 zvolením vlastního zastupitelstva – měla dva radní, šest členů a jeden virální hlas, který patřil hraběti Clam-Gallasovi. Prvním představeným obce se v roce 1875 stal Josef Sieber.

Děti zatím chodily do Údolské školy, ovšem protože obecní zastupitelé odmítli příspěvek na rozšíření školy, postavil liberecký architekt Horn za 11000 zl. v letech 1887-1888 novou školu. V roce 1888 ji farář Tschörner vysvětil. Mimo školy v budově sídlili od roku 1892 i hasiči.

Než se pustíme do dalšího vyprávění, pojďme se podívat na pár dat:

1763 - na hranici Křížan, Zdislavy, Noviny a Údola, na katastru Noviny, postavili lidé Kapli sv. Kryštofa.

1766– v Křižanském sedle stojí pískovcová Pieta.

1840 – v zatáčce silnice, naproti č.p. 162, postavil Karl Walter Boží muka.

1864 – byla upravena silnice z Kryštofova Údolí.

1888 – byla prodloužena přes sedlo do Křižan.

1896 – začala se stavět železniční trať z Teplic do Liberce, která vedla přes Novinu a dále Kryštofovo Údolí.

1898 – začal se razit 815 m dlouhý tunel mezi stanicemi Křižany a Novina, hotov byl 1900.

1900 – je zprovozněný 29 m vysoký a 230 m dlouhý viadukt, vedoucí přes část Noviny, zvanou Haudorf. Dnes je technickou památkou (ten viadukt, samozřejmě).

16.9.1900 – projel první vlak z Teplic. Celá trať se jmenuje Ústecko-teplická dráha (ÚTD). Pro zajímavost – na chvilku odskočíme do cíle této dráhy, do Liberce – protože se vedení ÚTD nedohodlo s vedením místního nádraží, museli si zbudovat vlastní budovu. Dnes je z ní nákladové nádraží, kolem kterého z nádraží Liberec projíždíme.

V roce 1833 se v Novině nacházelo 81 domů, v nichž žilo 562 obyvatel, v roce 1869 86 domů a 722 obyvatel, v roce 1890 86 domů, ovšem jen 370 obyvatel. Mohlo za úbytek obyvatel vystěhovalectví do Ameriky? Nejspíše.

Haudorfem (už zmiňovaná část Noviny směrem od Ještědu) protéká potok Rokytka, na němž stával i mlýn (dnes je v něm penzion Mlýn, bývalý Uran). Následující mlýn, v němž je dnes Údolanka, již není v katastru Noviny, ale již Kryštofova Údolí (omyl například uváděný v knize Miloslava Nevrlého – Kryštofovo Údolí Putování časem a krajinou).

V roce 1923 se Novina stala opět součástí tehdejšího Údola sv. Kryštofa, spolu s oběma Rokytnicemi. Definitivně administrativně ovšem toto spojení bylo potvrzeno až po roce 1945. Proč tomu tak bylo, netuším. Letos je to tedy 100 let, co je Novina členem společenství, zvaného Údol sv. Kryštofa, nyní Kryštofova Údolí.

Co napsat závěrem?

Když jsem do "Oudola" začal jezdit jako malý šestiletý kluk do chaty nad Elstnerovými, kterou nechal v šedesátých letech minulého století postavit můj dědeček JUDr. Ježek, byla pro mne Novina velkou dálkou, plnou dobrodružství.

V dospělosti, kdykoliv jsem mohl, projížděl jsem přes tuto krásnou obec s pocitem, který přicházel při přejezdu Křižanského sedla, že se vracím domů. Pak přišel Údol a když jsem míjel konec obou Rokytnic, cítil jsem smutek.

Je tu krásně a mám to tu rád.

Poděkování: Leonovi Řehákovi za připravené podklady, z nichž jsem mnohé použil.

Miloslavu Nevrlému a jeho knize o Kryštofově Údolí (Kryštofovo Údolí Putování časem a krajinou).

Janě Blažkové a Míše Maderové za konzultace.

A vám, že jste dočetli až sem.

autor článku Petr Brtník Hanka